Proč je učení o Trojici tak důležité?

Učení o trojjedinosti Boha je ve všem aktuální téma. Mnozí teologové svými výroky učení o Trojici popírají, a tak svádí na scestí věřící méně zakotvené v Písmu. Tím Bůh Bible přestává být jedinečný a výjimečný. V úvodu nabídnu jen dva příklady, které předcházely letošní konferenci.

1. Vážený, křesťanský přítel

Před dvěma týdny jsem osobně pozval na konferenci jednoho, nikoli neznámého, bratra v Kristu. Zde je jeho odpověď:

… Nechci otevírat žádnou polemiku, jen vyjádřit podivení nad záhadou lidské duše a mysli, jak tak velký biblista a člověk úzkostlivě dbající na biblické sdělení a čisté termíny, jako je Pavel Steiger, může vyznávat tak příšerný a zcela nebiblický titul pro jediného Boha: „Trojjediný Bůh“ – úplně se otřásám hrůzou, jenom když to vyslovím. … To jen malý podiv, čemu všemu může věřit i člověk znalý Bible, kterého si vážím… [zkráceno]

Na jeho slova jsem odpověděl následovně:

„… jsem trochu zmaten. Věřím v jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha svatého. Tři osoby v jednom Bohu. … S tímto názvem nemám problém. Trojjediný Bůh je možná nezvyklý překlad anglického Triune God. Teď nevím, zda se otřásáš jen nad názvem, nebo nad koncepcí tří osob v jednom Bohu. …“ [zkráceno]

Další odpověď mě překvapila ještě více:

„… vztah Otce a Syna a Ducha je to nejsložitější, co vůbec existuje… z toho důvodu si nemá člověk tento vztah mapovat, kvantifikovat a dělat nějaké lidské algoritmy. Máme zůstat před tímto vztahem v úctě a zůstat na tom, co říká Písmo… jak může existovat Bůh Otec a Bůh Syn a zároveň jeden Bůh (copak mají materiální ohraničená těla)? … Neměli bychom tvořit zcela nebiblické termíny vycházející z našeho mapování… a těmito termíny nálepkovat Boha. … Já a můj táta nejsme dvojjediný člověk. Prostě lidství je jedna jediná kvalita, tak i Božství a tak i Bůh – je pouze JEDEN. … Nejsou dva, tři, čtyři. … Termín trojjediný Bůh je nebiblický a pro mne příšerný. Když pseudokřesťané zabíjeli židy… volali před smrtí biblicky „náš Bůh je jen jediný“. A měli pravdu, náš Bůh je JEN jediný, není trojjediný, neskládá se ze tří Bohů. … Znám spoustu míst Bible, ze kterých se dá odvodit to či ono, i trojice, odvodil bych Ti i čtyř-jediného Boha… termín evokuje: hinduistického Brahmu, Višnu, Šivu, trojjediného boha Indů (pozn. pst: hinduisté tyto tři bohy považují za zcela oddělené). … A duch? Toho bych nechal duchem. Duch je duch, proč ho pasovat mezi Bohy do trojice? … Duch vyšetřuje věci Boží, proč z něj nutně dělat další Boží osobu? Je někdo zcela jiný, můžeme ho zarmoutit, ale také vylít, a jen rouhání vůči němu nebude odpuštěno – to má svůj hluboký smysl, který ducha jasně odděluje od „Bohů v trojici“. … Divím se, že Ty, takový biblista, už jsi to dávno neodhalil a neprokoukl… obé je otřesné, nálepka „trojbůh“ (pozn. pst: používáme termín trojjediný Bůh, nikoli trojbůh) je nepřijatelná a obsah této nálepky rovněž: je to degradace Boha jediného na Boha složeného ze tří Bohů (pozn. pst: nikdy jsme netvrdili a netvrdíme, že se Bůh skládá ze tří Bohů)… – zcela nepřijatelné, zavádějící, troufalé.“ [zkráceno]

2. Kardinál Vlk

Kardinál Vlk na DVTV (Drtinová, Veselovský TV) řekl 12. prosince 2015: „Křesťané a muslimové mají stejného Boha, teroristé víru zneužívají pro své cíle.“ Jak něco takového může říci? Cožpak katolíci nevěří v Otce, Syna a Ducha svatého? Každý muslim jen povrchně znalý koránu musí takový výrok odmítnout. Korán jasně prohlašuje:

Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: „Trojice!“ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem. (Sura 4,171)A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: „Bůh je třetí z trojice“ – zatímco není božstva kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný! (Sura 5,73)

Jak vidíte, důležitost učení o Trojici je aktuální právě dnes.

