Když se v našich rodinách a sborech připravujeme na oslavu Vánoc, snažíme se na rozdíl od naší společnosti, která prosazuje jejich komerční a sentimentální stránku, zdůraznit biblické očekávání zaslíbeného Spasitele. Jedním ze způsobů je projít Starý zákon a sledovat stovky let trvající čekávání Božího lidu na zaslíbeného Mesiáše. V tomto duchu je napsaná jedna  z našich adventních písní „Přijď, dlouho očekávaný Ježíši“. Zní takto:

Přijď, dlouho očekávaný Ježíši, zrozený k osvobození svého lidu,
z našich strachů a hříchů vyveď nás, dej, ať v tobě spočineme.
Sílo a útěcho Izraele, jsi nadějí celé země,
drahou touhou každého národa, radostí každého toužícího srdce.

V tomto duchu bych rád nabídl řadu krátkých zamyšlení nad tím, jak Starý zákon předvídá Ježíšův příchod a kde se Kristus objevuje před svým vtělením. Bude mi velkou odměnou, pokud nám pomohou soustředit během svátků naše myšlenky na Krista a zvlášť pokud rodiče shledají tyto úvahy jako vhodné k předčítání dětem.

Ježíš a Adam

Věděli jste, že Adam znal Ježíše? Adam byl první lidskou bytostí, stvořenou Božím zvláštním stvořitelským počinem v zahradě Eden (Gn 2,7). Ježíš tam byl se svým Otcem, když vytvářeli prvního člověka a vdechli do něho dech života. Jan 1,2–3 říká, že Ježíš byl „na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ To znamená, že Ježíš pracoval při tvoření Adama s Bohem Otcem.

V těch prvních slavných dnech stvoření měl Adam možnost lépe poznávat Ježíše. Genesis 3,8 říká, že Adam a Eva „uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku.“ To mluví o Ježíši před jeho narozením, když na sebe vzal viditelnou podobu a stal se božským Přítelem svého nejmilovanějšího stvoření. Představte si, jaké to bylo procházet se zahradou a promlouvat s Božím Synem ještě před tím, než se na svět dostal hřích nebo cokoliv špatného, když byli Adam a Eva ve svých srdcích ještě spravedliví a bezúhonní! Ježíš chce mít s námi stejné přátelství. Chce, abychom ho znali. Chce být naším božským Přítelem. Chce nás vyučovat slávě Boha v kráse svatosti.

Ale Adam s Evou zhřešili. Hřích způsobil, že se před Ježíšem schovali, protože se báli trestu. Bůh je však našel a naučil je důvěřovat v Ježíše, který se teď stane jejich Spasitelem. V Genesis 3,15 Bůh poprvé zaslíbil spasení, a všechno záleželo na Ježíši. Proklel satana, který svedl Adama a Evu k hříchu, když předpověděl, že ho Ježíš jednoho dne porazí. Bůh slíbil: „On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ Bolelo by, kdyby vám někdo rozdrtil patu, a satanovi se povedlo zranit Ježíše tím, že zapříčinil jeho smrt na kříži. Avšak Ježíš měl rozdrtit satanovi hlavu. To znamená, že měl způsobit jeho úplné zničení a porážku tím, že od nás odejme vinu za naše hříchy. Bůh vylíčil Adamovi a Evě, jak je Ježíš zachrání, a když v něho uvěřili, byli zachráněni od svých hříchů: „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je“ (Gn 3,21). Rozumíte tomu obrazu? Bůh nechal zemřít berana místo Adama a Evy a tím ukázal, jak Ježíš zemře za naše hříchy, aby nám mohlo být odpuštěno. Bůh tedy oblékl Adama a Evu nevinností beránka, stejně jako nás Ježíš oblékne do své vlastní dokonalé spravedlnosti. Takové poselství nazýváme evangelium. To je dobrá zpráva, že Bůh náš hřích odpouští skrze víru v Krista a obléká nás do své spravedlnosti. Pokud tomu věříš, budeš spasen stejnou vírou, která učinila z Adama a Evy první křesťany.

