Cizí oheň – John MacArthur

Verze pro tisk

Úvod

Největším problémem, kterému církev čelí, je neschopnost rozlišovat. Pokud nedokážete rozeznat pravdu, můžete zemřít na tisíc herezí. Je to jako duchovní AIDS. Nefungující imunitní systém způsobí, že jste náchylní ke smrti na tisíc nemocí.

Spolu se zodpovědností kázat a vyučovat je součástí naší služby také usvědčovat, domlouvat a napomínat (2. Tim 4,2; srovnej Titus 1,9). A v tomto duchu je třeba prohlásit, že velká většina křesťanství postrádá schopnost rozeznávat. Snahou této konference je pomoct vám, abyste uměli rozeznávat.

Víme, že v charismatickém hnutí existují lidé, kteří jsou svůdci a vědí to. Jsou to falešní učitelé a vědí to. Dělají to pro peníze a vědí to. Víme však také, že jsou tam lidé, kteří byli lapeni, kteří byli svedeni a neví o tom. Jsou to oharky, které je třeba zachránit z ohně (Juda 1,23). Naším cílem je odhalit svůdce a pomoct svedeným.

Chceme být jako Berojští a porovnávat všechno s Božím Slovem. O to se tato konference bude snažit.

Existuje půl miliardy vyznávajících charismatiků. Pro srovnání uvedu, že římských katolíků je miliarda a mormonů 14 milionů. Vidíte tedy, že je to obrovská záležitost. Nikdo by nekritizoval pastory za konfrontaci mormonismu kvůli jejich mylnému pohledu na Boha, Krista a spasení. Proč se tedy církev tak zdráhá postavit se tomuto hnutí, které uchvacuje tolik lidí?

Naším cílem je vám věrně, láskyplně, soucitně, ale otevřeně pomoct pochopit, o jaké problémy se jedná, a pomoct vám, abyste uměli rozeznávat. Pak můžete ovlivnit lidi, kteří mohou pomáhat dalším lidem.

Leviticus 10

Nejvyšší povinností a výsadou, nejdůležitějším jednáním a nejvyšší zodpovědností lidstva je uctívat Boha. Otec hledá pravé ctitele (Jan 4). Věřící jsou těmi pravými ctiteli. Je to tedy naší věčnou povinností, výsadou a prioritou.

Vlastně každý pohled do knihy Zjevení nám odhalí, že všichni, kdo se tam vyskytují, jak svatí tak andělé, oslavují Boha a vzdávají Mu čest.

Nejzávažnější činností, které se kdy člověk bude věnovat, je uctívání. Dokonce i tady na zemi. Když řeknete, že uctíváte Boha, berete na sebe smrtelně závažnou odpovědnost. V naší kultuře se uctívání stalo lehkovážným, povrchním a mělkým.

Jsme povoláni, abychom uctívali v duchu – skrze naše emoce a lidské schopnosti – ale také máme uctívat v pravdě, v souladu se zjeveným Písmem. Celým svým srdcem, duší, myslí a silou. V lásce. Naší celou bytostí.

Bůh ustanovil uctívání v Izraeli v knize Leviticus. První vedoucí uctívání byli kněží. Oficiálně to začalo Áronem. On bude hlavou kněžské rodiny. Oni jsou pro Boží lid vedoucími uctívání. V Leviticus 9 Áron přináší Bohu oběť za lid podle Božích předpisů. Áronovi bylo řečeno, že Bůh zareaguje pozitivně, když bude taková oběť přinesena (Lev 9,6 a dále).

