Publikovaný text byl přednesen na přednášce Občanského Institutu

11. března 2004:

Trochu historie

Máme-li porozumět určitým aspektům současné situace, musíme se v dějinách západního myšlení vrátit zpět k počátkům myšlenek rozšířených v naší době. Vydejme se do Anglie konce 18. století. Anglikánský pastor Thomas Robert Malthus (1766-1834) tam r. 1798 uveřejnil „Essay on the Principle of Population". Toto malé dílo o rozsahu kolem 150 stran bude mít významný ohlas:

Říkám, že rozmnožovací schopnost populace je nekonečně větší než schopnost půdy produkovat obživu pro člověka. Není-li populace omezována, zvětšuje se geometrickou řadou. Prostředky k obživě rostou jen řadou aritmetickou. Elementární poznatky o číslech nám ukážou nesmírnost první schopnosti vzrůstu ve srovnání s druhou.

Malthus dospěl – pouze na základě sledování populačních změn obyvatelstva v jistých oblastech Severní Ameriky kolonizovaných Angličany – k myšlence geometrického růstu populace (1-2-4-8-16-32-64…) a horlivě ji obhajoval. Podle něj se obyvatelstvo každých 25 let zdvojnásobí, zatímco zdroje obživy rostou pouze aritmetickou řadou (1-2-3-4-5-6-7…). Aritmetický růst je maximum, jež zemědělství nikdy nedokáže překročit. Vzhledem k rozdílům mezi geometrickým růstem populace a aritmetickým růstem prostředků k obživě je populační růst omezený a musí se nezbytně přizpůsobit množství potravy, jinak je část populace odsouzena k životu v bídě a k předčasné smrti.

Tento princip zalidnění je podle Malthuse zákonem přírody. Bída, jíž trpí nižší společenské třídy, je důsledkem přírodního zákona. Bojovat proti chudobě znamená jednat proti Boží vůli. Člověk nemůže nebýt egoistický, on má být egoistický; myslet na druhé, dělit se s nimi znamená pomáhat jim, aby přežili, aby se neprozíravě ženili a vdávaly a rozmnožovali se. Malthusův pesimismus sdíleli někteří jeho vrstevníci. Jelikož je většinou příliš mnoho lidských bytostí v poměru k množství potravin, je třeba rozmnožování lidí omezovat; sám Malthus proto doporučoval oddalování sňatků chudých lidí. Proč by si však měli muži a ženy odříkat sexuální potěšení, existují-li prostředky, jak zabránit jeho následkům? To vedlo ke zrodu novomalthusiánského hnutí, jež bojovalo za antikoncepci a potraty. Četba Malthusova Eseje vnukla Charlesi Darwinovi (1809-1882) myšlenku přirozeného výběru druhů. Francis Galton (1822-1911), Darwinův bratranec, uplatnil jeho teorii na lidi. Bylo třeba činit opatření na podporu rozmnožování nadanějších, tj. těch, kteří jsou úspěšní – a současně omezovat rozmnožování chudých, tj. těch, kteří neuspěli a kteří by neměli přežívat dál.

Od konce 19. století se v Anglii ozývaly hlasy žádající sterilizaci nositelů dědičných vad. Začátkem 20. století přijaly některé státy USA zákony ve prospěch sterilizace choromyslných a zločinců; skupina anglosaských učenců se sešla v Londýně, aby určila prostředky boje proti rozmnožování jiných ras, jež by mohly ohrozit bílou rasu. Na eugenismus (selektivní chov zvířat i lidí) navazují rasové teorie založené na výzkumech 19. století o nerovnosti ras (vědecký rasismus – segregace, sterilizace, genocida). Tyto myšlenky se začaly šířit po celém světě.

