Verze pro tisk

Evangelium je mocí pravdy

List Galatským napsal Pavel jako obhajobu evangelia, obhajobu svobody, kterou skrze evangelium máme v Kristu. Tato svoboda se týká nejen vysvobození z hříchu a z moci hříchu, ale je to také svoboda od zákona. Hřích a zákon jdou ruku v ruce. Pavel to připomínal křesťanům v Korintě:

  • 1 Korintským 15:56 Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona.

Ale Kristus nás vysvobodil z moci hříchu, z prokletí zákona, z otroctví hříchu i z otroctví zákona. Kdo je v Kristu je nové stvoření (2K 5,17) a nežije už podle zákona hříchu a smrti, ale z moci Ducha, podle zákona Kristova. Toto svobodu Pavel hájí před falešnými učiteli, kteří přišli do nově založených církví v Galacii a chtěli křesťany – převážně z pohanů – znovu uvést do otroctví zákona. Tvrdili jim, že se musí dát obřezat a musí zachovávat Mojžíšův zákon, aby rostli v posvěcení a tedy byli nakonec spaseni, protože bez svatosti nikdo nespatří Pána. Ale svatost křesťanů nepochází ze zákona, ze skutků zákona, ze zachovávání zákona, ale pochází z víry v Krista a je aplikována mocí Ducha svatého.

  • Galatským 3:3 To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?

Snaha žít podle zákona je spoléháním na sebe. To je skutkaření, snaha udělat něco, abych se dostal do Božího království, udělat nějaké skutky, které mě přiblíží k Bohu. Ale základem našeho vztahu s Bohem nejsou žádné skutky, ale víra v Ježíše Krista. Jsme spaseni milostí skrze víru bez skutků zákona, aby se nikdo nemohl chlubit. Žijeme vírou a nikoliv skutky zákona, aby nikdo nemohl přinést nějaké zásluhy před Boha a z celého křesťanova života vzešla sláva jenom Bohu samotnému.

O tom je náš dnešní text. Viděli jsme, jak Pavel přišel do Jeruzaléma a předložil apoštolům – Jakubovi, Petrovi a Janovi – evangelium, které kázal. Oni mu nic dalšího neuložili. Nepřidali k evangeliu ani špetku zákona, ani maličkou obřízku, prostě nic. Chtěl bych připomenout, že Pavel mluví o těchto mužích jako o sloupech, jako o těch, kteří byli v Jeruzalémě ve zvláštní vážnosti. Několikrát tuto vážnost zdůrazňuje, ale zároveň dodává, že jemu na tom příliš nezáleží, co si o nějakém člověku myslí jiní lidé, protože Bůh nikomu nestraní. Bůh nehledí na to, zda je někdo v očích druhých lidí významný nebe bezvýznamný. Bůh se dívá k srdci a posuzuje lidi světlem pravdy evangelia. Proto jsme minule mluvili o nadřazenosti evangelia. Evangelium je nad lidskými životy, je nad pozicemi, nad všemi tituly i lidskými poctami. Kdyby sám Pavel přišel do Galacie a kázal jiné evangelium, to pravé evangelium ho bude odsuzovat a Galatští s evangeliem v ruce mají nejenom právo, ale přímo povinnost vynést nad falešným učitelem soud. Evangelium dává autoritu jednat podle pravdy.

Pravděpodobně nedlouho po Pavlově návštěvě Jeruzaléma přišel do Antiochie Petr. Nejspíš to bylo kvůli pronásledování, kterému byl v Jeruzalémě vystaven. Ve Skutcích 12, tedy bezprostředně poté, co Pavel s Barnabášem navštívili Jeruzalém (Sk 11,27-30), dal Herodes popravit Jakuba Zebedea, bratra Jana, sloup církve. A když viděl, že se to líbilo Židům, dal zavřít také Petra a chtěl popravit i jeho. Ale anděl vyvedl Petra z vězení a Petr opustil Jeruzalém. Kam se vypravil? Do třetího největšího města římské říše, do města, kde žilo více než 60.000 Židů a kde byla veliká církev složená z Židů i pohanů, do města, do něhož předtím spolu s Jakubem a Janem poslali Barnabáše, do města, kde křesťané byli poprvé nazváni křesťany, resp. Kristovci, následovníci Pána Ježíše Krista. Ale Petrova návštěva v Antiochii neskončila úplně slavně.

