Zápas o duši:

Ekuména - nekonvenční pohled

Verze pro tisk

Všichni, kdo prosazují tzv. ekumenické hnutí, tj. sjednocení všech křesťanských církví v jednu univerzální, se opírají o výroky našeho Spasitele, obsažené v tzv. velekněžské modlitbě, tak jak ji nacházíme v evangeliu sv. Jana, v 17. kapitole. Abychom si ujasnili, jak je toto sjednocení v Písmu interpretováno, musíme rozhodnout, zda jde:

1) o sjednocení instituční, tj. o splynutí všech křesťanských církví v jednu - tedy o ryze pozemský cíl, nebo:

2) o sjednocení duchovní, tj. splynutí každého jednotlivce s Kristem - tedy o cíl přesahující naše pozemské bytí, který má věčnou hodnotu.

Jak nahlíží na problém Písmo?

A) Selektivnost modlitby Pána Ježíše:

(1) Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal ... (J 17:9)

(2) Otče Svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. (J 17:11)

(3) ... ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako i já nejsem ze světa. (J 17:14)

Zde náš Spasitel říká naprosto jasně, že ani On, ani Jeho učedníci nejsou ze světa - při realizaci jednoty tedy nemůže jít o pozemský cíl.

(4) Vždyť nás má ve své moci láska Kristova...

Kraličtí překládají výstižně „Láska zajisté Kristova víže nás." (2K 5:14)

Tedy potřebujeme duchovní a nikoli instituční pouto. Bez lásky Kristovy vše ztrácí smysl.

B) Sjednocení s Bohem:

(5) ...nechť jsou jedno jako my. (J 17:11)

(6) ...aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že Ty jsi mě poslal. (J 17:21)

(7) Otče, chci, aby také ti, kteréž jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal ... (J 17:24)

(8) ... a Já, abych byl v nich. (J 17:26)

(9) Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. (Ga 2:20)

(10) V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména daného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4:12)

(11) Amen, amen pravím vám, já jsem dveře pro ovce. (J 10:7)

(12) Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn ... (J 10:9)

(13) Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta cesta i pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. (J 14:6)

(14) Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2:5,6)

(15) ... protože muž je hlavou ženy jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. (Ef 5:23)

(16) A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec: jediný je váš Otec, ten nebeský. (Mt 23:9)

(17) V Něm je přece vtělena všechna plnost božství, v Něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou mocností a sil. (Ko 2:9,10)

(18) V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4:12)

Je-li tedy hlavou církve Bůh (viz texty 15,16), pak jí nemůže být člověk; a pokud se snad člověk za hlavu církve prohlašuje, jasně to protiřečí bibli, neboť si neprávem přivlastňuje Boží slávu a úlohu.

Vždyť platí:

(19) Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám... (Iz 42:8) Podobně Iz 48:11.

(20) Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. (Ko 3:11)

Tedy tam, kde je ve všech KRISTUS, je nastolena pravá duchovní univerzalita; původ věřících a jejich církevní příslušnost jsou naprosto nepodstatné. (viz hlavně texty 5-9).

Br. farář Marius Baar ve své knize „Das Abendland am Scheideweg" (asi 1980) píše v kapitole 5 o tom, že obsahem Ježíšova příkazu bylo a stále je zvěstovat Jeho radostné poselství - a nikoli křesťanství budovat.

Co tedy potřebujeme?

Texty 5-8 a hlavně text 9, který je těžištěm problému, jasně preferují sjednocení v duchovní rovině. Snad si to můžeme v prvním přiblížení představit tak, že Kristus je středem a my (tj. všichni jeho následovníci, ať už jsme kdekoli ve světě) jsme na obvodu kružnice. Od tohoto Středu, od Spasitele světa, vede radiálně paprsek Jeho lásky ke každému z nás. A pokud je každý úd těla Kristova sjednocen s Kristem, pak je skrze téhož Krista spojen s každým údem Jeho těla, tedy s každým jednotlivým věřícím - ať už se nachází kdekoli a je členem jakékoli Kristovy církve. Mystické tělo Kristovo se skládá z jednotlivých údů (věřících), a nikoli ze sborů nebo církví. (1K 12:27; Ef 1: 22,23). Jen tam, kde Boží Syn je středem všeho, jednotitelem a společným jmenovatelem všeho, je vše v pořádku. Krista jako Hlavu církve (text 15) nelze nikým nahradit, neboť Hospodin, jehož Synem náš Spasitel je, své slávy nikomu nedá! (texty 7,19). Sjednocení každého údu s Kristem je dokonalé, neboť Boží Syn i Jeho oběť na kříži jsou dokonalé. Toto sjednocení tedy nelze nijak vylepšit, byť se o to mnozí věhlasní novátoři usilovně snaží.

