• “Toto píšu Vám, kteří věříte  ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život…”  (1 J 5,13) 

Řekněme si tento verš společně. To je jeden z veršů, který, pokud si ve své Bibli podtrháváte, toto je verš, který byste si měli podtrhnout.

Smysl Janova listu

V tomto verši nám Jan sděluje smysl svého listu, to jest aby křesťané věděli, že mají věčný život. Kdybychom si přečetli celý List Janův, tak bychom zjistili, že slovo “vědět” je zde použito asi  32krát, takže téma listu je naprosto zřetelné. Jestliže jste uvěřili ve jméno Božího Syna, tj. pokud věříte, že Ježíš Kristus je Váš Spasitel, pak Bůh chce, abyste věděli, že máte věčný život, že jste Jeho opravdový syn (nebo dcera), že máte domov v nebi a že nikdy nebudete zatraceni. A Bůh si přeje, abyste to věděli, a to ne nezbytně skrze nějakou zkušenost, ale abyste to věděli skrze Jeho Slovo (Bibli). A to je tématem tohoto verše – jistota spasení přichází skrze Jeho Slovo.

Úvod.

Puritán Thomas Brookes napsal v roce 1654 výbornou knihu s názvem “Nebe na zemi”, která pojednává o jistotě spasení. A o této jistotě chci dnes ráno mluvit i já. Bůh chce, aby všechny Jeho děti věděly, že patří Jemu, protože Bůh nemá žádné sirotky. Když jsme byli ještě ve světě, byli jsme sirotky. Byli jsme bez Boha a bez naděje. Ale Jan říká “Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi!” (1.List Janův 3,1). A přesně tím jsme! Bůh je náš milující nebeský otec, Ježíš je náš Spasitel, Svatý Duch žije v nás, všechny naše hříchy jsou nám odpuštěny, přešli jsme ze smrti do života a nebe je naším domovem. Tomu jako křesťané věříme.

Nejistota křesťanů - proč?

Naše generace je poznamenána životními změnami, nejistotou, pochybami a strachem, lidé jsou úzkostliví a plní obav. Ale Bůh chce, aby Jeho lid procházel všemi životními bouřemi s jistotou a důvěrou v Jeho lásku k nim a aby věděli, že jsou a vždycky budou Jeho dětmi. Thomas Brookes napsal: “Jistota je křesťanova archa, ve které sedí jako Noe, tichý a pokojný uprostřed zkázy, převratů a zmatku.”

Většina křestanů žije jakoby polapeno mezi strachem a nadějí, jakoby viseli mezi nebem a peklem. Někdy doufají, že jsou na cestě do nebe, jindy si myslí, že patří peklu. V jedné chvíli doufají, že je s nima vše v pořádku, ale brzy na to jsou plni strachu, že budou odsouzeni pro svou vnitřní zkaženost nebo proto, že podlehli síle pokušení. A tak se potácejí, jako loď v bouři, zmítaná sem a tam.

Nemáme právo na jistotu? Arminiánské a římskokatolické učení.

Někteří lidé si také myslí, že nikdo z nás, a to ani opravdový křesťan, nemá právo na jistotu spasení. Myslí si, ze víra ve vlastní spasení a domov v nebi je příliš troufalá či domýšlivá. Říkají, že pokud tomu člověk věří, vede ho to ke lhostejnosti, nedbalosti, hříchu a světskosti. Historicky se tento názor nazývá arminiánský a dá se shrnout takto: „Kdybych si myslel, že jsem navěky v bezpečí, pak bych šel a dělal bych, co se mi zachce.“ Toto není pouze arminiánské učení, ale také učení Římskokatolické církve, která ve svém vyznání víry z Tridentského koncilu prohlásila, že:  “Nikdo nemůže s jistotou tvrdit, že obdržel Boží milost. Vzhledem k tajemství božského předurčení by nikdo v tomto smrtelném živote neměl věřit, že jistě patří k těm předurčeným ke spáse. To, koho si Bůh pro sebe vyvolil, lze vědět pouze skrze zvláštní zjevení. Ať je proklet každý, kdo tvrdí, že je-li člověk znovuzrozený křesťan, ospravedlněný z hříchu, má s jistotou věřit, že patří k těm, kdo byli předurčeni ke spáse.”

