Duchovní zralost mladších žen (Tt 2,4-5)

Verze pro tisk

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Bůh je dobrý a dává nám zakoušet mnohá dobrodiní ze své dobroty. Jedním z těchto dobrodiní je, že nám dal své Slovo, které je zjevením Jeho samotného, a ve kterém se zjevuje také Jeho dobrota. Jeho dobrotu můžeme vidět v tom, že Boží slovo je vhodné a schopné připravit nás ke každému dobrému činu. A dneska máme před sebou text, který je přesně takovým textem, který přímo připravuje k dobrým činům. Minule jsme mluvili o starších mužích a starších ženách a viděli jsme, že mezi povinnosti starších zbožných žen patří vyučování mladších žen. Boží slovo říká, ať je vyučují dobrým a správným věcem, v dobrém – a náš dnešní text dodává:

  • … a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti, byly rozumné, cudné, staraly se o domácnost, byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo. (Tt 2,4-5)

Ještě předtím, než se pustíme do našeho textu, musím zmínit několik důležitých věcí – náš dnešní text se týká mladších žen a tak by se snadno mohlo stát, že každý, kdo se necítí být mladší ženou, by si mohl říct, že to je něco, co nemá ani moc smysl poslouchat, co se jeho osobně vlastně vůbec netýká. Starší ženy, starší muži, mladší muži, děti – mohli bychom jít domů, ne? Určitě ne. Náš text po nás všech vyžaduje pozornost a soustředění.

Nejprve tedy ty mladší ženy – o koho se jedná? Když jsme minule mluvili o starších ženách, ukazovali jsme si z Písma, že když se jednalo o vdovy v první církvi, tak za opuštěnou vdovu – a tedy starší ženu – ačkoliv ony starší ženy nejsou jenom vdovy – měla být považována taková, které už bylo více než šedesát let a byla sama a neměla žádné příbuzné, kteří by se o ni mohli postarat. Z toho vyplývá jednoduchá úvaha – mladší žena je ta, které je méně než šedesát let. A především v souladu s 1Tm 5 máme považovat za mladší ženu takovou, ženu, která se může vdávat a mít děti. Těch šedesát let není nějaké dogma, ale má to i pro nás být určitým orientačním bodem.

A co se týče mužů – proč by měli poslouchat kázání, ve kterých se mluví především o ženách? Mám tady šest důvodů a jistě bychom našli i další:

1. Především se jedná o Boží slovo. To je samo o sobě dostatečným důvodem pro to, abychom bedlivě naslouchali. Tady mluví Bůh! Každé slovo, které vychází z Jeho úst je naším pokrmem, každé slovo je plné Jeho moudrosti, je bohaté a je dostatečné k tomu, aby nás připravilo k dobrým skutkům.

2. Náš text je o zbožnosti a zbožnost je šatem, do kterého se musí oblékat každý křesťan. Potřebujeme rozumět tomu, co je to zbožnost a co je duchovní zralost ve světle Písma, abychom ji nezaměňovali za něco, co opravdovou zralostí ve skutečnosti není. Kromě toho máme přemýšlet o všem, co je:

  • … pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. (Fp 4,8)

Přesně o tom je text, který je před námi.

3. V každé rodině je alespoň jedna žena. Proto je dobré a důležité, aby muži věděli, co nejvíce z Božího slova o ženách. S tím souvisí:

4. Manželé mají své ženy vést Božím slovem, vysvětlovat jim ho a učit je Boží slovo. A zde jsou konkrétní věci, o kterých je třeba mluvit.

5. Otcové mají vychovávat své dcery, pokud je mají, ve zbožnosti a v bázni před Bohem. A zde je cíl, k němuž bychom měli směřovat při výchově dcer. Přesně toto jsou věci, které mají zbožní rodiče učit své děti.

6. Svobodní muži, o kterých budeme mluvit příště, začnou jednoho dne – dříve nebo později – hledat ženu, se kterou by mohli mít vztah, kterou by si chtěli vzít za manželku a mít s ní rodinu. Právě takové ženy jaké jsou popsané v těchto dvou verších, by měli mít před očima, na mysli i na srdci, když budou uvažovat o partnerce pro život. Vím, že tohle dneska není příliš populární – dnes lidé hledí na to, co mají před očima, ale Hospodin, stejně jako v minulosti, tak i dnes hledí k srdci a chce, abychom se to učili od Něj. To je způsob, jak máme hledat – hledat na základě biblických kritérií, ne světských!

Vidíme, že všichni potřebujeme dobře naslouchat tomu, co říká tento text Božího slova a učit se z něj Boží moudrosti.