Sjednocení církví v jednu, svět nezachrání. Svět zachrání pouze přijetí Kristovy oběti. Sjednocení církví pouze v rovině instituční není dílo Boží; je to dílo lidské, tedy nová Babylonská věž, která jako každé dílo lidské nakonec spadne. Není-li církev ze světa (viz text 3), pak bychom se o pozemské sjednocení církví pod jednu střechu neměli snažit, neboť to není Božím záměrem. Máme se sjednotit jen s Kristem - a to bohatě postačí. Dějiny nás učí, že všude tam, kde pojítkem mezi věřícími byl lidský systém a nikoli Kristus, docházelo k nejhoršímu odklonu od Božího slova a byly porušovány nejen zákony Boží, ale i lidské. Pokud tedy budeme hledat království Boží (viz Mt 6:33; L 12:31), pak i to ostatní - tedy i nutná organizační forma nám bude automaticky přidána (darována). Věřme tomu!

Pojítkem mezi námi má být láska Kristova (text 4, tj. 2K 5:14), nikoli nějaká organizační forma, společná střecha, atd. Žádná církev, ani sjednocení církví nás nespasí; ekuména v současné podobě je svými propagátory interpretována naprosto falešně - jejich myšlenka je Písmu sv. bytostně cizí. Nás i svět spasí jedině Pán Ježíš Kristus. Tedy ten, kdo vejde skrze Krista, nikoli skrze církev, bude zachráněn - viz texty 12, 13. A tam, kde dojde ke sjednocení s Kristem, jakékoli pozemské sjednocení církví ztrácí nejen svoji důležitost, ale též i svůj smysl.

Základní komentář k příspěvku:

Mám za to, že by církve ve své instituční formě, k níž časem dospěly, měly zůstat tak, jak jsou. Měly by však klást větší důraz na čistotu biblického učení a šíření evangelia. Současný stav světové křesťanské obce vnímám jako mnohobarevný záhon, kde téměř každý teologicky i liturgicky akcentuje něco jiného - každý ať chválí našeho Spasitele po svém. Někdy jsou ale tyto akcenty nebiblické, vycházející z tzv. tradice. A to, (i nejen to), je příležitostí ke komunikaci vedené v Kristově duchu - k uplatnění Jeho svobody v praxi. Jsem pro otevřenou vícestrannou i víceúrovňovou komunikaci s jedinou výjimkou: tou je komunikace, jejímž záměrem je útisk, nebo pohlcení toho druhého. V takové komunikaci jsou totiž porušeny hned tři biblické principy:

(1) Princip důstojnějšího druhého:

V ničem se nedejte ovládat ctižádostí, ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. (Fp 2:3)

(2) Princip svobody:

Duch je tím Pánem, a kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2Ko 3:17)

(3) Princip reciprocity:

Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak i vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i proroci. (Mt 7:12)

Nevyvážený dialog vede k tomu, že někdo někoho předělává - nutně ke svému obrazu a nikoli k obrazu Božímu. Tím sleduje svůj vlastní světský - a nikoli Boží cíl. Předělat člověka k obrazu Božímu může jen Bůh - a my se na tomto kolosálním díle můžeme podílet svými modlitbami. Výsledky se nemusí dostavit hned, budou však určitě trvalejší, neboť půjde o dílo Boží - a nikoli naše. Buďme otevření - avšak na stráži! Svou svobodu v Kristu si nedejme nikým vzít - nebuďme otroky nejrůznějších lidských učení, kterými se mnozí novátoři snaží „vylepšit" Písmo sv. (1 K 7:23; Žd 13:9). Nezůstávejme jen při realizaci nejrůznějších organizačních forem, které jsou na hony vzdáleny biblickému učení a které pohlcují téměř všechny naše aktivity a energii, včetně modlitebního života, hlásání evangelia a službě potřebným.

Závěrem:

Jsem pro mnohobarevný Boží záhon Kristovy církve, kde vše, komunikaci nevyjímaje, se děje v lásce a svobodě Kristově - nikoli pro univerzální šeď, která by byla nastolena a udržována pouze lidskými direktivami a mocenskými prostředky.

- Bohemian Anonymus -

(jinak granosalis)