Kořeny arminiánského a římskokatolického učení

Lidé s tímto názorem tvrdí, že pochyby o vlastním spasení jim pomáhají žít dobrý život a činit dobré skutky. Kořenem tohoto názoru je víra, že spasení je odměnou za naše dobré skutky nebo výsledkem toho, co dělá Bůh a toho, co děláme my – asi jako když Bůh přikázal Adamovi: “Když mě budeš poslouchat, budeš žít. Když se budeš protivit, zemřeš.” Toto ale není evangelium a není to ani učení Ježíše Krista.

Evangelium je jiné. Je to  dobrá zpráva!

Evangelium znamená dobrá zpráva, je to DOBRÁ zpráva, a to opravdu DOBRÁ! Je to úžasná zpráva! Je to ta nejlepší zpráva, kterou můžete jako hříšník slyšet! A říkat mi, že má spása závisí na tom, co dělá Kristus A co dělám já, není vůbec dobrá zpráva, protože to mne klade zpátky tam, kde byl Adam. A ten selhal, i když měl jen jedno Boží přikázání – jen jeden příkaz od Boha, a přesto ho nedokázal dodržet! V co potom můžeme doufat my?

Evangelium je o milosti

Dobrá zpráva evangelia je něco naprosto jiného. Spasení je naprosto a zcela úplně dílem Boha. Je závislé jen a jen na tom, co dělá Bůh. A to je MILOST. To je význam slova milost. Milost je jedinečné křesťanské slovo –nikdo jiný by ho neměl používat, patří nám. Znamená to, že spasení je od začátku do konce dílem Božím. My k tomu nepřispíváme ničím, pouze svým souhlasem spasení přijmout, a  i to je dílem Božím. List Efezským 2,8 říká: “Milostí jste spaseni, skrze víru. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.” A člověk nikdy  nebude mít úplnou jistotu spasení jako křesťan, dokud plně nepochopí význam slova “milost”.

Jistota spasení jako lano spletené ze 3 provazů

Jistota spasení, kterou Bůh dává svým dětem, je jako lano spletené ze tří provazů. Takové lano není snadné přetrhnout. Tyto 3 provazy představují:

1. Pevný základ z Božích slibů

2. Vnitřní důkaz spasení

3. Vnější důkaz spasení

A z tohoto hlediska se teď chci podívat na výše zmíněný verš z 1. Janova listu.

1. PEVNÝ ZÁKLAD Z BOŽÍCH SLIBŮ

Co je víra?

Za prvé je zde pevný základ Božích slibů, a to velkých a vzácných slibů, které nám Bůh dal ve svém Slově (Bibli). Tyto sliby jsou jednoduché a naprosto jasné. A Bůh si přeje, abychom Mu věrili, abychom Ho vzali za slovo. VÍRA ZNAMENÁ VĚŘIT TOMU, CO BŮH ŘÍKÁ.

Boží sliby o spasení

Patří zde Boží sliby o spasení, které jsou dány těm, kdo uvěří v Ježíšovo dílo. Těch slibů  je hodně, takže vyberu jen tři jako příklad. V Janově evangeliu (5,24) Ježíš říká: „Kdokoliv slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepůjde na soud, ale již přešel ze smrti do života.“ To je naprosto jasný slib. V Janově evangeliu 10,9  Ježíš říká: „Já jsem dveře. Kdokoliv vejde skrze mne, bude spasen.“ To je také slib. V kapitole 6, verši 37 Ježíš říká: “Kdokoliv přijde ke mně, toho jistě nevyženu ven.“ To je také slib. Vy své sliby vždy neplníte, ani já ne, ale Bůh ano! Jeho Slovo je pravdivé.

Komu jsou tyto sliby určeny?

A tyto sliby jsou dány „komukoliv“. My si vždy rádi myslíme, že tyto sliby patří někomu jinému. Ale ony jsou dány KOMUKOLIV, Bůh jim nedává žádné omezení, pouze pozvání. Pavel řekl římskému setníkovi, kterého ani neznal, jednoduše a prostě: „Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen.“ To mu řekl bez toho, že by věděl cokoliv o jeho životě, výchově, životním stylu nebo o čemkoliv jiném. Je velmi důležité, abychom toto pochopili, protože my nikdy nemůžeme, ani nesmíme zastřít jednoduchost a jasnost evangelia.

