Na naši adresu dochází řada dotazů na toto téma. Proto jsme pro vás vybrali následující doktrinální prohlášení, které však není pro nikoho závazné a konečné. Jistě stojí za zamyšlení.

Doktrinální prohlášení Grace Community Church (1986)

1. Bůh nenávidí rozvod (Mal 2:16). Rozvod je v Písmu dovolen jako ústupek lidskému hříchu na ochranu věrného partnera. Jelikož rozvod je pouze ústupek lidskému hříchu a není součástí původního Božího plánu pro manželství, všichni věřící by měli zaujmout stejný postoj k rozvodu jako Bůh.

Všimněte si, že v ev. Matouše 19:5-9 Kristus učí, že rozvod je kompromis vůči lidskému hříchu a je v rozporu s Božím záměrem pro intimní jednotu manželského svazku (Gn 2:24). Rozvod byl ústupek pro věrného partnera vzhledem k netaktnosti (necitlivosti) druhého partnera vůči Bohu. Biblicky je to definováno jako „tvrdost srdce" (Mt19:8). Rozvod (zrušení manželství) znamenalo, že věrný partner nemusí zůstat déle v beznadějné a nesnesitelné situaci (Mt 5:32; 19:9; 1 K 7:12-15). Očekává se, že věřící bude mít stejný postoj k rozvodu jako Bůh a bude to vnímat jako rozpor s Božím vyjádřeným záměrem pro manželství.

„Tvrdost srdce" může být také na straně věrného partnera, který odmítá odpustit opravdově kajícímu se choti, jež porušil manželský slib. V Matouši 19:9 se jedná právě o tu zraněnou stranu, která se rozvádí, tudíž o věrného partnera. „Pro tvrdost vašeho srdce (uražená strana), vám Mojžíš dovolil propustit manželku." Nejčistším vyjádřením Boží spasitelné lásky, jak je to ilustrováno v Ozeáši, je odpuštění na straně té osoby, která byla zraněna, a smíření manželství.

2. Jediná biblická opodstatnění rozvodu jsou (1.) smilstvo (jakákoli hříšná sexuální aktivita, zahrnující cizoložství - nevěra manželského partnera), nebo (2.) nevěřící partner, který iniciuje rozvod kvůli neslučitelnosti s křesťanem.

První je smilstvo, které, jak se zdá, pokrývá širokou oblast sexuálních aktivit, jako např. cizoložství, homosexualita, obcování se zvířaty a krvesmilství (Mt 5:32; 19:9; 1K 5:1). Cizoložství bude mít místo dokonce i po „oficiálním" zrušení manželství, jestliže došlo k rozvodu ne podle biblického učení (Mt 5:32; Mk 10:11-12).

Druhý důvod, který dovoluje rozvod, je v případě, když nevěřící druh odmítá žít se svým věřícím manželem nebo manželkou hlavně pro jeho nebo její křesťanské přesvědčení (1K 7:12-15).

Podstatou je pamatovat na to, že Bible pouze dovoluje rozvod za těchto limitovaných okolností, ale nikdy rozvod nenařizuje. Toto je velmi zřejmé v Ozeáši 1-3, kde je cizoložnici odpuštěno a je uvedena zpět do manželství.

3. Opětovný vstup do manželství je pro věrného partnera možný jen, když byl rozvod proveden podle biblických zásad. V případě, když se věřící rozvedli na základě nebiblického opodstatnění, osoba, která jako první vstoupí opět do manželství, cizoloží (Mt 19:9) a osoba, která si vezme rozvedenou osobu na základě nebiblického opodstatnění, také cizoloží (L 16:18).

Podle starozákonního modelu bylo po rozvodu dovoleno opětovné vstoupení do manželství (výjimku najdeme v Dt 24:1-4). Nový zákon dovoluje opětovný vstup do manželství, jen když byl rozvod proveden podle biblických zásad (1K 7:15). V případě, že rozvod nebyl uskutečněn na základě jednoho ze dvou výše uvedených důvodů, věřící je povzbuzován k (1) hledání usmíření nebo (2) k setrvání mimo manželský svazek (1 K 7:10-11).

Když muž nebo žena po nebiblickém rozvodu znovu vstoupí do manželství, cizoloží, protože Bůh neuznal platnost tohoto rozvodu (Mt 5:32; Mk 10:11). Jakmile tento partner tímto způsobem zcizoložil, manželský svazek je nyní narušen a zůstávající partner může svobodně vstoupit do manželství.

