• Samuel mu tedy oznámil všechno a nic před ním nezatajil. A on řekl: "On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích." (1 Samuelova 3:18)

Élí byl veleknězem Božím a soudcem Izraele. Jeho synové, kněží ve stánku, okrádali lidi a smilnili se ženami, které konaly službu u stanu setkávání.  Élí o tom všem věděl – ale ani jako otec ani jako velekněz ani jako soudce nezasáhl. Pouze napomínal své syny a říkal jim, že hřeší proti Bohu, nejenom proti lidem. To řekl, a odešel. Velekněz, tedy muž zodpovědný za čistotu uctívání. Otec, který má své syny káznit, aby celá rodina byla vzorem pro okolní společnost. Soudce, který měl prosazovat spravedlnost a právo v Izraeli. Élí měl rád svůj klid, a proto musel slyšet napomenutí z Božích úst:

• Ctil jsi své syny více než mne. (1 S 2:29)

Boží muž mu přinesl slovo soudu. Ale Élí stále nic. Bůh povolal Samuela a dal mu pro Élího opět slovo soudu. Co na to Élí? – „On je Hospodin. Ať učiní co je dobré v Jeho očích.“ Jako kdyby Bohu říkal: „Ano pane Bože, je to správné, že mě a můj dům potrestáš, protože jsme bezbožníci.“ Nebo: „Jo, to je v pohodě, Bůh může všechno a udělá si všechno, co se mu líbí.“ Vážná slova, ale žádná reakce.

Zdá se, že Élí přes veškeré své náboženství neznal Boha, nepočítal s mocí živého svatého Boha. Místo aby padl před Bohem na tvář a v pokání prosil o milost a slitování, tak chce mít svůj klid.

Élí přestal počítat s živým Bohem. Věděl o Bohu, byl jeho knězem, ale nepočítal s tím, že by Bůh mohl nějak aktivně zasáhnout do jeho života – zatvrdil své srdce proti Bohu a Jeho Slovu a místo vztahu s živým Bohem mu zbylo pouhé náboženství. Prozrazuje nám to jeho reakce na Boží slovo – byla povrchní, laciná a prázdná. Pohlédl do zrcadla, ale když se otočil, tak zapomněl, co viděl. Duch svatý nás varuje před takovým jednáním:

• … Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu … (1 Pt 2:8)

- jk -