„Uvěřit v Ježíše“ – Co to znamená?

Uvěřit v Pána Ježíše Krista znamená důvěřovat mu a být ochoten být spasen takovým způsobem, jaký určil Bůh, tj. skrze dílo Ježíše Krista pro každého hříšníka.

Možná nikdy nebudeme moci zapomenout na ty roky svého bloudění a na množství svých hříchů, kterými jsme se provinili, a kterými se dále nechtě proviňujeme, ale to, co nám dává pokoj, jsou pevné a jisté sliby Boží: že v Kristu jsou nám naše hříchy odpuštěny a nebudou  nám již nikdy připomenuty, aby byly vymazány z knihy Jeho paměti. A to bylo učiněno spravedlivým způsobem, tj. tak, že Bůh je zároveň spravedlivý a ospravedlňující pro toho, kdo věří v Krista.

Toto jsou ty veliké sliby, které jsou pevným základem vaší víry a Bůh chce, abyste Ho vzali za slovo a uvěřili jim. Již na začátku vašeho křesťanského života je velmi důležité, abyste si při četbě Bible podtrhli a zpaměti se naučili Boží sliby.

Sliby o moci Kristovy krve smýt veškeré naše hříchy

A nejsou zde jen sliby o spasení, ale také sliby týkající se moci Kristovy krve smýt veškeré naše hříchy. Přečteme si to v 1. Listu Janově, verš 7: „Krev Ježíše Krista, Jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ Bůh poslal svého syna Ježíše Krista na svět, aby naprosto a úplně, navždy a jednou provždy zaplatil cenu za všechny tvé hříchy – MINULÉ, PŘÍTOMNÉ A BUDOUCÍ – VŠECHNY tvé hříchy! Protože žádná jiná oběť než Kristova oběť na Kalvárii to nemohla a nemůže učinit. On pohřbil tvé hříchy v hloubi moře, tak daleko, jako je východ od západu je od tebe vzdálil a už ti je nikdy  nebude připomínat. Je ti odpuštěno!

Ve Starém Zákoně pro to nacházíme úžasnou ilustraci. Když se izraelský národ chystal k vyjití z Egypta a měla udeřit poslední z egyptských ran – smrt všech prvorozených v zemi, Bůh sdělil svému lidu způsob záchrany. Pamatujete si jaký způsob to byl? Krev. Krev na veřejích domu. Název té události je anglicky „Passover“, tj. „překročení“. Izraelci měli zabít beránka, vzít jeho krev a pokropit jí veřeje svých domů. A když pak anděl smrti procházel celou zemí, nebylo mu dovoleno vstoupit do kteréhokoliv domu, který měl krev beránka na svých veřejích. Proč? Protože Bůh řekl: „Jestli-že uvidím krev, překročím vás.“ To je význam slova Passover (Pesach).

Podívejme se teď na to, co se asi dělo té noci v těch domech. V některých z nich byly možná rodiny, které se opravdu radovaly a veselily, protože věděly, že Bůh jim tak umožnil uniknout smrti. Ale v jiných domech se jiní lidé možná třásli strachy, plni obav, protože si byli vědomi svých hříchů, kterými se provinili, a toho, že nebyli tak dobrými lidmi, jakými měli být. Jejich svědomí je obviňovalo ze špatných činů. Přesto ale i tito lidé pomazali své veřeje beránkovou krví. A víte co? Anděl smrti překročil i jejich dům! Nezáleželo na jejich strachu. Nezáleželo ani na jejich pochybách, protože Bůh řekl: „Když uvidím krev, překročím Tě.“ Nemělo to nic společného s jejich minulostí, ani s jejich současným životem, ale záleželo na tom, zda dali krev beránka na své veřeje.“

A tak je to i dnes. Jestliže složíme naši důvěru v Ježíše Krista jako svého zachránce, Bůh před námi vidí krev svého Syna, prolitou za nás na kříži. Vidí, že za naše hříchy bylo zaplaceno, a říká každému, kdo má takovou důvěru v Jeho Syna: „Je Ti odpuštěno. Ať už máš strach nebo pochyby, já vidím krev svého Syna, tak je Ti odpuštěno.“

My můžeme říci: „Ale já jsem velký hříšník, selhal jsem jako lidská bytost.Nejsem dobrý manžel, nejsem dobrý otec, nejsem dobrý pastor! Tak co mě může zachránit? - Naleznu skrýš za dveřmi s krví Beránkovou a skryju se v bezpečí.