Pastýřská moudrost

Apoštol Pavel dává svému vlastnímu synovi ve společné víře, Titovi (Tt 1,4), pastýřský návod, jak si má počínat v církvi. Dává mu velmi konkrétní, detailní pokyny o tom, jak má jednat s jednotlivými skupinami lidí v církvi. Z toho, co čteme, nevidíme, že by Pavel doporučoval nebo měl na mysli ucelené skupiny, jak to často vidíme v dnešních církvích – dorost, mládež, skupina mužů, zvláštní setkání žen nebo seniorů… Z našeho textu spíš dýchá osobní pastorační práce, práce s jednotlivci, a Pavel dává Titovi návod, jak jednat s jednotlivci z různých věkových i sociálních skupin. Podobné instrukce dával Pavel také Timoteovi, když mu ukazoval, jak jednat s různými lidmi ve sboru:

  • Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. (1Tm 5,1-2)

Všimněte si těch posledních slov – vždy s čistou myslí. Ta slova – ač nevyřčena – ještě více vynikají v našem textu a ukazuje se na nich Pavlova moudrost a zkušenost pastýře lidských duší. Jde o to, že:

Mladé ženy jsou vyučované ženami

Apoštol Pavel viděl ten veliký zmatek, který vládl v církvích na Krétě a nechtěl Tita ani na okamžik vystavit problémům, které by mohly vzniknout při pastoraci mladších žen. Proto jasně říká, že mladší ženy mají být vyučovány staršími ženami, nikoliv Titem. Text z 1. Timoteovi 5,1-2, který jsem četl, nám ukazuje, že to není naprosto nezbytné a jediné řešení, protože Timoteus měl vyučovat a napomínat i mladší ženy, ale je moudré, aby se mladším ženám věnovaly starší ženy a nikoliv svobodní (a můžeme dodat, že i ženatí) muži. Mladší ženy – a ačkoliv je v našem textu řeč o vdaných ženách, je jasné, že se netýká jenom jich, ale také svobodných žen, by neměly trávit čas o samotě s jinými muži. To je obecné pravidlo, které máme aplikovat nejenom na vyučování a pastorační práci, ale do všech oblastí křesťanského života.

Na jedné straně musíme rozumět tomu, že není hříchem, když jsou dva lidé opačného pohlaví spolu o samotě, na druhé straně se to ale hříchem velmi rychle může stát. Je to podobné, jako jsme to viděli ve třetím verši – není hříchem napít se vína, ale je hříchem stát se opilcem nebo pít příliš. Existuje nějaká hranice? Neexistuje.

Nemůžeme oddělit muže a ženy, i když to církev i společnost někdy dělaly. Bůh nestvořil muže a ženu, aby byli oddělení, ale aby spolu žili. Stvořil nás jako muže a ženy, tedy s našimi pocity, touhami, vášněmi, s naší sexualitou a je jenom přirozené, že se v přítomnosti opačného pohlaví takové věci derou na povrch – protože jsme takto stvořeni. Ale Bůh také určil pravidla a řád pro všechny tyto věci. A jednou z největších zásad, která zde platí, je, že všechny tyto věci patří do manželství. Je do jisté míry normální, že svobodní lidé vyhledávají přítomnost druhého pohlaví, ale musíme vědět, že to má svá pravidla a také svá úskalí, protože trávit čas s někým opačného pohlaví o samotě – dokonce i při tak duchovní činnosti jako je studium Písma, znamená otevírat dveře takovým pokušením, která velmi snadno a rychle mohou vést k hříchu. Kolik starších, kazatelů bylo diskvalifikováno jenom proto, že nebrali tyto věci dost vážně! Kolik mladých lidí nebere tyto věci vážně a potom se diví, jak je to možné, že se ocitli tam, kde nikdy neplánovali být. Přitom stačilo následovat toto jednoduché pravidlo!

To je hlavní důvod, proč Pavel chtěl, aby mladší ženy byly vyučované staršími ženami, ne Titem. Je to řešení, které je velmi moudré a citlivé jak vůči Titovi, tak vůči těmto mladším ženám, tak také vůči manželům těchto žen. Jde o to nevystavit žádný úd církve pokušení, nebýt pohoršením ani příčinou nějakého skandálu. Velmi jasně o tom mluví závěr verše 5:

  • … aby Boží slovo nebylo zneváženo. (Tt 2,5)

Proto mají o mladší ženy pastoračně pečovat především ženy starší, zbožné a moudré ženy. Na tu moudrost ukazuje také způsob, jakým mají jednat.

Starší ženy vedou rozumně

České překlady Písma používají dvě slova, aby popsaly toto vyučování – buď je tam slovo ‚vedou‘ nebo slovo ‚učí‘. Slovo, které je použité v originále, je jenom na tomto místě v Písmu a je to celkem ojedinělé slovo v řečtině. Nemáme příliš mnoho dalších dokladů tohoto slova. Toto slovo bychom mohli také přeložit jako „přivádět někoho k rozumu“, k uvážlivosti, napomínat nebo povzbuzovat ve smyslu popohánět, pobízet, mohli bychom ho dokonce použít ve smyslu trénovat. Tedy dovést někoho k určitému – rozumnému – způsobu jednání a chování a toto chování v něm upevnit.

Právě takto mají jednat starší ženy – přivádět mladší ženy k rozumu, učit je správnému způsobu jednání a chování, ukazovat jim správné, tedy zbožné a svaté postoje srdce, mysli i úst. To je něco, co chybí posledním třem generacím v naší zemi. Také proto vypadá naše společnost tak, jak vypadá. Musíme se modlit, aby Pán probudil generaci starších zbožných žen, které budou v Boží moudrosti vyučovat mladší ženy tomu, co je to duchovní zralost.