Leviticus 10,1-12: „Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo. Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem. Mojžíš řekl Áronovi: „Toto mluvil Hospodin: Na těch, kteří jsou mi blízko, ukážu svou svatost, před veškerým lidem osvědčím svou slávu.“ Áron mlčel. Mojžíš tedy zavolal Míšaela a Elsáfana, syny Áronova strýce Uzíela, a poručil jim: „Přistupte a vyneste své bratry pryč od svatyně ven za tábor!“ Přistoupili tedy a vynesli je v jejich suknicích ven za tábor podle slova Mojžíšova. Mojžíš pak řekl Áronovi a jeho synům Eleazarovi a Ítamarovi: „Nebudete mít své hlavy kvůli nim neupravené a neroztrhnete svá roucha, abyste nezemřeli. Na celou pospolitost by dolehl hněv. Vaši bratři, celý dům izraelský, ať pláčou nad požárem, který zanítil Hospodin, ale vy nebudete odcházet od vchodu do stanu setkávání, abyste nezemřeli, neboť na vás je olej Hospodinova pomazání.“ Udělali tedy podle Mojžíšova slova. Hospodin promluvil k Áronovi: „Ty ani tvoji synové s tebou nesmíte pít víno nebo opojný nápoj, když budete vcházet do stanu setkávání, abyste nezemřeli. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. Musíte rozlišovat svaté od nesvatého a nečisté od čistého a učit Izraelce všem nařízením, která vám Hospodin uložil skrze Mojžíše.“ Mojžíš dále mluvil k Áronovi a k jeho synům, kteří zůstali naživu , Eleazarovi a Ítamarovi: „Vezměte přídavnou oběť, co zbude z ohnivých obětí Hospodinových, a jezte to nekvašené u oltáře; je to velesvaté.

Áron byl poslušný a Bůh pozřel jeho oběť. Jeho dva synové nebyli poslušní a Bůh pozřel je. Musíme přicházet před Boha tak, jak On nařizuje.

Nevíme, co vlastně byl ten cizí oheň. Šlo nejspíš o oheň z jiného zdroje. Mohlo by se nám to celé jevit jako podřadná záležitost. Naše lehkovážná generace si může myslet, že ta reakce byla přehnaná. Ale pro Boha to nebyl podřadný detail. Mohlo v tom být víc, než je nám známo. Zmínka o vínu nebo opojném nápoji by mohla naznačovat, že byli opilí.

Ale ten samý oheň, který pozřel oběť v 9,24, pozřel i je.

To je alarmující, děsivé, připomíná to Ananiáše a Zafiru ze Skutků 5. I tato událost by se mohla uvolněné, tělesné společnosti jevit jako přehnaná reakce. Nejtěžší zločiny proti Bohu se však dějí v porušeném uctívání.

Exodus 32: Zlaté tele

Zlaté tele bylo falešným zobrazením pravého Boha. Uctívali opravdového Boha v nesprávné podobě, zaměnili Boží slávu za rouhavé zpodobení/podobu. Výsledkem bylo obrovské krveprolití. Bratr povstal proti bratru a s mečem v ruce zabil členy vlastní rodiny.

Dovolte mi zopakovat, že nejzávažnější zločiny proti Bohu jsou páchány v rámci porušeného uctívání.

A právě v tomto bodě je třeba říct, že charismatické hnutí tupí Boha - Otce, Syna a obzvláště Ducha svatého - svými neuctivými skutky, falešnými výroky, falešnými sliby a tělesným jednáním. Všechny tyto věci jsou připisovány Duchu svatému. Avšak spojovat tyto věci s Jeho jménem je potupa. Lze to přirovnat k cizímu ohni a zaslouží to odsouzení.

Ježíš řekl: „Vy jste připsali skutky, které jsem učinil, satanu.“ Není přehnané prohlásit, že na mnoha místech charismatického hnutí se to děje naopak. Duchu svatému jsou připisovány satanovy skutky.

S Bohem není radno si zahrávat. Je nebezpečné obětovat cizí oheň, je nebezpečné přinášet Bohu porušené uctívání. Je nebezpečné prohlašovat věci, se kterými Duch svatý nemá co do činění, za Jeho skutky. Tupit Ducha svatého je zásadně závažná věc, která těmto lidem zjevně uniká.

Jednou jsem pozoroval chování několika hinduistů, kteří náleží ke kultu kundalini. Pohyby jejich těl jsou téměř identické s těmi lidí v charismatickém hnutí – příšerné pohanské chování. To je práce satana, je to práce temnoty a nesmí být připisována Duchu svatému.

