Eschatologie je nejobtížnější a nejméně sjednocené odvětví teologie. Existují čtyři hlavní eschatologické směry a všechny samy v sobě obsahují mnoho odstínů a variant. Eschatologie vždy ovlivňuje a buduje celou teologickou soustavu. V podstatě můžeme říci, že hlavním vodítkem každého systému, je vztah mezi Starým a Novým zákonem - vztah mezi židy a církví. Eschatologie je to poslední, co by mělo křesťany rozdělovat, protože právě v této oblasti každý, bez výjimky, hýčká svou jistou a oblíbenou herezi, ZOD nevyjímaje. I my máme určité výhrady k několika bodům v následujícím článku. Věříme však, že modlitbou, naplněním Duchem Božím a pečlivým studiem Písma, nás rozličnost všech eschatologických pohledů obohatí tak, že se naše chápání budoucích věcí bude ubírat směrem k účinnému zdůrazňování Krista - a proto nevyhnutelně i jeho těla.

- ZOD -

Martin Luther King Jr. kdysi prohlásil: "Mám sen".

Poté, co jsem přečetl mnoho příspěvků z různých chatů, časopisů, knih a internetových článků, které vyjadřovaly znepokojení kvůli věcem jako jsou implantace mikročipů, centrální počítač v Belgii, ztotožnění Antikrista s Henry Kissingerem nebo Arnoldem Swartzeneggerem, znameními na čele atd., atd. na mě doléhá břemeno. Mám bolest v duši, když vidím, jak lidé s dobrými úmysly jsou vzrušováni tím, že tráví čas představami, jak se v novinových titulcích a současných událostech naplňují biblická proroctví. Samozřejmě, že dnes jsme blíž konce než jsme byli včera. To není ani třeba říkat. Došel jsem ale k přesvědčení, že něco není v pořádku, když jsou lidé skálopevně přesvědčeni, že žijí v době posledních dnů konce světa a že jejich pohled je naprosto správný, zatímco pohledy všech ostatních jsou podezřelé a chybné. Vyznám několik myšlenek, které mě trápí.

Nemám zájem bránit nějakou neměnnou církevně stranickou linii. Jsem otevřený tomu poučit se od ostatních bratří. Neprovedu žádný detailní výklad biblických pasáží. Jen se s vámi podělím o svoje nitro a pochybnosti o správnosti jistoty v naší kultuře rozšířené posedlosti výkladů proroctví. Věřím, že mnoho lidí je oklamáno horlivostí spojenou s takovými fenomény jako je série knih "Left Behind" ("Ponecháni na pospas" - příběh posledních dnů), takže mým úmyslem je upozornit na několik oblastí, které je třeba pečlivě zhodnotit.

Je mi 58 let a o otázkách proroctví přemýšlím od roku 1965, když jsem patřil k baptistické církvi Faith Baptist Church v Kalifornii, jejímž vedoucím byl Roland Rasmussen. V roce 1978 byla moje kniha, "Dispensationalism: A Reformed Inquiry Into Its Leading Figures & Features" ("Dispensionalismus: Reformovaný průzkum jeho hlavních postav a rysů") publikována nakladatelstvím Presbyterian & Reformed. V současnosti je k dispozici na několika webových stránkách.