Jak bude náš život proměněn?

Naše jistota spasení nezávisí na dokonalém životě, ani na jakémkoliv přiblížení se k dokonalosti. Záleží pouze a jen na krvi Krista, a to je jediný způsob našeho posvěcení – že se pevně držíme důvěry v Kristovu krev, v cenu, kterou za nás Bůh zaplatil, protože to je způsob, kterým náš život bude proměněn. Ne tím, že učiníme různá rozhodnutí o tom, jak se změníme, ani tím, že se budeme nutit, ale vírou skrze Boži milost – tak budou naše životy proměněny. Skrze naši důvěru v  Boží dílo spasení v Kristu.

Pokušení ztratit jistotu spasení

Když mě  Bůh usvědčí z hříchu, jsem vystaven pokušení ztratit jistotu spasení. To je nejrozšířenější důvod, proč někteří křesťané jistotu spasení ztrácí. Myslí si, že jejich hříchy jsou příliš velké na to, aby mohli být spaseni. Jedinou odpovědí na tyto obavy je znovu se zčerstva podívat na Kalvárii. Vzpomeň si na umírajícího Božího Syna, na Jeho krev. On je Pán Slávy, to je nekonečná moc. Žádný hříšník na světě se nenachází mimo tuto moc. Žádný hříšník, který požádá o smytí svých hříchů Kristovou krví, neni příliš daleko, aby mu nemohlo být odpuštěno. A pokud chceš mít jistotu, musíš svůj zrak upřít na ukřižovaného Ježíše.

Boží sliby věčné lásky

Další jsou sliby Jeho věčné lásky pro každého hříšníka, který uvěří v Krista. Bůh totiž tolik miluje svého Syna, že říká: „Nezáleží na tom KDO  v Něho uvěří. Jestli budete ctít mého Syna, tak máte moje spasení, protože já miluji svého Syna.“ To není o Tobě! To je celé o lásce Boha k Jeho Synu. A Bůh říká toto (Římanům 8,35): „Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?...Víme, že v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, přítomnost ani budoucnost, ani žádné síly a mocnosti, ani výšiny ani hlubiny, ani nic jiného v celém stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“

Proč nám Bůh tyto věci říká? Proč nám je napsal? Proč jsou v Jeho Slově? Proto je napsal. Kdyby nechtěl, abys měl jistotu, nenapsal by je. Bůh chce, aby každý třesoucí se hříšník, který uvěří v záslužné dílo Jeho Syna, věděl, že ho Bůh miluje věčnou láskou. Jak nám říká jeden autor hymnu: „Znáš pevnější základ pro víru v každé době, než Bůh položil pro svůj lid ve svém Slově?“ Bůh tyto věci napsal, abys mohl mít jistotu, že všichni, kdo uvěří v Krista, mají věčný život.

Toto jsou ty velké žulové hory, které Bůh položil jako základ pro naši víru: sliby o moci Kristovy krve smýt všechny naše hříchy, přebrat za ně zodpovědnost, a sliby převzácné věčné Boží lásky.

Proto se Vás dnes ráno ptám: „Uvěřil jsi Božím slibům? Vládne ve Tvém srdci nevíra? Je to proto, že Tě trápí nejistota o Tvém spasení? Bůh Tě žádá, abys Ho vzal za slovo a uvěřil Jeho slibům.“

2. VNITŘNÍ DŮKAZ SPASENÍ – SVĚDECTVÍ SVATÉHO DUCHA

Druhým provazem onoho lana naší jistoty je svědectví Svatého Ducha. 1. List Janův 5,10 říká: „Kdokoliv, kdo věří v Božího Syna, má Jeho svědectví ve svém srdci.“ Jinými slovy, křesťané ví, že jsou křesťané. Když uvěříme v Pánu Ježíši Kristu, našem Spasiteli, Bůh nám dává Svatého Ducha. Dílem Svatého Ducha je podávat svědectví, že jsme Boží děti, abychom uvnitř věděli, že patříme Bohu. Toto je vnitřní svědectví Svatého Ducha:

1.Co dělá Svatý Duch?

