Tento článek je jedním z těch, které jsem chtěl už dlouho napsat, ale nebyl jsem si jistý, jak vyjádřit to, o čem jsem si myslel, že je potřeba vyslovit. Hrozba zákonictví a falešné viny je velmi skutečná. To je však i hrozba neposlušnosti a sebeoklamávání.

Chci mluvit o členech sboru, kteří navštěvují svůj domácí sbor s velkou nepravidelností. To nejsou lidé, kteří sbor opustili nebo z něj byli vyloučeni, jsou to lidé, kteří se sboru vydávají jen částečně. Někdy se objeví, jindy ne, jsou pryč, jsou tu, v neděli přijdou, tu příští a přespříští vynechají. Takový je skandál lidí, co docházejí do sboru jen částečně. Thom Rainer tvrdí, že důvodem číslo jedna poklesu sborové návštěvnosti je skutečnost, že členové nechodí do sboru tak často jako dříve.

Vánoční a velikonoční křesťany máme pravděpodobně od chvíle, co existují Vánoce a Velikonoce. Někteří lidé budou vždy navštěvovat sbor přerušovaně. Nemluvím o formálních křesťanech, kteří zabloudí do sboru jednou nebo dvakrát ročně. Mluvím o lidech, kteří si prošli vším, co souvisí s připojením se ke sboru, mají svůj sbor rádi, nemají se sborem žádné konkrétní spory, a přesto jejich stín padá na dveře sboru jen jednou či dvakrát za měsíc. Pokud existují sbory se seznamem členů delším než jejich průměrná nedělní návštěvnost, mají buď nedostatky v pastýřské službě nebo členy nevěrné ve svých povinnostech, nebo obojí.

Vím, že jsme církev a nechodíme do církve, ale puntíčkářství ohledně jazyka, který používáme, nemění napomenutí v Židům 10,25 (Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.) Neměli bychom zanedbávat společná setkávání, jak mají někteří ve zvyku. Sejít se každý den Páně se svou sborovou rodinou je jeden z pilířů zralého křesťanství.

Položte si tedy pár otázek.

1. Stanovili jste chození do sboru jako neporušitelný zvyk své rodiny?

Znáte to – ráno se probudíte a přemýšlíte: „Možná dnes půjdu běhat.“ nebo „Možná si dneska k snídani udělám vejce na slanině.“? Tak by chození do sboru nemělo vypadat. Nemělo by to být o tom, „jestli se mi bude chtít“. Vždy budu vděčný, že moji rodiče brali chození do sboru (ráno i večer) jako nepohnutelný vzorec. Nebylo o něm diskuze. Nebylo založené na polehčujících okolnostech. Nikdy to nebylo o „možná“. Šli jsme do sboru. Tak to bylo. To učinilo naše rozhodování každou neděli velmi jednoduchým, protože o žádné rozhodování nešlo. Pokud jsme nebyli vážně nemocní, šlo se do sboru. Dáte-li své vlastní rodině dar v podobě stejného zvyku, možná to nyní neocení, ale obvykle vám za něj později poděkují.

2. Plánujete si soboty napřed tak, aby byla návštěva sboru v neděli vaší prioritou?

Máme všichni hodně práce, takže může být těžké se do sboru dostat, obzvláště když je dům plný dětí. Nikdy nedostaneme z našich nedělí maximum, dokud se na ně nebudeme připravovat už v sobotu. To pravděpodobně znamená dokončit úkoly, jít včas do postele a vzdát se fotbalu. Pokud sboru patří jen vaše vedlejší myšlenky, pak na něj nebudete myslet do chvíle, kdy už bude příliš pozdě.

3. Plánujete své cesty tak, abyste minimalizovali svou nepřítomnost ve sboru v neděli?

Nechci být v této otázce zákonický. Někdy jsem o nedělích na cestách (i když se tomu snažím vyhnout). Mívám dovolenou a studijní volno a vynechávám 8 nebo 9 nedělí v roce. Chápu, že žijeme v mobilním prostředí. Chápu, že lidé chtějí navštívit své děti a vnoučata o víkendech (a jak jsem rád, když nás navštíví naši). Pryč jsou doby, kdy lidé doma trávili 50 až 52 týdnů z roku. Cestování je příliš jednoduché. Naše rodiny jsou rozptýlené. Poslouchejte, to ale neznamená, že nemůžeme usilovat o to, abychom se v neděli zúčastnili. Možná byste si mohli kvůli návštěvě dětí vzít volno už v pátek, abyste mohli být zpět už v sobotu večer. Možná byste se mohli dvakrát rozmyslet, než investujete peníze do chalupy, která vás každý druhý víkend v roce odtáhne od vašeho sboru. Možná byste mohli přehodnotit váš způsob myšlení, že čas od pátečního večera do nedělního večera patří vám a můžete si dělat, co chcete, kde chcete. Je téměř nemožné růst v lásce ke svému sboru a efektivně v něm sloužit, pokud tam nejste pravidelně.

4. Jste ochotní přinášet oběti, abyste se setkávali s Božím lidem při bohoslužbách každou neděli?

„Neočekáváte snad, že zruším své plány na sobotní večer, nebo ano?“; „Nemohu přeorganizovat svůj pracovní harmonogram. Tato pozice vyžaduje, abych každou neděli pracoval – pokud bych chtěl být ve sboru pravidelně, musel bych si najít novou práci.“; „Neděle je pro mě den, kdy můžu dohnat resty. Nebudu schopen dokončit svou práci na domě, když budu do sboru chodit každý týden.“; „Moje děti nebudou smět hrát fotbal, když se nebudeme účastnit nedělních zápasů.“; „Jestli mám mít úkol v neděli hotový, nebudu moct v pátek večer a v sobotu vysadit. Bůh jistě nechce, abych obětoval tolik jen proto, abych se mohl objevit ve sboru!“; To nezní jako cesta kříže, že?

5. Už jste se zamysleli nad tím, že možná nejste křesťan?

Kdo ví, kolik lidí Bůh spasí „jako skrze oheň“ (1K 3,15 ČSP). Dělá z vás navštěvování sboru každý týden křesťana? Vůbec ne. Dělá z vás vynechání 35 nedělí za rok nekřesťana? To je otázkou. Boží lidé jsou rádi s Božími lidmi. Rádi zpívají chvály. Rádi se účastní večeře Páně. Rádi se sytí Písmem. Občasné navštěvování sboru – mám na mysli ty, kdo nechodí vůbec nikam – je při nejlepším znakem nezralosti a při nejhorším znakem nevíry. Neboť kdykoliv Bůh povolává lidi z temnoty, volá je do církve. Jestliže je nedělní bohoslužba společenstvím zachráněných, co říkají vaše nedělní zvyky Bohu o tom, kam opravdu patříte?

Překlad Julie Petrecká

The Gospel Coalition Blog