Kdybychom měli sestavit řekněme 50 dogmatických výroků o budoucích událostech, které vyřkli učitelé bible mezi rokem 1830 a 1900, zjistili bychom, že se všichni mýlili. Podle jejich předpovědí se nic nevyplnilo. Kdybychom vzali dalších 50 takových tvrzení z období 1920-2000, došli bychom ke stejnému závěru - čas prokázal jejich nepravost. Hal Lindsey a další v podstatě předpovídali, že Ježíš se vrátí během jedné generace (40 let) po vzniku Izraele jako státu v r. 1948. Rok 1988 přišel a odešel a Ježíš se ještě nevrátil. Jeden starší bratr mi v roce 1957 řekl, že slyšel nějakého pastora říkat: "V prorockém časovém rozvrhu je právě 11:59:59." Co by říkal teď, když uběhlo 46 let a konec nepřišel? V roce 1979 Jack Van Impe řekl: "Vytržení je blízko, je za dveřmi." Bylo nemálo lidí, kteří si byli jisti, že americká invaze do Iráku podpálí zápalnou šňůru posledního hrozícího ohňostroje. Pravdou je, že pokud dějiny budou pokračovat dalších 50 až 100 let, veškerý prorocký humbuk stylu "konec je blízko", který se odehrává nyní, bude vypadat stejně hloupě a falešně, jako veškeré minulé prorocké promluvy od roku 1830. Po léta se o Rusku říkalo, že to bude ten velký národ, který vpadne do Izraele. Když se v roce 1991 SSSR rozpadl, předpovědi musely být znovu revidovány. Když říkáte, "Dějiny prostě nemohou trvat dalších 50 až 100 let", stojíte na velice nejisté půdě. Ani vy ani já nevíme, co přinese další den nebo kolik dní před námi ještě leží. Všichni mají sklon myslet si, že jsou poslední generací, ale dosud se všichni mýlili. Samozřejmě, že budou ti "živí, kteří se toho dočkáme", až se Ježíš vrátí, ale je víc než pravděpodobné, že si nebudou před tou veledůležitou chvílí myslet: "Jsme to určitě my, o kterých mluví 1. Tesalonickým 4:17." Myslím, že všichni potřebujeme notnou dávku pokory a opatrnosti, když zvídavě hledíme do budoucnosti.

Někteří z vás upozorňují na to, že v raných dobách po apoštolech existovali premilenialisté, a to je pravda. Musíme ale zdůraznit, že nikdo z těch raných otců netvrdil, že Bůh má dva plány - pozemský pro Izrael a nebeský pro církev. Tento názor se objevil zhruba až kolem roku 1830. Charles Ryrie v publikaci "Dispensationalism Today" ("Dispensionalismus dnes") řekl, že na učení o dvou administracích stojí celá dispensionalistická teologie. Pravda je taková, že mezi premilenialisty před rokem 1830 a těmi po něm je značná propast. Současní dispensionalisté si nemohou opodstatněně nárokovat návaznost a původ historického premilenialismu ze dvou zásadních důvodů. Doktrína o vytržení předpokládá teorii o dvou účelech - Bůh nemůže pokračovat s Jeho pozemským plánem pro Izrael, dokud nejdřív neodstraní církev.

