7. Pokračování: BALI - Poslední ráj,
nebo také Ráno světa, jak nazval Bali Jawaharlal Nehru v r. 1954. O deset let později byl ostrov pod zkouškou přírodních i lidských katastrof. Nejdříve silná zemětřesení a potom krvavá porážka komunistů. Při vyřizování politických záležitostí se přidaly i osobní účty a asi 50,000 lidí přišlo o život. V celé Indonésii se odhaduje počet až na milion obětí. Vesnice lehly popelem a život se vrátil k hinduistickému uctívání bohů. Bali je jedinečné místo. Nikde jinde jsem zatím neviděla autentické zvyklosti, tradice, festivaly a domorodé obyvatelstvo tak intenzivně naladěné na naprosto jinou kulturu, tradice a náboženství. Turisté se pletou do denního života a točí se kolem domorodců a jejich zvyklostí víc než domorodci kolem turistů. Návštěvnící hotelů jsou obklopeni uměle vytvořeným pohádkovým prostředím, jezírky, květenou, parky, bazény a nejmilejším personálem, jaký si dovedeme představit. Bali však není jen pro boháče. Turismus je hlavní ekonomickou silou ostrova. Nabízí dostatek ubytování, restaurací a služeb všech kategorií, i za ceny míň než lidové. Množství mladých lidí podlehlo kouzlu ostrova a protahují návrat do nekonečna.

Podle touhy a elánu má turista možnost vyrazit a všemi smysly vnímat přírodní krásy a má-li trochu štěstí, může vidět nezapomenutelné festivaly, pohřební kremační ceremonie a tradiční svátky. I v okurkové sezoně Bali nabízí zážitky, kdy všechny smysly přecházejí.

Hinduismus se na Bali udržel navzdory indonéskému Islámu. Bali má kolem 20,000 chrámů všech velikostí a důležitosti. Jsou roztroušené na různých místech, v terasách rýžových polí, na hřbitovech, uprostřed lesů, v jeskyních, na tržnicích, na plážích, ve městech i dědinách, často i na dvorcích kdejaké chatrče. Věřící přinášejí denně oběti do velechrámů i k miniaturním hromádkám kamení. Často položí maličký talířek spletený z banánových listů na místa, kudy denně chodí. Velké chrámy jsou obehnané zdí, prochází se vysokým průchodem z jednoho nádvoří do druhého. Kamenné postranice, z profilu jakoby židle se tyčí k nebi, v průčelí jsou schody a krásně vyřezávané dveře. Každé nádvoří má řady zdobených altánků kam se přinášejí oběti. Oběti jsou to libé, od malinkých po mnohaposchoďové koše ovoce, květin, talířků a parádiček, které ženy přinášejí na hlavách a moc jim to sluší. Hlavní bohyně Dewi Shri je bohyně rýže a plodnosti a oběti se pokládají do jejího klína. Individuální "sochy" mají sukni z černobílé kostkované látky. Tento tradiční vzor se opakuje i při jiných příležitostech. Někdy jsou do pruhů látky zahaleny i stromy.

Bali je ostrov bohů, démonů, umělců, řezbářů a překrásné přírody. Lidé na Bali jsou mytologicky naprosto dokonalá rasa. Když bohové tvořili lidstvo, samozřejmě z hlíny, dříve než jim vdechli život, dali je upéct do pece. Bílá rasa se nepovedla, jsou nedopečení. Černí se připálili a jenom lidé na Bali se vypekli do zlatova.

Rok na Bali má 420 dnů. Je plný festivalů a různých slavností. Neuvěřitelná procesí a svátky naprosto ochromí turistický ruch. V den klidu není po průvodcích či taxi službě ani slechu, zato turista vidí něco nezapomenutelného. Procesí plné barev, parády, za velkého rámusu vyhání zlé duchy. Veliká maškara tygra nebo lva hopsá od stavení ke stavení a další veliké zvíře v plné parádě buvol nebo kráva nadskakují kolem tlačenice. Fotografové se na Bali vydovádí. Videokamery dnes nahrazují fotoaparáty, ale ani nejlepší záznam nezachytí opravdovou atmosféru.

