Íránský příběh ve dvou větách

Všichni milujeme dobré příběhy. Jako křesťané máme obzvláště rádi příběhy, které vyprávějí o tom, jak Bůh dá věci do pohybu, když se všechno zdá ztracené.

Jeden takový příběh vypráví o církvi v Íránu – a v dnešním světě je to jeden z největších příběhů.

Je to jednoduchý příběh, který lze shrnout do pouhých dvou vět: Vypadalo to, že pronásledování zničí malou íránskou církev. Místo toho se církev v Íránu stala nejrychleji rostoucí církví na světě, která šíří Krista po celém území země.

Takový úchvatný příběh, i když jednoduchý, si zaslouží bližší prozkoumání.

Růst uprostřed pronásledování

Íránská revoluce v roce 1979 nastolila proislámský režim tvrdého kalibru. V průběhu příštích dvou desetiletí křesťané čelili rostoucímu odporu a pronásledování: Všichni misionáři byli vyhoštěni, evangelizace byla postavena mimo zákon, Bible v perštině byly zakázány a brzy se staly nedostatkovým zbožím a několik pastorů bylo zavražděno. Církev se dostala pod obrovský tlak. Mnozí se obávali, že malá íránská církev brzy zchřadne a umře.

Ale stal se přesný opak. Navzdory pokračujícímu odporu od konce 70. let až dodnes se Íránci stali těmi nejotevřenějšími muslimy vůči evangeliu na Středním východě.

Jak se to stalo? K této otevřenosti přispěly dva faktory. Zaprvé násilí ve jménu islámu způsobilo všeobecné zklamání z režimu a vedlo mnohé Íránce k pochybnostem ohledně jejich vlastní víry. Zadruhé mnozí křesťané se statečně a věrně nepřestávali s ostatním sdílet o Kristu, tváří v tvář pronásledování.

Výsledkem bylo, že se za posledních dvacet let stalo křesťany více Íránců než za uplynulých třináct století od chvíle, kdy islám dorazil do Íránu. V roce 1979 bylo v Íránu asi 500 křesťanů muslimského původu. Dnes jsou jich stovky tisíc, někdo říká, že i přes milion. Ať je přesné číslo jakékoliv, mnozí Íránci se obracejí k Ježíši jako svému Pánu a Spasiteli.

Organizace pro výzkum misijních činností jmenovala minulý rok Írán státem s nejrychleji rostoucí evangelikální církví na světě. Podle této organizace je druhá nejrychleji rostoucí církev v Afghánistánu – a Afghánci jsou z části zasahováni Íráčany, protože jejich jazyky se podobají.

Tři změněné životy

Svědectví íránských mužů a žen, kteří přišli ke Kristu, jsou mocná.

Kamran byl násilník, který prodával drogy a zbraně. Jednoho dne mu přítel dal Nový zákon. Poté, co ho četl celých pět dní, vydal Kamran svůj život Ježíši. Když jeho rodina a přátelé uviděli jeho proměněný život, mnozí z nich také uvěřili. V Kamranově domě se nyní schází církev.

Reza byl mullah (muslimský učenec), který doufal, že z něho bude ajatolláh (šíitský vůdce). Když studoval islámský seminář v Íránu, našel jednoho dne Nový zákon, který někdo statečně nechal ležet v knihovně. Ze zvědavosti si ho vzal. Byl jím hluboce otřesen. Časem se do Ježíše zamiloval. Dnes je Reza školeným zakladatelem sborů a slouží v oblasti Íránu.

Nejranější Fatemina vzpomínka je, jak ji znásilňovali její bratři. V 11 letech ji prodali za manželku mladému narkomanovi, který ji zneužíval, a když jí bylo 17 let, se s ní rozvedl. Když se vrátila domů, opět jí znásilňovali, dokud se nerozhodla odejít. V ulicích uslyšela evangelium a uvěřila v Ježíše. Za nějaký čas se provdala za křesťana. Když procházeli školením v evangelizaci a zakládání sborů, Fatemah cítila volání k tomu, aby se vrátila domů a svědčila své rodině. Celá její rodina činila pokání a odevzdala své životy Pánu. První sbor, který Fatemah a její manžel založili, byl v jejím rodném domě.

Měl jsem tu výsadu, že jsem slyšel příběhy Kamrana, Rezy a Fatemah na vlastní uši. Slyšel jsem bezpočet dalších svědectví, která jsou rovněž pozoruhodná. Každé z nich je bolestnou, a přesto nádhernou oslavou krásy evangelia. Každé z nich je mocnou připomínkou, že navzdory zkouškám a pronásledování – možná kvůli utrpení – Ježíšovo evangelium září a Ježíšova církev roste.

Příběh, který píše Bůh

Žijeme v době, kdy mnozí křesťané trpí pro svou víru, obzvláště v islámském prostředí. Lidé často reagují tak, že kážou strach a nenávist vůči muslimskému světu. Avšak apoštol Pavel nám připomíná: „Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí“ (Řím 12,12). To je výzva pro nás.

A příběh, který Bůh píše pro Írán, nám připomíná, že máme mnoho důvodů k radosti a zachování důvěry v našeho svrchovaného Pána a moc Jeho evangelia. Ježíš vybuduje svoji církev. Je to zaslíbení (Mt 16,18).

Žádám vás, abyste na íránský národ mysleli ve svých modlitbách. Modlete se prosím:

• aby ještě mnozí další Íránci odevzdali své životy Kristu
• za vytrvalost a radost pro íránské křesťany, kteří trpí ve vězení pro svou službu – mnozí svědčí o tom, že při pobytu ve vězení vnímají modlitby celosvětové církve za ně
• za více školených vedoucích, aby mohli sloužit jako evangelisté, zakladatelé sborů a pastoři, kteří budou dělat učedníky z mnohých nových íránských věřících.

Hrozilo, že pronásledování vymýtí malou íránskou církev. Místo toho se Boží mocnou rukou Jeho církev rychle rozrůstá. Chvalte Ho!

The Gospel Coalition

Překlad Julie Petrecká