Ukamenovali Štěpána. Dvakrát se pokusili ukamenovat i Ježíše.

Opakovaně jej obviňovali z rouhání.

Ukamenování byl Zákonem předepsaný trest. Příležitost k tomu byla. Proč tedy nepřátelé Ježíše usilovali právě o ukřižování?

Snaha někoho ukamenovat nebyla obyčejně předem promyšlený nebo úkladný čin. Požadavek ukřižovat Ježíše Krista vyžadoval pečlivé plánování a promyšlené rozhodnutí velekněží a všech zúčastněných:

• Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Nač potřebujeme ještě svědky? Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti. (Marek 14:63-64)

Rozhodnutí znělo jako jeden hlas „Ukřižovat!" Velekněz řekl Pilátovi: my máme zákony a podle zákona musí zemřít. Pokud byl Ježíš vinen rouháním - tím, že o sobě tvrdil, že je Boží syn, měl být podle zákona ukamenován. Proč byl tedy ukřižován? Zákon přikazoval ukamenovat falešné proroky a podvodníky, dokonce i z řad vlastní rodiny, kteří sváděli lid na scestí:

• Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu. (Dt 13:6)

Dále měli být ukamenovaní vzpurní synové a jejich mrtvá těla měla zůstat pod kameny:

• A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se. (Dt 21:21)

Boží zákon dále povoloval určité výjimky, takže odsouzenec k smrti mohl být pověšen na strom, aby mohli všichni provinilce vidět na vlastní oči:

• Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl, nenecháš jeho mrtvolu na kůlu přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, je zlořečený Bohem. (Dt 21:22-23)

V těchto případech Bůh připomínal, že odsouzený a popravený zločinec je pod jeho kletbou, a proto muselo být jeho tělo sejmuto, aby bylo zjevné, že zlo bylo ze země odstraněno.

Rozhodnutí nekamenovat

Někdo přišel s nápadem, že Ježíš by měl viset na římském kříži, aby měli pádný důvod Ježíše a Jeho učení odmítnout. Jak by mohl někdo věřit, že Ježíš je Mesiáš, když byl proklet samotným Bohem? Byl by to jedinečný důkaz toho, že byl obyčejný podvodník, který činil zázraky v ďáblově moci! Plán se zdál být promyšlený, ale byl zde jeden problém - Židé nemohli popravit své zločince, i když to zákon nařizoval. Poprava byla výsadním právem Římanů. Navíc, smrt ukřižováním byl římský patent. Proto museli Židé přijít na takový způsob obžaloby, aby místo nich popravili Ježíše Římané. A to nebylo jednoduché. Svědci, kteří vystupovali proti Ježíšovi, nebyli věrohodní. Pilát poznal intriky Židů a viděl, jak se snaží manipulovat římské autority, jen aby dosáhli svého cíle. Přesto se jim podařilo vyvinout takové tlaky, že Ježíš byl ukřižován, místo toho, aby byl ukamenován.

Evangelium v prokletí

Pro odpadlické vedení Izraele bylo ukřižování něco jako teologický puč. Byl to jedinečný a bravurní tah, jak se zbavit Ježíše jednou a provždy - způsobem trestu označí Ježíše jako osobu prokletou samotným Bohem. Zřejmě však opomněli slova Izajáše:

• Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53:5)

Zatímco kněží plnili své záměry ze všech sil, stali se nevědomě služebníky Boha. A ten měl svůj teologický záměr, který se v ukřižování naplnil:

• Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě"), aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha. (Ga 3:13-14)

Když Adam zhřešil, byl proklet. Ale protože Bůh miloval svět, poslal druhého Adama, Ježíše Krista, který se stal hlavou nové Boží rodiny. A právě tato skutečnost nejlépe ilustruje způsob zástupné smrti za všechny prokleté. Žádná jiná smrt za hříchy není výstižnější a účinnější než ukřižování.

Zastoupení

To, že nás Ježíš zastoupil v potrestání, bylo po generace ilustrováno skrze obětování zvířat; potoky krve znázorňovaly smrt nevinných za viny hříšníků. Tento rituál, který ustanovil samotný Bůh, však nemohla naplnit jakákoliv smrt. Zákon vyžadoval krev. Ukamenování však nemusí vždy provázet vylití krve. Izraelští kněží také neubíjeli obětovaná zvířata k smrti, ale vykrváceli je k smrti. Na druhé straně, Ježíšovo ukřižování a kopí, jímž mu byl proboden bok, krev nepostrádalo - což poukazovalo na přímou souvislost s krvavými oběťmi Starého zákona:

• Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobíjeli ruce mé i nohy mé. (Žalmy 22:15-17)

Tím se naplnilo další z mnoha specifických proroctví, které by se ukamenováním nenaplnilo.

Ponížení

Trest za hřích provází potupa. Ježíš nesl podle zásluhy plnou míru Božího hněvu za náš hřích. Protrpěl nejen ponížení, urážky, ale i trest. Nezemřel bezbolestně, jako umírají odsouzenci dnes, např. smrtící injekcí, ale byl obětován a zemřel ostudnou smrtí. Otec svého Syna spravedlivě potrestal za nás a tím se podřídil vůli Otce:

• Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. (Iz 53:10)

Kříž byl dramatickou ukázkou ošklivosti a degradace vlivu hříchu. Kristova zástupná oběť a smrt nebylo nic polovičatého. Nezbylo místo cokoliv zadržovat, obcházet ani předstírat. Ježíš vypil kalich Božího hněvu až do dna. Hanba jeho nahoty byla součástí utrpení a potupy za náš hřích.

