Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Křesťanská vytrvalost I. - Jk 1,9-12
Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost. Dnešní téma bude křesťanská vytrvalost ve zkouškách.
Jakub předkládá několik testů opravdovosti víry. Jak již víme, pravá víra si zachová radostné postoje, i když stojí tváří v tvář obtížným zkouškám (Jk 1,2-4). Abychom ve zkouškách obstáli, máme hledat moudrost u Boha (Jk 1,5-8). Dnešní verše se týkají radostných postojů ve vztahu k chudobě a bohatství. Máme vytrvat i v těchto zkouškách, protože náš život není jen o tom pozemském, ale především o tom věčném. Jakub nás upozorňuje na kontrast mezi tím, co má trvalou hodnotu a co je pomíjivé. Pokud žijeme z vlastních sil, budeme životní zkoušky snášet velmi těžko. Pakliže se dostaneme do víru světského bohatnutí jako zdroje radosti, nepoznáme věčné bohatství, o které nás nemůže nikdo připravit. Nestačí se tvářit před lidmi jako zbožný člověk, je třeba zbožně žít:
Jakub se nejdříve obrací k chudým, potom k bohatým a nakonec nabízí naději všem, kteří prožívají nějaké trápení.
Tuto myšlenku rozehrává na pozadí církve, kde paradoxně platí, že v Božím království jsou chudí bohatí a bohatí jsou chudí. Tím nenaznačuje, že by se v církvi měli věřící nějakým příkazem nebo dobrovolně rozdělit o svůj majetek systémem přerozdělování. Pouze říká, že bohatství z hlediska věčnosti nehraje žádnou roli. V Bibli najdeme mnoho příkladů, chudáků i boháčů. Ve Starém zákoně je někdy chudoba utlačovaných spojena s pokorou a spravedlivostí, zatímco bohatství je spojeno s podlostí utlačovatelů, kde jde o spojení ekonomického a duchovního postavení. Jindy představuje bohatství Boží požehnání moudrých a chudoba je výsledkem hříchů a lenivosti. Takže Bible naznačuje, že bohatství může být pro někoho požehnáním, ale současně varuje před jeho nebezpečím. Člověk, který touží po bohatství, může upadnout do duchovní pasti. (1 Tm 6,9-10). Často se stává, že boháč je arogantní a chamtivý (Př 28,11; 15,27). Bohatí a úspěšní lidé nevidí, jak potřebují Boha, protože důvěřují svému bohatství (Př 11,28). Užívají si života a zapomínají na to, že pozemské bohatství nemá žádnou hodnotu v den smrti (Př 11,4). Bohatství může ohrozit vztah k Bohu, může být příčinou pokušení získat ještě více nečestnou cestou.
Podobně i chudoba může, ale nemusí být výsledkem ignorace Božích cest (Př 13,8.18). Může zničit člověka (Př 10,15), všechny lidské vztahy (Př 19,4.7), a nezávislost (Př 22,7). Chudoba může vést k pokušení krást (Př 30,7-9). Chudí lidé mají často čestnost a skromnost, která obyčejně bohatým chybí (Př 19,1; 28,6)., Vědí, že jsou chudí a bez prostředků. Spoléhají se na Boha, protože jim nic jiného nezbývá. Bohatí tohoto světa jsou soběstační. To chudí nedovedou. Takže chudoba může být jistou výhodou nad bohatstvím, protože odhalí potřebu Boha, který vylévá duchovní požehnání na ty, kdo k Bohu volají.