I když je to v některých případech tak směšné, že byste se museli smát, je to tragédie. Ti, kdo tvrdí, že zažívají moc Ducha svatého, následují příkladu těch, kdo se rouhají Jeho jménu. Přisoudit Duchu svatému záležitosti, které neudělal, neřekl ani neschválil, je velmi závažný zločin. Charismatici v jistém smyslu uctívají tele.

Zpochybňuji každého člena hnutí?

Ne. Myslím, že tam jsou i lidé, kteří touží uctívat Boha správným způsobem. Jsou lapeni ve falešném uctívání, protože úmysl nestačí.

Hnutí samo o sobě však nenabízí nic k obohacení pravého uctívání. Charismatické hnutí jako takové nepřidalo nic ke srozumitelnosti Bible, výkladu nebo zdravé doktríně. Měli jsme přesný biblický výklad a zdravou doktrínu dlouho předtím, než charismatické hnutí vůbec začalo. Proto se může každý křesťan vrátit dlouhou řadou věrných mužů až k apoštolům, čistému zdroji pravdy. Máme k dispozici bohaté a plné porozumění Božímu Slovu.  Charismatici k tomu nic nepřidali, vnesli do toho jen chaos, zmatek a mylný výklad.

Věří někteří z hnutí pravdě? Ano. Drží někteří zdravou teologii ohledně některých záležitostí? Ano. Ale nic z pravého poznání k nim nepřišlo prostřednictvím tohoto hnutí. Pravé poznání jsme měli vždy k dispozici prostřednictvím mnoha kazatelů a učitelů, které Bůh používá, aby udržel církev a pravdu na správné cestě. Toto hnutí k tomu nic nepřidává. Jen odvádí pozornost a mate. Není zdrojem žádného pokroku v našem pochopení Písma nebo zdravé doktríny.

Navzdory hnutí, ne jeho zásluhou

Docházejí lidé v charismatických sborech ke spasení? Ano. Ale nic z toho hnutí je ke spáse nevede. Důvodem toho, že docházejí ke spáse, je evangelium, a to toto hnutí nevynalezlo. V některých místech je stále neporušené, v některých už to tak není.

Nic, co pochází z charismatického hnutí, nepřináší uzdravení nebo posílení biblickému evangeliu. Nic z něj se nedrží pravdy nebo zdravé doktríny. Hnutí jen zkresluje, vytváří, zmatek a omyly. Ano, v hnutí jsou lidé, kteří znají a milují pravdu, drží ortodoxní evangelium, ale jsou heterodoxní vůči Duchu svatému. Ne všichni jsou heretici. Ale říkám znovu, že pravda k těmto lidem nepřichází z hnutí, ale navzdory jemu.

Na druhé straně je hnutí naplněno nekřesťany, kteří neznají Boha, kdo se připojili z tělesných důvodů/žádostí a kvůli emočním prožitkům. Jsem vděčný za ty, kdo znají pravdu, ale obrovská většina je v temnotě. To je ten největší ze všech bludů. Matouš 7,22-23: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal...“ To je jistě v určitém smyslu proroctví i pro toto hnutí.

Oslavuji Boha za Jeho milost hříšníkům, kteří jsou v těchto sborech a pod tímto vlivem, za to, že Bůh dovolil, aby pravda v některých místech přetrvala. Oslavuji za to Boha. Je možné se navzdory hnutí stát věřícím, ale ne díky němu. Velmi se bojím, že se lidé v tomto hnutí ztrácí, ženou se za tělesnými touhami a falešnými sliby s malým zájmem o pravé evangelium, pravé pokání, pravého Krista a pravé spasení.

Proč je tedy hnutí tak úspěšné?

Žádné hnutí založené na ortodoxním evangeliu nezpůsobilo církvi více škody. Bojím se, že jeho úspěch nepochází z jeho spojení s pravdou, ale z jeho spojení s královstvím temnoty. Je „úspěšné“, protože slibuje to, co neznovuzrození hříšníci chtějí.

Evangelikalismus otevřel náruč a přijal trójského koně charismatického hnutí do Božího města. Jeho oddíly převzaly kontrolu a umístily v Božím městě modlu. Ne pravdu. Existuje snad něco závažnějšího než toto? Ani nemůže.