Ve čtyřech verších, které dnes máme před sebou, vidíme, že Petr začal jednat pokrytecky, když se oddělil od pohanů kvůli tomu, že nezachovávají zákon a jeho pokrytectvím se dali strhnout i ostatní Židé, včetně Barnabáše. Ale evangelium Kristovo dává autoritu jednat podle pravdy, rozsuzovat podle pravdy a napomínat každou nepravost a hřích.

I. Petrovo pokrytectví (v. 11-12)

V jedenáctém verši Pavel začíná tím, že se otevřeně postavil proti Petrovi, protože Petr byl v neprávu.

  • Galatským 2:11 Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu.

Pavel chtěl, aby křesťané v Galacii rozuměli tomu, že evangelium nesnese žádné kompromisy, a proto jim píše tento dopis a zařazuje do něj tento příběh. Připomíná svým čtenářům, že neomylní nejsou lidé, ale jenom Boží slovo. Petr se provinil vůči evangeliu. Provinil se veřejně a fráze, která je tam použitá ukazuje, že byl hoden odsouzení. Jeho jednání bylo tak špatné, že nemohlo zůstat bez reakce. V čem byl Petr v neprávu, čím se provinil? Co bylo tak vážného na jeho jednání, že proti němu musel Pavel zakročit? Dvanáctý verš to vysvětluje:

  • Galatským 2:12 Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky.

Text nám neříká nic o tom, jak dlouho byl Petr v Antiochii. Ale byl tam dostatečně dlouho na to, aby si mohli všichni všimnout jeho zvyků – zcela v souladu se zjevením, které dostal od Boha v podobě plachty snášející se z nebe plné všech možných zvířat, Petr jedl s pohany. Bůh mu jasně řekl:

  • Sk 10:15 Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.

Na základě tohoto zjevení potom Petr navštívil setníka Kornélia, kázal evangelium jemu, jeho rodině, i jeho přátelům a po jejich obrácení u nich zůstal několik dní, což znamená mimo jiné, že s nimi jedl u jednoho stolu.

Tyto události se odehrály několik let před Petrovým příchodem do Antiochie. Ale je zjevné, že Petr rozuměl evangeliu a jednal podle něj. Neodděloval se od pohanů, ale jedl společně s nimi. Neměl problém scházet se s nimi, společně jíst, mít společně Památku Páně, což je společné jídlo.

Ale potom přišli lidé, které Pavel označuje jako ty z okolí Jakubova. Z originálního textu se nezdá, že by Jakub někoho poslal. Ale byli to lidé z Jeruzaléma, křesťané ze Židů, kteří zachovávali zákon, trvali na obřízce, trvali na tom, že nelze mít společenství s neobřezanými lidmi. Když Petr kázal Korneliovi, byli to nejspíš tito lidé, kteří mu po jeho návratu do Jeruzaléma začali vyčítat:

  • Sk 11:3 Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!

Když to Petr vysvětlil, uklidnili se, ale víte, jak to chodí … V Jeruzalémské církvi žádní pohané nejspíš nebyli, Antiochie byla daleko, staré zvyky blízko a člověk v nich snadno zůstane. Tito lidé potom přišli do Antiochie. A nechtěli jíst s pohany. Kamarádili se jenom se Židy. Možná začali Petrovi zase vyčítat, že jí s neobřezanými. „Petře, podívej se, co říká zákon? Copak nevidíš, že máme rozlišovat mezi čistými a nečistými zvířaty, zachovávat sabat, nedotýkat se ničeho nečistého, nemít společenství s neobřezanými?“

Nevíme přesně – a text to nijak nevysvětluje – co se dělo a jak to probíhalo. Ale z textu víme, že uběhla dostatečně dlouhá doba na to, aby si lidé všimli, že Petr začal couvat, že přestal být vidět na místech, kde se scházeli jenom pohané, že už s nimi nejedl a dokonce se od nich začal oddělovat. A všimněte si ve dvanáctém verši důvodů, proč takto jednal!