Ještě jednu věc je třeba zmínit o Ježíši a Adamovi. Věděli jste, že Adam byl archetypem Ježíše Krista? To znamená, že Adam sám byl předobrazem toho, čím bude Kristus. Adam byl předobrazem Krista v jednom směru: byl smluvní hlavou (nebo vůdcem) pro všechny, kdo  k němu patří. Když Adam zhřešil, jednal jako náš zástupce, neboť jsme se všichni narodili  z jeho rodu. Nový zákon říká: „V Adamovi všichni umírají“ (1K 15,22). To znamená, že kvůli Adamovu hříchu od něj získáváme jak vinu za to, co udělal jako náš zástupce, tak hříšnou přirozenost – všichni musíme podstoupit smrt jako trest za hřích. Ale Bůh ze své lásky a milosti poslal Ježíše, aby se stal novým Adamem. Vírou v Krista ho získáváme jako svou smluvní hlavu a jsme zachráněni díky tomu, co pro nás vykonal. Ačkoliv jsme tedy svou přirozeností spojeni s Adamem a jeho smrtí, skrze víru jsme naopak spojeni s Ježíšem pro jeho spasení. Bible říká, že i když jsou hříšníci spojeni s Adamem ve smrti, věřící „v Kristu všichni dojdou života“ (1K 15,22). Tam, kde nás Adam zklamal tím, že zhřešil, tam nás Ježíš zachraňuje tím, že naplnil Boží smlouvu spasení. Už nejsme jen příslušníci Adamovy hříšné rasy, ale důvěrou v Ježíše jsme se připojili k jeho novému spravedlivému lidu. Ježíš se narodil, aby započal novou lidskou rasu tvořenou těmi, kdo v něho věří, jsou znovuzrozeni a žijí navěky  v radosti z Boží milosti.

Nemyslíte, že by se Adam a Eva těšili na narození Ježíše? Byli jím stvořeni, byl jejich božským Přítelem a byl Spasitelem, kterému důvěřovali ohledně své spásy. Všechny tyto věci platí i pro nás, pokud v Ježíše věříme! Měli bychom se těšit na Vánoce jako na možnost poděkovat Bohu za nádherné spasení, které dal skrze svého Syna.

„V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (J 1,4)

Ježíš a Abraham

Ježíšův příchod je vždycky dobrá zpráva. To se Abraham naučil, když se mu Ježíš zjevil ve smutném období jeho života. Genesis 18 je úchvatným příkladem Ježíšova objevení se ve Starém zákoně. Poprvé je označen jako „Hospodin“ (Gn 18,1), což je Boží smluvní jméno, a také jako jeden ze „tří mužů“, kteří přišli k Abrahamovi k dubům v Mamre (Gn 18,2). V 19. kapitole se dozvídáme, že dva z „mužů“ byli ve skutečnosti andělé, takže jeden z „mužů“ byl opravdu „Hospodin“. Bůh přišel v podobě člověka a v té podobě bude už natrvalo, až se narodí do jeslí v Betlémě.

Řekl jsem, že to bylo během smutného období Abrahamova života. On a jeho žena Sára se tolik natoužili po synu. Ve starověku to bylo obzvláště důležité, neboť jedině syn mohl dále nést Abrahamovo jméno a jeho smluvní postavení hlavy. Bůh mu zaslíbil: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! ... V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země“ (Gn 12,2–3). Abraham věděl, že to vyžaduje, aby měl syna, avšak jeho žena nemohla mít děti. Jednou si na to postěžoval Bohu a Bůh mu zaslíbil zástupy potomků skrze syna, který se mu narodí: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem“ (Gn 15,5). Bible říká, že Abraham „Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost“ (Gn 15,6). To znamená, že Abraham byl ospravedlněn jen skrze víru v Ježíše Krista (Ř 4,3). Stejné je to s námi, když uvěříme Božím slibům, že nás zachrání skrze Ježíše. Naše hříchy jsou odpuštěny a před Bohem jsme ospravedlněni.

Abrahamův problém spočíval v tom, že i když věřil Božím slibům, stárnul a jeho žena byla také už příliš stará na to, aby měla děti. Proto byl Abraham smutný, když k němu Ježíš přišel  k dubům v Mamre. Když se Ježíš objevil, zdá se, že ho Abraham poznal, protože k němu běžel, poklonil se mu až k zemi a okamžitě pro něho obstaral jídlo. To ukazuje, že Ježíš musel být ve skutečném lidském těle, protože jedl Abrahamovo jídlo! Ale Ježíš nepřišel jen jíst. Přišel s dobrou zprávou! Oznámil Abrahamovi: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna“ (Gn 18,10).

