Zápas o duši:

Jak vznikly lidské rasy? (2)

Verze pro tisk

(pokračování)

Při rekonstrukci pravé historie vzniku lidských ras můžeme použít základní genetické informace, dále knihu Genesis a vliv životního prostředí.

První stvořený člověk - Adam, z něhož vzešlo všechno předpotopní idnešní lidstvo, byl stvořen s nejdokonalejší kombinací genů. Po určité době po kreaci byla země zaplavena katastrofální potopou a lidstvo bylo vyhlazeno z povrchu Země. Přežil jen Noe a jeho rodina. Potopa změnila topografii země zcela nebývalým způsobem, změnilo se i klima a celé životní prostředí. Po ústupu potopního vodstva Bůh lidem nařídil, aby opět naplnili zemi. Uběhlo několik století a člověk započal stavbu babylónské věže jako střediska modlářské rebelie.

Z Genesis, 11. kapitoly, rozumíme, že až do této doby existoval pouze jediný jazyk. Totéž potvrzují dnešní moderní lingvisté. Bůh však lidskou rebelii potrestal zmatením jazyků. Došlo krozbití jediné lidské komunity a člověk se rozprchl po celé zemi, tak jak Bůh původně zamýšlel. A to je právě chvíle, kdy vznikly všechny známé čeledi, které nesprávně nazýváme rasy. V Bibli bychom marně hledali slovo nebo koncept lidských ras. Gn 10,5 popisuje vznik různých národů následovně:

  • Z nich (potomků synů Noeho) vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.

Noe a jeho rodina měli s velkou pravděpodobností středně hnědou barvu pleti. Tento odstín pokožky byl před potopou docela ideální. Chránil člověka před slunečním zářením a současně umožňoval dostatečnou produkci vitamínu D. Adam a Eva zcela jistě vlastnili faktory pro všechny odstíny, takže je možné připustit, že i oni byli středně hnědí. Skutečností je, že většinu dnešní světové populace tvoří lidé právě této barvy pleti.

Po potopě tedy ještě několik století existoval jediný jazyk a jediná kulturní, etnická skupina. Lidé se vzájemně ženili a vdávali bez jakýchkoli zábran. Barva pleti se tedy udržovala bez jakýchkoli větších výkyvů. Velmi tmavá avelmi světlá pokožka se samozřejmě mohly vyskytnout, ale průměrná barva populace zůstávala více méně stejná. Totéž platilo i o ostatních rysech, nejen o barvě pleti. Za těchto okolností specifické rasové linie nemohly a nemohou vzniknout. Tento nepsaný genetický zákon se týká jak člověka, tak světa zvířat, což je známo každému biologovi.

Abychom získali samostatné linie, museli bychom oddělit jednotlivé skupiny a nesměli bychom připustit vzájemné styky. A právě k tomuto procesu došlo v Babylónu. Babylónská kletba byla počátkem vzniku různých čeledí. Jakmile bylo lidstvo jazykově roztříštěno, ony potřebné bariéry byly na světě. Člověk stejného jazyku neměl snahu se mísit s jinou skupinou. Rozdílný jazyk byl dokonalou izolační vrstvou. Jednotlivé skupiny se začaly zákonitě odtrhávat od původní komunity, hledaly si nová sídliště. Životní prostředí sídlišť se samozřejmě s lokací lišila, země již dávno nevlastnila ono ideální předpotopní klima.

Je velmi nepravděpodobné, že by každá ze skupin vlastnila stejně širokou škálu barev pleti jako ta původní, velká. Jedna mohla být v průměru tmavší, jiná světlejší. Totéž lze aplikovat i na další charakteristiky - barvu očí, tvar nosu, atd. Poté tedy docházelo k reprodukcím v rámci vlastních geneticky izolovaných skupin, takže se zachovávaly specifické rasové linie.

Jednotlivé skupiny po babylónské migraci začaly obývat různá klimatická pásma. Klima mělo na onu rovnováhu zděděných faktorů v populaci značný vliv, i když rozhodně nemělo takový význam jako genetické uspořádání, se kterým daná skupina začínala. Jako příklad si uveďme skupinu, která migrovala do chladnější oblasti s omezeným slunečním svitem. V tomto prostředí tmaví jedinci nebyli schopni produkovat dostatečné množství vitamínu D, a tudíž na tom byli zdravotně hůře aměli méně dětí. Za určitý čas světlí jedinci zcela převládali a tmaví úplně zanikli. Tato přirozená selekce funguje na základě charakteristik v populaci již přítomných; nevznikají žádné nové, nedochází k žádné evoluci genů.