Bůh je jen jeden: Otec, Syn a Duch svatý

Výrazy „Boží trojjedinost“, „Boží Trojice“ atd. se v Písmu nevyskytují. Ano, jsou to teologické termíny, ale bez nich se neobejdeme, jako se neobejdeme beze slov, chceme-li vyjádřit nějakou myšlenku. Otázkou zůstává, zda teologický pojem odpovídá Písmu, nebo zda je logicky odvozen, aby mohlo být dokázáno něco, co v Písmu není.

Bůh je pouze jeden, který existuje ve třech odlišných Osobách, které v jakémkoli konání vždy součinně a dokonale spolupracují, doplňují se, v jednom harmonickém díle, které je vždy nezvratně dokonáno podle Jeho svatého úradku. Pojďme do Písma a dokažme, že Otec, Syn a Duch jsou jeden Bůh:

Bůh je jen jeden:

• Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není…“(Izajáš 44,6)

Otec je Bůh:

• Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista. (Galatským 1,3)

Syn je Bůh:

• … ale o Synu říká: „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků; žezlo spravedlnosti je žezlem tvého království.“(Židům 1,8a)

Duch svatý je Bůh:

• Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? … Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ (Skutky 5,3-4)

Vidíme, že teologický, člověkem vymezený termín — Boží trojjedinost, je zde postaven na výslovných, explicitních, biblických textech. Je jen jeden Bůh, tři odlišné Boží Osoby, které jsou stejné podstaty, ale různé v činnostech:

• Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. (Matouš 28,19)

Křtěte je tedy ve jméno jednoho, trojjediného Boha. „Trojjediný Bůh“ je teologický výraz, není však logicky odvozen za tím účelem, aby podporoval určité, denominační učení jako např. teologické termíny „tisícileté království, mravní zákon, občanský zákon, obřadní zákon, smlouva milosti“ atd. Komu se rozumově příčí tři Osoby v jednom Bohu, pomozme si netradičním myšlenkovým přístupem:

Nesčítejme Boží osoby 1 + 1 + 1 = 3, ale násobme je 1 x 1 x 1 = 1. Součinem šířky, délky a výšky dostaneme jeden jediný objem, tzn. plnost a hloubku. Zdá se, že nás apoštol Pavel nabádá, abychom se nechali pojmout Božím objemem, plností Boží lásky, která je vyjádřena tím, co je Boží šířka, délka i výška a ještě jinak, Boží hloubka, Boží plnost, veškerá Boží nekonečnost:

• … a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží [= trojjediností]. 

(Ef 3,17-19)

Boží trojjediná součinnost, součin všech tří Božích Osob, je naprosto nutná v každém ohledu. Čtyři nejdůležitější součinnosti trojjediného Boha můžeme vidět: (1) ve stvoření, (2) ve spasení, (3) v posvěcení a (4) v oslavení.

Úlohy jednotlivých Božích Osob

Trojjediný Bůh – Otec, Syn a Duch svatý je Duch, nikoli fyzická osoba:

• Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě. (J 4,24)

Ani jedna Boží vlastnost, atribut, nemá počátek ani konec. Bůh je nevymezitelný, tedy nedefinovatelný. Není na nikom ani na ničem závislý. Kdyby byl, nemohl by být jediný Bůh. Má svébytný život sám v sobě, proto je nutná Bytost, což znamená, že není možné, aby nebyl. Bůh přebývá mimo viditelný i neviditelný svět, který stvořil; a přesto, že jej prostupuje, není jeho součástí. Bůh nemusel tvořit, aby miloval. Jeho láska není závislá na stvoření, které miluje. Bůh je láska sám v sobě, protože JE tři Osoby.

První Osoba – Otec:

Boží láska se zejména projevuje v Jeho láskyplném, věčném Otcovství. Z Otce vychází, vyzařuje Jeho Syn, kterého věčně „plodí“ a miluje kaskádou lásky, bez počátku (Žd 1,5). Z Otce také prýští a vychází Boží Duch pravdy (J 15,26). Otec je neviditelný zdroj a iniciátor lásky, jinými slovy je zdroj a iniciátor všech svých tvořivých záměrů. Důvod, proč tvoří, je Jeho věčná láska v Trojici. Tvoří nikoli, aby mohl milovat, ale proto, že již věčně miluje Syna i Ducha. Tvoří, aby svou věčnou lásku rozprostřel na své stvoření. Otec součinně a neoddělitelně, tvořivě působí v souladu se Synem a Duchem.