Petr se bál. Čeho se bál? Bál se snad, že ztratí své postavení, až se vrátí do Jeruzaléma? Že už nebude sloupem? Že už nebude tím, kdo je ve zvláštní vážnosti? Nebo se bál toho, že už nebude mít takový vliv jako dřív? To jsou jen dohady, ale vycházejí z toho, čeho se obvykle bojíme. Petr se bál zastánců obřízky. Vyhrožovali mu snad nějak? To snad ne. Musíme říct, že nevíme, ale co víme velmi dobře, je, kam tento strach z lidí Petra dovedl. Moji milí, tady je Petr, který spolu s Jakubem a s Janem stál před nejmocnějšími muži v Jeruzalémě, před veleradou, která je nechala zbičovat a zakázala jim kázat o Kristu. Tehdy se Petr radoval, že mohl nést pohanění pro Kristovo jméno, tehdy se směle postavit těmto mocným mužům a řekl jim, že Boha je třeba poslouchat a ne lidi (Sk 4,19). Uplynulo několik let a Petr dostal strach z lidí. Kvůli lidem začal couvat a oddělovat se od pohanů, ačkoliv to byl právě on, kdo jako první kázal evangelium pohanům, kdo jako první obhajoval společenství s pohany, kdo dostal zvláštní zjevení, které je pro nás zachované v Písmu o tom, že co Bůh očistil krví svého Syna, je čisté a nesmí to být pokládáno za nečisté.

Tento text nám ukazuje Petra, který byl normálním člověkem, stejným, jako jsme my. Byl to hříšník ospravedlněný jedině vírou v Pána Ježíše Krista. Je to Petr, kterého známe z evangelií, který mnohdy dříve jedná, než přemýšlí, který podléhá tlaku okolností, který je skálou (jak se jeho jméno vykládá) jenom tehdy, pokud je ukotvený ve Skále – v Ježíši Kristu. Tady je Petr, který byl mezi křesťany ze Židů považován za někoho, a který možná kvůli této své pověsti selhal. Strach z lidí ho dovedl k tomu, že začal jednat pokrytecky – tak nazývá jeho jednání třináctý verš.

Petr nezačal učit falešné věci. Petr nepřijal doktríny těch, kteří tvrdili, že pohané se musí nechat obřezat a musí zachovávat zákon. Petr znal evangelium, znal svobodu v Kristu, ale kvůli strachu z lidí se začal chovat tak, aby se to líbilo některým lidem, začal jednat pokrytecky. Všimněte si toho v našem textu, že Pavel se musel postavit proti Petrovi nikoliv kvůli falešnému učení, ale kvůli falešnému jednání. Petr nejednal podle pravdy. Nejednal podle naučení, která od Pána přijal. Nejednal podle toho, co mu Bůh zjevil. Věřím, že by to zjevení, které dostal, nepopřel, ale že by se snažil nějak se z toho vykecat. Možná by říkal, že ještě není správný čas být společně s pohany a jíst s nimi, možná by říkal, že je dobré maličko ustoupit Židům, tedy křesťanům ze Židů a to mu umožní začít jim postupně vysvětlovat, že i pohané jsou povoláni ke spasení a není potřeba se od nich oddělovat. Věřím, že si našel řadu důvodů, jimiž své pokrytectví obhájil. Úplně stejně to dělá mnoho lidí dneska. Možná si Petr myslel, že dočasné oddělení se od pohanů, dočasný ústupek bratrům ze Židů, kteří nerozumí správně evangeliu, přinese evangeliu nějaký prospěch, ale podívejte se do textu, jak moc se Petr mýlil! Podívejte se, co Petrovo jednání způsobilo:

II. Barnabášův kompromis (v. 13)

  • Galatským 2:13 A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš.

