Sommerset Vaughn řekl: "Když si národ váží něčeho víc než svobody, ztratí svou svobodu; ironie toho je, je-li to pohodlí nebo peníze, kterých si váží víc, ztratí je též." V posledních desetiletích jsme viděli, jak se národ za národem vzdal své svobody ve prospěch kolektivní autority. Osobní a politické svobody jsou lehce obětovány potřebám intenzivní modernizace. Ptáte se proč? Zjednodušená odpověď zní, že svoboda je příliš nesnadná; že odvaha se zhroutila, duch zmalomyslněl a vůle zeslábla. Pokud člověk neztratí perspektivu hmotného vzestupu a zabezpečení, obětuje i svobodu. Nikolaj Berdyjev, ruský bohoslovec, situaci dnešního člověka vystihl, když řekl: "Lidé jsou otroci, protože svoboda je obtížná a otroctví je lehké."

Dějiny jsou plné příkladů lidí, kteří se nechali zotročit, protože považovali zápas o zachování svobody za příliš obtížný. V První knize Mojžíšově vidíme jistou podobnost s osudy dnešních lidí. Mojžíš se snažil vyvést svůj lid z egyptského otroctví. Jejich duch byl rozleptaný dlouhými léty zvůle a poddanství. Zápas o svobodu neměl šanci. Po každé, když narazili na obtížný problém, prosili Mojžíše, aby je nechal jít zpět do otroctví. Ztratili vůli chtít a jít za svobodou. Bylo snazší prodat svá zubožená těla za chléb a polévku, než čelit nesnázím. Dnes je svět ovládán technologií, která je pro průměrného člověka příliš složitá. Je proto lehčí předat rozhodování, rozdílení chleba a opatření přístřeší druhým. Ale tak se stáváme národem otroků a služebníků. Pro milióny lidí ztratila svoboda kouzlo i význam.

O svobodě byly napsány celé knihovny, ale žádný neřekne přesně, co svoboda znamená. Otázky svobody jsou v nedemokratických společnostech příliš riskantní, pro demokracii jsou příliš banální. Svoboda je něco víc než dodržování nebo nedodržování příkazů či zákonů. Svoboda je totiž právo, které vlastníme jako potenciální Boží děti. Svoboda má duchovní hodnotu a neznalost duchovní podstaty svobody přinese vždy jen trpké ovoce, pouhé poznání dobra a zla.

Připusťme, že absolutní svoboda neexistuje. Hvězdy ji nemají, oceány ji nemají, protože jsou omezeny fyzikálními zákony. Kam se podíváte, vše, co je kolem nás, ať živé či neživé, podléhá zákonům. Sám člověk je jen natolik svobodný, pokud mu to práva sousedů dovolí. Ve skutečnosti, pospolitost lidstva se rozmohla tak, že nás všechny omezila. Svérázná lidská individualita narazila na něco ještě svéráznějšího než je sama. Narazila na složité, propletené světové společenství, ve kterém je každý spojen s každým. Nejen jednotlivec, ale i politické, finanční aekonomické spojitosti ovlivňují chod každé společnosti. Zdědili jsme světovou domácnost, ve které musíme všichni žít pohromadě, Žid i pohan, černí i bílí, silní i slabí. Už nikdy nebudeme moci žít jeden bez druhého. Ať se nám to líbí nebo ne. Byli jsme vtěsnáni do jednoho velkého domu se všemi ostatními. Tu a tam občané referendem rozhodují o své budoucnosti, ale i to je otázka času, než se bude rozhodovat o nás bez nás. Individualita v tom starém slova smyslu je již nemožná. To je jeden z důvodů, proč se pojmy svobody topí ve zmatku. Naše volba už není jednoduše černo-bílá, mezi individualismem a kolektivismem. Odmítáme komunismus a socialismus, protože vyvyšují státní pospolitost na úkor osobní svobody. Odmítáme individualismus, protože vyvyšuje osobní svobodu na úkor pospolitosti. Proto je důležité, abychom zkoumali pojem svobody ve světle křesťanských základů. Jen tak pochopíme část problémů moderní společnosti. Dobře nám poslouží podobenství marnotratného syna, který získal svobodu na úkor svého svědomí.

Jeden muž měl dva syny. Mladší přišel za otcem a řekl: "Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat." A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny. Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl. A nejen, že všechno utratil, v té krajině propukl hlad, a tak neměl co do úst. Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře. Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal. A tak šel do sebe a uvažoval: "Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady. Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě adobře vím, že si nezasloužím, abys mne nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka." A tak se vydal kdomovu. Otec ho už z dálky uviděl aplný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil. "Otče," řekl syn, "zhřešil jsem proti Bohu a proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem." Ale otec nařídil služebníkům: "Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho! Porazte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna. Vždyť je to, jako by umřel a zase oživl. Byl ztracen a je nalezen." A tak oslavovali jeho návrat. (Lukáš 15. kapitola)

Marnotratník vzal svou svobodu aužil ji k svému zotročení. Jednoho rána vykročil po cestě s písní na rtech a začal žít v bujné rozjařenosti "osvobozené" duše. Teď mu nikdo nebude říkat, na co vydat peníze a kdy přijít večer domů. Žádné zatuchlé náboženství, které by zasahovalo do jeho práv abránilo mu "dělat si své věci". Pohodil si hlavou a byl svobodný! Ale byl opravdu? Podobenství říká, že "přišel k sobě". To byla ta část jeho "já", okteré si myslel, že už byla vyřízená. To bylo "SVĚDOMÍ".

