Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Z našeho pocitu nevědomosti, marnosti, nedostatku, slabosti, zlosti a vlastní zkaženosti poznáváme, že nikde jinde než v Pánu nespočívá pravé světlo moudrosti, trvalá ctnost, dokonalá plnost všech dobrých věcí a čistota spravedlnosti. Těmito svými bídami jsme povzbuzeni k tomu, abychom rozvažovali nad Božím dobrodiním. Ale nemůžeme o ně skutečně usilovat, dokud se neznelíbíme sami sobě. Kdo z lidí nenachází zalíbení sám v sobě? A to zalíbení trvá, dokud člověk nepozná sám sebe, tedy dokud je sám se sebou spokojen, nechápe svou ubohost a nevšímá si jí. A tak tedy jeden každý poznáním sebe samého bývá nejen nabádán k hledání Boha, ale je také veden rukou k tomu, aby ho nalezl.
Je také ovšem zjevné, že člověk nikdy nedosáhne opravdového poznání sebe samého, jestliže nebude nejprve hledat Boží tvář – a v jejím světle pak pohlédne sám na sebe. Kvůli pýše, která je nám všem vrozená, považujeme sami sebe za spravedlivé, bezúhonné, moudré a svaté, pokud ovšem nejsme zjevnými důkazy usvědčeni z nespravedlnosti, ohyzdnosti, nemoudrosti a nečistoty. Nebýváme však usvědčeni, jestliže se díváme jenom sami na sebe a ne také na Hospodina, který sám je jediné pravidlo, jímž se máme posuzovat.
Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
VÁŽENÍ V REDAKCI „POUTNÍKOVA ČETBA“!
NÁSLEDOVÁNÍ REVOLUČNÍ STÁDA
I. O autorovi
Jeden z mých nejlepších přátel opustil tento svět. Byl to muž starší než já a žili jsme od sebe dost daleko – cesta trvala několik hodin autem.