Bible varuje každého, kdo zvažuje vstoupit do manželství s rozvedeným. Jestliže rozvod nebyl uskutečněn podle biblických zásad, osoba, která si bere rozvedenou, je považována za cizoložníka (Mk 10:12).

4. Věřící, kteří se rozvedou bez biblického opodstatnění, se stávají předmětem církevní kázně, protože otevřeně odmítli Boží slovo. Ten, který si zjedná rozvod na nebiblickém základu a opětovně vstoupí do manželství, žije ve stavu „cizoložství", protože Bůh neuznal platnost původního rozvodu (Mt 5:32; Mk 10:11-12). Takový člověk je předmětem kázeňského opatření podle stupňů, jak jsou vypsány v Mt 18:15-17 a ilustrovány v 1K 5:1-13.

5. Spasení znamená, že člověk začne nový život. Věřící je zodpovědný za to, aby žil podle toho, co Bůh zjevil o manželství a rozvodu z pohledu spasení.

Podle 2K 5:17 věřící, když přijímá Krista jako osobního Spasitele, se stává „novým stvořením". To neznamená, že Kristus okamžitě vymaže bolestivé vzpomínky, špatné zvyky nebo vlastní příčiny minulých manželských problémů, ale znamená to, že začne proces transformace skrze Ducha svatého a Boží slovo. Znamení spasné víry bude vnímavost a ochota poslouchat a jednat podle toho, co Kristus zjevil o manželství a rozvodu skrze své Slovo.

Apoštol Pavel v 1K 7:20 a 27 věřícím radí, aby viděli každou situaci, ve které se nacházejí v době, když se stali křesťany, jako od Boha. Když byli povoláni ve stavu manželském, nemají usilovat o rozvod (s výjimkou případů opodstatněných podle Mt 5:32; 19:9; 1K 7:12-16). Jestliže byli povoláni v rozvedeném stavu, mají svobodu opět vstoupit do manželství s jiným věřícím (2K 6:14).

6. V případě, že rozvod byl uskutečněn bez biblického opodstatnění a vinná osoba pak činí pokání, Boží milost nabývá platnosti v momentě pokání. Předpokládá se, že kající se osoba se v rámci možnosti usilovně vynasnaží o opětovný vstup do původního manželství jako znak opravdového pokání.

Jinými slovy, když jsou dva věřící rozvedeni bez biblického opodstatnění, Boží milost nabývá platnosti v momentě pokání a vyznání. Pak mohou věřící znovu zakoušet radost z jejich vztahu s Kristem a svým druhem.

Opravdový znak pokání bude touha realizovat 1K 7:11. Toto zahrnuje touhu nevstupovat do manželství anebo se usmířit se svým partnerem.

V případě, že věřící zjednal rozvod bez biblického opodstatnění a opět vstoupil do manželského stavu, ten druhý manželský svazek je považován jako život v cizoložství (Mk 10:11-12). Jestliže se dostaví pokání, je uznáváno, že zjednání druhého rozvodu by bylo neposlušností Písmu (Dt 24:1-4). Z tohoto důvodu mají zůstat ve druhém manželství.

7. Církev nese zodpovědnost za prosazování biblického vzoru manželství, zvláště cestou příkladného života svého vedení. V případě, že osoba byla v minulosti rozvedena, církev má povinnost dočasně omezit angažovanost dané osoby ve vedení až do doby, kdy může být dokázáno, že současné manželství odráží Kristův vztah k církvi. 1Tm 3:2 a 12 ustanovuje manželská pravidla pro vedoucí v církvi. Termín „jen jednou ženatý" (muž jedné ženy) neznamená, že daná osoba nemohla být v minulosti rozvedena, protože žádná z jiných vyjmenovaných vlastností se nevztahuje ke specifickým skutkům v minulosti (před spasením nebo po spasení), ale raději k vlastnostem, které současně charakterizují život té osoby.

V případě, že byl člověk v minulosti rozveden, je obzvláště důležité, aby následovalo období důkladného pozorování, aby bylo zřejmé, že současné manželství je charakterizováno čistou zbožností a obětující se láskou.

8. Jestliže věrný partner v rozvedeném stavu usiluje o opětovné uzavření manželství, je vhodnější, aby počkal než jeho choť vstoupí do manželství jako první, aby nevyloučil jakoukoli možnost smíření. Nicméně, situace bude záviset na mnoha dalších faktorech jako jsou čistota života, čas, atd.

Tento materiál byl prodiskutován a odsouhlasen Radou KSSCH dne 30. 12.2000, Křesťanská IDEA, 3/2001