Máte po ruce nějakou bankovku? Prohlédněte si ji pozorně. Na lícní straně uvidíte kolečko a v něm změť několika čar. Podobný útvar se nachází i na rubu bankovky. Jedná se o soutiskovou značku neboli průhledku, která je jedním z ochranných prvků na českých bankovkách. Zvednete-li bankovku proti světlu - a je-li vaše bankovka pravá - uvidíte v kolečku písmena „ČR". Z každé strany bankovky je totiž vytištěna jen část soutiskové značky a z druhé strany část zbývající. Teprve v průhledu proti světlu dává změť čar na obou stranách bankovky smysl.

Soutisková značka nám může sloužit jako příměr pro proroctví o Kristu. Starý zákon obsahuje řadu proroctví (údajně asi 60 hlavních a 270 drobnějších proroctví) o Mesiáši Izraele, který má v budoucnu přijít; Nový zákon naproti tomu referuje o životě Ježíše Krista, který se za očekávaného Mesiáše prohlašoval. Srovnáme-li starozákonní proroctví a Ježíšův život, vyjde nám „soutisková značka" - naprostá harmonie mezi tím, co bylo předpovězeno, a tím, co se naplnilo. Bůh vše nechal ve svém Slově napsat, aby nevznikla nejmenší mýlka o totožnosti Jeho zaslíbeného Zachránce, Mesiáše-Krista. A tato proroctví jsou natolik podrobná, že je naprosto vyloučeno, aby se splnila náhodou. Peter Stoner a Robert Newman vybrali ze všech proroctví jen osm a pomocí výpočtu pravděpodobnosti u nich vyloučili náhodné naplnění; ve své knize „Science Speaks" napsali: „Zjistíme, že šance, aby se osm proroctví naplnilo na jednom člověku, a to se jedná o kohokoli, kdo žil od počátku až po současnost, je 10-17." Co teprve šance u všech proroctví, která Starý zákon obsahuje!

Ježíš i jeho následovníci si byli této skutečnosti vědomi a na starozákonní proroctví se nejednou odvolávali, aby potvrdili Ježíšovo Božství. Tak například Ježíš sám řekl: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit." (Mt 5,17) A na jiném místě řekl: „Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně." (J 5,39) Když ho zatýkali, řekl: „Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci." (Mt 26,56).

Proroctví připomínali i apoštolové. Petr řekl lidu: „Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět." (Sk 3,18). Pavel napsal: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem." (1K 15,3-4)

Určitě stojí za to podívat se na některá z proroctví podrobněji. V tomto článku se zaměříme na některá z těch, která se týkají Mesiášova původu a narození - jsou důležitá mimo jiné i proto, že se naplnila zcela nezávisle na Ježíšově vůli, a je u nich zcela zjevné, že on je nemohl vyplnit svým úmyslným jednáním.

1. Původ

Jednotlivá starozákonní proroctví postupně uvádějí, kdo bude Mesiášovým předkem, a tak postupně vymezují v celém lidstvu relativně malou skupinu osob, z níž mohl Mesiáš vzejít.

Předkové Mesiáše byli omezeni na potomstvo Abrahamovo; Bůh mu řekl: „… ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny národy země." (Gn 22,18) Ze všech Abrahamových vnuků byl do Mesiášské linie vybrán Jákob-Izrael. Bileám o něm prorokoval: „Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele." (Židé v tomto proroctví viděli předpověď Mesiáše.) Jákob měl dvanáct synů, z nichž povstaly kmeny Izraele. Z těchto kmenů vyvolil Bůh kmen Judův (Gn 49,10n.; 1Pa 5,2; Mi 5,2). Z potomků Judových byl vyvolen rod Jišajův (Iz 11,1n). Jišaj měl nejméně osm synů, z nich přešlo zaslíbení pouze na Davida (Jr 23,5n.).

Je zřejmé, že Matouš - který adresoval své evangelium hlavně Židům - neuvádí na jeho začátku Ježíšův rodokmen samoúčelně, nýbrž jako doklad toho, že tento „syn Davidův, syn Abrahamův" je Božím Pomazaným. Kdyby uvedl, že Kristus je synem kohokoli jiného, každý Písma znalý Žid by už asi ani dále nečetl - bylo by mu jasné, že se o Mesiáše nejedná. Ježíš však všechna proroctví o svém původu splňoval.

A ještě jedna věc, týkající se Ježíšova rodokmenu: V biblických dobách si každý Žid mohl zjistit svůj původ (1 Pa 9, 1 čteme: „Všichni z Izraele byli zapsáni do seznamu rodů.") Tyto seznamy byly uloženy ve městech (Srov.: Neh 7,5-6 a Ezd 2,1) a byly veřejným vlastnictvím. Zápisy byly pečlivě vedeny až do roku 70 po Kr., kdy byl chrám zbořen a Židé rozehnáni. V Ježíšově době tak bylo naprosto všem jasné, že je z rodu Davidova a nikdo z jeho nepřátel to také nezpochybňoval. Je třeba také zdůraznit, že po roce 70 po Kr. už nikdo, kdo by se chtěl prohlásit za Mesiáše, nemůže prokázat, že je z rodu Davidova. Jinými slovy: Mesiáš musel přijít před rokem 70 po Kr.

