Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
… neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? (1J 5,4–5)
Apoštol Jan začíná tento oddíl svého dopisu ujištěním směřovaným ke všem čtenářům, ke všem Božím dětem, které věří, že Ježíš z Nazareta, o kterém svědčí Písma Starého i Nového zákona, je Spasitel. On je ten, kdo zachraňuje člověka od toho nejhoršího, co ho může potkat. Nejedná se ani o nemoc, ač může být dlouhá a bolestivá, ani o bolest duše nad ztrátou nejbližších, ani o bídu, pronásledování či utrpení. Ježíš Kristus je Spasitel, zachránce, který zachraňuje člověka od hrůzy hněvu Boha Stvořitele a Pána stvoření, Soudce spravedlivého, který zachraňuje od trvalého, nikdy nekončícího oddělení odsouzeného člověka od veškeré Boží lásky a obecné milosti.
A přesně ve chvíli, kdy se vám Kristus stane Zachráncem, právě v té chvíli, kdy mu začnete důvěřovat, že zachraňuje právě vás od Božího hněvu, tehdy bude jeho zachraňující, spasitelná, milost s vámi také v nemoci, v trápeních duše, v pronásledování i v utrpení.
Nyní se kruh uzavírá. Čím apoštol Jan oddíl začíná: totiž, kdo složil naději v Krista, je zrozen z Boha, tím oddíl opět ukončuje v 5. verši:
Jan stále mluví k těm a o těch, kteří věří v Krista – ti se narodili z Boha, a proto přemáhají svět. Naše doba, stejně jako doby minulé, má své hrdiny. Kolikrát jsme již slyšeli, že někomu celý svět ležel u nohou? O Petru Čechovi, slavném fotbalistovi, se v novinách píše, že celá Anglie mu leží u nohou. Dokud bude při síle a zdravý, bude to tak. Přijde však čas, kdy jeho slavná éra bude už jen vzpomínkou.
O slavné herečce válečných let minulého století, Lídě Baarové, napsaly noviny stejný titulek – svět jí ležel u nohou. Na sklonku jejího života jí však ležela u nohou už jen krabice od bot se zažloutlými fotografiemi – vzpomínkami na minulost.
I v Božím slově čteme o lidech, kterým ležel svět u nohou – král Nebúkadnesar byl jedním z nich. Vládl světové velmoci, lidé ho poslouchali na slovo, vše, co chtěl, dostal. Svět mu ležel u nohou, ale i on nakonec zemřel.
Mnohým postavám lidských dějin svět ležel u nohou – měly jeho obdiv a potlesk, měly úctu lidí i jejich závist. Kdo však věří, že Ježíš je jeho Spasitel, ten dobývá svět jiným způsobem.
Ve verších 4 a 5 se celkem čtyřikrát objevuje slovo „přemáhá“ nebo slovo „vítězství“. V řečtině, jazyce Janova listu, se používá jediný výraz, a to slovo „niké“. Tento výraz dobře známe, třeba jako značku sportovní obuvi – Nike (Najky). Užívají ji sportovci, ale je také velmi módní, a tudíž populární mezi mládeží. Slovo „niké“ znamená vítězství, „nikao“ potom „vítězit“. Takže boty značky Niké (tzv. Najky) by vás měly dovést k vítězství.
Staří Řekové neužívali slovo „niké“ jako značku sportovní obuvi, ale Niké byla v řecké mytologii bohyně – bohyně vítězství. Bohyně Niké byla uctívána, protože přinesla řeckým mytologickým bohům vítězství nad Titány. Ve starověkém umění bývají takzvaní bohové Zeus a Athéna zobrazováni s malou soškou Niké v dlani – v řecké mytologii je Niké symbol vítězství. Odtud tedy význam slova „niké“. Náš Pán užil výraz „niké“, když povzbuzoval učedníky:
Ježíš přemohl svět. On zvítězil, přemohl, zdolal, porazil – to je význam slova „přemohl“. A co porazil? Svět – tedy v tomto smyslu protiklad všeho, co uctívá Boha – tedy všechno, co se staví Bohu na odpor.
