Velikonoce - Ježíšovo vzkříšení, prázdný Ježíšův hrob, byl tím nejočividnějším důkazem Ježíšova zmrtvýchvstání. Proberme si to, čemu právníci říkají "nepřímý důkaz". Povězme si o řadě nepřímých důkazů, které k nám promlouvají dodnes.

Je možné, aby si několik prostých mužů, jedné generace, vymyslelo tak mocnou a přitažlivou osobnost, tak vznešenou a mravní, tak povzbuzující lidské bratrství, jako byl Ježíš Kristus? Falešné vykonstruování Ježíše Krista by byl daleko větší zázrak než všechny zázraky, které jsou zaznamenány ve všech čtyřech biblických evangeliích. Vymyslet si Ježíše Krista by byl větší zázrak než to, že žil mezi námi.

Vysvětleme si nejprve, co je to přímý důkaz. Ten se zabývá přímými fakty jako například: Vstal Ježíš z mrtvých? Byla hrobka prázdná? Například, při loupežném přepadení, svědectví očitého svědka, který viděl lupiče vytáhnout nůž a pobodat svou vyhlédnutou oběť dříve, než ji okradl, je přímý důkaz!

Co je to nepřímý důkaz? To je prokázání skutečností, které jsou uváděny jako důkaz, z něhož jsou ostatní fakta odvozena. Otisky prstů zločince nebo nedostatečné alibi jsou nepřímé důkazy. V soudnictví jsou nepřímé důkazy stejně cenné jako přímé. Dokonce nepřímé důkazy mohou posloužit k odhalení pravdy lépe než přímé důkazy, protože obyčejně nemohou být tak snadno zfalšovány, jako přímé důkazy, např. křivé svědectví. Už vidíte, kam mířím? Toto je odpověď pro ty Tomáše, kteří namítají, že přímé důkazy Ježíšova vzkříšení nejsou věrohodné, protože očití světci byli poblouzněni, zhypnotizováni atd. Tak tedy nepřímý důkaz číslo:

1. Existence církve. Počáteční, překotný růst církve je historický fenomén, jenž je s přihlédnutím na tehdejší náboženský kontext nepochopitelný. Původ církve můžeme historicky vysledovat přímo do Jeruzaléma, do Palestiny, kolem r. 30. Církev vzkvétala právě v Jeruzalémě, ve městě, kde byl Ježíš Kristus ukřižován. Věříte, že by raná Jeruzalémská církev mohla přežít, obklopena tolika nepřáteli, kdyby Ježíš Kristus opravdu nevstal z mrtvých? Kdyby se jenom odpůrci mohli prokázat Ježíšovým mrtvým tělem a zdiskreditovat církev!

Kdo by potom riskoval s vymyšlenou vírou v tak smrtelně nebezpečných politicko-náboženských podmínkách? Zpráva o Ježíšově zmrtvýchvstání se rychle roznesla po celém Jeruzalémě, k farizejům i k Římanům!

První kázání po Ježíšově vzkříšení kázal Petr. A výsledek? Tři tisíce lidí uvěřilo! A hned nato dalších pět tisíc lidí! Byla to davová psychóza? Šílenství? Je možné, aby v tak krátké chvíli osm tisíc lidí uvěřilo, kdyby nebyl Ježíš vzkříšen? Mnoho důkazů, ať přímých či nepřímých svědčí o tom, že církev vděčí za svůj původ zmrtvýchvstání svého zakladatele. Máme snad po ruce jiné teorie o vzniku církve, které by lépe objasnily tuto skutečnost? Kdybychom chtěli vysvětlit vznik církve bez poukázání na Ježíšovo vzkříšení, bylo by to stejně beznadějné jako vysvětlovat římskou historii bez poukázání na Julia Césara.

2. Křest - je obrazem úmrtí a vzkříšení věřícího s Ježíšem Kristem. Křest je starý jako církev sama. Je to svědectví, veřejné přiznání nových věřících k Ježíši Kristu, které oznamuje jejich spásu! Věřící umírá s Kristem na kříži, což je symbolizováno potopením ve vodě. Vynoření z vody odhaluje nový život, první vdech v Kristu! Kdyby Ježíš historicky nezemřel a nevstal z mrtvých, v prostoru a čase, konali bychom dnes takový obřad? Určitě ne!

3. Večeře Páně - přijímání, je další nepřímý důkaz, v němž chléb a kalich s plodem révy symbolizují Kristovu smrt na kříži a prolití Jeho krve za hříchy lidstva! Když se biblický věřící zúčastňuje této památky, s velkou vděčností uznává, že jej v potrestání zastoupil Ježíš Kristus, Bůh osobně, svojí smírčí smrtí na Kříži.

Jak může provázet věřícího radost při upomínce na tak hroznou smrt Ježíše Krista? Křesťané se radují z vysvobozující skutečnosti našeho vzkříšení, zmrtvýchvstání. Ježíš svým zmrtvýchvstáním představil prototyp našich nových duchovních těl! A opět vidíme, nejrozumnějším vysvětlením, nepřímým důkazem radosti z večeře Páně je, že raná, historická církev byla přesvědčena, že Ježíš Kristus zemřel na kříži pro její hříchy, byl pohřben, a především, třetí den vstal z mrtvých a dnes sedí po pravici Boha Otce.

