Minule jsme si ukazovali, proč byl Titus ponechán Pavlem na Krétě – měl dát do pořádku, co ještě zbývá. To byl jeho hlavní úkol. Viděli jsme, že církev na Krétě byla v zoufalém stavu a tím zásadním prostředkem, který může církvi (nejenom na Krétě) pomoci vybřednout ze zmatku, hříchu a falešného, je ustanovit starší.

Podívejme se nejprve na to, co měl Titus se staršími udělat a potom se podíváme blíže na to, kdo je to starší, co je zodpovědností starších a jak bychom měli rozpoznat starší. Více se tím pak budeme zabývat v následujících verších.

I. Ustanovení

  • Tt 1,5 … abys ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

Titus měl ustanovit starší. Slovo, které tu Boží Slovo používá je velmi obecné slovo a znamená uvést někoho do veřejného úřadu, ustanovit někoho. Toto slovo používá řecký Starý zákon, když mluví o tom, že Josef byl v Egyptě ustanoven za správce celého Egypta.

Toto slovo nám nic neříká o způsobu ustanovení. Vlastně něco přece: Jde o běžné, obvyklé slovo, které se nepoužívalo v náboženském slova smyslu. Nejedná se o žádnou ordinaci, nejde tu o kněžský úřad, jako to bylo ve Starém zákoně. Nový zákon zdůrazňuje, že všichni věřící jsou kněžími krále, všichni věřící mají přinášet jako oběť sami sebe – to je pravá bohoslužba. Někteří z těchto královských kněží mají být ustanoveni jako starší. Mají dostat zvláštní zodpovědnost s velmi specifickým úkolem. V Novém zákoně nacházíme jenom několik málo příkladů ustanovení starších. Na své misijní cestě apoštolové ustanovili starší ve sborech, které založili.

  • Sk 14,23V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu…

Jiným příkladem je Timoteus, kterého Pavel zanechal v Efezu a dal mu podrobné pokyny pro výběr starších. Mimo jiné mu napsal:

  • 1 Timoteovi 5,22Neustanovuj nikoho v církvi [Na nikoho nevkládej ruce – NBK] ukvapeně, abys neměl spoluvinu na cizím hříchu. Uchovávej se čistý.

Timoteus měl ustanovit další starší v církvi v Efezu a měl je uvést do jejich úřadu vkládáním rukou. Když se podíváme na další místa v Písmu, uvidíme, že se jedná o obvyklý způsob uvádění lidí do nějaké veřejné služby.

  • Skutky apoštolské 6,1-3.6 V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. … Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.

Apoštolové zde vložili ruce na sedm vybraných diákonů a oni tak byli ustanoveni, byli označeni za veřejné, oficiálně ustanovené služebníky. Také Titus měl Krétě stejné pověření - ustanovit starší.

Starší v  existující církvi mají být ustanoveni stávajícími staršími. Na procesu výběru se má ale podílet celý sbor. Nicméně konečná zodpovědnost musí být na starších.

Jak to ale má být v církvi, která zatím žádné starší nemá - jako je třeba tato vaše církev? Bible nám nedává pro takovou situaci žádný jednoznačný návod, ale můžeme v ní najít principy, kterými se máme řídit.

Určitě jako sbor máme hledat lidi, kteří slouží jako starší, ačkoliv nejsou ustanoveni. Služba starších není něco, co se objeví, když je člověk ustanoven jako starší. Naopak - člověk má sloužit jako starší a potom možná, za určitých předpokladů, při splnění dalších podmínek, má takový člověk být ustanoven jako starší. Je to něco, za co se musíme všichni modlit a co máme hledat. Možná mají být zapojení další lidé zvenčí, z jiných církví, kteří jsou seznámeni se situací a mohou potvrdit nové starší.

Ale ať už budeme postupovat jakkoliv, chtěl bych ocitovat slova Neila Summertona, která dobře vystihují biblického ducha ustanovování starších.