Na svědomí dnes dá málokdo. Jeden psycholog řekl, že svědomí je jenom bezvýznamný přežitek, tak jako slepé střevo, které chirurg vyřízne, protože je nepotřebujeme. Ale musíte připustit, že když se svědomí neužívá nebo zneužívá, dostane se člověk do hlubokých vod. Jako ten marnotratník, jehož "nová práva" se mu vyplatila jinak, než očekával. Čím víc dostával, co chtěl, tím méně chtěl, co dostal! Protože svoboda nezávisí na "právech", ale na "spravedlnosti". Vyhovovat svým "právům" na úkor toho, co je správné, není žádná svoboda; je to jen jiný druh tyranství, tyranství otroků hříchu. Ale to ještě není celý příběh. Marnotratný syn měl bratra. Jak ten se zachoval?

Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny. Zavolal si jednoho sluhu azeptal se, co se děje. Sluha řekl: "Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv." Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu. Ale syn mu vyčítal: "Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě oslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil smými přáteli. A teď, když se vrátil tenhle tvůj syn, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu."

"Hochu," řekl otec, "my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje. Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen."

Řecký filozof Epictefus řekl: "Zlý člověk není nikdy opravdu svobodný". Totéž nám potvrdí i bible a navíc i to, že mezi námi není mnoho dobráků, ani lásky mezi bratry. Je na čase, abychom prozkoumali svobodu v tomto světle. Svoboda je mnohdy vytržena ze svého mravního kořene, který není nic víc, než právo dělat, co chceme. Kolik je těch, kteří se domáhají svých práv a mají skutečný zájem o to, co je správné? Pravděpodobně ne mnoho, protože dnes se všeobecně soudí, že pravda asprávnost jsou jen relativní pojmy - pouhá hromada zastaralých pravidel, užívaných jen proto, že je to zvykem aže se to hodí. Naše země je svobodná. Zbavila se jednoho zla, aby se zrodilo nové zlo, na úkor nás všech. "Ať si každý rozhodne sám za sebe, co je správné." A jaký je výsledek? Bída, nespokojenost, beznaděj a bezzákonnost. Porovnejte nárůst podvodů, kriminality, statistiky rozvodů, kolik nás stojí zločiny. Sledujete současnou literaturu, nebo filmovou tvorbu, kulturu aco vidíte? Zneužití svobody, které nakonec zničí všechnu svobodu i ty, kteří ještě mluví o právu na štěstí, oprávu být svobodní a volní. Vědí opravdu, co důstojná svoboda je? To, že jedou kmoři, spěchají na Riviéru, pijí a utrácejí co mohou, sedí kolem stolu, tlachají do prázdnoty a horečně se snaží uniknout prázdnotě druhých. To není svoboda! Nikdy neuniknou své vlastní malosti. Člověk může mít všechny svobody, o kterých se píše, káže, iza které se bojuje, a přesto není svobodný. Svoboda musí být totiž vsouladu s lidským svědomím. Svědomí je dar do života, který nám všem dal Bůh. Co je to tedy svoboda? Ježíš ji definoval: "Poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí." (Jan 8,32) Co tím řekl? Kdo nenásleduje pravdu, kdo neposlouchá ani své otupené svědomí, není svobodný člověk, ale otrok. Ježíš žil pod diktátorem, a přece byl svobodnější než kterýkoli z jeho mučitelů, byl svobodnější než sám Pontský Pilát, který rozhodl o jeho životě.

Co dodat? Snad zdůraznění, že svoboda není z člověka, ale je z Ducha. Proto jen ti, kteří následují pravdu, jsou svobodní. Svoboda je prázdný pojem, když je jím myšlena pouhá nepřítomnost kontroly nebo autority. Dr. Robert Hutchins řekl: "Svoboda projevu neznamená nic, když nemáme co říci." Ak čemu je svoboda projevu, když ji používáme k lhaní, nebo k opakování nesmyslů? K čemu je svoboda víry, když Bohu nevěříme? Svoboda je bezcenná, když je cílem sama v sobě, když je odloučena od Božího cíle. "Pravda vás osvobodí." Ryzí svoboda existuje jenom v Boží vůli. Nejen schopnost dělat, co chceme, ale schopnost dělat, co Bůh chce. Všechny jiné svobody jsou pouhé přeludy. Jan 8,36 říká:

"Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni."

- Volně zpracovaný překlad, autor J.D. Jess -