Jako příklad citujme Američanku Margaret Sanger (1879-1966). Sama sebe označuje jako osvícenou osobu, která chce pomáhat chudým; ve svých spisech mísí feminismus, novomalthusiánství a eugenismus a své argumenty rozvíjí různě podle toho, jaké publikum oslovuje. Pokud jde o ženy, vyslovuje se pro jejich přístup k antikoncepci, aby svou sexualitu mohly prožívat svobodně a mít ze sexuální rozkoše potěšení jako muži. V projevech k chudým společenským vrstvám popisuje s působivými detaily jejich ubohé životní podmínky a prohlašuje, že zbavit se bídy jim umožní pouze kontrola porodnosti. Na adresu „elit s dobrým rodokmenem" prohlašuje, že cestou k zlepšování rasy je přístup méně zdravých jedinců k antikoncepci.

Vzdělané vrstvy mají méně dětí než nižší třídy, než chudí, než duševně méněcenní. Je naléhavě třeba všechny tyto bytosti odrazovat od toho, aby přiváděly na svět děti.

K tomu ještě Margaret Sanger ve své knize Le pivot de la civilisation [Pilíř civilizace] výslovně říká, že

dobročinnost je krutá, protože umožňuje chudým a nevzdělaným dětem přežít a pak plodit další potomky. Třebaže je dětská úmrtnost mezi chudými značně vysoká, mnoho jejich dětí přežívá díky dobročinným aktivitám. Pravou dobročinností je naučit chudé používat antikoncepci.

Podle Margaret Sanger je nutno jednat, nemají-li zítra všichni tito chudí a degenerovaní tvořit většinu americké populace. Na mezinárodní úrovni hrozí nebezpečí, že svět zaplaví jiné rasy než rasa bílá, západní, anglosaská. V jednom projevu z r. 1920 Margaret Sanger jasně říká, že není možné požadovat od jiných ras, aby snížily svou míru porodnosti, je-li míra porodnosti v anglosaských zemích vysoká. Je třeba být příkladem a současně ve všech těchto zemích propagovat kontrolu porodnosti, aby se jejich natalita přibližovala úrovni civilizovaných zemí. Margaret Sanger rozvinula mezinárodní kampaň. Myšlenka, že svět mohou zaplavit jiné rasy než rasa bílá, západní, anglosaská, se šíří. (V současné době již bílá rasa nepřesahuje 10 % celkové populace)

V průběhu 20. století postupně sílí hlasy o novém nebezpečí: o demografickém růstu rozvojových zemí. Bílým hrozí, že se stanou menšinou. Zdá se, že je nezbytná kontrola porodnosti chudých jak v západních zemích, tak ve Třetím světě, má-li se zabránit hladu a podvýživě. Tomu byly zasvěceny mezinárodní konference od doby před druhou světovou válkou. V r. 1950 se Margaret Sanger setkává s doktorem Pincusem a žádá ho, aby vyvinul nový antikoncepční prostředek. Výsledkem byla antikoncepční pilulka. V roce 1945 byla založena Organizace spojených národů. Tento mladý útvar byl ihned vnímán jako orgán, který může pro kontrolu porodnosti hrát ústřední roli. Významná rodina z USA sehrála při zapojení OSN do kontroly porodnosti významnou úlohu. Byla to rodina Rockefellerů. Od r. 1913 financovala Rockefellerova nadace výzkum zaměřený na kontrolu porodnosti. Tato nadace investovala obrovské sumy, aby omezovala růst chudinské populace. Jelikož bohaté země měly jít příkladem zemím chudým, vznikl všeobecný boj proti růstu populace ve světovém měřítku.