Pán Ježíš přišel na velikonoční svátky do Jeruzaléma, neboť přišla jeho hodina. Večeřel se svými učedníky v horní místnosti, byl čtvrtek večer. Dodával jim odvahy a mluvil o věcech, které musí přijít. Proto přišel do Jeruzaléma, proto přišel na svět, proto se stal člověkem, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroků. A nyní přichází hodina, kdy Ježíš dobrovolně vydá svůj život do rukou hříšníků. Zloba lidí zasáhne Ježíše naplno – taková zloba, která si nejen přeje smrt člověka, ale udělá vše proto, aby ten člověk zemřel. Aby už tu nebyl a nekomplikoval jim život.
MŮJ život, který si chci žít, jak JÁ chci a ne jak chce někdo jiný, i kdyby to byl třeba sám Bůh. To je smýšlení člověka – svévolníka.
Nyní přichází hodina, kdy Ježíš vydává dokonce svůj život dobrovolně do rukou hříšníků, aby na něj byl vylit spravedlivý Boží hněv vůči hříchu. Zemřel, byl pohřben, avšak třetího dne vstal slavně z hrobu. On přemohl svět! Přemohl hřích, který přináší smrt, přemohl smrt, která ho měla držet po celou věčnost v hrsti, daleko od Boží slávy tam, kde budou všichni neobmytí hříšníci. A přemohl ďábla, který přivedl do světa pokušení, jež počalo a porodilo hřích (Jk 1,15). Vzchopte se! Kristus přemohl svět!
Ano, už jsme si řekli, že Ježíš zvítězil nad vším, co se v marné pýše zvedá proti Bohu, to je ten svět, který přemohl. Co sem patří?
Slavná Pavlova kapitola z 1. listu do Korintu, ve které předkládá korintským křesťanům nádheru a slávu evangelia, mluví o konečném Kristově vítězství nad smrtí.
Už je to jisté! Smrt je poražena. Právě ono Kristovo zmrtvýchvstání garantuje konečné vítězství nad smrtí, protože zbraní smrti je hřích!
Pán zvítězil nad smrtí. Již na něj neměla právo. On hříchu neučinil a tak jej smrt nemohla déle zadržovat. Ježíš žije!
Hřích vládl nad lidmi od Adama. Vládl nad našimi předky, našimi rodiči, vládl nad námi. Ale Ježíš Kristus přišel, aby jeho vládu zrušil a nastolil jinou vládu – vládu svobody Božích dětí. On zlámal pouta hříchu, abychom už hříchu neotročili.
Ten, který vládne tomuto světu, žijícímu ve vzpouře proti Bohu, byl poražen. My všichni jsme žili pod jeho vládou a mocí. Ďábel v nás působil, dokud jsme vzdorovali Bohu a žili podle běhu tohoto světa, jakoby Bůh nebyl (Ef 2,1–2).
Ďábel vládne skrze pokušení, hřích a smrt nad lidmi. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je to tak. Tvrdí to Boží Slovo, které je pravdivé, protože pochází od vševědoucího Boha. To, čemu ve své duchovní zaslepenosti otroci ďábla nerozumí, Bůh ve svém slově zjevuje jako holý fakt.
Moderní člověk si je jistý svou nezávislostí. Duchovní slepotu popisuje Boží Slovo následovně:
Ďábel zaslepuje duchovní zrak, aby lidé neviděli a neobrátili se. Ale:
Kristus je veliký lékař! On zmařil skutky ďábla. Strhává lidem klapky z očí, aby viděli pravdu. On porazil toho dávného hada, svůdce a lháře.
Ale milovaní, jestliže jste se znovu narodili z Boha (v. 4), znamená to, že jste s ním předtím také zemřeli, abyste spolu s ním také nyní žili! Pán Bůh udělal něco úžasného, co ani andělé, ani ďábel neočekával: ve své lásce nás sjednotil se svým Synem, Ježíšem Kristem.