Druhá Osoba – Syn:

Pravou přirozeností Syna je, že je věčný, nestvořený Syn svého Otce; že z Otcova bytí Jeho bytí vyzařuje, vyvěrá a vychází. Kdo vidí Syna, vidí Otce. Syn od věků druhotně miluje Otce, protože Otec od věků prvotně miluje Syna. Syn, protože je milován Otcem, koná Otcovu vůli, tvoří, staví neviditelný i viditelný svět v souladu s Otcovými záměry a plány. Ve vtělení Syn vstoupil do svého stvoření, je viditelný i hmatatelný. Syn, z lásky, součinně a neoddělitelně, tvořivě působí v souladu s Otcem a Duchem svatým.

Třetí Osoba – Duch svatý:

Přirozeností Ducha svatého je, že vychází jak z Otce, tak ze Syna (J 15,26). V Duchu svatém je Boží láska zažívána:

(1) v samotné Boží Trojici

(2) mezi Bohem a stvořením

(3) v nově stvořeném Božím lidu z Ducha.

Když byl Ježíš pokřtěn, sestoupil na Něho Duch svatý jako holubice, a právě v Duchu Otec projevil svou Otcovskou lásku k Synu: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Duch podněcuje potěšení Otce v Synu a potěšení Syna v Otci. Duch svatý završuje účel Otcova záměru a Synova tvořivého díla v duchovním potěšujícím prožitku. Skrze Ducha je láskyplný Otcův tvořivý plán a Synovo uskutečnění tohoto záměru radostně prožíváno. Duch svatý z lásky, součinně a neoddělitelně, tvořivě působí s Otcem a Synem.

Řetězec božích funkcí:

(1) Otec plánuje

(2) Syn uskutečňuje

(3) V Duchu svatém je zažit Otcův záměr a Synovo dílo.

Když slyšíme Jméno — Bůh, vždy mějme na mysli všechny tři neoddělitelné Osoby, jejich láskyplný, součinný, harmonický, odvěký úradek. Jedno-osobní bůh nemůže tvořit z lásky. K lásce je zapotřebí více osob. I kdyby si takový jedno-osobní bůh stvořil lidstvo, aby ho mohl milovat, byl by omezený, protože by jeho láska byla podmíněna existencí lidstva. Láska Boha ale nemůže být závislá na stvoření. Láska je Jeho podstata, protože Bůh je trojjediný. Dále, jenom trojjediný Bůh se může radit:

• Hospodine, ty jsi můj Bůh [= jeden]! Tebe [= jediného] budu vyvyšovat, vzdávat chválu tvému jménu, neboť činíš podivuhodné věci, tvé odvěké úradky jsou věrná pravda. (Izajáš 25,1)

Obdobně lidská činnost je trojjediná. Například architektův neviditelný plán je postavit konkrétní dům; tato fáze odpovídá Otci. Stavitel, zedníci a řemeslníci jej viditelně postaví; tato fáze odpovídá Synu. Konečně to se to bydlí, to se to neviditelně, radostně, v duchu zažívá účelné dílo architekta a stavitele; tato fáze odpovídá Duchu svatému. Jejich dílo je velmi dobré, protože slouží konečné, praktické duchovní, vnitřní radosti, která není opět hmatatelná. Jakákoli činnost je takto trojjediná. Skladatelova mysl složí neviditelnou symfonickou báseň. Dirigent s orchestrem ji fyzicky oživí, rozezvučí. Nakonec posluchači vnitřně, neviditelně zažívají záměr skladatele a provedení orchestru. Boží stvoření je trojjediné!