Znepokojivý výhled

Statistiky několika posledních let však ukazují, že hlavní starostí, která se týká blízké budoucnosti, už nebude demografická exploze, nýbrž demografická imploze. Nejdříve je třeba zdůraznit, že demografický růst v posledních dvou stoletích byl výsledkem pozoruhodného pokroku lidstva. Díky objevům v lékařství klesala úmrtnost. V četných zemích se kojenecká a mateřská úmrtnost i úmrtnost mládeže (tj. dětí a adolescentů) snížila o 95%. Míra kojenecké úmrtnosti je poměr mezi počtem dětí zemřelých do věku jednoho roku k počtu novorozenců žijících na daném území během určitého roku. Bývá to jeden z nejlepších ukazatelů úrovně rozvoje. Pokles počtu úmrtí malých dětí je v některých zemích pozoruhodný. V České republice poklesl z 6,9 na 3,8 z 1000 narozených dětí (nezapomínejme na mateřskou péči a diagnózy vrozených vad, kdy matka i lékař volí ukončení těhotenství – pozn. redakce). V důsledku toho se naděje dožití při narození zvýšila v některých zemích víc než dvojnásobně a někdy i trojnásobně. V západní Evropě je nyní naděje dožití 79 let; v České republice je to 75 let (u mužů 72 let a u žen 78 let). V r. 2050 dosáhne více než 81 let. Je zřejmé, že obyvatelstva ve 20. století silně přibývalo, protože se více lidí dožilo vyššího věku. Nyní se počet obyvatel rozvinutých zemí zvětšuje jen pomalu nebo i začíná klesat, zatímco v chudých zemích stále ještě mírně vzrůstá.

Nedávná zpráva OSN jasně říká, že v nejbližších 50 letech populace nejvyspělejších zemí neporoste, protože plodnost je pod reprodukční hranicí. Plodností rozumíme průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu v reprodukčním věku (15 až 49 let). Má-li se populace udržovat, je nutné, aby plodnost v zemích s lepšími zdravotními podmínkami činila 2,1 dítěte na ženu. V r. 2050 bude populace 30 rozvinutých zemí nižší než nyní. Podle některých prognóz ztratí země jako je Estonsko, Litva, Ukrajina, Bulharsko, Rusko mezi 30% a 50% nynějšího počtu obyvatel. Podle téže předpovědi ztratí Česká republika skoro 17% současného stavu obyvatel.

Situace v Evropě je tedy zvlášť znepokojivá.

Některá čísla podle oficiálního amerického Bureau du Recensement: porodnost v r. 2000 v Německu činila 1,4 dětí; ve Španělsku 1,2; ve Francii 1,9; v Itálii 1,2; v České republice 1,1; v Rusku 1,2. Dodejme, že nízká porodnost je jev celosvětový. Za posledních 50 let se porodnost v méně rozvinutých zemích snížila ze 6 na 3 děti a pokles pokračuje. Kombinace snižování porodnosti se zlepšováním lékařské péče na celém větě má nevyhnutelně za následek zvyšování podílu starých lidí v poměru k mladým. Věkové složení obyvatelstva nám poskytuje ještě jinou objektivní informaci. Ukazuje, jak významná je v dané zemi závislá populace. Zjednodušeně řečeno znamená tento výraz obvykle populaci pod 20 let a nad 64 let věku. Ta je závislá, má-li žít a přežít, na podpoře populace produktivní.

V České republice představoval v r. 2000 podíl osob pod 20 let 23% veškerého obyvatelstva (10 milionů) a podíl osob starších než 60 let 18%. Prognózy citovaného amerického úřadu vedou k závěru, že v r. 2050 bude mladých pod 20 let 16%, starých nad 60 let 40%, z toho 10% nad 80 let. Celkový počet obyvatel ČR v r. 2050 se odhaduje na 8,5 milionu. Je to o 15% (ne-li o více) méně než v r. 2000.

Stárnutí obyvatelstva nebo odborněji demografické stárnutí je celosvětový jev, který se však bude v nejbližších letech týkat zejména vyspělých zemí.