Podle dispenzačního učení se zdá, že Ježíšova prorocká slova, "Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno" (Marek 13:2), byla v roce 70 po Kr. naplněna jen částečně a že o více než 2000 let později stále čekají na své úplné naplnění. Tak to nemůže být! Byla doslovně naplněna v roce 70 po Kr. Josephus jako očitý svědek vypráví o naprostém zničení Jeruzalém a chrámu. Říká: "Válka vymazala jakoukoli stopu po kráse, a nikdo, kdo to místo dříve znal a náhle do něj přišel, by ho nepoznal, protože i kdyby už tam byl, stále by to město hledal" (vlastní překlad z War, VI:8, Cornfeld trans.) Židovské rodokmeny byly zničeny, takže nyní žádný žid nemůže s Pavlem říct, že je "z pokolení Benjamínova". Židé se nemohli vrátit na místo, kde býval Jeruzalém, po dobu asi 200 let po roce 70 po Kr. Město bylo naprosto opuštěné, když ho Římané po mnoho let po roce 70 po Kr. vykrádali a plenili. Ježíš řekl: ". aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina" (Lukáš 11:50-51). Namítat, že oddíly Matouš 24:2, Marek 13:2 a Lukáš 21:6 nebyly zcela naplněny v událostech prvního století a tvrdit, že čekají na další naplnění o více než 2000 let později znamená pokroutit bibli k nepoznání. Tvrzení, že berete Písmo doslovně neobstojí. Proč se vyhýbáte Ježíšově "tomuto pokolení"? Je to proto, že naplnění v prvním století neodpovídá dispenzačnímu prorockému scénáři? Učení, že dnešní Zeď nářků v Jeruzalémě je součástí Herodova chrámu je neopodstatněné hned z několika důvodů. Za prvé, dotyčné kameny jsou součástí Antonia, římské stavby, a ne chrámu. Ježíš řekl, "všechno bude rozmetáno", takže chrámové kameny byly v ro- ce 70 po Kr. srovnány se zemí, jak Ježíš předpověděl. Nynější Zeď nářků není součástí Herodova chrámu. Za druhé, Zeď nářků je na západní straně, takže modlitebníci jsou otočeni k východu. Měli by ale vědět lépe co a jak. Ve Starém zákoně probíhala bohoslužba ve Stánku a v chrámu vždy z východu směrem na západ. Kněží byli otočeni na západ ke svatyni. Za třetí, současná Omarova mešita ("Dome of the Rock") nemůže být na místě Herodova chrámu. Chrám byl umístěn asi 1200 stop (366 metrů) jižně od Omarovy mešity. Ta je umístěna tam, kde bývalo pro židy "nečisté" místo v pevnosti Antonia, kterou Herod postavil, aby se zavděčil Římu. Chrámovými pozemky protékala živá voda z pramene Gíchónu. Jestliže Chrám byl tam, kde je nyní Omarova mešita, přítomnost potoka by tím byla znemožněna. Tyto záležitosti, a mnoho dalších důležitých bodů, jsou zdokumentovány v knihách Ernesta L. Martina "The Temples that Jerusalem Forgot" (Chrámy, které Jeruzalém zapomněl, ASK 2000, 486 stran) a "Secrets of Golgotha: The Lost History of Jesus' Crucifixion" ("Tajemství Golgoty: Ztracené dějiny Ježíšova ukřižování", ASK, 1996, 464 stran). Všechno to samozřejmě ukazuje, jak marný a scestný je rozruch o tom, že budoucí židovský chrám nahradí Omarovu mešitu. Uvažují o chrámu, který by stál na špatném místě! Ještě k tomu se odvažují oživit zastaralé starozákonní stíny pro budoucnost, zatímco skutečnost se odehrála již v minulosti - Kristus řekl, že Jeho tělo je chrám, který bude znovu postaven a že Jeho tělo, církev - ekklesia, je chrámem, který je budován ve věku evangelia (Jan 2:19-22; Efezským 2:21).

Vypadá to tak, že teorie vytržení staví současné a budoucí židy do pozice, ve které v každém případě prohrají. Jejich návrat do Izraele počínaje rokem 1948 je viděn jako naplnění proroctví. Co ale čeká židy v období velikého soužení po vytržení církve podle dispensionalistické interpretace oddílu Zacharjáše 13:8-9? Dvě třetiny z nich budou vyhlazeny. Na základě velikosti současné izraelské populace by dvě třetiny znamenaly asi tři miliony mrtvých. Proč je dnešní premilenialisté nenabádají k odchodu ze země, aby se tak vyhnuli přicházejícímu krveprolití? Odpověď je jednoduchá. Aby skrze vytržení církve přišlo požehnání, musí být izraelská země zalidněna těmi, kteří budou čelit prorocky předpovězenému masovému vyhlazení. Takže podle dnešních odborníků na proroctví z každých tří lidí, kteří se vrátí do své domoviny, dva budou zavražděni za těch nejhorších okolností během velkého soužení. Není divu, že tato trapná stránka premilenialní eschatologie není příliš šířena na veřejnosti (srovnej Gary North, "Fundamentalism's Bloody Homeland for Jews," (Fundamentalistická krvavá domovina Židů):

www.LewRockwell.com/north/north222.html;

Don Preston, "Israel: 1948 Countdown to Nowhere," 2003, 47 stran).