Petrovo jednání mělo dalekosáhlé důsledky. Jeho vzor zapůsobil na ostatní křesťany ze Židů. A nemůžeme se tomu divit. Vždyť to byl Petr! To byl ten Petr. Ten, který chodil tři roky s Ježíšem. Dva lidé na světě chodili po vodě – prvním z nich byl Boží syn, který přišel v těle a druhým? Petr! Petr byl s Pánem na hoře proměnění. Petr byl s Ježíšem u vzkříšení Jairovy dcery. Petr chtěl chránit Pána v zahradě Getsemane svým mečem! Petr doprovázel Ježíše až do dvora velekněze. Petrovi se Ježíš po svém vzkříšení ukázal jako prvnímu. Petr měl úžasné kázání v den letnic v Jeruzalémě, kdy uvěřilo na tři tisíce lidí. Petr byl jako první pronásledovaný pro evangelium. Petr dostal od Boha jedinečné zjevení, které se týkalo pohanů, a kázal evangelium v Kornéliově domě. Petra vyvedl anděl z vězení z prostředka mnoha stráží a otevřel před ním mnohé zamčené dveře. To byl Petr! A teď byl v Antiochii. A jestli se Petr začal oddělovat od pohanů, potom na tom nepochybně něco je. Potom by i ostatní měli následovat jeho příkladu. A přesně to všichni ostatní Židé udělali.

V Antiochii vznikly dvě církve – židovská a pohanská. Petr neviděl důsledky svého jednání, neviděl, že svým kompromisem, svým selháním, svým strachem z lidí, svou snahou zalíbit se lidem, rozděluje církev a ohrožuje pravdu evangelia. Ani ostatní Židé to neviděli. Ale následovali Petra. Pavel tady píše, že se spolu s Petrem chovali úplně stejně pokrytecky. To znamená, že do té doby žili stejně jako pohané. Do té doby neměli problém jíst spolu s pohany. Do té doby neměli problém s opuštěním zákona. Od doby svého obrácení až do této doby nerozlišovali čisté a nečisté pokrmy. Nevadilo jim, že pijí z jednoho kalicha spolu s obrácenými pohany a lámou jeden chléb spolu s nimi. Ale najednou to byl problém.

Ale pozor – nebylo to způsobeno tím, že by lépe porozuměli pravdě evangelia, což se někdy může stát. Máme růst v porozumění pravdy evangelia a to s sebou přináší důsledky. Rosteme ve svatosti, a to znamená, že se leckdy nemůžeme podílet na tom, na čem se bez problémů podílejí lidé kolem nás. Typickým příkladem v dnešní době může být třeba otázka sexuálního života mimo manželství. Pro řadu křesťanů je to něco normálního, ale Písmo říká, že to je hřích. Proto to musíme označovat jako hřích. Totéž může platit o homosexualitě. Jiným takovým tématem je působení žen ve vedení církve, což je znovu něco, co Bible jasně zapovídá, ale co je mnoha dnešními křesťany podporováno. Nebo otázka výlučnosti evangelia jako prostředku spasení – tedy že není jiné cesty ke spasení, než je Boží milost zjevená v Ježíši Kristu a přijímaná skrze víru. I to je kamenem úrazu pro mnoho dnešních křesťanů. Pokud ale porosteme v porozumění těmto věcem, které vycházejí z pravdy Božího slova, potom si nebudeme příliš rozumět s těmi, kteří tyto pravdy popírají, dokonce nám Písmo přikazuje, abychom se oddělili od bratrů (!), kteří ve svém životě tyto pravdy obcházejí, nepodřizují se jim, nejednají podle nich.

  • 2 Tesalonickým 3:6 Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali.