I. Součinnost trojjediného Boha ve stvoření

Podívejme se jen na první dva verše celého Písma:

• Na počátku [= čas] stvořil Bůh nebe [= prostor] a zemi [= hmotu]. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. (Genesis 1,1-2a)

Tak vznikl trojjediný časoprostor! Prostor, hmota a čas existují buď společně, nebo vůbec. Bůh vše stvořil skrze Syna:

• … v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky[= historii]. (Židům 1,2)

Konec druhého verše Bible představuje třetí, neoddělitelnou součinnou Osobu trojjediného Boha, totiž Ducha svatého:

• Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Genesis 1,1-2b)

Co to znamená? Nic méně než to, že stvoření časoprostoru, tzn. počátku (času), země (hmoty), nebe (prostoru) a posléze světla v první den bylo dobré (Gn 1,4). A tak se jediný Bůh, Otec a Syn, v součinnosti své neoddělitelné třetí Osoby, Ducha svatého, potěšil, radostně a láskyplně prožíval Otcem naplánovaný záměr a stvořitelské dílo Syna. Tak to pokračuje až do šestého stvořitelského dne. Celý účel stvoření kulminuje sedmý den, kdy Bůh přestal konat své dílo, které z lásky stvořil pro sebe, spočinul v něm, a skrze svého Ducha je celé s potěšením zažil:

• Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. (Gn 1,31a)

II. Součinnost trojjediného Boha ve spasení

Biblický pohled na spasení se neobejde bez trojjediného Boha

Každá Osoba trojjediného Boha – Otec, Syn a Duch svatý – má svůj osobitý úkol v „nadčasových fázích“ Božího konání. Každý Otcův záměr je nezvratně vykonán Synem, a Synova práce má nezvratný, účinný následek, tj. radostné spočinutí v Otcově plánu a Synově dílu, skrze Ducha svatého.

V případě spasení má tato harmonická součinnost tři stupně: (1) Otec vyvolil, (2) Syn vykoupil a (3) Duch svatý neodolatelně znovuzrodil se 100% účinností všechny, které Otec dal Synovi. Zde je důkaz:

• … a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce [= vyvoleni] a posvěceni Duchem [= znovuzrozeni], aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu; a byli očištěni pokropením jeho krví [= vykoupeni] (1. Petrův 1,2).

Otec svůj lid vyhlédl a vyvolil. Duch svatý jej posvětil, znovuzrodil, oddělil za tím účelem, aby jen tento lid viděl, aby věčně, v radosti zažíval Krista, aby věřil v Jeho krvavou oběť, která jej vykoupila ze tmy satanova otroctví do podivuhodného světla svobody v Kristu. To je v kostce to, čemu říkáme neodolatelná milost, účinné povolání Duchem; to je Boží jednostranné, monergické stvoření nového člověka, nového lidu, tzn. církve. Každá Boží Osoba vždy vykoná svůj úkol v dokonalé součinnosti se zbývajícími dvěma. Co se Bohu líbí, to neodvolatelně činí. Bez Boží trojjediné součinnosti nemůže být spasení.

(1) Bůh svoje miluje, proto je Otec vyvolil.

(2) Bůh svým sděluje, proto jim zvěstoval Krista skrze Ducha svatého.

(3) Bůh svoje uzdravuje, proto jim seslal Vykupitele, svého Syna, Ježíše Krista.

Jak by mohl Bůh milovat, jak by mohl promlouvat, a jak by mohl uzdravovat, kdyby byl jedno-osobní? Jen vztažný, trojjediný Bůh mohl stvořit stvoření k obrazu svému, takové, které prahne po vztazích. Proto není dobré, aby byl člověk sám.

Nebiblické pohledy na spasení

1. „Svobodná“ vůle hříšného člověka narušuje celistvost trojjediného Boha

Proč je naprosto dokonalá, trojjediná součinnost Boha, Otce, Syna a Ducha svatého ve spasení tak důležitá? Protože nám, mimo jiné, odhaluje chybnou teologii spasení těch křesťanů, kteří věří, že je možné spasení odmítnout nebo přijmout „svobodným“ rozhodnutím své přirozené, padlé, hříšné, duchovně mrtvé vůle. Kdyby tomu tak bylo, rozbili by dokonalou, harmonickou součinnost všech tří Osob. Zastánci „svobodné“ vůle mají po ruce v podstatě dva nesoudržné scénáře:

První scénář:

1. Otec miluje všechny, bez výjimky, stejnou spásnou láskou, proto „vyvolil“ všechny (vyvolení všech je ale protimluv).

2. Syn, podle Otcovy vůle, zemřel za všechny lidi, co kdy žili. To znamená, že „vykoupil“ i ty, kdo již byli v pekle.

3. Duch svatý ale nezvládl svůj úkol. Nepřesvědčil všechny Otcem vyvolené a Synem vykoupené, tzn. všechny bez výjimky. Mnozí se Duchu svatému vzepřeli svou „svobodnou“ vůlí.