Současné demografické stárnutí je jev dějinách lidstva nebývalý. Podíl starých osob v průběhu celého 20. století neustále vzrůstal a očekávalo se, že tato tendence bude pokračovat i ve 21. století. V celosvětovém měřítku vzrostl podíl starých lidí z 8% v r. 1950 na 10% v r. 2000 a podle údajů OSN dosáhne v r. 2050 21%. Počet osob nad 60 let byl v r. 2000 odhadován na 606 milionů. Do roku 2050 by měl dosáhnout 2 miliard. Růst počtu starých lidí bude nejvýraznější v nejméně rozvinutých zemích.

Demografické stárnutí bude tedy všeobecné, takže se věkový medián bude zvyšovat v míře, která nemá v dějinách obdoby. Věkový medián je hodnota, která rozděluje celou populaci na dvě stejné části, z nichž první se skládá z osob, jež daného věku ještě nedosáhly, druhá z osob věku vyššího. V Evropě vzroste věkový medián z 37,7 let v r. 2000 na 47,7 let v r. 2050. V té době přesáhne věkový medián v Arménii, České republice. Estonsku, Itálii, Řecku, Slovinsku a Španělsku průměr 51 let, to znamená, že lidé starší než 50 let budou tvořit celou polovinu obyvatelstva. V některých z těchto zemí bude připadat jedno dítě na 4 staré lidi.

Poznamenejme, že pokles porodnosti a demografické stárnutí jsou jevy, jež probíhají prakticky všude na světě. Ale postihují především Evropu, kde je situace nejvíce znepokojivá. Jejich závažnost se zřetelně odráží ve vývoji podílu obyvatel Evropy na celkové světové populaci: v r. 1950 činil tento podíl 22%, v r. 2000 už jen 12% a v r. 2050 se odhaduje asi na 7%.

Některé příčiny této situace

1. Manželství se uzavírají stále později. Tím se oddaluje i narození prvního dítěte.

2. Lidé volí manželství méně často než dříve, počet sňatků klesá.

3. Mnoho žen pracuje mimo domácnost.

4. Zaměstnanci velkých podniků jsou často vysíláni k úkolům daleko od domova a mnohdy se více zajímají o svou firmu než o vlastní rodinu („profesionální nomádství").

5. Změna životního stylu s přechodem od venkovského k městskému životu.

6. Politický a/nebo lékařský tlak k užívání antikoncepce a k umělým potratům.

7. Absence nebo nedostatečnost prorodinné politiky.

8. Ničivé působení televize rozkládající obraz rodiny.

9. Úvěrový systém: novomanželé se zadlužují kvůli zvýšení životní úrovně a dítě pak vnímají jako překážku spotřeby, na kterou si díky úvěrům zvykli.

10. Kritika rodiny podle Engelse: prototypem třídního boje je rodina, nikoli vykořisťování proletářů kapitalisty; je to vykořisťování ženy mužem v rámci rodiny založené na manželství a mateřství. Proto je třeba rodinu zrušit a ženu zbavit břemene mateřství. Takto „osvobozená žena" bude moci zaujmout své místo ve společenosti.

11. Mediální palba šířící malthusiánskou ideologii a novomalthusiánství. V této souvislosti je třeba zdůraznit neblahou roli některých agentur OSN (UNFPA – Fond pro populační aktivity OSN: Světová zdravotnická organizace) nebo nestátních organizací (IPPF – Mezinárodní federace pro plánované rodičovství), které nepřestávají šířit hrozbu demografické exploze ani v době, kdy Evropa již prodělává implozi. Od šedesátých let byly orgány veřejné moci stále více ovlivňovány malthusiánskou ideologií, šířenou především z anglosaských zemí.

12. Šíření genderové ideologie, nejprve v rámci OSN; podle ní je rozdělení rolí ve společnosti mezi muže a ženu čistě kulturní, nikoli přirozená záležitost. Slova jako mateřství, rodina, manželství atd. nemají tedy smysl.