Způsobuje, že si uvědomíme, že Bůh je MŮJ nebeský otec. Svatý Duch bývá nazýván Duch adopce – Římanům 8,15: „Obdrželi jste Ducha synovství. Skrze něj voláme „Aba, otče!“ Samotný Duch svědčí spolu s našim duchem, že jsme Boží děti. Také v Galatských 4,6 se píše: „Bůh poslal svého Syna, zrozeného z ženy, narozeného pod zákonem, aby vykoupil ty, kteří jsou pod zákonem, abychom mohli obdržet plné právo synovství. Protože jste synové (a dcery), Bůh poslal Ducha svého Syna do našich srdcí a tento Duch volá: „Abba! Otče!“ To slovo Abba znamená „Tatínku!“, tak volá malé dítě svého otce.

2.Uvědomuji si, že Bůh je můj milující „tatínek“

Kdysi dávno jsem si Boha představoval jako svého soudce – slovo o třech písmenech, někde tam nahoře, s pohledem upřeným na mne, vždy připraven mě odsoudit, vytáhnout na mě hůl a zbít mě, když jsem udělal něco špatného. A bál jsem se Ho. A snažil jsem se dělat dobré věci, abych si zasloužil Jeho požehnání.

Ale teď mám k Bohu úplně jiný vztah. Přestal jsem se snažit získat si Jeho lásku a místo toho jsem přišel, abych si v Jeho lásce odpočinul a uvelebil se v Jeho náruči. Ten velký Bůh, který stvořil tento vesmír, mi dovolil vyšplhat se na Jeho kolena jako malé dítě a říkat mu „tatínku“. Svatý duch mi dává blízký vztah, takže vím ve svém srdci, že mě miluje.

3.Uvědomuji si, že Ježíš je můj zachránce

Svatý Duch mi nejen dává vědět, že Bůh je můj milující Otec, ale také že Ježíš Kristus je MŮJ Spasitel-zachránce, že nese MŮJ hřích, že je MŮJ pastýř, MŮJ král, MŮJ přítel. Toto je ten slavný slib, který byl dán Jeremijášovi o nadcházející Slávě, kdy všechen Boží lid bude znát Pána (Jeremijáš 31,34): „Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávejte Hospodina!“ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich…Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“ My známe Pána. Pavel píše ve 2. Listě Timoteovi 1,12: „…neboť vím, komu jsem uvěřil.“ Mohu říct, že dříve jsem Ho neznal tak, jak Ho znám teď. Teď vím, že jsem Jeho dítě, že Mu patřím. On se mnou mluví a kráčíme společně dlouhou úzkou cestou života.

4.Uvědomuji si, že Bible je Boží Slovo

A Svatý Duch také působí, že si uvědomuji, že Bible je Boží Slovo. Že Boží sliby v ní dává Bůh MNĚ, že patří MI, a když v ní Bůh mluví o lásce, pak vím, že miluje MNE. Když v ní Bůh mluví o odpuštění hříchů, tak vím, že mluví o MÝCH hříších a uvědomuji si, že je odpuštěno mi. Svatý Duch mi dává skutečné vědomí, že Kristus zemřel za MNE, že JÁ jsem byl sproštěn všech svých hříchů. A když Bůh mluví v Bibli o nebi, tak si uvědomuji, že to jsou Jeho dary pro MNE, to JÁ půjdu do nebe, až zemřu. Tomu věřím!

5.Svatý Duch dává vzácné chvíle

A dále, Svatý Duch také přináší svým dětem vzácné okamžiky – chvíle duchovního osvěžení. To jsou velmi vzácné chvíle, které nejsou, jak se říká, náš každodenní chléb. To jsou chvíle, kdy On sestoupí a naplní naše srdce nevýslovnou a úžasnou radostí z Božího díla. V takovém okamžiku nebe sestoupí na zem a my cítíme, že do něj můžeme hned vstoupit. A jsme připraveni nechat vše za sebou a jen prostě jít a být s Bohem. Všechno ostatní zmizí, všechno ostatní se zdá nedůležité, marné a zbytečné a jen tohle má na celém světě cenu. To jsou ty chvíle, kdy jsme vyneseni na křídlech orla a Boží láska je vylita do našich srdcí. To jsou velmi vzácné chvíle, které neprožíváme každý den, chvíle, kdy naše poháry přetékají, kdy On „pomazává naše hlavy olejem“, zvedá nás do své náruče a objímá. Každý křesťan by na to měl být připraven a každý křesťan by po tom měl toužit. Vyhýbejte se nehybné spokojenosti se svou křesťanskou vírou.

