Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Všichni milujeme dobré příběhy. Jako křesťané máme obzvláště rádi příběhy, které vyprávějí o tom, jak Bůh dá věci do pohybu, když se všechno zdá ztracené.
Jeden takový příběh vypráví o církvi v Íránu – a v dnešním světě je to jeden z největších příběhů.
Je to jednoduchý příběh, který lze shrnout do pouhých dvou vět: Vypadalo to, že pronásledování zničí malou íránskou církev. Místo toho se církev v Íránu stala nejrychleji rostoucí církví na světě, která šíří Krista po celém území země.
Takový úchvatný příběh, i když jednoduchý, si zaslouží bližší prozkoumání.
Íránská revoluce v roce 1979 nastolila proislámský režim tvrdého kalibru. V průběhu příštích dvou desetiletí křesťané čelili rostoucímu odporu a pronásledování: Všichni misionáři byli vyhoštěni, evangelizace byla postavena mimo zákon, Bible v perštině byly zakázány a brzy se staly nedostatkovým zbožím a několik pastorů bylo zavražděno. Církev se dostala pod obrovský tlak. Mnozí se obávali, že malá íránská církev brzy zchřadne a umře.
Ale stal se přesný opak. Navzdory pokračujícímu odporu od konce 70. let až dodnes se Íránci stali těmi nejotevřenějšími muslimy vůči evangeliu na Středním východě.
Jak se to stalo? K této otevřenosti přispěly dva faktory. Zaprvé násilí ve jménu islámu způsobilo všeobecné zklamání z režimu a vedlo mnohé Íránce k pochybnostem ohledně jejich vlastní víry. Zadruhé mnozí křesťané se statečně a věrně nepřestávali s ostatním sdílet o Kristu, tváří v tvář pronásledování.
Výsledkem bylo, že se za posledních dvacet let stalo křesťany více Íránců než za uplynulých třináct století od chvíle, kdy islám dorazil do Íránu. V roce 1979 bylo v Íránu asi 500 křesťanů muslimského původu. Dnes jsou jich stovky tisíc, někdo říká, že i přes milion. Ať je přesné číslo jakékoliv, mnozí Íránci se obracejí k Ježíši jako svému Pánu a Spasiteli.
Organizace pro výzkum misijních činností jmenovala minulý rok Írán státem s nejrychleji rostoucí evangelikální církví na světě. Podle této organizace je druhá nejrychleji rostoucí církev v Afghánistánu – a Afghánci jsou z části zasahováni Íráčany, protože jejich jazyky se podobají.
Svědectví íránských mužů a žen, kteří přišli ke Kristu, jsou mocná.
Kamran byl násilník, který prodával drogy a zbraně. Jednoho dne mu přítel dal Nový zákon. Poté, co ho četl celých pět dní, vydal Kamran svůj život Ježíši. Když jeho rodina a přátelé uviděli jeho proměněný život, mnozí z nich také uvěřili. V Kamranově domě se nyní schází církev.
Reza byl mullah (muslimský učenec), který doufal, že z něho bude ajatolláh (šíitský vůdce). Když studoval islámský seminář v Íránu, našel jednoho dne Nový zákon, který někdo statečně nechal ležet v knihovně. Ze zvědavosti si ho vzal. Byl jím hluboce otřesen. Časem se do Ježíše zamiloval. Dnes je Reza školeným zakladatelem sborů a slouží v oblasti Íránu.
Nejranější Fatemina vzpomínka je, jak ji znásilňovali její bratři. V 11 letech ji prodali za manželku mladému narkomanovi, který ji zneužíval, a když jí bylo 17 let, se s ní rozvedl. Když se vrátila domů, opět jí znásilňovali, dokud se nerozhodla odejít. V ulicích uslyšela evangelium a uvěřila v Ježíše. Za nějaký čas se provdala za křesťana. Když procházeli školením v evangelizaci a zakládání sborů, Fatemah cítila volání k tomu, aby se vrátila domů a svědčila své rodině. Celá její rodina činila pokání a odevzdala své životy Pánu. První sbor, který Fatemah a její manžel založili, byl v jejím rodném domě.
Měl jsem tu výsadu, že jsem slyšel příběhy Kamrana, Rezy a Fatemah na vlastní uši. Slyšel jsem bezpočet dalších svědectví, která jsou rovněž pozoruhodná. Každé z nich je bolestnou, a přesto nádhernou oslavou krásy evangelia. Každé z nich je mocnou připomínkou, že navzdory zkouškám a pronásledování – možná kvůli utrpení – Ježíšovo evangelium září a Ježíšova církev roste.
Žijeme v době, kdy mnozí křesťané trpí pro svou víru, obzvláště v islámském prostředí. Lidé často reagují tak, že kážou strach a nenávist vůči muslimskému světu. Avšak apoštol Pavel nám připomíná: „Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí“ (Řím 12,12). To je výzva pro nás.
A příběh, který Bůh píše pro Írán, nám připomíná, že máme mnoho důvodů k radosti a zachování důvěry v našeho svrchovaného Pána a moc Jeho evangelia. Ježíš vybuduje svoji církev. Je to zaslíbení (Mt 16,18).
Žádám vás, abyste na íránský národ mysleli ve svých modlitbách. Modlete se prosím:
Hrozilo, že pronásledování vymýtí malou íránskou církev. Místo toho se Boží mocnou rukou Jeho církev rychle rozrůstá. Chvalte Ho!
Překlad Julie Petrecká
Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
VÁŽENÍ V REDAKCI „POUTNÍKOVA ČETBA“!
NÁSLEDOVÁNÍ REVOLUČNÍ STÁDA
I. O autorovi
Jeden z mých nejlepších přátel opustil tento svět. Byl to muž starší než já a žili jsme od sebe dost daleko – cesta trvala několik hodin autem.