13. Za podpory agentur OSN, IPPF a mnoha dalších nestátních organizací se masivně rozšiřují protinatalitní techniky. Jsou buď dočasné (tj. žena může mít děti později) – antikoncepce a umělý potrat, nebo definitivní – sterilizace. Podle odhadu 75% vdaných žen v Evropě užívá některou metodu antikoncepce. V ČR je to 69%. Podle statistik připadá u nás jeden umělý potrat na 3 porody, v Rusku téměř 2 potraty na 1 porod. Světová zdravotnická organizace financuje výzkum zaměřený na získání vakcíny proti otěhotnění. Příslušné texty jasně říkají, že se pomocí ní má dosáhnout snížení počtu porodů v rozvojových zemích.

Některé důsledky

Mezi poklesem porodnosti, demografickým stárnutím a depopulací neboli demografickým úbytkem, existuje hrozivý řetěz souvislostí a staří lidé představují pro společnost stále větší břemeno. Nyní připadá v Evropě 3,7 pracovníka na jednoho penzistu; v r. 2050 už to bude jen 1,5 pracovníka, a očekává se, že na jedno dítě budou připadat – podle zemí – 2 penzisté nebo více. Jak bude obyvatelstvo stárnout, starostí politiků již nebude výstavba škol, nýbrž domů pro penzisty. Je nebezpečí, že budeme svědky zhroucení školství, protože děti nemají – na rozdíl od starých osob – žádnou voličskou váhu.

Někteří ekonomové si začínají klást otázku, jak ufinancovat důchody. Pokles porodnosti povede za čas k snižování počtu osob v produktivním věku, s jejichž zdaněním se počítá pro financování penzí. Protože se lidé dožívají stále vyššího věku, penzistů bude přibývat stále více. Bude dostatečným řešením uzákonění vyššího věku pro odchod do důchodu?

Následkem stárnutí populace budou bohaté země vystaveny dalším finančním problémům. Podíl produktivního obyvatelstva v poměru k závislému bude klesat, ale většinu závislých nebudou tvořit děti, nýbrž starci. A jelikož péče o starého člověka stojí mnohem více než o dítě, budou se muset zvyšovat daně z příjmu, aby bylo možné pokrýt potřebné náklady. Zdražování pracovní síly povede podnikatele k tomu, aby přesouvali své aktivity (průmysl, služby) do zemí s levnější a flexibilnější pracovní silou. Hrozí reálné nebezpečí růstu nezaměstnanosti. Hospodářství ve společnosti bez dětí se dostane do trvalé recese. Bude se „restrukturalizovat" — eufemisimis pro zavírání podniků kvůli nedostatku poptávky a odbytu zboží. Míru tím rostoucí nezaměstnanosti může ještě prohlubovat růst produktivity práce. Demografická recese vyvolává nezaměstnanost nejen vlivem poklesu vnitřní poptávky, ale také snižováním konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku, takže se budou zmenšovat možnosti vývozu. Skleslost lidí vyvolávaná hospodářskou recesí je bude odrazovat od plození potomků. Pokles porodnosti, demografické stárnutí a nezaměstnanost se takto mohou navzájem posilovat v ďábelské spirále. Je třeba očekávat silné migrační tlaky a v jejich důsledku závažné problémy. Imigrace, především nelegální, bude živit atmosféru latentní xenofobie. Co můžeme očekávat?

1. Politické napětí na úrovni jednotlivých zemí i v mezinárodním měřítku. Příklady: demografický tlak, jemuž je vystavena Evropa ze strany Turecka a Alžírska.

2. Střet výrazně odlišných kultur.

3. Nové výzvy v oblasti náboženství. Někteří lidé s nepřátelským postojem k církvi půjdou tak daleko, že budou imigraci prohlašovat za vítanou, aby Evropa přestala být „křesťanským klubem".