V minulosti jsem uvedl určitý materiál z práce Boba Emeryho "Evening in Ephesus: The Revelation of Jesus Christ" ("Večer v Efezu: Zjevení Ježíše Krista"), ve které uvedl, že číslo "666" bylo naplněno v osobě Nera: Použitím číselné hodnoty za každé písmeno Nerova jména bylo pro křesťany v celé říši snadné pochopit, že on byl šelmou. "Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy; neboť je to číslo člověka. Jeho číslo je šest set šedesát šest" - NBK (str. 83). Podle mě toto dává mnohem větší smysl než neplodné teorie, které se řadu let snaží ztotožnit číslo 666 z různými vládci či kulturními úkazy. Naplnění čísla 666 v Nerovi dává smysl také proto, že když bylo napsáno Zjevení, chrám ještě stál (Zjevení 11:1-2) - "změř Boží chrám. protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců." "Po dvaačtyřicet měsíců", poznamenává Emery, "od jara 67 po Kr. do konce léta roku 70 po Kr., pohané skutečně šlapali po Jeruzalému" (str. 67). Zdá se přirozené vidět podstatu Janových vizí ve spojitosti s událostmi prvního století, ne ve spojitosti s událostmi oddělenými víc než dvěma tisíci let. Zjevení se zabývá především věcmi, které mají přijít brzy, ne věcmi, o kterých je třeba spekulovat o 2000 let později (srovnej Jay Adams, "The Time is At Hand: Prophecy & The Book of Revelation," Timeless Texts, 2000, 138 stran).

Jedním z nosných pilířů eschatologie, kdy Bůh má dva plány - pozemský pro Izrael a nebeský pro církev - je myšlenka, že 70 týdnů Daniele na sebe nenavazuje. Předpokládají, že prvních 69 týdnů jde za sebou, potom nastává věk církve mezi 69. a 70. týdnem. Církev je tedy mezerou, vsuvkou, která již trvá 2000 let, ale ještě není u konce. Po vytržení církve, říkají, se Bůh vrátí ke svému pozemskému plánu s Izraelem, a začne Danielův sedmdesátý týden. Zda tyto týdny jdou po sobě nebo nejdou, není nedůležité, jelikož výklady, které z toho vyplývají, jsou si vzdálené jako je východ od západu. V pohledu 69-mezera-70, antikrist v 70. týdnu uzavírá smlouvu s Izraelem. Když je 70 týdnů viděno spojitě, 70. týden přivádí dějiny ke Kristovu působení, jenž uzavírá s mnohými smlouvu o spasení. Tento pohled je soustředěn na Krista; ten druhý se soustředí na Antikrista. Je přirozené brát Danielovo proroctví tak, že 70 týdnů jde po sobě a sedmdesátý týden vrcholí v Ježíši Kristu. Při druhém pohledu je třeba mít při čtení daného textu určité předpoklady. (srovnej Jay Adams & Milton Fisher, "The Time of The End: Daniel's Prophecy Reclaimed," Timeless Texts, 2000, 120 stran.). Jestliže období 70 týdnů bylo ukončeno v prvním století, pak se pilíře prorockého schématu, (které vyjadřuje řetězec jmen jeho autorů) Darby - Scofield - Chafer - Ryrie - Walvoord - Van Impe - Lindsey - LaHaye, zhroutí.

Nyní se autor tohoto článku obrací k účastníkům Eeschatologické konference 2003, v Taylors Falls, Minnesotta, na které přednesli své pojednání 2 částeční preteristé, 2 úplní preteristé, 1 novo-úplný preterista, 1 futurista, 1 pre-milenialista, 1 post-milenialista, a 2 a-milenialisté. Kéž by podobné výměny pohledů byly pořádány i v Evropě. (poznámka redakce ZODu)

Deane, jak jsem ti řekl víc než před rokem, myslím si, že tvoje práce: "Amillenialism: The Most Pervasive Heresy in History" (Amilenialismus: Nejrozšířenější hereze v dějinách) ani trochu nedokazuje, že jsi prostudoval nejreprezentativnější vyjádření toho pohledu. Když byla tvoje práce čtena na naší konferenci, přítomní amilenialisté dali najevo svůj pocit, že jsi jejich pozici nepopsal správně. Divili se, koho to vůbec popisuješ. Neuvedl jsi žádnou dokumentaci toho, odkud jsi získal informace o amilenialistickém pohledu. Některé z klíčových knih, které představují amilenialistický pohled, jsou tyto: "The Bible & the Future" (Bible & budoucnost); Eerdmans; srovnej:

www.graceonlinelibrary.org/theology

for Hoekema's "Amillenialism - Part 1"; William Cox, "Amillennialism Today" (Presbyterian & Reformed), Floyd Hamilton, "The Basis of Millennial Faith" (Eerdmans), William Hendriksen, "More Than Conquerors" (Baker) a Leon Morris, "The Revelation of St. John" (Eerdmans).

