Institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy provedl v lednu 1994 průzkum a zveřejnil následující údaje o sexuálním chování našich mladých lidí.

Do 14 let začne sexuálně žít 11% chlapců a 27% dívek, 56% chlapců a dívek mezi 15. a 16. rokem. Podle názorů odborníků je optimální věk pro zahájení pohlavního života nad 16 let. Takové doporučení se neobejde bez vhodné hormonální antikoncepce od 17 let věku dívky, která žije pravidelným pohlavním životem.

Studenti některých základních škol, od věku 12 let již vyplnili, nebo budou vyplňovat dotazník, který může úzce souviset s prostitucí mládeže:

ÚVOD:

Tvoje třída byla vybrána k účasti ve výzkumu, jehož výsledky budou sloužit jako podklad k preventivním opatřením proti šíření nemoci AIDS. Česká republika v tomto směru spolupracuje s řadou zemí (např. Rakousko, Holandsko, USA), kde již tento výzkum proběhl. Asi již víš, že nemoc AIDS se přenáší zejména pohlavním stykem. Otázky tohoto dotazníku se proto týkají nejenom Tvých vědomostí a Tvého postoje k AIDS, ale i Tvého postoje k dívkám a zkušeností v sexuálním životě.

Cíl studia - Boj proti AIDS je hlavně otázkou prevence, tj. předcházení možné nákaze. Změnit návyky a životní způsoby starších lidí je velmi nesnadné, proto je mezinárodně na prvním místě osvěta mezi mládeží.

Dotazník - Základní otázky: bydliště, počet obyvatel místa bydliště, nejvyšší dokončené vzdělání otce, matky, hlásíš se k nějaké církvi, u koho v současné době bydlíš?

Ohodnocení vlastních sexuálních zkušeností:

  • Mohou mít chlapci mého věku již pohlavní styk?
  • Měli by mít chlapci zkušenosti s různými partnerkami?
  • Když chlapci mého věku s někým spí, mělo by to být s někým, koho dlouho znají?
  • Když má chlapec vážnou známost, může se ještě občas vyspat s někým jiným?
  • Když má chlapec chuť vyspat se s nějakou dívkou, může to udělat, i když ji nemá rád?

Sexuální praktiky:

Detailní otázky: mazlení, hlazení přirození, souložení, sexuální obtěžování, orální sex s partnery opačného i stejného pohlaví, soulož do konečníku. Používáš při tom kondom?

Informovanost o AIDS a způsobech přenosu:

Obsahuje řadu všeobecných otázek o AIDS, ale nic o prevenci.

Závěrečná otázka první části:

  • Odhadni, kolik hodin týdně strávíš poslechem rádia a sledováním televize.
  • Napiš název svého oblíbeného TV pořadu, časopisu, rozhlasové stanice, hudební skupiny, zpěváka, herce, politika nebo jiné osobnosti, které si vážíš nebo ji máš rád.

Druhá část: 57. až 70. otázka jsou určeny pro ty, kteří již souložili nebo měli sex s partnerem stejného pohlaví.

68. otázka: Omezil jsi někdy svůj intimní život kvůli nebezpečí AIDS?

Jak hodnotit tento dotazník? Pokud má sloužit v boji proti AIDS a jeho cílem je sexuální vzdělávání, jak tvrdí autoři, je přinejmenším podivné, že na dvanácti stránkách textu se vyskytuje slovo nebezpečí nákazy AIDS pouze dvakrát. Jestliže dětem hrozí nebezpečí a někdo je chce poučit a varovat, nepotřebuje dvanáct stran textu a pochybných instrukcí, aby splnil svůj úkol. Tento dotazník je spíše spolehlivým návodem, jak informovat děti a mládež o sexuálních praktikách, se kterými ještě nemají osobní zkušenost. Pokud zkušenosti mají, tento dotazník neposkytuje žádné informace, jak se před nebezpečnou nákazou AIDS chránit. Místo varování mohou žáci zkoumat názory své a svých spolužáků, s kterými jistě budou dané otázky probírat. Dotazník bohatě informuje a navádí k ještě větší sexuální nevázanosti, než s jakou se již potýkáme. Mladí mohou považovat otázky za běžnou normu sexuálního chování, kterou není třeba konzultovat s dospělými. Poznámka v úvodu dotazníku o životních názorech starších lidí, rozuměj rodičů, církve a učitelů, není nic jiného než znevažování autority a rozumnosti dospělých: Změnit návyky a životní způsoby starších lidí je velmi nesnadné, proto je mezinárodně na prvním místě osvěta mezi mládeží.

To je nepřímá výzva dospívajícím - nedůvěřujte rodičům, nic jim o tom neříkejte. Jinými slovy, rozvrátit rodinu přímo je těžší, proto je snažší soustředit se na děti, ty se nedovedou bránit. Dotazník je šířen bez vědomí rodičů i učitelů žákům základních a středních škol. Nezapomínejme, že zodpovědnost za výchovu dětí mají především rodiče, potom pedagogové - nikoliv bojovníci proti AIDS.

- (Výzkum realizován s finančním zajištěním z Národního programupro prevenci AIDS) -