Jaké místo má rozum v naší víře a v křesťanském životě? Definoval bych to následovně. Rozum nesmí nikdy určovat, čemu věříme. Úkolem rozumu je učit nás, jak máme věřit. Je pouhým nástrojem. Potíže nastanou, kdykoli lidé dovolí, aby rozum určoval, čemu mají věřit. Jinými slovy, namísto aby se podřizovali Písmu, obrací se k vědě, filozofii nebo k nějakému jinému oboru, které pak určují jejich pozici. Dovolí rozumu, aby určoval to, čemu budou věřit, místo toho, jak mají věřit a myslet. Ne, co si člověk myslí, ale jak myslí, v tom je úloha rozumu. A totéž bych uvedl o akademickém vzdělání.

Je mi dost let na to, abych si pamatoval generaci evangelikálů, kteří nechtěli mít naprosto nic do činění s akademickou vzdělaností. Zastávali postoj ‚akademická vzdělanost je hrozbou a nebezpečím; nemějte s ní nic společného!‘ Znal jsem ve svém mládí již staré muže, kteří radili studentům, aby kvůli službě nestudovali teologii. Vzpomínám, jak jeden známý evangelikální představitel vždy takovým mužům říkával: ‚Studujte na Oxfordu či Cambridge cokoli, ale hlavně ne teologii, jinak ztratíte víru.‘ Nic takového ovšem nedoporučuji. Takový postoj bych naopak odsoudil. Je v něm duch strachu, který vede ke zpátečnictví a člověk schovává hlavu do písku a neuvědomuje si, co se děje.

Jsem toho názoru, že evangelikál si uvědomuje, v čem spočívá nebezpečí rozumového zdůvodňování a akademického vzdělání, ale neobává se toho. Nebude se skrývat někde v ústraní, kde by si hýčkal jen své pocity. Nikoli. Ví o akademické vzdělanosti, je schopen se s ní na své úrovni střetnout, ale nepoddává se jí. Neklesne na kolena jen proto, že někdo je velký učenec. Dobře ví, že velký učenec, dokonce i v oblasti Bible, může být nevěřící, proto nebude znalosti takového učence uctívat. Jakmile někdo padne na kolena před vzdělaností, poddá se jí a téměř ji uctívá a začne ji považovat za konečnou autoritu, už není tím, čím se zdá být a přestává být skutečným evangelikálem.

Evangelikál se ani trochu neobává akademické vzdělanosti. Není třeba bát se učenců – nekřesťanů, protože tito lidé svou pozici zakládají na rozumu. A rozprava s nimi je jednoduchou záležitostí. Protože neznají Písmo, snadno jim můžete ukázat, že jejich tvrzení jsou pouhými výplody jejich vlastní mysli. Jedná se o lidský rozum, spekulace a filozofie, nikoli o skutečné křesťanské učení. Chtěl bych tedy zdůraznit jednu důležitou zásadu: evangelikál si je plně vědom nebezpečí rozumového zdůvodňování a akademického vzdělání, protože je jasně rozeznává v Písmu. Pavel se stal ‚bláznem‘, jemuž se filozofové vysmívali. Jeho učení považovali za naprosté bláznovství. Pravým křesťanům se to vždycky dělo; a děje se to i dnes. Není žádným překvapením, že takzvaní velcí filozofové a skeptici jsou nevěřící. Měli bychom to očekávat a nemělo by nás to děsit. Neomlouvejme se za svou víru jen proto, že oni nejsou křesťané. Měli bychom to spíše považovat za důkaz pravdivosti učení Písma. Pamatujme, že kdykoli se církev dostala na dno, byla za tím bez výjimky skryta náklonnost k filozofii.

Posuneme-li se do nedávné minulosti a do současnosti, není snad zřejmé, že za poslední dvě století přivodily životu církve skutečné škody především teologické semináře? Nevznikly snad potíže právě tam? V církvích jistě nevznikly. Vznikly právě v teologických seminářích. Muži, kteří cítili povolání ke službě a kteří ve svých církvích dostali doporučení ke služebnímu vzdělávání, nastoupili na semináře jakožto evangelikálové a praví evangelisté, ale po jejich ukončení začali pochybovat, odmítat a někdy od víry zcela odpadli. A když ne, odešli ze semináře bez života, s cílem stát se učenci, a přitom zcela ztratili svůj náboj, nadšení a zapálení pro věc. Už je neuslyšíte kázat pravdu. To jsou holá fakta.

Pokud tedy evangelikál neprojevuje nedůvěru vůči rozumovému zdůvodňování a akademickému vzdělání, nejenže nechápe učení Písma, ale je také slepý vůči jasnému svědectví historie křesťanské církve, jak se po staletí odvíjela. Rozebírám a zdůrazňuji to proto, že hnutí, o nichž jsem mluvil včera, například ‚noví evangelikálové‘, mají dle mého názoru špatný přístup ke vzdělání. Je to žel součást evangelikálního komplexu méněcennosti. Chceme, aby nás lidé považovali za intelektuály a za hodné úcty. Tím se však ocitáme ve vážném nebezpečí, že se poddáme filozofii, rozumovému zdůvodňování a akademickému vzdělání, což nás dovede ke stejnému konci jako ty, kdo byli před námi.

(z knihy Co je evangelikální)