V druhé polovině 20. století byl vytvořen nový vědní obor zvaný prognostika. Prognostika je obor zabývající se vědeckým bádáním o pravděpodobném vývoji společnosti. V době mých studií předpovídali komunističtí prognostici, že církve mají před sebou ještě asi dvacet let existence, protože komunismus zvítězí na celém světě. Tvrdili, že církve přestanou existovat, až na výjimky starých věřících babiček, a bible bude jen v muzeích jako ukázka lidské naivity. Komunismus se rychle rozšiřoval a vypadalo to, že skutečně ovládne celý svět. Všude bylo provoláváno heslo: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Od té doby uplynulo skoro půl století. Jak se naplnily vědecké prognózy těchto badatelů? Ideje komunismu dožívají v myslích stárnoucích soudruhů a z celosvětové komunistické říše zůstaly jen ubohé trosky, zatímco křesťanské církve mají na světě skoro dvě miliardy členů. A bible je dále nejčtenější knihou a je tištěna každý rok v milionových nákladech.

Jak je možné, že se vědečtí prognostici totálně zmýlili?

Jak je možné, že vychvalovaný komunismus, který měl trvat na věčné časy, se rozpadl po sedmdesáti letech své existence?

Jak je možné, že vědečtí prognostici nedovedli předvídat totální krach komunistické říše?

Jak je možné, že křesťané, kteří byli označeni jako tmáři, zaostalci, zpátečníci a brzda pokroku, dnes velebí Pána Boha po celé zeměkouli?

Není právě tato skutečnost důkazem, že ani prognostici nedovedou předvídat budoucí události a odhalovat tajemství budoucnosti lidstva? Před dvěma tisíci lety chodil po naší planetě Zemi mladý muž – tesař z Galileje jménem Ježíš. Jednoho dne odložil své nářadí, začal učit zástupy a pronášel šokující slova. Nejednou řekl: „Toto mé učení – evangelium království – bude kázáno po celém světe na svědectví všem národům." A dodal: „Nebe i země pominou, ale slova má nepominou." Židé, kteří ho poslouchali, si kladli otázku: Co to vykládá, že Jeho učení bude hlásáno všem národům, že nebe a země pominou a Jeho slova nikdy nepominou? Tohle si přece nedovolí tvrdit nikdo, kdo má zdravý rozum. Jak může zajistit, aby Jeho slova nezanikla a nebyla zapomenuta? Jak to chce udělat, aby Jeho slova byla hlásána všem národům? Mnozí si tehdy mysleli, že Ježíš se opravdu pomátl, že nemá zdravý rozum a neví, co říká. Ano, tato provokativní slova obyčejného tesaře byla dlouho pokládána za naivní řeči naivního snílka. Od té doby uplynulo dva tisíce let a to je dostatečně dlouhá doba, aby prověřila nejen člověka, ale i jeho slova. Jak to dopadlo s prorockými slovy Ježíše z Nazaretu?

V roce 2004 už bylo Jeho učení přeloženo do 2377 jazyků a do dalších 720 jazyků je překládáno. To znamená, že za pár let bude evangelium přeloženo skoro do čtyř tisíc jazyků. Asi 95 % obyvatel naší planety může číst Ježíšovo evangelium v mateřském jazyce. A aby se Ježíšovo učení dostalo i k těm zbylým 5 % obyvatel naší planety, pracuje v současné době asi 12 tisíc dobrovolníků na dalších překladech. Jak to Ježíš dokázal? Chtě nechtě se musíme ptát: Jak to, že po dvou tisících letech má Jeho slovo tak obrovský vliv? Kdo takové projekty financuje? Kdo to všechno řídí? Obyčejný tesař předpověděl, že Jeho učení bude hlásáno po celém světě všem národům a – světe div se! – Jeho předpověď se plní. Jak to, že Ježíš má tak obrovský vliv po tolika letech, a i dnes tisíce lidí naplňují Jeho prorocká slova a rozšiřují Jeho učení? Kdo je Ježíš, který zná minulost, přítomnost i budoucnost a svým učením určuje budoucnost lidstva?

On sám prohlásil po svém zmrtvýchvstání: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky." „Já jsem první i poslední, ten živý. Byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu." „Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé."

Tento Ježíš o sobě tvrdí, že je Pánem světa i Pánem dějin a z Jeho učení je jasné, že ví velmi přesně, kam se lidstvo bude ubírat i jak se budou dál vyvíjet dějiny národů. Když srovnávám výsledky práce vědeckých prognostiků 20. století s prorockými slovy Ježíše Krista, i jejich naplnění, ptám se: Komu mám věřit? Kdo zná budoucnost? Kdo je hoden mé důvěry? Vyznávám veřejně a s radostí: Důvěřuji Ježíši Kristu!

– St. Kaczmarczyk – CS/4/2005