Spoluvina Římanů

Ukřižování Krista má ještě jeden aspekt. Kdyby byl ukamenován, šlo by o čistě židovskou záležitost. Ježíš byl ale souzen u římského soudu a ukřižován římskými vojáky:

• Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Skutky 4:27-28)

Ukřižování dalo Ježíšově smrti nadžidovský rozměr. Tím, že zabili nevinného člověka, Řím ukázal pohrdání a odmítnutí Mesiáše světem. Neodmítli jej pouze Židé, ale vládci tohoto světa:

• Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. (1. Korintským 2:8)

Písmo učí, že odmítnutí Krista je všeobecné a ignorace jeho osoby se týká celého lidstva, tedy všech, kteří se nenarodili z jeho Ducha. Římská smrt, vyvolaná Židy, ukazuje, jak se Židé spojili se světem proti Kristu:

• Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: (Žalmy 2:1-2)

Mohl by snad jiný způsob popravy posloužit Božím záměrům lépe?

Vyvýšení evangelia

Prolití krve v ukřižování ukázalo na zástupnost Božího prokletí. Z perspektivy velekněží mělo ukřižování zajistit, že všichni odmítnou Ježíše jako Mesiáše, který měl přijít. Prokletí skrze smrt naplňuje pravdu, že naše hříchy byly vloženy na Krista. Lidská podlost a zákeřnost se v Boží přítomnosti stala součástí jedinečného a svrchovaného plánu spasení a způsob Ježíšovy smrti evangelium nejen potvrdil, ale i vyvýšil. Lidská proradnost a snaha s Ježíšem skoncovat splnila dokonale Boží záměr. Nestačilo hlídat zapečetěný hrob, aby nikdo nemohl Ježíšovo tělo ukrást. Ve skutečnosti profesionalita římské hlídky zpochybnila důvěryhodnost pozdějších falešných svědků a argumentů, že Ježíšovo tělo jeho učedníci ukradli. I když se na povrchu jevilo, že Židé a Římané vše dokonale ovládají, vidíme, že ve skutečnosti celou záležitost ovládal Bůh sám. Ačkoli lidská podlost stála v přímém protikladu Božímu záměru, přesto jej umožnila:

Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že pozdvihne Mesiáše z jeho vlastních tělesných potomků a posadí ho na jeho trůn. (Skutky 2:30)

Pro Pavla evangelium nebyla jenom zpráva, že Ježíš zemřel, ale že byl ukřižován a vzkříšen:

• Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. (1 Korintským 2:2)

Pro Pavla byla potupa ukřižování vítězným tažením za Boží věc:

• Já se však nechci chlubit vůbec ničím - kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu. (Galatským 6:14)

Po Ježíšově vzkříšení to byli nebojácní apoštolové, kdo měli odvahu hlásat vše, co se týkalo Ježíšovy smrti a jeho vzkříšení.

Význam Kristovy smrti

Pavel cituje každou část Dt 21: 22,23, která se týká zlořečenství a vysvětluje, že každý, kdo zákon neposlouchá, je zlořečen (viz. Ř 3). Kdo zhřešil, byl odsouzen, a měl viset na dřevě. Kristus nás však v potrestání zastoupil:

• Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě"), aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha. (Galatským 3:13-14)

Že šlo o skutečné zlořečenství a prokletí, dokazuje použitý způsob trestu, který odpovídal zákonu. Ježíšova smrt byla jedinečnou obětí, která nemůže být znovu opakována. Naplnilo se vše, co Bůh zamýšlel, přesně tak, jak On určil - tedy skrze ukřižování. Touto obětí Kristus nejen odstranil Boží zlořečení a prokletí, které patřilo nám, ale nahradil jej požehnáním, které bylo zaslíbeno lidu nové smlouvy - a tím je dar věčného života. Kristus svou smrtí a vzkříšením porazil ďábla a svůj lid vyvedl z otroctví hříchu. Na kříži pro nás vydobyl odpuštění a usmíření s Bohem Otcem.

Nést kříž

Výzva vzít svůj kříž a následovat, patří nám. Nesení kříže není projev pokání a odčinění hříchů. Spíše je to výraz, že stojíme na Jeho straně ve světě, který stojí proti Kristu. Ten, kdo slouží Kristu, může očekávat utrpení; to je privilegium, kterému bychom se neměli nikdy vyhýbat. Nemůžeme zůstat zajedno se světem. Svět ukřižoval Krista a pokud mu budeme věrnými svědky, budeme světem odmítáni. Protože byl Kristus za nás proklet, nebudeme prokleti Bohem, ale budeme proklínáni světem. Svět stojí proti Kristu, ale všechny národy mají v Kristu zaslíbení. Jejich spasení může přijít pouze skrze kříž a ukřižování, které svět pro Krista připravil. Bůh změnil lidskou zradu v naše spasení. Ježíš řekl na kříži:

• A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě. Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít. (Jan 12:32-33)

Volně přeložila - kas -

- David H. Linden -

ET International, Červenec - Září 2007