Sami tomu nechceme věřit, ale 8. května dorazil do Luhačovic náš kontejner a jak se říká, kde si pověsím svůj klobouk, tam je můj domov. Stěhovali jsme se mnohokrát, nejen z místa na místo, ale i přes kontinenty a světadíly. Dobrodružství, které jsme zažili v květnových dnech, se nejen vyrovná, ale daleko předčí exotiku cizích zemí. Musíme poděkovat všem, kteří se na tomto gigantickém projektu podíleli s námi nejen organizačními schopnostmi, ale především dobrou radou a smíchem, když už jsme nevěděli kudy kam. Do našeho stěhovacího finále bylo totiž zapojeno i místní JZD.

Neustále nám bylo připomínáno, abychom si zapamatovali tři zásady: Všechno je jinak, zachovej alespoň holý život, a naděje umírá naposled. Platí do slova a do písmene.

Pomalu si zvykáme na to, že sehnat a koupit kancelářský nábytek je nad naše síly. Naše peníze (valuty) banka drží již měsíce ve své pokladničce. Kdybychom přicházeli jako podnikatelé, byli bychom brzy na odchodu. No a to jsme ještě ani nezačali vyjednávat ohledně přidělení vysílacích kmitočtů pro naši maličkou vysílačku, která trochu zamotala hlavu i krajským celníkům. Ale vše je v rukách Božích, my jsme v pohybu a kormidlo nepatří nám.

Máme za sebou i první návštěvy. President HCJB, Dr. Ron Cline, přijel i s doprovodem a jsme potěšeni, že se všem v Luhačovicích líbilo. I naše pracovní podmínky jsou v tom nejlepším světle, neboť po návštěvě Československa pokračuje náš president do Angoly.

Ještě se chceme omluvit všem, kteří jste během minulého roku napsali a nedostali od nás osobní odpověď. Nebylo to možné, protože jsme byli stále na cestách a museli jsme udržovat přesný rozpis a evidenci všech kontaktů se sbory a jednotlivci, kteří nám umožnili, abychom byli mezi vámi. Neměli jsme stálou adresu, a tak to, co nás občas někde dostihlo, jsme vždy jen zakládali.

Děkujeme bratru Vlčkovi, který dva roky táhl plně naloženou káru.

Pavel a Klára Steigerovi