Rozdílnost reformované teologie

Na rozdíl od tohoto hnutí, reformovaná teologie, zdravá doktrína není azylem pro falešné učitele. Tam se falešní učitelé neuchylují. Reformovaná teologie, zdravá doktrína, věrný biblický výklad od dlouhé řady zbožných mužů není místem pro falešné učitele, místem, kam chodí svůdci, lháři a falešní hlasatelé pravdy. Půjdete-li do reformovaného sboru, nenajdete tam falešné zázraky, falešné vize, falešná proroctví, falešné pomazání, bizarní bezduché vyhánění démonů, třesení, válení se a padání, prohlašování falešných věcí o Duchu svatém. To se v tomto prostředí nestane, protože jsou zakotveni v pravdě. Když se zkušenost a emoce (a ne pravda) stanou definicí toho, co je pravé, potom se rozpoutá peklo.

V roce 1657 psal John Owen o společenství s Bohem. Titul zněl: O spojení s Bohem, Otcem, Synem a Duchem svatým, s každou osobou zvlášť v lásce, milosti a útěše; nebo-li Společenství svatých s Otcem, Synem a Duchem svatým, každým zvlášť. Tato kniha je poklad, protože pojednává o trojičním spojení, o tom co získáváme od každé osoby Trojice a jak na ně reagujeme. Náš smluvní vztah byl započat Otcem, schválen Synem a zprostředkován Duchem svatým. Otec vyjadřuje Boží svrchovanou lásku. Syn ukazuje Boží svrchovanou milost. Duch rozděluje Boží svrchovaný život. Měli bychom se zabývat plnohodnotným uctíváním Ducha svatého.

Co je úkolem Ducha svatého? Usvědčuje, obnovuje, osvěcuje, ospravedlňuje, posvěcuje, osvojuje, křtí, přebývá, vede, zmocňuje, zachraňuje, plodí ovoce, zabezpečuje atd. Co Písmo o Duchu svatém neříká, je, že by nás měl srážet k zemi, rozesmívat nás bláznivým způsobem, rozpalovat tělo, způsobovat nám škytavku a křeče, pády a to, že začneme blábolit či vydávat zvířecí zvuky. To je naprosto směšné.

Owen uvádí skutečný úkol Ducha svatého:

„...Zde je moudrost víry – najít a setkat se s Utěšitelem ve všech těchto věcech; neztratit jejich sladkost tím, že je uložíme ve tmě, ani se připravovat o návraty, které jsou od nás vyžadovány.“

Nemůžeme nechat pravé dílo Ducha svatého ležet nevyužité ve tmě.

Packer napsal v reakci na Owena:

„Měli bychom být vystaveni zvláštnímu milosrdenství a službě každé Osoby vůči nám a vhodně reagovat láskou a poddaností každému zvlášť. Tak zachováme plnohodnotné spojení s Bohem.“

Bohu se nelíbí, když se někdo vysmívá Duchu svatému. Římanům 12 mluví o přijatelném uctívání. To je priorita. Naprostá priorita.

Thomas Goodwin říká: „Naše uctívání je někdy s Otcem a potom se Synem a potom s Duchem. Někdy je srdce věřícího přitahováno, aby se zabývalo Otcovou láskou ve vyvolení a potom láskou Syna ve vykoupení. A někdy je jeho srdce přitahováno k lásce Ducha svatého, který zkoumá Boží hlubiny a odhaluje nám je.“... „Nikdy bychom se neměli spokojit se svým uctíváním, dokud v nás všechny tři osoby nezaujímají stejnou úroveň a my nesedíme uprostřed nich, zatímco nám všechny prokazují svou lásku.

Miluji to rčení, že všechny tři Osoby by v nás měli zaujmout stejnou úroveň, takovou, že jim vzdáme rovnocennou čest.