Jaká zpráva to byla pro Abrahama! Byla to touha jeho srdce i srdce jeho ženy! Víte, co potom udělali? Bible říká, že se Sára zasmála: „Zasmála se v duchu a řekla si: ‚Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec‘“ (Gn 18,12). Ježíš to slyšel a uvědomil si, jak dlouho čekali a jak těžké bylo uvěřit této dobré zprávě. Když čteme, co řekl, může se nám zdát, že se zlobil. Ale já si to nemyslím. Ježíš chápe, jak je pro nás někdy těžké věřit, obzvláště když čekáme dlouho. Nový zákon říká, že Sára skutečně věřila (Žd 11,11), a Ježíš to musel vědět. Řekl Abrahamovi: „Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna“ (Gn 18,14).

Myslíte si, že Ježíš svůj slib splnil? Samozřejmě, že ano. Genesis 21,2 říká: „Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl.“ Opravdu zvláštní je jméno, které dali svému synu. Pojmenovali ho Izák, jak jim Bůh řekl, což znamená „smíšek“. To naznačuje, jak šťastnými Bůh učinil své služebníky, když uvěřili jeho slibu a dostalo se jim požehnání.

Vím, že se i Ježíš musel v duchu smát, když se to všechno dělo, protože věděl, že Bůh chystá pro Abrahama mnohem víc požehnání, a také pro všechny, kdo se k němu ve víře připojí. Ježíš věděl, že se Bůh chystá dát syna, a to dokonce svého vlastního Syna. Ježíš sám měl být Synem, kterého nám Bůh dá, aby nám přinesl spasení. To měl Ježíš na mysli, když později řekl: „Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se“ (J 8,56). Kdy viděl Abraham Ježíše vtěleného do člověka? Vždyť žil dva tisíce let před Kristovým narozením! Abraham uviděl Ježíše u dubů v Mamre, když uvěřil Božímu slibu, že mu dá dítě Zachránce.

Abraham uviděl Pána v podobě člověka, jak naplňuje Boží slib ohledně spasení. Víte, že jsme to samé už v Bibli viděli? Bůh je vůči nám věrný, stejně jako byl věrný vůči Abrahamovi! A jak je úchvatné, že dá Bůh svého Syna, abychom mohli být zachráněni vírou v něho. Pokud přemýšlíte nad tím, jak je to skvělé, pokračujte a zasmějte se tomu. Smějte se z celého srdce, protože Bůh vám požehnal spolu s Abrahamem. Když přemýšlíte o Ježíši narozeném o Vánocích, vzpomeňte si, jak Abraham toužil po synu, a vzpomeňte si, že naše spasení potřebuje pravého Syna, aby naplnil Boží smluvní slib. Pak buďte rádi jako Abraham, neboť Ježíš přišel s dobrou zprávou, že se nám narodil Spasitel!

Ježíš a Mojžíš

Nový zákon říká o Mojžíši cosi zvláštního, čemu akademici ne úplně rozumějí. Židům 11,23 říká, že Mojžíšovi rodiče ho skryli, „protože viděli, že dítě je krásné“ (ČSP). Dítě Mojžíš bylo zvláštní a jeho rodiče pochopili něco z jeho nádherného povolání před Bohem. Židovský historik Josefus napsal, že Mojžíšův otec měl sen, ve kterém se dozvěděl, že jeho dítě vyroste k tomu, aby vysvobodilo Izrael z Egypta. Křesťané se dívají zpět na Mojžíše a uvědomují si, že byl nádherný jako ten, který předcházel narození dítěte Ježíše.

Zamyslete se nad tím, jak moc se dítě Mojžíš podobalo dítěti Ježíš. Pokud má Josefus pravdu, byl Mojžíšův otec dopředu spraven o záchranné misi svého malého syna. To samé se později stalo Josefovi, když mu anděl řekl o Ježíšově narození a udal jeho jméno: „... dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Mt 1,21). Další paralelou je způsob, jakým se farao pokoušel zabít všechny malé chlapce v Izraeli, stejně jako se král Herodes pokoušel zabít Ježíše se všemi chlapci narozenými v Betlémě (Ex 1,22; Mt 2,16). Je vidět, že se satan zoufale snažil zabránit oběma těmto dětem, aby vyrostly a naplnily své poslání od Boha. Mojžíše zachránila před faraonem jeho matka, která ho vložila do košíku a pustila ho po Nilu s důvěrou, že ho Bůh ochrání. Ježíš byl zachráněn před nebezpečím, když anděl varoval Josefa a Marii, aby s ním utekli do bezpečí do Egypta (Ex 2,3; Mt 2,13). Je to náhoda, že toho Mojžíš a Ježíš měli jako děti tolik společného? Ne! Bible chce, abychom pochopili, že právě jako Mojžíš přišel zachránit Izrael z otroctví v Egyptě, tak se Ježíš narodil, aby nás osvobodil z otroctví našemu hříchu.

