Existence zla v našem světě je většině lidí zřejmá a ani Bible ji nikterak nezastírá. Mnozí pak hovoří v tom smyslu, že s Bohem, v jehož plánu jsou přírodní katastrofy, války, hladomory a vůbec všemožná další zla, nechtějí mít nic společného. V reakci na takovou argumentaci se pak často vynořují lidé, kteří se snaží dělat Bohu advokáty. Taková lidská „obhajoba“ Boha může být ovšem velmi nebezpečná, protože na jejím konci bude pravděpodobně stát omezený bůžek lidských představ na způsob Santa Clause. A zde vyvstává vážný problém, protože Bible nám neslibuje spásu vírou v boha vymodelovaného k našemu padlému obrazu. Proto jsem přesvědčen, že zabývat se otázkami zla ve vztahu k Bohu není neužitečné hloubání, ale naprostá nutnost. Bible se otázkám vztahu Bůh a zlo vůbec nevyhýbá.

Například prorok Abakuk klade otázku:

  • Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když svévolník pohlcuje spravedlivějšího? (Ab 1,13)

Dává však Bible na podobné otázky odpověď, která by byla logická a v souladu s pozorovanou zkušeností? Bible nás učí, že Bůh je současně všemohoucí, vševědoucí a dobrý. Navíc učí, že zlo není jen nějaká iluze, ale že skutečně existuje. Snad většina lidí pak, ať už více či méně vědomě, vychází z následujících předpokladů:

  1. Dobrý Bůh chce zabránit výskytu zla.
  2. Všemohoucí Bůh je schopen zabránit výskytu zla.
  3. Zlo existuje.

A z těchto předpokladů pak, opět více či méně vědomě, dochází k závěru, že Bůh buď není dobrý, nebo není všemohoucí. Obvykle to chodí tak, že lidé, kteří se nehlásí ke křesťanství, tvrdí že, Bůh není dobrý, zatímco lidé hlásící se ke křesťanství často obětují Boží všemohoucnost, i když to obvykle otevřeně nepřiznají. Jaké je ale jiné řešení vyplývající z výše uvedených tří bodů? Žádné jiné není, protože vyjdeme-li z oněch tří předpokladů, tak opravdu musíme nutně dospět k závěru, že Bůh není buď dobrý, nebo všemohoucí. Obě řešení by ovšem byla v rozporu s Biblí – a na biblické výpovědi stojí křesťanská víra. Stojí snad křesťanství na vnitřně rozporném základě? Nikoliv – to jen jsme přehlédli závažnou chybu v jednom z výchozích předpokladů. Druhý a třetí předpoklad jsou v pořádku; všemohoucí Bůh je schopen zabránit existenci zla a přitom zlo nepochybně existuje. Chyba se ovšem skrývá hned v prvním předpokladu. To, že je Bůh dobrý, totiž vůbec neznamená, že by v Jeho plánu nemohlo být i zlo. A Bible to také nikde netvrdí. Ba právě naopak je psáno:

  • Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci. (Iz 45,7)
  • On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání. (Ef 1,11)

Není to tedy tak, jak si dnes mnozí myslí, že by dobré věci působil Bůh a, nějak Jemu za zády, zlé věci působil satan; to bychom vyznávali jakýsi biteismus. Zlo se sice děje skrze padlá stvoření (satana, démony, lidi), ale ti všichni jsou pod dokonalou Boží kontrolou:

  • Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. (Ž 33,10)

Kdy lidem úmysly hatí? Kdykoliv se k tomu rozhodne – a tak má vše a vždy pod kontrolou. Ani ti nejkrutější a nejmocnější vládci se nevymykají Boží kontrole. Právě naopak – aniž by to tušili, tak plní Boží plán:

  • Farao je spatří a potěší se vším tím hlučícím davem. Jsou skoleni mečem, farao i celé jeho vojsko, je výrok Panovníka Hospodina; šířil jsem jím svůj děs v zemi živých. Uložen je farao i všechen jeho hlučící dav mezi neobřezance ke skoleným mečem, je výrok Panovníka Hospodina. (Ez 32,31–32)

Proč nám ale často činí problémy přijmout, že v plánu dobrého Boha je zlo? Mám za to, že problém zde tkví, alespoň částečně, ve skrytém pantheismu. Máme tendenci z charakteru stvoření usuzovat na charakter Stvořitele. A zde je kámen úrazu. Bible nás sice učí, že Bůh všechno působí rozhodnutím své vůle, ale to neznamená, že by byl součástí svého stvoření. Naopak Bůh má od stvoření zřetelný odstup, jak ukazuje již biblická kniha Genesis. Podobně jako když geniální dramatik, třeba Shakespeare, napíše tragédii, kde se to jen hemží vrahy a dalšími lidmi pochybných charakterů, nelze z toho usuzovat, že by snad sám Shakespeare byl vrah (a to vzhledem k tomu, že i dramatik je jen člověk, takové přirovnání pokulhává). Může být tedy v plánu Boha, který je dokonale dobrý ve svém charakteru, zlo? Pokud nejsme pantheisté (a to bychom se stěží mohli nazývat křesťany), jsme nuceni odpovědět ANO. Proč by v Božím plánu nemohlo být i stvoření, které má opačný charakter než sám Bůh?