Shrnutí

Tak to je vnitřní svědectví Ducha Svatého, že jsem Boží dítě. Je v Tobě toto vědomí, že Bůh je Tvůj Otec, Ježíš je Tvůj Spasitel, že Bible je Boží Slovo a že Bůh Tě miluje?  

3. VNĚJŠÍ DŮKAZ NOVÉHO ŽIVOTA

Třetím provazem v našem pevném laně jistoty spasení je důkaz nového života. To je vnějším svědectvímSvatého Ducha. Když uvěříme v Ježíše Krista, Bůh v našem životě začíná nové dílo. Stvoří v nás novou povahu, která v nás nikdy předtím nebyla. Tím však neodstraní tu starou, ne, ne, s tou budete muset bojovat, zacházet s ní a učit se způsobům, jak s ní jednat. Bůh ale do Vás vloží něco, co tam nikdy předtím nebylo: nové ambice a nový vztah k Bohu i k lidem. Dojde k takové změně, že poznáme, že už nejsme tím člověkem, kterým jsme dříve bývali. Nejsme sice ještě tím, čím chceme být, to se najednou zdá ještě vzdálenější, ale můžeme již s jistotou říct: „Už nejsem, čím jsem byl.“ Vidíme to na sobě a ostatní lidé to vidí také.

Znaky nového života:

Jaké jsou to změny? Podívejme se tedy zpět na náš text: „Tyto věci vám píšu, abyste věřili, že máte věčný život.“ V tomto dopise Jan několikrát opakovaně mluví o 4 charakteristických znacích nového života. Já je jen shrnu.

1. Věříte, že Ježíš je jediný Spasitel

Prvním charakteristickým znakem nového života je to, že uvěříte, že Ježíš je jediným Spasitelem. 1. List Janův 5,1: „Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, se narodil z Boha.“ Jinými slovy, Ježíš je tou božskou osobou, která byla určena Bohem ke spasení hříšníků.“ Petr říká ve Skutcích 4,12, že v nikom jiném není spásy, na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni! Zde vidíme, že není žádný jiný Spasitel z hříchů, že všechna ostatní náboženství světa jsou falešná. A také víme, že On jediný je tou cestou, pravdou a životem a že nikdo nepřichází k Bohu než skrze Něj.

A je tady ještě něco jiného. Nejen, že Ježíš je jedinou cestou, jediným Spasitelem, ale ještě něco – že já sám sebe nemohu spasit. Že se nemám před Bohem čím ospravedlnit, ničím, co dělám, žádnými svými skutky. Všechny mé naděje na věčný život spočívají na Ježíši a na tom, co On udělal pro mne.

Hinduisté věří ve svou karmu, v tom, že během svého života si člověk „plní svůj hrnec dobrých skutků“ a doufá, že na konci života jeho hrnec dobrých skutků převáží ten s těmi špatnými. Muslimové věří ve svou poslušnost. Slovo Islám znamená „podřízení se“ či „poslušnost“. A každé náboženství světa věří, že skrze své skutky si člověk získá Boží přízeň a souhlas.