Je zajímavé, že téměř u všech neandrtálců, tedy normálních lidí, byl zjištěn nedostatek vitamínu D v kostech. Mimochodem, právě tato skutečnost anotná dávka evolučních předsudků dopomohla k představě, že tito lidé byli klasifikováni jako homonoidi, ačkoliv se jednalo o pouhou deformaci kostí. Je nanejvýš pravděpodobné, že neandrtálci byli tmavou rasou, která byla v daném prostředí, tedy zhruba na okraji ledového pole, značně znevýhodněna. Genová základna tak zapříčinila jejich vymření.

Naopak, skupina se světlou barvou pleti by v prostředí se silným slunečním zářením vymřela na rakovinu kůže. Vidíme tedy, že tlak životního prostředí může mít na rovnováhu genové základny v rámci dané skupiny obrovský vliv, ba dokonce může celé skupiny i eliminovat. Proto můžeme většinou pozorovat soulad charakteristik s životním prostředím - nordická světlá rasa na severu, tmavá africká na rovníku apod. Ale není tomu vždy tak. Eskymáci na severu mají snědou pokožku, Pygmejové, žijící v husté džungli, taktéž. Pygmejové jsou skvělým příkladem dalšího segregačního faktoru - diskriminace.

Vyskytnou-li se v dané rase určité abnormální variace, např. velmi světlý jedinec v tmavé rase, pak je historicky známo, že taková osoba je považována za nepřijatelnou. Tento jedinec tedy ve své vlastní rase neměl prakticky šanci získat partnera. Tato tendence pak vedla k dalšímu vyloučení genů nesoucích informaci o světlé barvě. Takovýmto, ale i jiným způsobem proběhlo vytříbení ras. V určitých případech může také dojít ke stabilizaci neobvyklých rysů, a to pokud si podmínky vynutily vzájemnou reprodukci v rámci velmi malé skupiny. V Africe existuje kmen, jehož příslušníci mají všichni zdeformovaná chodidla, což je přesně důsledek tohoto procesu.

Vraťme se ale ještě k Pygmejům. Pygmejové nikdy neměli svůj vlastní jazyk. Místo toho hovoří dialekty sousedících kmenů. Je tedy zřejmé, že Pygmejové byli v minulosti skupina surčitými odlišnými charakteristikami, třeba výškou postavy, v rámci většího společenství, která byla přinucena kodchodu, oddělení se od skupiny hlavní. Jejich handicap - genová základna s geny produkující malou postavu - roznítila diskriminační politiku kmene. Proto se Pygmejové uchýlili do hlubokých pralesů. Totéž samozřejmě platí pro celou řadu dalších charakteristik, jimiž se jedinci od své komunity zjevně odlišovali. Lidé se silnější pokožkou měli snahu opustit oblasti s extrémně teplým klimatem, atd.

Důkazy potvrzující biblickou zprávu však nejsou pouze biologické a genetické, ale například literární. Zprávu okatastrofické potopě nacházíme téměř na všech kontinentech, u různých kultur, přičemž není ani nejmenšího náznaku, že by byla opsána jedna od druhé. Ony zprávy, kromě biblické, jsou samozřejmě různě zdeformovány, nicméně - je z nich zcela zřejmé, že všechny čeledi pocházejí od Noeho ajeho rodiny. Shrňme si tedy naše poznatky.

Babylónské rozptýlení oddělilo pospolitě žijící lidstvo na malé, izolovaně se reprodukující skupiny, což způsobilo zúžení genových základen. Tak vznikly vyhraněné rysy, určující každou skupinu. Tyto skupiny se dnes nazývají rasy. Nedošlo k žádné evoluci genů, jelikož geny byly v plném počtu u každé skupiny již dávno přítomny. Charakteristické rysy dnešních ras jsou výsledkem různých kombinací a částečným vlivem degenerace, tedy mutacemi. Původně stvořená genetická informace byla buď různě zkombinována anebo degenerována. Nic víc. V žádném případě jí nebylo nic dodáno. Člověk byl vždy člověkem.

