Nejsme smutní ze skutečnosti pomíjivosti života, ale nesmírně nás trápí pomyšlení, že smrtí nic nekončí, ale naopak, právě začíná. Jak bychom byli potěšeni, kdyby všichni kdo nás předešli na věčnost patřili Pánu Bohu. Realita pravdy Boží, nebe a pekla je pro každého nevyhnutelná. Samozřejmě, že člověk může a nemusí věřit. Pro ty, náš případný omyl na jejich budoucnosti nic nezmění. Pro ně "lidé jsou lidé a část jejich půvabu je v tom, že jsou takoví nebo naopak makoví a že nikdy nebudou všichni stejné víry. A dokonce fakt, že respektují vzájemně svá náboženská přesvědčení, považují za jednu z nejlepších vynálezů novověku."

Na pravdě Boží však přijde konečné poznání. Pro ty, kteří nevěří a po smrti zjistí, že Pán Bůh skutečně je, že existuje nebe a peklo, přijde nejstrašnější poznání a naprostá nezměnitelnost sistuace. Pán Bůh totiž nikoho do pekla nepošle, ani za špatné chování. Do pekla jde každý sám a dobrovolně.

"... co se týká Margitčiny smrti, ať si Pavlík nedělá zbytečnou starost, ona přece v katolické víře zůstala. Měla Tě Pavlíku moc ráda, to snad víš. Tak jaképak peklo po smrti. Byla pracovitá, čistotná a v naší rodině pomohla ze všech nejvíc. Celá moje rodina zůstala v katolické církvi (kromě mne). Je-li někdo tvrdohlavý jen proto, že nechce věřit, pak také musí být tvrdohlavý i ten, kdo věří a chce věřit. To je dvousečné. Každý má a může mít svoje vlastní přesvědčení. Já víru nikomu neberu a nikoho nenutím, aby byl nevěřícím kvůli mně. Vážím si lidí ne podle víry, ale podle jejich práce a jednání. Je mi fuk, zda jsou věřící nebo ne. A tak Tě prosím, vynech moje sourozence, děti a příbuzné kritizováním, protože nevěří, jak ty si přeješ. Nevím proč píšete, že se nechtějí dostat do bezpečí a to: Mancinky, Pavlinky, Tonkové, Dominové, Toníkové, Želky a ostatní. Vše v množném čísle! Proč? Vždyť je jen jeden Tonko, Domino, Pavla, Manci, atd. Ono je nás takhle dost a není třeba nás zdvojnásobňovat. Tak se Klárko a Pavlíku netrapte kvůli tomu, jak vás já, nebo ostatní přijmou. Lovte si dušičky pro Pána Boha jinde. Nikdo z nás vám to zazlívat ani vymlouvat nebude. Máme vás všichni (mluvím za celou rodinu) rádi ještě tady na zemi. Přeji si aby se lidé měli dobře dokud jsou živi, aby měli nebe zde. Jak zpívá Voskovec: "Když já vám povídám, že je nebe na zemi, pravdu mám, věřte mi ..." Ovšem, mnozí lidé mají zde očistec anebo peklo. A těch je mi líto. Někdo má stále nebe a někdo peklo jak si to kdo mohl zařídit. Můj otec měl jen obecnou školu. Na náboženství se díval jako na kšeft se ziskem. Říkal, že faráři chtějí, aby rodiny měly hodně dětí. Protože je pak hodně křtů, biřmování, svateb i pohřbů. A z každé této svátosti oltářní měli zisky. Lidé byli zbožní, vesměs chudí, zatímco faráři měli majetky, dobře se měli za modlitby bezpracně. Vylučuji ale některé laskavé faráře, kteří měli cit pro chudobu. Těch bylo pramálo. Děkuji vám za snahu zachránit mne před peklem. Já jsem pekla užila už dost. Tak proč ho mám mít po smrti? Nic neberte ve zlém mne v tom vašem nebi neuvidíte. Vždyť tam budete mít dost svých duší a já vám jich přeji co nejvíce ať se necítíte osamoceni. Pro mne neplačte.
   Vaše milující teta.

Parte, o dva týdny později:

Dopracovaly pilné ruce, utichlo navždy předobré srdce. Očima drahýma se již nepodíváš, teď klidným spánkem odpočíváš.
S bolestí v srdci oznamujeme všem přátelům a známým, že nás navždy opustila ...
- Jménem veškerého příbuzenstva ...