Tupení Ducha milosti

Rád bych teď vaši pozornost zaměřil na varování v Židům 10,29. Často se soustředíme na první část tohoto verše, který mluví o rozpálenějším pekle pro ty, kdo pošlapávají Božího Syna. Během posledních 25 let zde probíhala dobře promyšlená a nanejvýš dobře provedená obrana evangelia – organizace, konference atd. Každý prohlašuje, že musíme bránit Krista, Jeho božství, Jeho charakter, Jeho přirozenost, Jeho dílo na kříži atd. Téměř jsme se dostali do bodu, kdy je všechno o kříži. A to samé jsme měli s útokem na Osobu Otce v podobě otevřeného teismu. Byla to obrovská vlna a teologové, spisovatelé a kazatelé na tento útok na Boha Otce odpověděli. Ale je potřeba vám připomenout, že v Židům 10,29 se vyskytuje závažnější potrestání pro toho, kdo potupil (ČSP) Ducha milosti.

„Potupil“ je překladem řeckého slova, ze kterého pochází slovo arogance, což znamená troufalost a drzost; agresivní nehorázná potupa. Toto je Hospodinův ruach, dech Všemocného. To je Bůh Duch svatý. I když bychom se všichni shodli na tom, že peklo bude horší pro lidi, kteří pošlapávají Božího Syna, to samé varování je dáno lidem, kteří jsou troufalí, drzí a nehorázně potupují Ducha milosti. Další verš říká: „Já budu trestat, má je odplata. A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘ Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“ Lidé by se měli hrozit představy, že tupí Ducha svatého.

NZ nám odhaluje, že dech Hospodinův tvoří život, proměňuje, očišťuje, utěšuje, připodobňuje hříšníky ke Kristu; vybavuje, zmocňuje, zapečeťuje, osvěcuje. To jsou věci, pro které má být ctěn a milován.

Zde je citát od charismatického vůdce:

„Největší satanský podvod, který se kdy objevil, je falešná doktrína spasení jednou provždy.“

Ale: kdo je ten, který nás zajišťuje navždy? Který nás zapečeťuje navždy? Kdo je závdavkem našeho dědictví? Duch svatý. Dílem Ducha svatého je nás zajistit navěky. To je citát od charismatického vůdce. Tím označil dílo Ducha svatého za satanovo dílo. Díky působení Ducha svatého, který se za nás přimlouvá, je každý, kdo je povolán, ospravedlněn, a každý, kdo je ospravedlněn, je oslaven. Římanům 8. To je tupení Ducha svatého. Je to nebezpečná záležitost.

Benny Hinn říká:

„Ne ne, nikdy nechoďte za Pánem a neříkejte: „pokud je to Tvá vůle.“ Jednání Ducha svatého závisí na mých slovech. Nepohne se, dokud mu neřeknu.“

Opravdu?

Ve výše zmíněných citátech jste slyšeli, jak byl Duch svatý obviněn z démonické činnosti a jak byla Jeho svrchovanost zpochybněna. Benny je svrchovaný, Duch svatý není. To pochází od falešného učitele, který říká, že má pomazání od Boha. To je hotová fraška. Říká, že ho obdržel u hrobů dvou žen kazatelek.

Uctívání je naší nejzákladnější zodpovědností

Zpět k hlavnímu bodu: Uctívání trojjediného Boha je nejzákladnější ze všech povinností a nejvyšší ze všech zodpovědností. V Exodus 20 se první z deseti přikázání týká Boha. Třetí přikázání mluví o braní Hospodinova jména nadarmo, tzn. mluvit o Bohu nevhodným způsobem, ne jen používat Jeho jméno jako klení. Patří sem tedy všechny případy, kdy člověk nesprávně vykládá Jeho přirozenost, vlastnosti, dílo, slova. Přemýšlet o Bohu, pojímat Boha jinak, než jaký ve skutečnosti je, a připisovat Mu věci, které by nikdy neudělal, a slova, která by nikdy neřekl, je braní Jeho jména nadarmo.

Deutoronomium 28,58-61 učí, že braní Hospodinova jména nadarmo přinese potrestání. Takoví neujdou trestu.

Udivuje mě, že hnutí přetrvalo takové, jaké je. Lidé se ptají, proč ho Bůh nesrazí. Protože je ve své přirozenosti trpělivý, a Jeho záměry mi nejsou známy o nic víc než Jóbovi. Ale veliké rozšíření charismatického hnutí nezastaví Boží ruku při trestání.