Jako jsme byli ukřižováni spolu s Kristem, nyní jsme spolu s ním také živi (Ga 2,20). Byli jsme s Kristem sjednoceni. Veškerý vztah, který nyní máme s Bohem, je skrze naše sjednocení s Bohem. Bez Krista nemáme nic, s Kristem máme vše! Bůh nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří (Ef 1,3). Když Ježíš dokonale naplnil Otcovu vůli ve svém životě, jeho spravedlnost byla připočtena všem, kteří v něj kdy uvěří:
O Kristu Bůh také smýšlel ve smyslu jeho sjednocení s námi – vždyť Kristus nesl na kříž naše hříchy.
Ježíš Kristus se stal zástupcem všech, které mu Otec dal. To kvůli nám jej Bůh ztotožnil s hříchem. Tak jsme byli ukřižováni spolu s ním. On je náš Zástupce. Ale nejsme s ním sjednoceni pouze v minulosti a v přítomnosti, ale to co započalo již před stvořením světa, Bůh rozvíjí i na tu stranu historie, která se teprve zjevuje – do budoucna, do věku přicházejícího. Nyní jsme spolu s ním, s Kristem, také uvedeni na nebeský trůn (Ef 2,6):
Byli jsme posazeni na nebeský trůn, sjednoceni s Kristem! Plnost té slávy se zjeví, když přijde Pán Ježíš se svými svatými anděly a my se s ním setkáme. Pak už budeme navždy s ním! To je slavná minulost i budoucnost Božích dětí. A co přítomnost?
Jsme sjednoceni. Dílo Ježíše Krista, vše, čeho dosáhl, nyní patří lidem, kteří se narodili z Boha. Skrze působení Ducha svatého na něm mají podíl všechny Boží děti. Nyní se vše, co nás dříve lákalo, co bylo cílem našeho bezbožného života, stává pro nás mrtvým, protože jsme spolu s Kristem zemřeli hříchu – hřích už není něčím, po čem bychom dnem i nocí dychtili a v čem by nám bylo dobře.
Vzpomeňte si, kolikrát vám nějaká hříšná věc, nebo vztah nedal spát, dokud jste jej neměli. To je minulost. Přítomnost je Kristus! Nyní, když jsme byli spolu s Kristem vzkříšeni, žijeme ve službě živému Bohu – těší nás čím dál víc žít pro Boha, jemu podřizovat svůj život, svoje smýšlení, svoje jednání i rozhodování. Těší nás čím dál víc to, co těší jej a zarmucuje, co jeho zarmucuje. Tomu se říká posvěcení. Rosteme do podoby Kristovy! Nyní v Kristu žijeme v novotě života:
Proto naše víra přemáhá svět. Protože nás sjednocuje s Ježíšem Kristem, Božím Synem, který přemohl svět.
Jan napsal církvi v Efezu, která se třásla v nejistotě, zda opravdu patří Bohu, zda se nemýlí ve svém porozumění evangeliu, které přijala od apoštola Pavla a jeho spolupracovníků. Místní křesťané se báli, jestli o nich neplatí, že nejsou spaseni, protože nemají správné poznání, nemají zvláštní zkušenost s Bohem, či Duchem svatým.
Ale Jan napsal tento dopis, aby efezský sbor ujistil o pravosti evangelia, které zvěstovali apoštolové a které slyšeli v Efezu z Pavlových úst.
A nyní, když je ujistil o podstatě i ovoci víry, přináší před naše oči nádherný květ, plný síly života – vrchol díla Ducha svatého v člověku: spolu s Kristem jsme zvítězili a máme věčný život (v. 13).
Jsme sjednoceni spolu s Kristem. V čem zvítězil beránek Boží, v tom slavně vítězíme i my díky víře, která nás s ním sjednocuje. Kristus přemohl svět. Ve všem trápení tohoto světa nejen že vítězíme spolu s Kristem, ale dokonce je o nás řečeno, že ve všem slavně vítězíme jeho mocí.