4. Změněné chování. Tento nepřímý důkaz má psychologickou povahu, poněvadž mnoho životů bylo změněno, transformováno Ježíšovým vzkříšením!

První skupinu proměněných lidí tvoří ti, o nichž si musíme položit následující otázku: Co je motivovalo? Co je hnalo do všemožných i nemožných míst, aby prohlašovali a kázali vzkříšení Ježíše Krista? Měli z toho nějaké osobní viditelné, hmatatelné výhody a požitky? Byli hnáni prestiží nebo ziskem, nebo dokonce nabytím společenského postavení? Jak si chování rané církve můžeme vysvětlit? Vždyť za svou věrnost Ježíši Kristu obdrželi odměnou bičování, mučení, kamenování k smrti, vhození mezi dravé šelmy, ukřižování a jiné tělesné umlčování. Přesto byli první křesťané těmi nejmírumilovnějšími lidmi, kteří na nikoho nevyvíjeli žádný nátlak, aby přijali jejich víru. Nátlak církve se dostavil o několik století později, až se stalo křesťanství nuceně uznávaným. To už ale nebyla raná církev! První křesťané dali přednost mučednické smrti, jež je pro nás i dnes tím nejpřesvědčivějším důkazem, jejich úplné důvěry v zmrtvýchvstání zakladatele církve, Ježíše Krista!

Druhou skupinu lidí tvoří skeptická Ježíšova rodina. Jeho vlastní, pokrevní bratři po matce byli v hlubokých rozpacích, když Ježíš hlásal:

  • Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Smrt ukřižováním přece pošpinila jméno jejich rodiny! Kde nalézáme všechny ty, kteří nebyli přesvědčeni? V horní místnosti, kde očekávali příchod Ducha svatého. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou a jeho bratry.

Co přesvědčilo Jakuba, Ježíšova bratra, po takové rodinné potupě, že se během několika dní po Ježíšově smrti stal plným následovníkem a že se stal jednou z vůdčích osobností rané církve? Nakonec Jakub, Ježíšův bratr, zemřel mučednickou smrtí ukamenováním! Jaká to transformace. Co jej přesvědčilo, že nepovažoval svého bratra Ježíše za blouznivce, přestože mu před Jeho smrtí nevěřil? Nejlepší vysvětlení, jaké máme po ruce, nám vypsal Pavel v 1. dopise Korintským:

  • Pak se (Ježíš) ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. (1. Korintským 15:7)

Máme snad jiný, přesvědčivější nepřímý důkaz?

Třetí skupinu lidí se změněným chováním tvořili momentálně zbabělí apoštolové. Když židovští pohlaváři zatkli Ježíše v Getsemanské zahradě, všichni jeho učedníci se rozprchli. Petr jej dokonce třikrát zapřel. Po Ježíšově ukřižování se poděšení učedníci ukryli v domě, v horní místnosti a uzamkli se. Během několika dnů po Ježíšově ukřižování se stalo něco, co úplně potlačilo jejich zbabělost. Všichni apoštolové, kromě Jidáše, se stali přímými a statečnými kazateli, hlásající Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného! Bývalá skupina zbabělců se náhle proměnila v nadšené stoupence Krista a nebojácné mučedníky, kteří všichni, kromě Jana, byli usmrceni násilnou smrtí. Jan zemřel "jen" ve vyhnanství. Co je změnilo? Přišli snad všichni najednou o rozum? Jak si jejich chování logicky vysvětlíme? Jediné rozumné vysvětlení opět je, že uviděli na vlastní oči vzkříšeného Krista!

  • Pak se ukázal (Ježíš) Jakubovi, potom všem apoštolům. (1. Korintským 15:7)

Další je Pavel. Ten je snad nejpřesvědčivější nepřímý důkaz! Farizejský fanatik Pavel pronásledoval církev až na smrt. Ten se změnil k nepoznání! Proč? Co ho k tomu přimělo? Také on byl sťat! Že by mu přeskočilo? Pavlova metamorfóza z pomocníka vrahů křesťanů na nejzapálenějšího apoštola je přirozeně nevysvětlitelná.

  • Vždyť Saul působil čím dál tím mocněji, a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy. (Skutky 9:22)

Pavel měl farizejskou průpravu. Znal Písmo. Proč se obrátil? Ježíš se mu zjevil na cestě do Damašku! Má snad někdo jiné vysvětlení kromě toho, že se také pomátl jako ostatní apoštolové a tisíce dalších lidí?

Připomeňme si obzvlášť o Velikonocích, že my věřící máme úplnou jistotu, stejnou jistotu, jakou měli naši sourozenci v Kristu v první Jeruzalémské církvi. Naše víra není založená ani na mytologii, ani na člověku, ale na historické skutečnosti prázdného hrobu a vzkříšeného Pána Ježíše Krista!

- pst –