Nezapomenutelné zážitky připraví opičí chrám. Vysoké, krásné stromy stíní dva chrámy, které jsou obrostlé zeleným mechem. Kolem lítají a vřeští desítky opic velikosti menšího psa. Viděli jsme novorozeného drobečka a jen maminka se držela stranou. Ostatní opice jsou agresivní potvory. Neodbytně skáčou, šplhají a obtěžují. Vylezou jednomu málem až na hlavu a smrdí. Odehnat se nedají. To mohou kousnout nebo podrápat a tak je ztvrdlý turista vděčný osobnímu průvodci, který dohlíží a opice krmí. Není to nic příjemného a každý raději zmizí, než by studoval samotný chrám.

Etnická vystoupení mají duchařskou atmosféru a některé výjevy jsou pro nás šokující. Lidé v tranzu chodí po rozžhaveném uhlí, žerou a chovají se jako zvířata. Kečákový tanec předvádí asi stočlenná skupina mladíků, kteří sedí ve třech kruzích kolem veliké rozvětvené hořící pochodně. Během představení odříkávají různým tempem a rytmem čak, čak, čak, čak. Zaříkávají zlé duchy. Jejich paže byly zvednuté, prsty široce roztažené. Celý kruh těl byl střapatý a klátili se z jedné strany na druhou. Krásná Sita a její muž Rama, démonický král Rhawana a Hanuman, opičí bůh, jsou hlavní hrdinové děje. Zbytek historie si každý umí představit. Zlo a dobro zápasí a nakonec dobro zvítězí. Kostýmy a tanec hlavních představitelů jsou pastva pro oči. Trochu jiné má člověk pocity v duši. Během představení nepadne téměř ani slovo, jenom zaříkávání a tanec spojený s pantomimou nebo naopak. Vnímavý člověk je ze všech chrámů, obětí, slavností, silou víry v bohy, duchy, démony a lidské pachtění, jak tyto nadpřirozené síly ukonejšit, nesvůj. Ale zamyšlení nad tím, čemu slouží a propadá dnešní člověk na Západě i Východě, se od těchto pohanských zvyků moc neliší. Místo čak, čak opakují poblouzněné davy hare, hare, hare Krišna, hare Krišna. To, co vidíme a vnímáme v televizi, ve filmech, v knihách a umění se také hemží zloduchy. Horory se všemi detaily krvavých orgií a lidské zvrácenosti se těší popularitě snad na každém kontinentě. Lidé nemusí povzbuzovat vlastní fantazii. Dnešní horory jim naservírují vše v živých barvách. Podstata zvrhlosti je však naprosto stejná. Jak rádi bychom si namluvili, že jsou to pověry primitivních pohanů, že nás se nic takového netýká. Kéž by to byla pravda. Člověk se na jedné straně snaží dosáhnout všemi způsoby Boha a na druhé straně naprosto popírá jeho existenci pohanskými zvyky.

Netopýří chrám v člověku vzbuzuje přímo hnus. Tisíce netopýrů viselo na stropech jeskyní, pištělo, smrdělo a kadilo. Pod nimi stály oltáře a lidé přinášeli koše, košíčky, náklady jídla, ovoce a květin jako oběť. Ženy se jakoby křižovaly na obličeji, namočily si prsty do vody a na čelo, skráně a do kliváže si přilepily zrnka rýže. Smrduté prostředí celé atmosféře na vznešenosti nepřidávalo. Netopýři byli v reji a plochy se jimi jen hemžily. Mláďata byla přilepená na netopýří maminky a některá byla skoro stejné velikosti. Chrám fuj tajbl a kolem bylo množství neodbytných dětí prodavačů, že jsme raději zmizeli.

Chrámy potřebují opravy, ale je jich tolik, že na to nikdo nestačí a ani si na ně nepotrpí. Jeden z největších a nejslavnějších hinduistických chrámů pořádá každých 100 let velkolepé oslavy a zvláštní obřady. Při posledních vybuchla sopka a pár tisíc účastníků přišlo o život. Viděli jsme obrovské balvany mnoho kilometrů od místa výbuchu.

Na Bali potká člověk turisty z celého světa. Na počet jsou nejlépe zastoupeni bývalí kolonizátoři z Holandska. Postarší Němci, podstatně mladší Italové, bujní Španělé, nenápadní Japonci, pestří Američané a nejvíce Australanů. Musím je trošku zdrbnout.