2. Narození z panny

Skutečnost, že se Ježíš narodí panně, prorokoval Izajáš. V sedmé kapitole čteme: „Protože sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel." Toto proroctví je dobře známé, protože se na něj odvolává i evangelista Matouš (Mt 1 ,23), který také referuje o jeho naplnění: „Marie … počala z Ducha svatého … Josef … přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dali mu jméno Ježíš." (Mt 1, 18-25).

3. Místo narození

Je udivující, s jakou přesvědčivostí a jistotou odvětili velekněží a zákoníci na Herodovu otázku, kde se má narodit Mesiáš: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ,A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele." (Mt 2,5-6) Ze všech měst a vesnic tehdejšího světa bylo vybráno jedno malé městečko, které v té době nemělo ani tisíc obyvatel!

Ježíšovi rodiče však před jeho narozením nežili v judském Betlémě, ale v galilejském Nazaretě, tedy docela jinde, než se měl podle Micheášova proroctví Mesiáš narodit. Do Betléma se dostali zcela zvláštním řízením, a sice kvůli sčítání lidu, nařízeném císařem Augustem (Lk 2,17). Ani císař, ani jeho sčitatelé, a patrně ani Josef s Marií nepostřehli Boží řízení, které je vedlo k naplnění starobylého proroctví.

4. Čas příchodu

Starý zákon nejenže uvádí, kde se má Mesiáš narodit, ale dává nám dokonce i informace, kdy se tak stane.

Prorok Malachiáš napsal: „I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů." (Mal 3,1) Z verše je zřejmé, že Mesiáš musel přijít v době, kdy ještě stál v Jeruzalémě chrám. Ke stejnému závěru vede i Dn 9,26 a jiná místa. Tato skutečnost má velký význam, uvážíme-li, že chrám byl rozbořen roku 70 po Kr. a od té doby nebyl znovu vystavěn.

Další proroctví o době Mesiášova příchodu je v Jákobově závěti, který řekl: „Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové." (Gn 49,10) Po staletí nebylo mezi židovskými a křesťanskými vykladači Písma pochyb o tom, že Sílo (Šíló) je jménem Mesiáše. Podle uvedeného proroctví, až poté, co měl přijít Mesiáš, měl kmen Judův pozbýt „berlu" a „vydavatele zákona". Co tyto dva pojmy znamenají? Židovští učenci je interpretovali jako právo aplikovat a vynucovat Mojžíšův zákon mezi lidem, a to včetně ukládání absolutního trestu smrti.

Roku 6 po Kr. byl Herodův syn Archelaos sesazen z trůnu a Judea přešla pod správu římských prokurátorů, kteří vládli jménem Augustovým. Hned nato bylo sanhedrinu (židovské nejvyšší radě) odňato „právo meče" neboli pravomoc vydávat rozsudky smrti (srov. J 18,31). Stalo se tak poprvé v židovské historii, protože i v babylonském zajetí měli Židé své soudce či „zákonodárce" a spravovali se Mojžíšovým zákonem. Rabín Rachmon v babylónském Talmudu uvádí, že odnětí „práva meče" židovští znalci zákona interpretovali jednoznačně jako naplnění slov z Gn 49,10: „Když členové sanhedrinu shledali, že jsou zbaveni svého práva nad životem a smrtí, zmocnilo se jich všeobecné zděšení; oblékli si pytlovinu, sypali si na hlavu popel a hlasitě volali: ,Běda nám, berla byla Judovi odňata a Mesiáš stále ještě nepřišel.'" Nepoznali, že Mesiáš je už mezi nimi.

(Jiným proroctvím, ohledně příchodu Mesiáše, je proroctví 70 týdnů v 9. kapitole knihy Daniel. Pro jeho složitost ho nebudeme zde rozebírat.)

Co ty na to?

Díky biblickým proroctvím můžeme vidět, že stojí-li naše víra na Božím Slově, nestojí na bájích či smyšlenkách, ale je na pevném základě. V Bibli je skryto veliké bohatství. Záleží na nás, jak ho využijeme - nestačí ho jen poznat, je třeba podle něho žít. Dánský filozof a teolog Soren Kierkegaard velmi trefně poznamenal: „Znalci zákona dokázali říci, kde se má Mesiáš narodit - ale zůstali klidně v Jeruzalémě, nešli ho hledat. Stejně tak je možné vědět všechno o křesťanství, aniž by to člověkem pohnulo. Tato moc hýbe nebem a zemí - ale jednotlivcem mnohdy ne."

S využitím knihy F J. Meldaua „Messiah In Both Testaments" a dalších materiálů napsal

- Daniel Spratek, IDEA, č. 10 -