Tyto zdroje nejsou karikaturou amilenialismu, jak jsi ji načrtl ve své práci.

Dále si, Deane, myslím, že zacházíš hodně daleko, když tvrdíš, že u Dana nic nesvědčí o tom, že by byl bratr v Kristu, protože zastává preteristický pohled. Vždyť jsi se s ním nikdy ani neviděl. Já ano, a i když nesouhlasím s jeho celkovým náhledem na proroctví, nemám žádný důvod myslet si, že jeho víra v Krista je podezřelá. Spasení se dostává těm, kteří důvěřují pouze v Kristovy zásluhy a nemají žádnou důvěru ve vlastní tělo. Lidé mohou zastávat různé mileniální pohledy a přitom mít účast na spasení z pouhé milosti. Vybízím Tě, abys promyslel Danovo negativní hodnocení ve světle Římanům 15:7. Ohledně eschatologie nesouhlasím s Tebou ani s Danem, ale upřímně, zdá se mi, že Dan bere Písmo stejně vážně jako ty. V mnoha případech to vypadá, že přijímá Boží Slovo tak jak je, víc než ty.

Skličuje mě to, že u mnoha premilenialistů (dispenzacionalistů, pozn. ZOD) to v praxi dopadá tak, že se jejich pozornost soustředí na Izrael místo na Krista. Tuto skutečnost např. ilustruje kniha Charlese Feinberga "Israel: At the Center of History & Revelation" ("Izrael: Ve středu dějin a zjevení") (Multnomah, 1980). Bůh nemá dva oddělené plány, jeden pro Izrael a jeden pro církev. Má jeden věčný plán, který směřuje k Ježíši Kristu (Efezským 3: 11). Kniha Adrio Koniga "The Eclipse of Christ in Eschatology" (Zastínění Krista v eschatologii) je úžasným protilékem na populární izraelocentrickou mentalitu. Poselství Steve Templa na Eschatologické konferenci Searching Together (Společné hledání) v roce 2003, které nazval "Christ: The Center of Eschatology" ("Kristus: Středobod eschatologie") byl skvělým sdělením toho, jak zklamal Adam, jak zklamal Izrael, ale jak v Kristu jsou všechna Otcova zaslíbení evangelia Ano a Amen. Písmo neříká, "Líbejte Izrael", ale "Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem" (Žalm 2:12). Bůh vskutku může mít se židy do budoucna své úmysly, ale ty budou spojeny s evangelijním naroubováním do olivového stromu, ne s nějakým domnělým zvláštním plánem (až bude církev odstraněna z průběhu dějin), který přinese další chrám a zvířecí oběti.

Zjevení 20 je používáno jako rámec pro tisícileté období soustředěné na Izrael zde na zemi, které přijde po vytržení církve a po období velkého soužení. Dalším jevem během tohoto domnělého tisíciletí má být to, že na zemi budou žít oslavení, nesmrtelní svatí společně se smrtelnými hříšnými lidmi. Jde o dobu neuvěřitelného materiálního bohatství a rozmnožování, kdy se narození lidé budou dožívat velmi vysokého věku. Zdá se však, že když si prostě přečtete Zjevení 20 bez všeho do textu napěchovaného balastu, nikdy byste nedošli k takovémuto obrazu. Chci položit několik otázek. Pokud bude Satan zničen září Kristova příchodu (2. Tesalonickým 1), jak může být svázán po dobu tisíce let po této události? Pokud dějiny skončí při Jeho slavném příchodu (2. Tesalonickým 1), co by to potom mělo za smysl, že Satan už nebude klamat národy. Jsou mučedníci, kteří žijí a vládnou s Kristem po tisíc let nad zemí nebo na ní? Kde je ve Zjevení 20 nějaký důraz na Izrael nebo zmínka o něm? Nevypadá to tak, že obrazy vykreslené ve Zjevení 20 směřují víc k nebi než k zemi? Až se Kristus vrátí, nebude už žádné prokletí a žádný hřích. Proto myšlenka, že po Jeho slavném návratu bude ďábel působit (na konci, pozn. ZODu) v tisíciletí, ve kterém zůstává hřích, je názorem, který je třeba dlouze a důkladně hodnotit.