Biblická zpráva je potvrzena i v další oblasti. Je známo, že každý tzv. nově objevený "primitivní kmen" vlastnil vminulosti daleko vyšší poznání, žil na vyšší civilizační technologické úrovni avěřil v jediného Boha. Víme, že lidská kultura dávné historie byla schopna stavět lodě s parametry dnešních zaoceánských plavidel. Moderní archeologie nám ale vnucuje představu, že lidé kdysi žili v jeskyních a vydávali neartikulované zvuky. Čemu věřit - faktům, anebo představám?

Je zde však určitý problém - mnohé dnešní izolované kmeny skutečně žijí tak, jak tvrdí moderní archeologie a antropologie, dosti zaostale. Víme, že celé dnešní lidstvo pochází od Noeho ajeho rodiny. Kniha Genesis se zmiňuje o vyspělé technologii na výrobu hudebních nástrojů, zemědělského nářadí, o technologii ke stavbě obytných domů i lodí. To vše ve spojitosti spředpotopním lidstvem.

Po babylónském rozptýlení jazyků došlo k migracím skupin, které s sebou nesly určitý stupeň poznání a technologií, některé vyšší, jiné nižší nebo prakticky žádné. K obnově dřívějších technologií pak člověk potřeboval dosti dlouhou dobu, snad i dva, tři tisíce let.

Zeptejme se jakékoli dnešní vysoce civilizované společnosti lidí, jak by bez známých technologií a odborníků začala hledat ropu a uhlí, tavit rudy, vyrábět stroje! Mnohé dnešní katastroficko-futuristické filmy ukazují, jak lidé žijí po atomovém výbuchu ve stavu ryzího divošství, zcela necivilizovaným způsobem. Zde se vůbec nemusí jednat oholou fantazii. Po celosvětové katastrofě, bez prostředků a technologií lidstvo může velmi jednoduše a rychle upadnout do stavu dnešních zaostalejších kmenů. Je tedy vysoce pravděpodobné, že krátce po celosvětové potopě došlo k technologické degeneraci. Drsné klima vše jen zhoršovalo.

Když se Evropané vylodili v Tasmánii, zjistili, že místní domorodci nevěděli, jak chytat ryby či rozdělávat oheň. Nedávné archeologické nálezy však ukazují, že zde několik generací před evropským vyloděním existovaly technologie na daleko vyšší úrovni. Mnoho z těchto a podobných kmenů znalo vminulosti technologie k zhotovování oděvů, které byly složitější než dvorní šaty z 18. století našeho letopočtu. Dovedli rybařit i rozdělávat oheň, atd. Zkrátka, když bílý muž přistál na březích Tasmánie, domorodci zde již žili ve stavu zapomnění. Dřívější technologie se jim vytratily z mysli. Pokud není po delší dobu technologie provozována azdokonalována, pak může být skutečně velmi rychle zapomenuta. Toto pravidlo platí stále. Hledáme-li příčinu těchto ztrát a kulturních degenerací, pak si připomeňme, že Bible hovoří orebelii člověka vůči Bohu. Právě člověk je příčinou svého vlastního pádu. Ježíš Kristus je však cestou k Bohu pro každého, bez ohledu na barvu pleti či úroveň technologií.

Rasovým předsudkům kupodivu podléhali nejen kolonizátoři, ale i mnozí misionáři a církve, tedy údajní šiřitelé křesťanství. Ona falešná víra, že se rasy vyvinuly evolučním způsobem, má velmi neblahé důsledky. A právě evoluční teorie podkopala základ knihy Genesis, stejně jako Ježíšovo evangelium, a to ipřesto, že evoluce je z vědeckého racionálního hlediska naprosto nepřijatelná. V tomto smyslu je třeba uvážit, zda po přijetí třeba i teistické evoluce, zůstává věřící křesťanem. Každý biblický křesťan by měl vědět, že evoluce eliminuje celou biblickou zprávu od Genesis až po Zjevení. Ne všem je známo, že evoluční teorie skvěle posloužila jako podklad rasových předsudků např. Hitlera. Rasová diskriminace spočívá na utkvělé představě, že rasy stojí na různých stupních evolučního vývoje, atudíž jsou některé zaostalé a primitivní. Samozřejmě rasa vůdčích evolucionistů, tedy bílá, je ta nejvyspělejší. Našli se však i ti, kterým bylo na základě Bible zcela jasné, že lidé jsou si rovni po všech stránkách, tedy i geneticky, a že všichni pocházíme z lidských, Bohem stvořených, a ne jiných předků.

- Pavel Bartoš -