Doslova je v tomto textu řeč o bratru, který nežije řádně a nepodřizuje se učení, které převzal od Pavla, tedy učení Božího slova. Je tu příkaz, který se týká bratra v Kristu, tedy člověka, s nímž budeme trávit věčnost. Je to příkaz, tedy ne něco, co bychom mohli ignorovat nebo o čem bychom si mohli myslet, že to dokážeme vymyslet lépe. Je to příkaz k oddělení se kvůli evangeliu, kvůli tomu, aby byla zachována pravda a čistota evangelia.

Poslouchejte, jak ten text pokračuje o pár veršů dále:

  • 2 Tesalonickým 3:14-15 Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra.

Tento způsob jednání možná povede k nápravě bratra, který zbloudil, který začal dělat kompromisy, který se chová pokrytecky podobně jako Petr, který se bojí lidí víc než Boha. Tento způsob jednání ukáže, jak vzácné je evangelium a že není možné evangelium ohýbat, jak se to člověku zlíbí.

Když se vrátíme k Židům do Antiochie, vidíme, že tohle nebyl jejich případ, že by se křesťané z pohanů chovali špatně a nežili podle evangelia, a proto se křesťané ze Židů od nich oddělili. Náš text říká, že jednali stejně pokrytecky jako Petr, tedy že se stejně jako Petr báli zastánců obřízky. Petr je svým špatným příkladem strhl za sebou a spolu s nimi se dal strhnout i Barnabáš. Ten Barnabáš, který jediný byl ochoten ujmout se Pavla po jeho obrácení, když se Pavla všichni báli a nevěřili mu. Ten Barnabáš, který byl vyslán do Antiochie mezi obrácené pohany, aby je vyučoval. Ten Barnabáš, který byl s Pavlem v Jeruzalémě a nedovolil, aby falešní bratři obřezali Tita, kterého vzal Pavel s sebou. Barnabáš měl v otázce evangelia jasno, stejně jako měl jasno Petr. Ale i Barnabáš se dal strhnout špatným příkladem Petra. O tři kapitoly dále Pavel napsal Galatským:

  • Galatským 5:9 Málo kvasu celé těsto prokvasí.

Stačí maličká kapka silného jedu v láhvi vody a všechna voda v láhvi je otrávená. Stačí špatné učení, které se vloudí do sboru a nakazí celý sbor. Proto je jedním z hlavních úkolů starších na jedné straně sytit Boží lid zdravým Božím slovem a na druhé straně Boží lid chránit před falešnými učiteli i falešným učením, stejně jako před falešným jednáním.

Když jsme procházeli prvními devíti kapitolami knihy Přísloví, slyšeli jsme mnohokrát, že kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle (Př 13,20). Pavel napsal totéž:

  • 1 Korintským 15:33 Neklamte se: ‚špatná společnost kazí dobré mravy‘.

Barnabáš klamal sám sebe a na tomto místě zůstal ve špatné společnosti a dal se strhnout pokrytectvím Petra. Možná jen nechtěl jít sám proti všem. Možná dokonce i chvíli oponoval Petrovi a třeba i snažil přemluvit ostatní Židy, ale nakonec ho zviklali a začal také jednat pokrytecky. Za tím krátkým textem, který před sebou máme, se skrývá proces, pomalý postupný proces, jeho výsledkem bylo, že Barnabáš se ocitl na druhé straně hradby, než byl Pavel. To je způsob, jak působí kvas v církvi – pomalu prokvasí celé těsto. Může se jednat o pokrytectví, může se jednat o hřích, může se jednat o hořkost, pomluvy, světské smýšlení nebo cokoliv jiného. Pokud dovolíme, aby se takové věci zabydlely v církvi, dojde k tomu samému, k čemu došlo v Antiochii – k rozdělení.

