Zápas o duši:

Příběh dvou žen: 1. Priscilla

Verze pro tisk

O Priscille nám toho Bible říká provokativně málo. Jen tolik, abychom poskládali asi 17 let života této úžasné ženy (Sk 18; Ř 16,3; 1K 16,19). Zato zůstává mno­ho otázek, na které najdeme odpovědi, až když ji potkáme v nebi!

Její skutečné jméno bylo Prisca. Priscilla je zdrobnělina – „malá Priscilla“; možná „energická malá dáma“! Snad také pocházela z Pontu v dnešním Turecku, stej­ně jako její manžel. Anebo se jako mladá dívka zamilovala do elegantního cizince, který přišel v Římě do synagogy?

Víme ale, že byli společně, kolem roku 50 po Kristu, vyhoštěni z Říma, kvůli naří­zení císaře Claudia, aby všichni židé opu­stili Řím. Je tak snadné přečíst pár řádků, aniž by si člověk představil to dilema, které mladý pár musel řešit. Budou cestovat se vším svým majetkem, a riskovat tak pře­padení bandity, anebo nechají všechno v Římě a budou se na cestách spoléhat jen na pohostinnost jiných Židů, které cestou potkají? Zcela jistě je třeba vzít s sebou alespoň všechno, co potřebují k pro­vozování svého řemesla: k výrobě stanů.

Korint

Pak přichází rozhodnutí, bezpochyby pod Božím vedením, aby se vypravili na cestu ze západu Itálie na východní pobřeží, přeplavili se do Řecka a přešli pev­ninu až do svého cíle na východním pobřeží, jímž byl Korint. Římské silnice byly dostatečně kvalitní, takže cesta nebyla pří­liš obtížná (šli pěšky, nebo měli možnost nějaké formy dopravy?). Jen o hos­tin­cích bylo dobře známo, že jsou často špinavé a nebezpečné.

Předpokládejme, že kapitáni lodí dá­va­li přednost plavbě na dohled od pobře­ží. Znamenalo to, že museli plout tou dlou­hou cestou kolem jadranského pobřeží? Můžeme si jen představovat, jakému nebezpečí byli vystaveni. Vzpomeňte na apoštola Pavla a na výčet jeho ztrosko­tá­ní či přepadení bandity. A do­ve­deme si představit ten nedostatek pohodlí a soukromí, který musela snášet žena na pa­lubě lodi? Snad šlo o obchodní loď, která nabízela také možnost ubytování.

Když dorazili do Korintu, museli začít od nuly. Opět se pustili do provozování svého řemesla – šili stany. Priscilla praco­va­la po boku svého muže. Nemůžeme s jistotou říci, zda se oba stali křesťany už za svého pobytu v Římě, ale protože Lu­káš nikde ve Skutcích, v kapitole 18 nezmiňuje jejich obrácení, předpokládáme, že vítali apoštola Pavla jako bratra v Kristu a také jako společníka v šití stanů. Jak moc se musel tento mladý pár naučit od svého hosta! Naslouchali mu v synagoze, později v domě Tita Justa, a navíc mu mohli pokládat otázky v době, kdy spo­leč­ně vyráběli stany!

Mít Pavla za hosta muselo být někdy dost náročné. Zvláště když nastaly potíže s jinými Židy ve městě. Ale jejich životy se navzájem natolik propojily, že když po dvou letech Pavel odcházel z Korintu, rozhodli se Priscilla a Akvila ještě jednou „zvednout kotvy“ a přestěhovat se. Tentokrát dobrovolně. Vydali se společně s Pavlem přes Egejské moře, aby se usadili v Efezu.

Efez

Jaká to musela být žena! Stěhování je strašně stresující záležitost i v dnešním moderním světě. A co teprve v prvním století, navíc když začínáte od začátku a ještě ke všemu v cizí zemi.