Nepotřebujeme falešného Ducha svatého. Potřebujeme Ducha svatého, který je odhalen v Písmu: dech Všemocného (Jób 33).

Duch je stejně tak svatý, svrchovaný, mocný, štědrý a laskavý jako Otec a Syn. Jsou Jedno v dokonalosti.

Volání k reformě

To vše mě vede k tomu, abych prohlásil, že jsme zde proto, abychom volali po obnovení pravého uctívání Ducha svatého v církvi.

Je pro mě těžké se tím zabývat. „Strávila mě horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupatěch, kdo tupí tebe (Žalm 69)“. Když je Duch svatý takto tupen, cítím bolest. Církev povstala, aby bránila Otce a Syna. Proč nepovstane, aby bránila Ducha svatého? Pro toto selhání není omluva.

Charismatické hnutí úspěšně požadovalo přijetí na základě lásky a tolerance. Bylo uvítáno navzdory tomu, že mate své lidi ohledně modlitby, uctívání, chvály, víry, uspokojení, pokory, svrchovanosti a množství dalších věcí. V jiné době v minulosti by byli odmítnuti jako heterodoxní nebo heretici.

Závěr: Duch nás mění do Kristovy podoby

Dovolte mi skončit několika myšlenkami. Pokuste se očistit svou mysl od některých negativních věcí, o kterých jsem vás přinutil přemýšlet. Je zde jedna veliká zásluha Božího Ducha, kterou bych vám chtěl připomenout. Je to zásluha oddělená ode všeho, o čem jsme tu mluvili ohledně svůdců a falešných učitelů. Je to Jeho největší dar nám. Najděte si Římanům 8. To je Jeho největší úkol vůči nám.

Římanům 8,26-30: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“  Římanům 8 je kapitola Ducha svatého. Verš 26 říká, že přichází na pomoc naší slabosti. Dělá to i tak, že se za nás přimlouvá. Vždy se přimlouvá v souladu s Boží vůlí, protože zná Boží vůli. Výsledkem této přímluvné činnosti Ducha svatého je, že nám vše napomáhá k dobrému. Nejen proto, že to Bůh říká, ale proto, že Duch Svatý zajišťuje, aby se to tak dělo.

Dalším prvkem tohoto textu je to „dobré“: co je základem tohoto dobra? Co je myšleno tím dobrým? To dobré je ve verši 29, je to proměna věřícího do podoby Krista. Zde je vrcholné dílo Ducha svatého – připodobňovat nás Kristu. Duch svatý v nás koná svou práci, aby všechno spělo k tomuto jednomu vrcholnému dobru, a tím vrcholným dobrem je podobat se Božímu Synu. A tak se stává předním mezi mnohými, kdo sdílejí Jeho podobu.

Co chce Duch svatý dělat ve vašem životě? Připodobnit vás ke komu? Ke Kristu. Abyste byli jako Kristus. Abyste se podobali ikoně Krista. O tom mluvil Pavel ve Filipským, když řekl: „Běžím k cíli.“ Co je cílem? Cena. Co je tou cenou? Být jako Kristus. To, čím se staneme v našem oslavení, můžeme zažívat nyní v našem posvěcení.

Abychom pochopili jeho dílo, musíme hledět na Krista. Protože v Kristu, který je člověkem v plnosti, spatříme obraz dokonalého díla Ducha svatého. Jak působil Duch svatý v Kristu? Srazil Ho k zemi? Způsobil, že vypadal jako opilý? Způsobil, aby padal, válel se po zemi, hystericky se smál nebo štěkal, blábolil nebo nesmyslně drmolil? Je divné na něco takového myslet.

A ti, kdo způsobují, že se tak lidé chovají, nejsou naplněni Duchem. Duch svatý takové věci nepůsobí. Duch svatý byl stálým společníkem Krista. Byl to Duch, kdo mu v Mariině lůně dal život. Boží Syn zmařil sám sebe ohledně svých božských výsad, dobrovolně se v moci Ducha poddal vůli Otce. Ježíš se zřekl využívání svých božských schopností a výsad a podvolil se Duchu svatému.