Ale křesťanská víra je naprosto jiná. Musíme zde podotknout, že určitá odvětví křesťanské víry jsou také jako ostatní náboženství světa, když věří, že svými skutky přispíváme ke svému spasení. Ale křesťanská víra tak, jak ji nacházíme v Bibli, je naprosto jiná. C.S.Lewis jednou vstoupil do shromáždění na Oxfordské univerzitě, kde probíhala debata o jedinečnosti křesťanské víry. Došli již k závěru, že tato jedinečnost nespočívá v tom, že Bůh sestoupil na zem, protože mnohá náboženství vyprávějí o svých bozích, kteří sestoupili na zem, jako například ve starém řeckém náboženství. Nebyl to ani zákon, protože každé náboženství má svou sbírku zákonů. A tak se debata ocitla ve slepé uličce. Čím je tedy křesťanství jedinečné? C.S.Lewis vstoupil do místnosti a byla mu položena tato otázka. „Hm, to je jednoduché,“ řekl, „je to milost.“ A jak debata pokračovala, tak si všichni přítomní uvědomili, že Lewis měl naprostou pravdu. Každé jiné náboženství světa vyzývá lidi, aby si své spasení zasloužili, ale Bůh Bible je ten Bůh, který nám spasení nabízí jako svůj dar, a to dar, který byl získán skrze dílo a zásluhu Jeho Syna. My jsme k tomu vůbec ničím nepřispěli, jedině svými hříchy.

Jedním z nejlepších důkazů naší víry je povaha víry, kterou vyznáváme. Toto je velmi důležité pochopit, tak mi dovolte to říct ještě jednou: „Jedním z nejlepších důkazů opravdové víry je povaha víry, kterou vyznáváte.“ Poznali jste jedinečnost Ježíše Krista v celém světě? Opustili jste všechny naděje na to, že se spasíte svými skutky a uvěřili jste, že jedině On sám vás spasí? Můžete takto popsat míru své víry? Protože jen taková víra je Božím darem pro vás, jen taková víra sestupuje z nebe jako cenný dar Božím dětem. Povaha víry je jedním z nejlepších důkazů opravdové víry.

2. Touha potěšit Boha svým životem

Druhým důkazem nového života ve Vás je touha potěšit Boha svým životem. V 1.Listě Janově 2,29 se píše: „Jestliže víte, že On je spravedlivý, tak víte, že každý, kdo činí spravedlnost, se narodil z Něj.“ Nyní máte touhu činit co je správné, touhu potěšit Boha svým životem. Dříve jste ji neměli, chtěli jste jen potěšit sami sebe. A nikdy vás nezajímalo, jaká je Boží vůle pro váš život a jak byste mohli potěšit vy Jeho. Ale to je důkazem nového života, že se v naší duši objeví touha a snaha potěšit Boha. Ne proto, abychom si něco zasloužili, ale proto, že Ho milujeme, protože On první miloval nás.

Zde často dochází k různým zmatkům a jemným změnám významů a já se obávám, že zákeřná snaha naší nevíry často vyhrává tím, že tyto významy překroutí. Následkem toho pak v sobě lidé tyto touhy potěšit Boha vytvářejí jako skutky a nabízí je Bohu, aby si jimi ospravedlnili své spasení. My ale mluvíme o důkazech nového života, a proto je nesmíme považovat za prostředky získání spasení.

Poznáváte v sobě tuto touhu – znát a činit Boží vůli? To je znak nového života. Došlo ve Tvém životě k obratu? Ke změně směru? „Nyní chci potěšit Boha. Nedělám to příliš dobře, ale v mém srdci je touha, chci teď Boha potěšit svým životem.“

3. Odvrácení se od hříšného chování

Třetím důkazem nového života je odvrácení se od hříšného chování. V 1. Listě Janově 3,9 čteme: „Nikdo, kdo se narodil z Boha, nesetrvává v hříchu, protože v něm zůstává Boží sémě. Ani nemůže setrvávat v hříchu, protože se narodil z Boha.“ Dochází tedy k pokání, tj. k odvracení se od toho, co víme, že je hříšné, tj. v rozporu s Božím Slovem. Nový život v nás vytváří nové vzorce chování, protože nemůžeme nadále žít jako nevěřící. Zloděj přestane krást a muž, který za každým slovem řekl sprosté slovo, přestane. Někdy sice selže a sklouzne do toho zpět, ale celkově se jeho život už nevyznačuje neustálou hrubou mluvou a klením. Tak už žít nemůže a ani tak už žít nechce! Žena, která nikdy nedokázala odpustit, tak tvrdá a zahořklá, začne být velkorysá a laskavá. To ne proto, že jsme se jakoby oblékli do nových šatů, ale zrodila se v nás nová bytost, která s tou starou nechce mít nic společného, ale chce žít novým způsobem.