Na tomto místě si připomeňme, že Bůh stvořil vesmír ex nihilo (z ničeho) a v celých dějinách se ani jediný detail nemůže odehrát jinak než jak vševědoucí a všemohoucí Bůh ve svém plánu určil. Bůh ve svém rozhodování před stvořením světa nijak nezávisel na svém stvoření, protože to ještě ani neexistovalo. Existoval jen sám Bůh a Jeho plán tedy není určen ničím ani nikým kromě Boha samotného. Někdo snad položí otázku: „Proč je ale v plánu dobrého Boha zlo? Co tím Bůh sledoval?“ Zde je třeba postupovat obezřetně a vzít v úvahu, že na všechny naše otázky nemusíme nutně dostat odpověď. Přesto bych si možná dovolil navrhnout alespoň matné vysvětlení s vědomím, že vše může být dost dobře jinak. Kdybychom psali bílou křídou na bílou tabuli, kdo by to viděl? Naopak nápis bílou křídou krásně vynikne na černé tabuli. I krásu hvězd můžeme nejlépe ocenit na temném pozadí oblohy za bezměsíčné noci. Podobně zlo představuje kontrast k dobrému Bohu. Kdyby nikdy neexistovalo zlo, jak by se mohl zjevit Boží hněv vůči zlému? Kdyby nebyl i Adamův pád v Božím plánu, jak by se projevila Boží láska a jak by se Bůh oslavil v příchodu Pána Ježíše Krista a záchraně vyvolených? Slávu by sklidil Adam (který by odolal pokušení) místo Krista – a tak by Adamova poslušnost vedla paradoxně k oslavování člověka na místo Boha – tedy k modlářství.

Je ovšem třeba připomenout, že ačkoliv je zlo v plánu dobrého Boha, tak Bůh sám zlo přímo nepůsobí. Zlo existuje z Božího rozhodnutí a děje se přesně podle Božího plánu, ale je realizováno skrze druhotné příčiny, např. skrze působení satana nebo lidí. Ač to může znít absurdně, tak ačkoliv je zlo v Božím plánu, tak se Bohu nelíbí a vyvolává Boží hněv. Skutečnost, že zlo je Božím plánu rovněž nezbavuje pachatele zla odpovědnosti před Bohem. Z Bible vyplývá, že přestože faraon, Jidáš, Asýrie, nebo třeba i satan jen naplňují Boží plán, nemohou to použít jako výmluvu. Pachatele zla může čekat Boží spravedlnost nebo naopak Boží milost v Ježíši Kristu, ale rozhodně Bůh neříká, že by za své činy nenesli odpovědnost, protože to všechno bylo stejně v Jeho plánu. Ať se nám to líbí nebo ne, tak člověk je Bohu odpovědný jednoduše proto, že ho Bůh k odpovědnosti volá. Nevolá ho k odpovědnosti za Boží skrytou* (dekretivní) vůli (Boží plán, který člověk nezná a kterému se ani nelze vzepřít), ale za neuposlechnutí zjevených Božích příkazů (Boží vůle zjevené/preceptivní). Na rozdíl mezi Boží vůlí skrytou a zjevenou naráží např.:

  • Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto zákona. (Dt 29,28) 

Závěrem můžeme tedy konstatovat, že:

  • Zlo je v plánu dobrého všemohoucího Boha.
  • Existence zla není v rozporu ani s Boží všemohoucností ani s Božím dokonale dobrým charakterem.
  • Skutečnost, že zlo je v Božím plánu, nezbavuje pachatele zla odpovědnosti.

Měli bychom se tedy důrazně vyvarovat hlásání omezeného bůžka namísto pravého Všemohoucího Boha Bible. Vždyť i samo Písmo naznačuje, že Bohu se taková lidská „obhajoba“ nelíbí:

  • Když se v městě troubí na polnici, zda se lid netřese? Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin? (Am 3,6)

 

*Pozn.:

Rozdílem mezi Boží vůlí dekretivní a preceptivní se v souvislosti s předurčením zabýval ZOD již před lety (od čísla 60 – nyní snadno dohledatelné na internetu)

– Radovan Hynek –