Jeví se mi to tak, že prorocký dogmatismus od roku 1948, který říká, že Kristus se vrátí za našich dní, zadělává na zklamání a deziluzi (srovnej L. Festinger, et al., "When Prophecy Fails: A Social-Psychological Study of a Modern Group that Predicted the Destruction of the World," Harper, 1964, 253pp). Jeden muž z našeho shromáždění nedávno dostal nevyžádanou reklamu klubu "Left Behind Prophecy Club" ("Klub proroctví ponechaných na pospas"), který slibuje za měsíční poplatek "hloubkovou analýzu zpráv ve světle proroctví o posledních dnech", kterou poskytuje LaHaye, Jenkins a Hitchcock, "aby vám pomohli vidět a vykládat znamení doby". Bezpochyby získají mnoho platících zákazníků, kteří se budou živit těmito spekulacemi. Paul L. Maier v novém románu "More Than a Skeleton" ("Víc než jen kostra") (Thomas Nelson, 2003) ukazuje chyby v předpovědích posledních dnů. Poznamenává: "Věřím, že jádro evangelia je nahrazováno přehnaným důrazem na proroctví, které odrazuje vážné hledání víry. Bojím se, že jejich příliš doslovné výklady symbolických částí bible může lidi uvrhnout v paniku nebo deziluzi, až se tato ,proroctví` nenaplní." Je dost premilenialistů, které znepokojují detaily Lindseyovy a LaHayeovy vize budoucnosti. Skutečností ovšem zůstává, že základní obrysy jejich eschatologie (vytržení, soužení, tisíciletí, atd.) zůstávají stejné.

Hal Lindsey v roce 1981 prohlásil: "Bez výhrad věřím, že jsme generací, která spatří konec současného světa a návrat Ježíše Krista". Načež citoval Ježíše z Matouše 24:34: "Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane." Ale pokolení, o kterém Ježíš mluvil, bylo to, jehož byl součástí - ne to o 2000 let později - tak jak naznačují jeho slova učedníkům: "Když pak uvidíte, znesvěcující ohavnost`, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj - tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor." Ježíš v předpovědi roku 70, řekl o chrámu, "Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno" (Matouš 24:2).

Učit, že naše pokolení bude určitě naživu při Ježíšově příchodu a vykládat současné události knihou Zjevení, je marným a příliš sebejistým počinem lidí s dobrými úmysly (a některých podvodníků). Keith řekl, že "pouze duchovně slepí nevidí tyto věci (jak se naplňují za našich dnů)". Já bych skromně navrhl, že ti, co si myslí, že vidí do budoucnosti, mohou být ve skutečnosti těmi, kteří jsou v tomto ohledu postiženi slepotou.

Pravdou je, že všichni se pravděpodobně v něčem mýlíme v naší koncepci budoucnosti. Co se skutečně stane, přesahuje všechno, k čemu naše omezená mysl může dojít. Co má Bůh v úmyslu, to se stane, ať jsou naše názory a vize jakékoliv. Myslím, že je pro nás proto důležité ujistit se, že se soustředíme na to, o čem víme, že je to pravda. Ježíšovi jde o to, abychom se postarali o potřebné v různých situacích, zatímco čekáme na Jeho návrat (Matouš 25:31-46).

Děkuji všem za zvážení mých výhrad a pochybností, které se týkají současného prorockého blouznění.

- Jon Zens -, 1. prosince 2003