Pohřbili své zavražděné děti do zdí města, aby odvrátili zlé duchy a neštěstí od svých bran.

Může se vám zdát, že jde o morbidní senzacechtivou zprávu, o nechutný žert. V mnohém to připomíná dnešní situaci, kdy spalovny nemocnic likvidují pozůstatky nenarozených dětí. Zpráva, kterou zde uvádíme, patří do historie. Tuto skutečnost popisuje Bible a teprve nedávné archeologické nálezy hrůznou tragédii potvrzují.

V třicátém osmém roce vlády judského krále Ásy se stal králem nad Izraelem Achab, syn Omrího. Kraloval nad Izraelem v Samaří dvacet dva roky. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu. Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří. Achab také udělal posvátný kůl (totem). Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním. V jeho dnech vystavěl Chíel Bételský Jericho. Na Abírámovi, svém prvorozeném, položil jeho základ na Segúbovi, svém nejmladším, postavil jeho vrata podle Hospodinova slova, které ohlásil skrze Jozua, syna Núnova.
(1 Královská 16:29-34)

Archeologové objevili v prastarých antických městech středního východu množství kosterních nálezů dětí uložených ve zvláštních nádobách zazděných do hradeb. Historikové věří, že tyto nálezy odpovídají řecko-římským pohanským zvykům, kdy společnost běžně odhazovala novorozence podél cest a na smetiště. Těch několik dětí, které byly "zachráněny", byly vychovány, aby se z nich stali otroci, gladiátoři a prostitutky. Děti a jejich život neměly žádnou hodnotu. Profesionální žebráci odhozené děti sbírali a mrzačili je. Nesnesitelný pohled působil na soucitné a zisk ze žebrání se znásobil.

- přeloženo -