Protože Pavel se v Efezu nezdržel dlou­ho, můžeme se ptát, zda měl v úmys­lu, vzít s sebou tento mladý man­žel­ský pár, aby se po dvou letech inten­ziv­ního vyučování stal požehnáním pro efezskou církev. Jestli to byla jeho naděje, pak se stala skutečností. V synagoze slyšeli mluvit výmluvného Apolla, nově příchozího z Ale­xand­rie. Mluvil s velikým nadšením. Byl poučen o cestě Páně a učil přesně o Ježíši, co věděl. Můžeme si představit Akvilu a Pris­cillu, jak s tímto mužem ve svém domě živě diskutují o cestě spasení.

Odvážně a zároveň citlivě začali oba manželé jednat. Vzali Apolla k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu. Jistě se s celou situací dobře vypořádali, protože později se ukázalo, jakým byl Apollos požehnáním pro církev.

Zdá se, že když se Pavel vrátil do Efezu, oba manželé zde stále byli a co víc, v jejich domě se scházela církev. Ve svém listu do Korintu předává Pavel srdečné pozdravy od Akvily a Priscilly. Vidíme obraz manželského páru, který zjevně nedělá věci jen tak napůl – i je­jich pozdravy byly srdečné.

Můžeme se domnívat, že Akvila a Priscilla byli stále v Efezu i v době pobouření a srocení davu v divadle? Byli mezi těmi svatými, kteří nedovolili Pavlovi, aby šel mezi rozvášněný dav? Možná.

Řím

Kolem roku 55–56 po Kristu, když Pavel psal svůj dopis Římanům, byli Akvila s Pris­cillou zpět v Římě. Zřejmě proto, že slyšeli o smrti císaře Claudia a přišlo jim bezpečné podniknout takovou cestu. Mož­ná to byla příležitost setkat se s rodinou, od které byli už tak dlouho odloučeni.

Manželé jsou prvními, které Pavel pozdravuje a zároveň vyjadřuje, že jim je zavázán, protože pro něj riskovali svůj život. Určitě bychom rádi věděli, co se vlastně stalo a jakou roli v tom hrála zbožná Priscilla. Ale na to si budeme muset počkat až do nebe.

Netrvalo to dlouho a jejich dům se stal znovu místem setkávání církve. Nyní přišli domů, ale jejich nadšení nepolevilo. Jen ti, kteří někdy hostili církev ve svém domě, mohou vědět, kolik energie a odhodlání je týden za týdnem potřeba k takovému úkolu.

Ani po své dobrodružné plavbě se v Římě neusadili natrvalo. V době, kdy Pavel píše svůj poslední dopis, 2. list Timoteovi, byli již zpět v Efezu. Pavel jim znovu posílá pozdravy. Je tomu sedmnáct let, kdy jsme se s Priscillou setkali poprvé, a stále je po boku svého manžela.

Její jméno není v Písmu nikdy zmíněno bez jména jejího manžela a naopak. Vždycky společně slouží bok po boku svému Pánu. Ve třech různých zemích, vyhoštěni z Říma, společně v nebezpečí na moři i pevnině, společně v práci, vypořádávají se citlivě se situacemi, které to vyžadují, nasazují svůj život pro Pavla a hostí církev ve svém domě.

Příklad

Děkujme Bohu za takovou ženu a za takový příklad zbožného manželství. Priscilla nepotřebovala být nezávislá, aby mohla žít naplněný život. Spolu s Akvilou žili ve vzájemné závislosti a byla spousta příležitostí pro oba, aby uplatnili a rozvinuli svůj talent a obdarování.

Církev Ježíše Krista potřebuje v 21. sto­letí právě taková manželství. Manželství, kde budou oba žít odvážně pro Boha a slou­žit Kristu a církvi kdekoliv a jakým­ko­liv způsobem.

Jestliže jsi svobodná žena a říkáš si: „To není pro mě,“ nezapomeň na Lydii, nezávislou podnikatelku, která pracovala mezi dvěma kontinenty a vedla svou vlast­ní domácnost ve Filipech v prvním století a přitom sloužila církvi. Díky Bohu za dar v jeho Slově: silný ženský model pro mladé křesťanské ženy!

Příště přineseme článek o Euniké, jejíž manželství bylo úplně jiné.

Daphné Swansonová a její muž And­rew žijí na Severním Kypru.