Petr svým příkladem strhnul velké množství lidí. Bylo to nepochybně kvůli tomu, že Petr byl mužem, který byl ve zvláštní vážnosti. Možná si řeknete, že to není váš problém, protože nejste na takovém místě jako byl Petr. Možná si myslíte, že nejste tak důležití, ale chtěl bych vám říci, co napsal Pavel v šestém verši: „Bůh nikomu nestraní!“ Bůh nerozděluje lidi na ty důležité a na ty nedůležité. V Kristově církvi nejsou lidé důležitější a méně důležití. Kristova církev je složená jenom z královského kněžstva. Všichni jsou důležití. V Kristově církvi nemáme vyvyšovat lidi, ale společně vyvyšovat Krista. Kristus nás spojil dohromady a učinil nás svým tělem, abychom svým životem, svým učením, svým mluvením, svými postoji i svými názory dělali čest tomu povolání, kterého se nám dostalo.

Moji milí, za každého z vás, kteří věříte v Pána Ježíše Krista, byla zaplacena cena, bylo zaplaceno výkupné, za každého z vás tekla Kristova převzácná krev. Proto každý z nás musí střežit nejprve své vlastní srdce, aby se nestal kamenem úrazu pro druhé křesťany, ale každý z nás je povinen také jednat, jako jednal i Pavel – tedy jít za bratrem, pokud se dopouští kompromisu v otázce evangelia, a v lásce konfrontovat jeho jednání. To je povinnost každého z nás. A to nás vede k poslednímu bodu:

III. Pavlův zásah (v. 14)

  • Ga 2:14 Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“

Pavel pokračuje ve svém vysvětlení toho, co se stalo, proč a jak se otevřeně postavil proti Petrovi v Antiochii. Viděl, že Petr, Barnabáš i další křesťané ze Židů nejdou přímo za pravdou evangelia a veřejně konfrontoval toho, který to všechno způsobil, Petra. Bylo správné, že Pavel Petra konfrontoval veřejně? Neměl jít za Petrem nejprve soukromě? Ne. Petrovo pokrytectví bylo veřejné – nejprve jídal s pohany a pak se od nich začal oddělovat. Nejprve jedl a nerozlišovat čisté a nečisté, ale potom začal po pohanech vyžadovat, aby to rozlišovali. Petr jednal jako veřejná osoba, jeho jednáním se dali strhnout ostatní, proto Pavel konfrontoval Petra veřejně, jako veřejnou osobu, přede všemi.

Pavel předkládá Petrovi zjevná fakta – žil jsi pohansky, i když jsi Žid. Nevadilo ti jíst společně s pohany. A najednou se odděluješ a nutíš pohany, aby žili podle zákona, i když sám podle něj nežiješ. Mimochodem, tyto verše ukazují, že hlavní myšlenkou listu Galatským není ospravedlnění skrze víru, bez skutků zákona, ale posvěcení skrze víru, bez skutků zákona. Jde o život v Kristu – máme ho žít podle zákona skutků nebo podle zákona víry? Jinými slovy to znamená – máme ho žít z vlastních sil nebo z moci Ducha svatého? Petr začal tlačit na pohany, aby začali žít pod zákonem. Proto musel Pavel ostře zakročit. Šlo o podstatu evangelia, šlo o podstatu církve, šlo o to, kdo je křesťan – jestli ten, kdo žije podle zákona, nebo ten, kdo žije z víry v Krista.