A takto se odehrál Jeho život:

  • Lukáš 1: počat Duchem svatým
  • Lukáš 4: působením Ducha svatého dozrál
  • Marek 1: pomazán Duchem svatým při svém křtu
  • Lukáš 4: zachován Duchem svatým ve svém pokušení
  • Lukáš 4: zmocněn Duchem svatým pro službu
  • naplněn Duchem svatým, takže chodil v dokonalé poslušnosti
  • učiněn dokonalým skrze poslušnost, přiveden v moci Ducha a skrze utrpení, jehož prostřednictvím se naučil poslušnosti
  • Židům 9,14 – v moci Ducha svatého čelil vítězně smrti
  • Římanům 1 – vzkříšen mocí Ducha svatého
  • Skutky 1 – po zmrtvýchvstání byla Jeho služba v moci Ducha svatého, když učil věci ohledně království.

Duch svatý byl pro Krista tím, čím je pro nás. Pokud chcete vidět dokonalost díla Ducha svatého v nás, pohleďte na dílo, které vykonal v dokonalém Člověku.

  • Stejně jako Duch počal Ježíše, tak dává život i nám
  • Stejně jako Duch vypůsobil zralost Ježíše, tak i nám udílí moc k růstu
  • Stejně jako Duch pomazal Ježíše při Jeho křtu, tak i nás pokřtil v Kristovo tělo
  • Stejně jako Duch posílil Krista v pokušení, tak nás posiluje na vnitřním člověku uprostřed našeho pokušení
  • Stejně jako Duch naplnil Krista, aby chodil v poslušnosti, tak naplňuje nás a působí skrze nás ovoce
  • Stejně jako Kristus byl přiveden k dokonalosti poslušností skrze Ducha, tak přivádí Duch k dokonalosti i nás
  • Stejně jako Duch pomohl Kristu tváří v tvář smrti, tak i nás posiluje v našem utrpení
  • Stejně jako Duch vzkřísil Ježíše, tak vzkřísil také nás

Pokud chcete spatřit službu Ducha svatého a jak v nás působí, podívejte se, co vykonal v Kristu. V Kristu je samozřejmě dokonalý soulad, ale přesto znamenal Duch svatý pro Božího Syna to samé, čím je teď pro nás. Duch se zavázal, že v nás bude konat dílo, které prokázal v Kristu.

Jan 16,7 – Ježíš řekl: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ Ježíš řekl: „Bude lepší, když odejdu.“ Proč? „Protože, když půjdu, pošlu Ducha svatého. Je to lepší, protože to, co vykonal Duch svatý ve mně, vykoná i ve vás. To je Jeho služba. Mám svojí službu, toto je Jeho služba. Moje je u konce, Jeho začíná v celé plnosti.“

Jan 14,16; 26; 15,26; 16,13-14 – jinými slovy, Duch svatý vám odhalí pravdu a Kristovy záležitosti tak, abyste se mohli připodobňovat Kristu. Duch svatý v nás činí to, co konal v Synu, formuje nás do Kristovy podoby.

Ježíš nám ukazuje, jak vypadá dokonalé lidství. Duch zmocňuje Boží vykoupené vyvolené, aby vítězili v čase nad mocí hříchu, těla, satana a světa, zmocňuje nás, abychom byli stále více jako Boží Syn – působí v nás svaté poznání, svatou nauku, svaté skutky, svatá slova, svatý charakter, svaté ambice, svaté touhy, svaté city.

Jaká je to pro Něho urážka, když lidé tvrdí, že je zodpovědný za zkaženost a nesvatost a bláhovost a dokonce démonické projevy, za to, co tupí Otce a Syna a Ducha svatého.

Úkolem Ducha svatého je vzít nositele porušené podoby, kteří nemohou oslavovat Boha, v nichž je Boží podoba tak porušená, že musí zahynout v pekle – vzít tyto porušené a ustrašené lidi a obnovit v nich podobu Ježíše Krista.

Začnu věřit, že v charismatickém hnutí převládá pravda, až uvidím, že se jejich vedoucí, lidé, kteří jsou jeho principům vystaveni nejvíce, více podobají Ježíši Kristu.

The Cripplegate

Překlad Julie Petrecká