Takový scénář vráží klín do Boží dokonalé trojjediné součinnosti.

Druhý scénář:

1. Otec „vyvolil“ jen ty, o kterých předzvěděl, že uvěří skrze svoji „svobodnou“ vůli (tzn. Otec nevyvolil nikoho, protože vyvolení pocházelo z lidské vůle, nikoli Boží).

2. Syn nedbal na Otcovo tzv. „vyvolení a předzvědění“, a rozhodl se zemřít za všechny lidi, kteří kdy žili, nikoli jen za ty, které mu dal Otec; a tak „vykoupil“ i ty, kteří již byli v pekle.

3. Duch svatý nedbal na Synovo všeobecné vykoupení, ale přesvědčil jen ty, které Otec „vyvolil“ nikoli podle své vůle, ale podle rozhodnutí „svobodné“ vůle hříšného, padlého člověka.

Teologie „svobodné“, padlé, hříšné vůle rozkládá dokonalou, harmonickou součinnost trojjediného Boha. Humanisticky věří, že hříšný člověk, může chápat věci Božího Ducha a naložit s Kristovým křížem podle své svévole. To odporuje Písmu:

• Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1K 2,14)
• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,44)

Trojjediná součinnost Boha ve spasení je nádherně zjevená v následujícím Pavlově výroku:

• Prosím [= Pavel], aby vám Bůh [= trojjediný Bůh] našeho Pána Ježíše Krista [= druhé Osoby trojjediného Boha], Otec slávy [= první Osoba trojjediného Boha], dal ducha moudrosti a zjevení [= třetí Osobu trojjediného Boha, Ducha svatého], abyste ho [= trojjediného Boha] poznali [= milovali] a osvíceným vnitřním zrakem [= vírou] viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém [= vyvoleném] lidu. (Efezským 1,17-18)

2. Judaismus narušuje celistvost trojjediného Boha

Judaismus věří, že Bůh, Jahve, je jen jeden, nevidí Jej ve třech odlišných Osobách. Židé nechápou biblickou koncepci – vyvolení Otcem, vykoupení Synem a znovuzrození Duchem. Nevidí, že Starý zákon představuje obrazy a stíny Krista; nevidí, že Nový zákon je už duchovní skutečnost, Syn, druhá Osoba trojjediného Boha, totiž Kristus:

• To všechno [= starý, judaistický zákon] je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Ko 2,17)
• Avšak jejich myšlení [= myšlení Židů] na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení Staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu [= v Synu]. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak „když se obrátí k Pánu [= Bohu], je závoj odstraněn“. Duch je tím Pánem [= Duch je Bůh], kde je Duch Páně, tam je svoboda [= vysvobození Kristem ze satanova vězení]. (2K 3,14-17)

Tragédie židů, ale i mnohých zdánlivých „křesťanů“ spočívá v tom, že formálně složili a skládají svoji naději v jedno-osobního boha, který není trojjediným Bohem Bible.

3. Jehovovi svědci narušují celistvost trojjediného Boha

a. Bůh je jedna osoba, Jehova, a ve vesmíru byl kdysi sám.

b. Jehova stvořil Ježíše, který přebýval v nebesích jako archanděl Michael. Na zemi byl člověkem, a když byl Bohem vzkříšen z mrtvých, vrátil se do nebe jako Duch.

c. Duch svatý je neosobní Boží energie (síla).

4. Mezinárodní letniční společenství narušuje celistvost trojjediného Boha

To je česká odnož „United Pentecostal Church International“ UPCI, považuje trojjedinost Boha za vážnou odchylku od údajného, důrazného, biblického zjevení jednoho Boha.

5. Christadelfiáni narušují celistvost trojjediného Boha

Česká odnož „christadelfiánů“ jsou Bratři v Kristu, kteří chápou Boha jako osobu, ale odmítají učení o Trojici. Podle jejich názoru není Ježíš věčný, nýbrž jeho existence začala až s vtělením. Zemřel spíše jako „reprezentant“ lidského pokolení než jako „zástupce“ za jeho hříchy.