„Nezáleží příliš na tom, zda starší vybírají zakladatelé sborů, stávající starší nebo sbor jako celek, za podmínky, že jsou si všichni jisti, že výsledkem je Boží volba.“

To je hluboká moudrost a i my se potřebujeme modlit a jednat tak, abychom ustanovili starší, kteří budou – slovy apoštola Pavla – ustanoveni Duchem Svatým (Sk 20, 28).

II. V každé církvi

Pojďme nyní dále. Apoštol napsal Titovi, že má ustanovit starší ve v jednotlivých městech.

  • Tt 1,5 … abys ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

Nacházíme zde velmi důležitou věc. Titus měl ustanovit starší v jednotlivých městech, což znamená, řečí Nového zákona, v jednotlivých církvích. Nový zákon nezná více církví ve městě, ale místo vždy splývá s církví. Církev měla být vedena staršími. Každá církev měla mít své vlastní starší, kteří budou za tuto církev zodpovědní. Alexander Strauch ve své knize Biblické staršovství říká:

„Doslova desetitisíce sborů po celém světě realizují nějakou formu staršovství, protože věří, že to je biblické. Naneštěstí je ve většině sborů vedených staršími hodně zmatku a nebiblických postojů ke staršovství.“

Většina křesťanů dnes mluví o tom, že Bible nám nedává žádný závazný vzor organizace a vedení církve. Pravdou však je, že Bible mluví o starších mnohem víc, než o mnoha dalších věcech, které se týkají praktického života církve.

V našem verši vidíme jednoznačný vzor: v jednotlivých městech – což znamená, že každá církev měla mít své starší. A na dalších místech vidíme, že se vždy mělo jednat o více starších. Když se chtěl apoštol Pavel rozloučit se staršími z Efezu, nechal je zavolat do Milétu.

  • Sk 20,17Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.

Vidíme, že se nejednalo o jednoho staršího, o pastora nebo kazatele, ale že církev měla více starších. Podobně to vidíme na dalších místech (Fp 1,1). Starší nikdy není sám – to by bylo velmi nebezpečné jak pro něj samotného, tak pro celou církev. Kdo to tedy jsou tito starší?

III. Starší

  • Tt 1,5 … abys ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

Konečně se dostáváme ke klíčovému slovu celé této pasáže a to je starší. Starší jako úřad, který je někomu svěřen (něco jako starosta). Starší znamená obecně starší muž. Musíme zdůraznit obojí – jak starší, tak muž, protože v obou věcech dnes panuje velký zmatek. Jde o člověka, který má dostatek zkušeností na to, aby je mohl sdílet s dalšími a má dostatek informací, aby se na jejich základě mohl kvalifikovaně rozhodovat.

Bible nestanovuje žádný věk k tomu, kdy už může člověk být starším – jako je to třeba v naší ústavě u senátorů nebo prezidenta (40 let). Známe z historie i z Písma velmi mladé muže, kteří sloužili jako starší a bylo to v pořádku.

Na druhé straně dnes vidíme profesionalizaci mezi křesťany a stačí, aby někdo vystudoval biblickou školu, a to mu dává mandát pracovat jako starší, kazatel, pastor (Bible mezi těmito pojmy nerozlišuje). Proto máme mít na paměti také ten původní význam slova starší, který znamená starší věkem. Není to však jediná charakteristika a měřítko, jak vtipně potvrzuje Charles Spurgeon: „Největší hlupák je hlupák ozdobený šedinami.“

Z následujících veršů v Titovi také vidíme, že starší má být muž.

  • Tt 1,6 je-li kdo bez úhony, muž jedné ženy… (ČSP) – (podobně 1 Tm 3,2)

To není diskriminace žen, ale je to jasné slovo Písma. Nejedná se ani o nějakou kulturní vložku, jak to vykládají někteří lidé, kteří usilují o emancipaci i v této oblasti. Nevěřím tomu, že by Bůh chtěl diskriminovat ženy, a i když nerozumím všem důvodům, proč to Bůh právě takto chtěl, tak vím, že Bůh je moudrý a jeho Slovo je pravdivé a v těchto věcech je nadmíru jasné. Muž a žena nejsou stejní – obvykle to je vidět na první pohled – mají také rozlišné role – jak v životě, tak v rodině, tak také v církvi. Bůh takto člověka stvořil a stejně jako v dalších věcech ani zde se nemůžeme protivit Božímu řádu. Starší (kazatel) tedy má být muž.