Jakub říká těm, kdo trpí chudobou, aby se radovali ze svého povýšení, čímž má na mysli duchovní bohatství v Kristu. V okamžiku, kdy chudák uvěří v Krista jako svého Spasitele, stává se dědicem obrovského bohatství. Je Božím dítětem, které má přístup k neomezeným Božím zdrojům. Všichni známe Ježíšovo kázání na hoře:
Ježíš zde neříká, že chudoba je požehnáním, ta se totiž snadno může stát nejen požehnáním, ale i prokletím. Ježíš promlouvá k těm, kteří jsou skutečně chudí a bez prostředků. Vědí, že musí spoléhat na Boha, protože nemají nic. Naproti tomu boháči tohoto světa jsou soběstační, nic a nikoho nepotřebují – chudáci takové ujištění neznají ani nemají. Proto říká:
Apoštol Pavel opakovaně říká, že ten, kdo je v Kristu, má vše:
A jinde:
Skeptici, kteří nechápou koncept reality duchovní pravdy, mohou namítnout, k čemu je taková útěch a rady chudákovi, který žije v mizérii? K čemu je duchovní bohatství, když má hlad, nemá se do čeho obléci, nemá, čím by nakrmil své děti? Takový postoj vychází z materialistické představy, která je přesvědčena, že hlavní potřebou člověka je materiální, ne duchovní zabezpečení. Jakub vysvětluje, že pravá víra zabezpečí vše nejnutnější. Apoštol Pavel dále vysvětluje:
Světský úspěch, bohatství, moc - to vše je pomíjivé. V tomto duchu Pavel napomíná Korintské:
Abychom si příliš nezakládali na svých schopnostech a bohatství, apoštol Pavel říká, odkud přicházejí všechna požehnání:
Proto je důležité, abychom znali dobře a do hloubky doktríny Božího vyvolení. Ty zcela odstraní jakýkoliv důvod, abychom se povyšovali nad ostatní. Když věříme, že jsme spaseni na základě vlastního rozhodnutí, máme se čím chlubit. Ale naše spása je od Boha, který neponechal nic na nás. Byl to On, kdo nás vytáhl z bahna hříchu:
Verše, které říkají, aby se bratr, který je nízko, radoval ze svého povýšení (1,10-11) a bohatý ze svého ponížení, jsou ošidné téma. Komentátoři jsou rozděleni téměř půl na půl o tom, zda Písmo hovoří o věřícím či nevěřícím boháči. Jedni říkají, že 10. verš je plný sarkasmu: všechna sláva, polní tráva – připomíná, že boháče nečeká nic jiného než poslední soud– verš 11 říká: Když „přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.“ Sám se přikláním k tomu, že má na mysli ty, kteří se vychloubají svými plány, jak získají ještě větší bohatství a zapomínají na to, že všechny plány, které směle vyslovujeme, jsou jen pusté chlubení:
V tomto kontextu vidíme, že chudoba a bohatství slouží jako test víry. Chudý muž musí čelit pokušení, aby netoužil po bohatství, nedychtil po majetku jiných, aby se ve své chudobě necítil Bohem opuštěný. Bohatý muž žije v pokušení; zabývá se především svým bohatstvím, úspěchem a mocí, které mu bohatství přináší. Proto Jakub říká, aby člověk přijímal bohatství v ponížení jako věřící, který neklade bohatství výše, než chudobu jiných. Jak kdosi řekl: „Až bude po všem, ať jsi na Boží šachovnici král nebo pěšák, oba patříte do stejného boxu“. Ani na hřbitově nezáleží na bohatství ani chudobě. Uvědomme si, že často reptáme nad svojí chudobou a bereme jako naprostou samozřejmost, že máme střechu nad hlavou, jídlo na stole, oblečení tolik, že nevíme co si kdy a kam obléknout, zatímco většina obyvatel dnešního světa nemá zajištěno ani jedno teplé jídlo denně. Nemají přístřeší, ani bezplatnou lékařskou péči. Jejich děti nechodí do školy. Jakub říká chudým, že jejich bohatství je ukryto v Kristu, který otevřel jejich oči, aby poznali, že smyslem života není shromažďovat bohatství, ale mít zrak upřený k věčnosti, kterou pro nás Bůh ve své lásce a moudrosti připravil. Je to Bůh, kdo otevřel oči nás všech, abychom viděli, že všechny světské hodnoty, které jsou mimo Krista, nejsou nic víc než pomíjivost a marný hon za větrem. Minule jsme si řekli, že lidé bez víry jsou podobni mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Mořská vlna v sobě nemá řídící sílu, ale je hnána větrem. Je to nejen nestálá, ale i nebezpečná síla, která může rozbít plavidlo na pobřežních skalách, i když je pevnina je na dosah. Na závěr jsme připravili dvě otázky k zamyšlení. Nespoléhejme se na mořské vlny, ani vítr, nespoléhejme se na bohatství a své schopnosti, ale na Toho, který je zdrojem veškerého požehnání.
1. Je něco špatného na tom, když se chudí snaží vylepšit svoji finanční situaci? Jaké kroky mohou učinit?
2. Kdy překračujeme míru důvěry v bohatství? Jak nejlépe poznáme pomíjivost bohatství?