6. Branhamovci narušují celistvost trojjediného Boha

Kristus je inkarnovaným, vtěleným Slovem Božím, jež je samo Bohem. Znovuzrozením se křesťan stává inkarnací Slova. Branham nejenže staví člověka na úroveň Krista, čímž mu připisuje Boží atributy, ale zároveň staví Krista na úroveň člověka. Branham učení o Trojici striktně odmítal. Otec, Syn a Duch svatý jsou pouze tituly jedné osoby Boha. Kdo byl pokřtěn ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, toho Branham nazýval triteistou.

7. Mormoni narušují celistvost trojjediného Boha

Mormoni jsou tou nejbizarnější, polyteistickou „křesťanskou“, sektou. Otec byl kdysi smrtelným člověkem, z něhož se stal bůh. Ježíš Kristus nebyl vždy bůh, ale je jedním z bohů, mimo jiné i bratr satana. Duch svatý byl bohem vždy. V základech mormonismu se dočteme, že bůh, Ježíš Kristus a Duch svatý jsou nejenom tři odlišné osoby, ale také tři odlišní, oddělení bozi. Každý věrný mormon se jednou stane také bohem, bude mít svoji planetu se svými duchovními dětmi, které zplodí se svými mnohými manželkami.

8. Islám narušuje celistvost trojjediného Boha

Ten si bezvýhradně zakládá na absolutní jedno-osobnosti Alláha. Ani ptáček nesmí být zobrazen, aby nemohl být zbožňován. Alláh je příliš vzdálen, příliš vysoko. Nemůže být vtělen do člověka, nemůže být potrestán za hřích člověka. To by byla jeho největší potupa. Spasení potom záleží jen na člověku, který na svět přichází čistý jako nepopsaný list papíru. Kdo je zlý, skončí v pekle, kdo je dobrý, v nebi.

9. Pohané narušují celistvost trojjediného Boha

(1) Člověk ví, že Bůh existuje, že je neviditelným zdrojem všeho. Tuto vrozenou znalost a poznání skrze svědomí zkorumpoval v panteismus a naturalismus. To je korupce Otce.

(2) Člověk vždy tušil, že se Bůh projevuje ve viditelné formě. Tuto znalost svého svědomí zkorumpoval v modlářství. Vyrábí svýma rukama modly z kamení, dřeva, zlata, stříbra, dnes už i z plastů. Staví jim chrámy a svatyně, přináší jim oběti a klaní se jim. To je korupce Syna.

(3) Člověk chtěl vždy udržovat s Bohem osobní, duchovní, vztah. Tuto vnitřní touhu svědomí zkorumpoval, oddává se metafyzickému blouznění, mysticismu, spiritismu, exorcismu, démonismu atd. To je korupce Ducha svatého.

III. Součinnost trojjediného Boha v posvěcení

Neznamená nic jiného, než růst ve znalosti Otce, Syna a Ducha svatého, poznání jejich úloh; a podle toho Boha a bližního milovat.

IV. Součinnost trojjediného Boha v oslavení

Nejvyšší Boží sláva, kterou Bůh nikomu nedá, je spasení Jeho vyvolených. Spasení je Jeho věc:

• Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. (Izajáš 43,25)
• Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám. (Izajáš 48,11)

Boží Osoby se ve své absolutní, v tomto případě spásné součinnosti navzájem oslavují. Syn, Ježíš Kristus, v okamžiku Boží nejvyšší slávy zvolal na kříži:

• … Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe… (J 17,1b)

A Duch svatý oslavil Synovo vykoupení a Otcovo vyvolení nadevše tím, že Syna, Ježíše Krista, vzkřísil z mrtvých:

• Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše [= Duch svatý], obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá (Římanům 8,11).

Naše vzkříšení Duchem svatým, který vzkřísil Krista, maximálně oslaví celý objem, trojjediného Boha.

Závěr

Věřím, že po tom všem, co jsme si právě řekli, by nás hluboce znepokojilo, kdyby se nás někdo snažil přesvědčit, že náš Bůh, Otec, který nás z odvěké lásky vyvolil; Syn, který nás na kříži vytrhl ze satanova vězení; a Duch svatý, který nás duchovně znovuzrodil, je pouze jedno-osobní bůh. Přeji všem, aby vám Duch svatý ukazoval na Syna, Syn na Otce, abychom Duchem zůstávali v plném, láskyplném objemu našeho trojjediného Boha.

AMEN