Nejenže se Mojžíš jako dítě podobal Ježíši, on mu i věřil ohledně svého vlastního spasení. Ježíš to učil, když jednou napomínal farizee, že v něho nevěří. Farizeové rádi mluví o tom, jak veliký byl Mojžíš. Ježíš je však upozornil na to, že Mojžíš věřil v něj! Řekl: „... vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně“ (J 5,45–46). A kdy, říkáme si, psal Mojžíš o Ježíši?

Jedno místo, kde Mojžíš o Ježíši psal, je Deuteronomium 18, když mluvil o proroku, který přijde a bude jako Mojžíš: „Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat“ (Dt 18,15). Tímto prorokem byl Ježíš. A když Ježíš vystoupil „na horu“, aby pronesl své Kázání na hoře (Mt 5,1), doplnil tím vyučování Desatera, které dal Mojžíš na hoře Sinaj.

Další místo, kde psal Mojžíš o Ježíši, je kniha Leviticus. V té knize nenajdete jméno „Ježíš“. Ale budete číst o Bohu, který nám odpouští skrze krev zvířat obětovaných za naše hříchy. Mojžíš psal o Ježíši, který byl tou pravou obětí, jíž byla zvířata pouhým předobrazem, a jehož krev na kříži opravdu splatila naše hříchy (Lv 16,34). Někteří lidé učí, že Mojžíš neměl ponětí, že tyto oběti ukazují na Ježíše, ale Ježíš řekl, že měl! Mojžíš psal také o Ježíši, když popisoval, jak byl Izrael v Egyptě zachráněn skrze beránkovu krev na svých dveřích, takže je anděl smrti minul. Bůh mu řekl: „Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder...“ (Ex 12,13). Mojžíš řekl Izraeli, aby si připomínal hod beránka obětováním beránků a jedením velikonočního jídla, a tímto způsobem ve víře vyhlížel Ježíšův příchod (Dt 16,1–2; 1K 5,7). To bylo několik příkladů Mojžíšova vyučování o Ježíši, který přijde, aby vysvobodil „svůj lid z jeho hříchů“ (Mt 1,21).

V Židům 11,24–26 existuje ještě poslední zmínka o Mojžíšově víře v Ježíše. Když vyrůstal, pokoušel ho hřích stejně jako všechny chlapce a dívky dnes. Když Mojžíšova matka položila dítě do řeky Nil, Bůh způsobil, že ho našla faraonova dcera. A tak Mojžíš vyrostl jako egyptský princ! Život v takové bohaté rodině byl pro Mojžíše pokušením žít v hříchu. Zvolil si Mojžíš tento způsob života? Ne, naopak, vzpomněl si na Boha a útrapy svého lidu Izraele v Egyptě. Mojžíš opustil hříšný život, aby sloužil Božímu lidu! Přesně takový dar bychom měli dát Ježíši  k Vánocům!

Poslechněte si, jak Nový zákon vysvětluje Mojžíšovu víru: „Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě“ (Žd 11,26). Není to nádherný výrok? Není divu, že ho Mojžíšovi rodiče pokládali za krásného, protože měl chápat, jak nádherný bude Ježíš a jeho spasení! Mojžíš chtěl věřit v Ježíše a žít život, který by mu přinesl slávu. Mojžíš věděl, že Božím největším darem je jeho vlastní dokonalý Syn, Ježíš Spasitel, a že největší dar Bohu je naše důvěřivá víra, i když je svět proti. A jakou odměnu za to Mojžíš obdržel! Víme z Bible, že dokonce i nyní je Mojžíš v nebi s Ježíšem, chválí Boha a sdílí jeho slávu (L 9,30).

Nový zákon nám ukazuje, že Mojžíš by měl být naším příkladem důvěry v Ježíše ohledně našeho spasení. Když přemýšlíme o Vánocích, možná nás udiví, že důvěřujeme stejnému Spasiteli, kterého Mojžíš miloval dlouho předtím, než přišel. Jaký to byl pro Mojžíše veliký den, když se Ježíš narodil! Stejně jako Mojžíš bychom měli uctívat Ježíše svou poslušností Božímu slovu. Rozhodněte se, že se stejně jako Mojžíš odvrátíte od hříchu, abyste oslavili Krista! Potom dostanete velikou odměnu, zdarma, jako dar Boží milosti – budete se smět připojit k Mojžíšovi v nebi, abyste žili věčně v přítomnosti Ježíše.

Pokračování v příštím čísle.