Z katechismu Charlese Spurgeona

Jsem přesvědčen, že používání dobrého katechismu v našich rodinách bude vynikající ochranou proti narůstajícímu nebezpečí falešného učení. Proto jsem připravil tento výtah ze dvou stávajících katechismů - Westminsterského a Baptistického, abychom ho používali v našem sboru. Všichni, kdo ho budou používat ve svých rodinách nebo při vyučování v církvi, budou usilovně vysvětlovat, co jednotlivé body znamenají. Tyto jednotlivé body by se měl každý velmi pečlivě naučit, protože jak půjde čas, tak bude stále lépe rozumět tomu, co znamenají. Ať vám i vašim rodinám Pán požehná, moji přátelé - to je modlitba vašeho milujícího pastora. (Z předmluvy Ch. Spurgeona)

  • Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. (2 Tm 2,15)

Tento katechismus byl vydán 14. října 1855. Spurgeonovi bylo v té době dvacet jedna let. Týž den kázal své kázání později publikované pod č. 46 několikatisícovému zástupu, který se shromáždil, aby ho vyslechl v kapli na New Park Street. Když bylo toto kázání následující den vydáno tiskem, bylo v něm uveřejněno také oznámení o tomto katechismu. Text, který Spurgeon kázal, byl ze Žalmu 90,1: „Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!“

Katechismus vydalo nakladatelství Poutníkova četba ve spolupráci s Reformace.cz.


29. Jak nás Duch svatý přivádí k vykoupení, za které Kristus zaplatil?

Duch svatý nás přivádí k vykoupení, za které Kristus zaplatil tak, že v nás působí víru (Ef 2,8-9) a sjednocuje nás s Kristem skrze naše účinné povolání (Ef 3,17).

  • Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar. (Ef 2,8-9)
  • Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce. (Ef 3,17)

30. Co to je účinné povolání?

Účinné povolání je dílem Ducha Božího (2 Tm 1,9), jímž nás usvědčuje z našich hříchů a z naší bídy (Sk 2,37), osvěcuje naší mysl v poznání Krista (Sk 26,18) a obnovuje naši vůli (Ez 36,26), přesvědčuje nás a dává nám schopnost přijmout Krista, který nám je zadarmo nabízen v evangeliu (J 6,44-45).

  • [Bůh,] který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy. (2 Tm 1,9)
  • Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?"  (Sk 2,37)
  • Abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými. (Sk 26,18)
  • A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36,26)
  • Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Je psáno v prorocích: 'Všichni budou vyučeni od Boha'. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. (J 6,44-45)

31. Co v tomto životě získávají ti, kdo jsou takto povoláni?

Ti, kdo jsou povoláni tímto účinným povoláním, mají v tomto životě účast na ospravedlnění (Ř 8,30), jsou přijati za syny (Ef 1,5), jsou posvěcováni a dále mají účast na mnoha dalších dobrodiních, které z tohoto povolání vyplývají (1 K 1,30).

  • Které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,30)
  • Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. (Ef 1,5)
  • Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením. (1 K 1,30)

32. Co je to ospravedlnění?

Ospravedlnění je skutek Boží milosti, jímž nám odpouští naše hříchy (Ř 3,24; Ef 1,7) a přijímá nás jako spravedlivé ve svých očích (2 K 5,21), a to jenom kvůli Kristově spravedlnosti, která do nás byla vložena (Ř 5,19) a kterou jsme přijali pouhou vírou (Ga 2,16; Fp 3,9).

  • Jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Ř 3,24)
  • V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost. (Ef 1,7)
  • Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 K 5,21)
  • Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. (Ř 5,19)
  • Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo ospravedlněn'. (Ga 2,16)
  • Abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře. (Fp 3,9)

33. Co je to přijetí za syny (adopce)?

Přijetí za syny (adopce) je skutkem svrchované Boží milosti (1 J 3,1), jímž jsme přijati Bohem a získáváme všechna práva a výsady Božích synů (J 1,12; Ř 8,17).

  • Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. (1 J 3,1)
  • Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. (J 1,12)
  • A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. (Ř 8,17)

34. Co to je posvěcení?

Posvěcení je dílem Ducha svatého (2 Te 2,13), jímž jsme obnovování do plnosti lidství podle Božího obrazu (Ef 4,24) a uschopňováni stávle více umírat hříchu a žít spravedlnosti (Ř 6,11).

  • Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu. (2 Te 2,13)
  • Oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4,24)
  • Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. (Ř 6,11)

35. Jaký užitek v tomto životě doprovází ospravedlnění, přijetí za syny a posvěcení a vyplývá z nich?

Mezi dobrodiní, která v tomto životě doprovázejí ospravedlnění a vyplývají z něj (Ř 5,1-2.5) patří jistota Boží lásky, očištěné svědomí, radost z Ducha svatého (Ř 14,17) růst v milosti a vytrvalost v ní až do konce (Př 4,18; 1 J 5,13; 1 Pt 1,5).

  • Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. … A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Ř 5,1-2.5)
  • Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. (Ř 14,17)
  • Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. (Př 4,18)
  • Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1 J 5,13)
  • A Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. (1 Pt 1,5)

36.  Co věřící přijmou od Krista v okamžiku své smrti?

Duše věřících jsou v okamžiku jejich smrti učiněné dokonale svatými (Žd 12,23), a okamžitě vstupují do slávy (Fp 1,23; 2 K 5,8; Lk 23,43), a jejich těla jsou stále sjednocena s Kristem (1 Te 4,14), ačkoliv nyní odpočívají v hrobě (Iz 57,2), až do dne vzkříšení (Jb 19,26).

  • Před slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle. (Žd 12,23)
  • Táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší (Fp 1,23)
  • V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. (2 K 5,8)
  • Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji." (Lk 23,43)
  • Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. (1 Te 4,14)
  • Pokoje dosáhne ten, kdo jde správnou cestou. Odpočine na svém loži. (Iz 57,2)
  • I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím. (Jb 19,26 - B 21)

37.  Co přijmou věřící od Krista při vzkříšení?

Při vzkříšení budou věřící pozvednuti do slávy (1 K 15,43), Bůh se k nim zjevně přizná a budou osvobozeni ode dne soudu (Mt 10,32), budou dokonale proměněni na těle i na duchu v plné radosti Boží (1 J 3,2), na celou věčnost (1 Te 4,17).

  • Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. (1 K 15,43)
  • Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi. (Mt 10,32)
  • Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. (1 J 3,2)
  • Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. (1 Te 4,17)

38. Co se stane s bezbožnými, když zemřou?

Duše bezbožných budou v okamžiku jejich smrti uvrženy do utrpení pekla (Lk 16,22-24) a jejich těla zůstanou v hrobě do dne vzkříšení a soudu (Ž 49,14).

  • I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´ (Lk 16,22-24)
  • Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. (Ž 49,15)

39. Co bude s bezbožnými v den soudu?

V den soudu budou vzkříšena těla bezbožných z jejich hrobů, společně se svými dušemi budou odsouzeni k nevyslovitelnému věčnému utrpení spolu s ďáblem a jeho anděly (Dn 12,2; J 5,28-29; 2 Te 1,9; Mt 25,41).

  • Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Dn 12,2)
  • Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (J 5,28.29)
  • Jejich trestem bude věčná záhuba ‚daleko od Pána a slávy jeho moci‘. (2 Te 1,9)
  • Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! (Mt 25,41)