Ale v textu slovo niké není použito jen ve stejném tvaru jako v 1J 16, 33, je zde napsáno, že jsme nejen niké – vítězové, ale hypernikómen – více než vítězové!
O všech, kdo se narodili z Boha, čteme, že jsou více než vítězové.
Po revoluci se v naší zemi začaly objevovat supermarkety. Do té doby jsme znali jen obyčejné obchody. Teď přišlo něco víc. Po supermarketech přišly hypermarkety – něco ještě daleko převyšující to, co bylo doposud.
V Kristu jsme hyper vítězové – v něm více než vítězíme, v něm dokonale vítězíme. Duch svatý nás učinil sjednocením s Kristem více než vítězi. On nás dovedl do stavu neporazitelnosti! V Kristu jsme skrze víru neporazitelní. Není nic, co by nás mohlo odloučit od lásky Kristovy:
Není nic, co by nás mohl porazit: ani
Jsme neporazitelní vítězové v Kristu Ježíši. Tak jisté je naše spasení. Tak jistá je Kristova záchrana.
Apoštol Jan vidí ve Zjevení svaté, Boží děti, jak stojí v přítomnosti Boží, protože zvítězili nad satanem. Ti, kteří zvítězili, dostali nebe za dědictví (Zj 21,7), protože stáli na pravdě Božího slova a drželi se ho vírou (1J 2,14). Máme nyní moc vzdorovat ďáblu – a on od nás uteče. Nemá nad námi moc.
Smrt si dělala spravedlivý nárok na každého člověka, který hřešil. Nebylo úniku – mzdou hříchu je smrt. Ale darem Boží milosti život věčný! To, co vypadalo jako neodvratitelný konec, se v Kristu ukázalo jako plnost sjednocení s Kristem. Člověk jen jednou umírá a pak bude soud. Ti, kdo jsou v Kristu zachráněni, však již přešli bez soudu ze smrti do života. Smrt na nás nemá nárok! Kristus plně zaplatil. Jsme svobodní! Konečně můžeme to, pro co nás Bůh Otec stvořil – věčně ho uctívat v dokonalé radosti.
Ve 2. kapitole listu nás Jan již vyzýval:
My jsme přemohli svět, který nás sváděl k nevěře Bohu. Už nad námi svět nemá moc. Proto, milí křesťané, můžeme žít plně a radostně pro Boha. Stali jsme se učedníky Ježíše Krista. Co dělají učedníci?
Sedí u nohou svého Pána, jako Marie, a naslouchají mu. Jejich potravou je jeho Slovo, Boží slovo. Jejich žízeň může utišit jenom živá voda vyvěrající z Ježíšových úst. Všechna moudrost tohoto světa bez Krista je jako hořká voda proti sladké vodě života.
Učedník Pána Ježíše je tam, kde je jeho Mistr. Že není Kristus vidět, kde zrovna je? Ano, hlava není fyzickýma očima vidět, ale jeho tělo ano! Tam, kde je církev, tam je i její Hlava – Kristus. Kristův učedník chce být se svým Mistrem, v církvi!
Učedník Pána Ježíše napodobuje svého Mistra. Ježíš přišel, aby volal lidi k pokání a víře. Centrem jeho pozemského života bylo vydávání svědectví o cestě spásy. Život Kristova učedníka je naplněn zvěstováním evangelia všude tam, kde mu Bůh dává příležitost.
Učedník Pána Ježíše miluje Boha a tak zachovává jeho přikázání.
Učedník Pána Ježíše se sytí vůlí Boha, jeho Slovem. Bez něj by skomíral, až by zahynul hlady.
Učedník Pána Ježíše dostane svou nebeskou odměnu:
Sám Bůh je jeho odměnou a největší radostí. Zvítězili jste již v Beránkovi nebo ještě nevidíte, jaká je realita světa? Věřte Kristu!
To vítězství, které přemohlo svět, je vaše víra!