4. Zároveň s prodlužováním života vyžadují staří lidé stále více péče, jež se navíc stává čím dál nákladnější. Tak se objevuje přízrak eutanazie. V Nizozemí je podle statistik přes 20% úmrtí vyvoláno eutanazií. Nizozemí a Belgie „daly příklad" zákonů dovolujících eutanazii. Logika smrti vedla od schválení likvidace nenarozených dětí k likvidaci starých lidí.

Od kultury smrti ke kultuře života

Evropa jako společenství i každý z jejích národů naléhavě potřebuje kulturu života. Proto je nutné obnovit vědomí o hodnotě rodiny. K novému ocenění hodnoty rodiny přispívají svými díly renomovaní ekonomové a demografové jako Gary Becker (Chicago, Nobelova cena 1992), Gérard-FranCois Dumont (Paříž, Sorbonna), Jean-Didier Lecaillon (Paříž -Dauphine) a jiní. Jejich výzkumy vedou k závěru, který má základní význam: hodnotou, jejíž nedostatek představuje největší nebezpečí, je lidský kapitál, to znamená populace vzdělaná, kvalifikovaná, fyzicky zdravá, mravně vychovaná. Tento lidský kapitál znamená pro moderní národ 80% jeho bohatství; fyzický kapitál (přírodní zdroje, zařízení aj.) jen 20%. Není však možné mít lidský kapitál, jehož základem by nebyla rodina a který by nebyl utvářen nejprve v jejím středu. Navíc, růst různých nerovností pramení z krize rodiny. Z toho vyplývá, že je třeba znovu vyzdvihovat blahodárnou úlohu různých činitelů v rodině:

1. Dítě: je aktivním prvkem společnosti a podněcuje jeho život.

2. Činnosti rodičů, jejichž přínos je velmi významný sám o sobě.

3. Rozhodujícího přínosu matky k utváření lidského kapitálu. Důkladná ekonometrická měření přivedla G. Beckera ke zjištění, že činnost matek představuje přinejmenším 30% hrubého domácího produktu (HDP) země.

4. Dítě je tedy nepochybně velké dobro pro rodiče, ale také pro celou společnost.

Dobrá rodinná politika účinně přispívá k řešení a prevenci řady sociálních a společenských problémů:

Rodinná politika si musí vytknout několik cílů:

1. Umožnit přístup k rodinným příspěvkům. Povzbuzovat mladé dvojice, aby uzavíraly manželství a měly děti. Bojovat proti daňové diskriminaci.

2. Přiznat společenský status matce v domácnosti. Práce matky v domácnosti má přinejmenším takovou hospodářskou hodnotu jako placená práce pečovatelek v jeslích.

3. Nezaměňovat rodinnou politiku s politikou sociální (např. s péčí o nezaměstnané). Každá z nich má jiný cíl.

4. Rodina formuje odpovědné občany schopné odporovat totalitarismům.

5. Funkční rodina je nejlepší prevencí proti delikvenci, kriminalitě a ohrožování veřejné bezpečnosti.

V nepříliš daleké budoucnosti vznikne veliký předěl mezi zeměmi, které mají děti, a těmi, jež děti nemají. Demografické výzvy přítomnosti jsou v dějinách lidstva jedinečné. Mluvit stále ještě o přelidněnosti svědčí o zneuznávání demografických mechanismů, že ji francouzský demograf Alfred Sauvy označil jako „ignorování faktů". Dnes dovedou lidé vyrábět víc a v lepší kvalitě; tím se vysvětluje fantastické prodloužení života, což přestavuje hlavní příčinu růstu počtu lidí na Zemi v průběhu posledních dvou století. Ode dneška musejí lidé bojovat za to, aby byla uznávána stejná důstojnost všech lidských bytostí. K tomu, aby se mohla postupně vytvářet světová občanská společnost, je třeba, aby všichni lidé měli možnost podílet se na statcích, jako jsou vzdělání, výchova a kultura.

– Anne-Marie Libert – z francouzštiny přeložil Václav Frei, Občanský Institut, č. 154/2004 redakčně kráceno