Jan neříká, že už nehřešíme. Podívejme se na začátek jeho Listu, verš 8: „Tvrdíme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je tak věrný a spravedlivý, že nám naše hříchy odpustí a očistí nás od každé nepravosti. Tvrdíme-li, že jsme nezhřešili, děláme z Něj lháře a Jeho slovo nemá v našem životě místo.“ Snažme se, aby nám toto bylo jasné, protože to je snad nejběžnějším důvodem, proč se někteří křesťané trápí nejistotou. Jsou si totiž jasně vědomi těch špatných věcí, které dělají a že je v jejich životě ještě hodně oblastí které nejsou posvěceny. Rozdíl je ale v tom, že věřící nehřeší celým svým srdcem a vůlí tak, jako nevěřící. Věřící hřeší nechtě, a kdyby mohl mávnout kouzelnou hůlkou a říci „Už to nikdy neudělám!“, tak přesně to by udělal! Věřící říká: „Pane, odpusť mi mé hříchy a neuveď mě v pokušení.“

Poznáváte ve svém životě toto opuštění hříchu? Toto odvracení se od chování, myšlenek a zvyků, které náležely vašemu starému životu? Protože toto je znakem nového života.

4. Láska k ostatním křesťanům

A nakonec, za čtvrté, je to láska k ostatním křesťanům. V 1. Janově listě 3,14 čteme, že víme, že jsme přešli ze smrti do života, prtotože milujeme své bratry. Jestliže nám Bůh dává svého Svatého Ducha, je to proto, aby v nás rozmnožil život Ježíše Krista. Do našich srdcí vlévá Jeho život, takže se stáváme velkorysejší, štědřejší, laskavější, soucitnější, milující ostatní lidi a zvláště pak Jeho vlastní lid.

Možná jste si dříve mysleli, že křesťané jsou divní a nechápali jste, jak můžou být tak nadšeni z Ježíše. Proč nedělají to, co ostatní lidi? To byla jedna z prvních věcí, kterou mi řekli mí rodiče: „Proč si někam nezajdeš se pobavit? Zajdi si do hospody nebo na disko! Vždyť pořád jenom čteš tu Bibli…Z jejich hlediska se jim zdálo, že ve čtení Bible nebo v křesťanství nemůže být žádné potěšení, že potěšení je jen v těch věcech, které jsem dělal předtím.

Teď se ale Tvůj postoj ke křesťanům změnil. Teď miluješ jejich setkávání, jejich společnost, jejich přátelství a miluješ i je samotné. A miluješ je proto, protože je miluje Ježíš. A dáváš přednost jejich společnosti před společností světskou. A není úžasné, že kamkoliv ve světě přijdeš, pokud se setkáš s křesťany, tak zjistíš, že je mezi vámi pouto, které spojuje lidi různých kultur, zemí, jazyků, barvy pleti a různých povah, které jinak lidi ve světě rozdělují?

Víte, že Wendy a já jsme právě strávili pár týdnů v Indii, kde jsme pracovali v několika týmech křesťanů. Mezi nimi byli ti, kteří byli dříve hinduisty a ti, kteří byli předtím muslimové. A my s Wendy jsme byli jediní lidé z Británie, z tzv.“západu“. A byli tam ti, co dříve patřili do vysoké indické kasty – bráhmani, a byli tam také ti, kteří byli tzv. nedotknutelní – dálité, někteří měli univerzitní vzdělání, jiní jen základní vesnické vzdělání, někteří byli obyvatelé měst, jiní vesničané. Setkali jsme se jako lidé dvou naprosto rozlišných kultur, východní a západní, ale v Kristu, jak víte, je okamžitá jednota v tom, že jsme poznali milost Boží ve svých životech a že máme touhu se navzájem milovat a činit si dobré v Ježíšově jméně.

Nalezli jste i vy totéž? Milujete ostatní křesťany?

Toto jsou tedy ty 4 znaky Ducha v nás přebývajícího, které nám dávají jistotu, že jsme znovu zrozeni a vysvobozeni ze svých hříchů:

  1. že věříte, že Ježíš Kristus je náš jediný Spasitel
  2. že máte touhu potěšit Boha svým životem
  3. že jste se odvrátili a odvracíte od hříšného chování
  4. že máte lásku k ostatním křesťanům

Howard Mason, Park Evangelical Church