IV. Služba starších

Jak mají starší sloužit? Jaké jsou povinnosti starších? Budeme se tím znovu více zabývat v následujících verších, proto nyní jenom krátce – pojďme se v rychlosti podívat na několik míst z Písma a načrtněme si podstatu toho, o čem Písmo mluví, jako o krásném úkolu (1 Tm 3,1), ale také o veliké zodpovědnosti (Jk 3,1 nebo Žd 13,17).

Starší mají být především příkladem:

  • 1Pt 5,3 Nepanujte nad svěřeným stádem, ale jděte mu příkladem,

Po vzoru apoštolů, jak jsme to již viděli v 6. kapitole Skutků, musí být starší plně odevzdáni modlitbě a Božímu slovu.

  • Sk 6,4 Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova.

Starší musí na prvním místě střežit své každodenní chození s Bohem. Musí se věrně modlit a intenzivně studovat Bibli.

Ale co hospodaření a praktické věci ve sboru? Musíme si uvědomit, že Bůh především svěřil starším, aby se zaměřili na vedení, učení a ochranu. Nechceme zanedbávat jiné oblasti a proto je potřeba, aby starší vychovali další pracovníky, kteří mohou investovat do služby.

  • Žd 13,7Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!

Starší jsou zodpovědní za vedení sboru. Musí vést, určovat směr, dělat duchovní rozhodnutí a jít v tom příkladem. Starší mají pást stádo:

  • 1Pt 5,1-3 Starší mezi vámi napomínám… Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem.

Starejte se o své ovečky. Odtud také pochází slovo, které se někdy používá pro starší a to je slovo pastýř, nebo také z anglického jazyka slovo pastor. Starší také musí dohlížet na sbor, chránit ho před vnějšími a vnitřními útoky.

  • Sk 20,28-29 Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

To zahrnuje také sborovou kázeň, konfrontaci hříchu, konfrontaci falešného učení. Někdy se dokonce zdá – jako např. zde v Titovi, že vedle vyučování Božího Slova je ochrana před falešným učením tím nejdůležitějším úkolem starších.

Proto jsou také nazýváni dohlížiteli, episkopy, nebo česky také biskupy. Dnes panuje velký zmatek v těchto slovech, ale v Bibli jsou těmito slovy popisováni jedni a titíž lidé. Starší by tedy neměli být příliš zaměstnáni jinými záležitostmi, aby mohli střežit stádo.

A konečně starší se budou zodpovídat před Bohem.

  • Žd 13,17Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

Jednoho dne bude každý starší „vydávat počet“ před Bohem z toho, co mu Bůh svěřil. 

Ohledně toho nám komentátor Lenski správně připomíná: „Kdokoli přijímá nebo je mu dána zodpovědnost za duše jiných lidí, byť jen za jednu, bude se plně zodpovídat.“

Být starším je krásným úkolem. Je to tak proto, že to znamená sloužit Božímu lidu. To je nádherná věc. Není to lehká ani jednoduchá věc, ale je to nádherná věc.

V. Užitek z vedení biblicky ustanovenými staršími

  1. Církev má zbožné vzory hodné následování (1 Pt 5,3).
  2. Církev je vedena k čistotě a nádheře Kristovy nevěsty (Ef 5,25-27).
  3. Kristus je oslavován skrze zbožné vedení církve staršími (1Tm 3,13).
  4. Církev je chráněna před falešným učením (Sk 20,28-31).
  5. Budovat církev znamená pracovat na tom, co je Bohu nesmírně drahé (Sk 20,28).
  6. Starší budou za svou službu odměněni samotným Pánem (1Pt 5,4).