Pavel tady staví evangelium nad lidi. I kdyby přišel apoštol z Jeruzaléma a jednal špatně, evangelium je mocí, která dává autoritu každému věřícímu, aby konfrontoval špatné jednání. A to je smysl celého tohoto oddílu – k tomu vedou první dvě kapitoly listu Galatským. Na zemi není člověk, který by byl neomylný, ale je tady Boží slovo, které je neomylné. Evangelium je nadřazené každému člověku. Pravda evangelia musí vládnout nad každým člověkem. Evangelium je mocí, která dává sílu postavit se proti všem. Pavel zůstal sám jako jediný křesťan ze Židů na straně pohanů, na straně pravdy evangelia. Proti němu stál sloup z Jeruzaléma, Petr. Proti němu stál jeho dosavadní spolupracovník a přítel Barnabáš, proti němu se postavili všichni obrácení Židé z Antiochie. Nemyslíte, že jsou chvíle v životě, kdy je třeba couvnout? Kdy se nějaký ten kompromis vyplatí? Tohle rozhodně taková chvíle nebyla. V sázce bylo evangelium Ježíše Krista. V sázce bylo spasení z milosti skrze víru. V sázce bylo zachování pravdy evangelia. V sázce byly lidské duše – ať již na straně těch, kteří se vrhli do tohoto pokrytectví nebo na straně těch, kteří by jimi mohli být v budoucnosti ovlivněni. Proto Pavel nemohl couvnout. Proto zachoval stejný postoj, jaký měl, když přišel do Jeruzaléma s Titem.

  • Ga 2:5 Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.

Pavel udělal tu nejlepší věc, jakou mohl udělat a veřejně konfrontoval Petra. Výsledek vidíme ve Skutcích 15, které se odehrávají o řadu měsíců později (cca rok a půl), kdy už je Petr zase zpátky v Jeruzalémě, ale v Antiochii znovu zařádili falešní učitelé, kteří se snažili strhnout učedníky na svou stranu a uvést je do otroctví zákona. Poslechněte si Petrova slova:

  • Sk 15:7-11 Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: „Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili. A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“

Petr se postavil proti všem. Jistě to bylo i díky této zkušenosti, kterou měl z Antiochie, kdy se stejnou odvahou jednal Pavel vůči Petrovi. Staré přísloví říká, že příklady táhnou. A je to tak – náš dnešní text je toho důkazem. Petrův špatný příklad strhl řadu lidí, Pavlův dobrý příklad povzbudil mnohé a mezi nimi i Petra, aby byl ochotný hájit pravdu evangelia před těmi, kteří ji chtěli otrávit Mojžíšovým zákonem.

Moji milí, jste připravení se stejně odvážně postavit za pravdu evangelia? Jste připravení konfrontovat kohokoliv, kdo by z tohoto místa kázal něco špatného – a je jedno jestli se jedná o kázání nebo o vedení shromáždění nebo Památku Páně. Jste připravení jít za bratrem nebo sestrou a mluvit s nimi tváří v tvář o těžkých věcech? Kvůli Kristu musíte být. Kvůli zachování pravdy evangelia. Kvůli milosti, která vám byla dána. Vím, že je jednodušší jít si stěžovat někomu jinému, ale Boží slovo nás vede k tomu, že evangelium vládne, nikoliv lidé. Boží slovo nám ukazuje, že strach z lidí vede k hříchu a ke svedení druhých, zatímco pravda evangelia a milost Ježíše Krista dávají odvahu postavit se druhým, nést svou kůži na trh.

Ježíš Kristus je pravdou, která osvobozuje – nejenom z hříchu a z otroctví zákona, ale také ze lži, že života v temnotě, ze strachu z lidí. Pravda o Kristu je silou zbožného života. Pravda o Kristu je světlem, které září skrze životy Kristu oddaných svatých.

Pán Ježíš Kristus je dokonalým vzorem svatého a zbožného jednání. Nikdy se nebál konfrontovat pokrytectví farizeů. Svého věrného učedníka, Petra, nazval satanem, když ho chtěl odvrátit o jeho cesty od Jeruzaléma. Přišel do temnoty tohoto světa jako světlo, které prozařuje lidské životy a nás poslal, abychom byli jeho světlem v tomto světě. Jsme jeho církví, jsme místem, kde musí vládnout pravda – jak v životě jednotlivců, tak v životě celého společenství. S radostí vyznáváme, že Boží slovo, evangelium, je měřítkem života i víry, jak jednotlivců, tak celého sboru. A Písmo nám ukazuje, že to není samozřejmé, ale vyžaduje to celý život každého jednotlivého křesťana.

  • Galatským 5:1 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.