Australané jsou zvláštní ptáci. Rozhodně nejsou tak barevní jako Američané. Turistické babičky nezářily kanárkovými barvami a byly daleko méně štěbetavé. Manželské páry si byly po letech soužití nápadně podobné. Mladé páry byly živější. Tolik vyvinutých žen a dívek jsem ještě pohromadě neviděla. Jedna z odvážných a odhalených prsatic četla knihu "Co ženy chtějí." Mužské protějšky jsou ozdobeny tetováním, na krku nosí stříbrné řetězy a všichni bez rozdílu pijí pivo a kouří. Trochu mi připomínali atmosféru zlatokopecké Ameriky. Zapadli by dobře do Skalistých hor. Zdá se, že v Austrálii ještě dožívají hipíci. Každou chvíli se někdo z nich zapomene s drogami a skončí beznadějně ve zdejším žaláři. Jinak se mi zdáli Australané společensky trochu zaražení. Američané se dají s každým do řeči, zdraví, zajímají se a bez ustání se diví. Australané skrze člověka kouknou jako by byl neviditelný a jdou dál. Za čtyři dny, mezi stejnými hosty, jsem prohodila slovo jen s jedním dědulou.

I Ronald Reagan se na Bali na pár dnů zastavil a udělal moc dobře. Moderní, luxusní hotely jsou cenově velice přístupné a vítají turisty celého světa. Zahrady, areály a vybavení hotelů je překrásné. Bazény jsou místy mělké, místy hlubší, můstky, zákoutí, kolem zeleň, květiny, růžové květy lotusů, palmy, lehátka, paraplíčka a dovádějící skotačící děti Němců. Ein, zwei, drei, nul a hop do vody. Němci působili kultivovaně a bylo hezké vidět pohromadě celé spokojené rodiny.

Další skupina turistů byli trochu opelichaní trubci španělského původu. Všichni měli na krku kříže, řetězy a neutuchající elán, s kterým kroužili kolem australských volavek lepých tvarů.

Tichá, nenápadná skupina japonských turistů nikoho neobtěžovala, nerušila, ani nikomu nepřekážela. Trochu jiné je pozorovat samotné japonské muže. Když si dají pár piv, jejich hluboké hrdelní zvuky a úsečné hlasy nahánějí strach. Japonští turisté jsou však vítáni se svoju peněženkou všude, dokonce i v Indonésii, kterou během války brutálně okupovali.

Venkov na Bali je klidnější a není přeplněný turisty. Ženy vyrábějí zajímavé a unikátní tkaniny. Klid a zvláštní atmosféra obklopuje každodenní život. Muži posedávají s kohoutí klecí a zdá se, že to je jejich zaměstnání. Kohoutí jako i jiné zápasy jsou velice oblíbené. Pozorovali jsme otce se synkem. Malý klučina měl kohoutí školení. Dítě řvalo, ale kohoutí krk by za nic nepustilo. Čím dále od turistů, tím více je zachovaná minulost a přirozená krása přírody.

Život na Bali je tajemný svět. Představy o životě sultánů a jejich dvorů jsou minulostí. Neuvěřitelně intenzivní okultní život provází člověka na každém kroku. Zajímavé je vyobrazení posmrtného života v soudní síni. Celá vnitřní strana stropu ukazuje různé stupně pekla. Tvoři, poločlověk a polozvíře mučí hříšníky. Muka jsou ponejvíce sexuální. Škvaří se a vypalují pohlaví, vaří nebožtíky v kotlích. Tyto grafické představy znázorňující strasti i radosti posmrtného života sloužily soudcům jako výchovná pomůcka, když domlouvali provinilcům během soudního přelíčení.

Bali je životní zážitek a je jen škoda, že turismus ničí mezilidské vztahy. Chování turistů i domorodého obyvatelstva se řídí mimo areál hotelů zásadou, urvi co můžeš. Masérky na plážích u člověka sedí tak dlouho, dokud si masáž nedá. Stejně tak prodavači limonád vědí, že trpělivost přináší růže. Ostatní služby se nabízejí méně dotěrně. Ten, kdo má příležitost poznat Bali skrze skupinové zájezdy, nebo je dobře znalý všech nástrah, prožije nezapomenutelnou dovolenou.

- kas -