Neomezené bohatství Boží milosti plyne k jejím příjemcům a v nich se znásobuje. Základ nebo hybnou příčinu nacházíme v Janovi 1. Když se zde jediný Syn stal na...
- „…jejich srdce očistil vírou.“ (Sk 15,9)
Víra je milost, která očišťuje srdce. Víra je panenská milost, která má čistou a nebeskou přirozenost. Víra je v duši totéž, čím je v těle lék, který pracuje proti nemoci. Víra pracuje proti pýše, sebelásce a pokrytectví.
Víra posvěcuje srdce. To, co dříve bylo ďáblovou hlavní silnicí, je nyní ohrazeno Bohem.
Víra je nebeská rostlinka, která nebude růst v nečisté půdě.
Víra nejenom ospravedlňuje, ale také posvěcuje. Jakmile ten, kdo byl dříve spoutaný nějakým ponižujícího hříchu, přišel k víře, tak od té chvíle začíná od Krista proudit posvátná moc, která vyčerpává a oslabuje takový hřích. Žena, která se dotkla okraje Kristova šatu, ucítila sílu, která z Něj vyšla. Dotek víry má uzdravující moc! Víra vyhání ďábla z pevnosti srdce. To je „víra vyvolených Božích.“
Máte vy, kdo říkáte, že věříte, víru, která přenáší hory hříchu a vyhání ho do hlubin moře.
Cože? Věřící – a žije světsky? Hanba! Buď opusť své hříchy, nebo opusť své vyznání! Víra a láska k hříchu nemohou žít spolu, ani světlo s temnotou!
Thomas Watson, "The Christian's Charter"