Stonava, říjen 1939 (První měsíce německé okupace) 

1) Návrat k novozákonnímu křesťanství.

2) Nový zákon je základním teoretickým a praktickým pravidlem křesťanství. To je zapotřebí zdůraznit. Nejedná se však o jednotlivé verše, písmena, jde o ducha celého Nového zákona. V něm hovoří Bůh skrze lidi, a proto je třeba hledat více Boží podstaty a odlišit ji od lidské formy. Nový zákon není právním kodexem ani mechanickým automatem, je a musí být pramenem života.

3) Hledání v evangeliích a skutcích Ježíše Krista bez jakýchkoliv předsudků.

4) Postavit Ježíše Krista do centra všech teoretických a praktických problémů.

5) Naším Spasitelem je zmrtvých vstalý Ježíš Kristus, vítěz nad křížem a hrobem, podmanitel pekla a smrti. Akcentovat Ježíše Krista stojícího před Pilátem, umírajícího a ležícího v hrobě bez zdůraznění jeho triumfu zmrtvýchvstání nesouhlasí s duchem Nového zákona. Křesťanství musí celý osobní a veřejný život naladit na notu zmrtvýchvstání.

6) Podstatou křesťanství je změna, nikoliv náprava starého. Hlavním heslem a programem tohoto směru je nový člověk, nový společenský život a pořádek na zemi. Jedná se o křesťanství osobního prožitku a přesvědčení, o trvalou proměnu člověka v soukromém a veřejném životě, ne o chvilkový mystický pocit. V Ježíši Kristu je moc tvořící život a proměňující staré na nové. Jde o to, aby v něm lidstvo našlo nový život, který bude šířit kolem sebe.

7) Křesťanství nepřipouští myšlenku o kompromisu se starým nekřesťanským způsobem jednání. Křesťanství je rozhodnutím, nezná polovičatost.

8) Bůh je jednajícím Duchem. Boha nesmíme personifikovat - představovat ho fyzicky v lidských kategoriích. Vidíme-li jej z tohoto pohledu, vězme, že jde o lidskou představu o Něm. Bůh je skutečnost jako každá jiná a nepotřebuje lidskou obranu rozumových důkazů. Vědecké výzkumy nikdy Boha nezmenší, On nenáleží do jejich kompetencí.

9) Láska je největší hodnotou a štítem křesťanství a stojí nad vírou. Není to láska poražená, pasivní, sentimentální, mystická, ale naopak tvůrčí, beze strachu.

10) Křesťanství musí vnést do osobního i společenského života naprostou svobodu. Tato svoboda spočívá v právu každého člověka přijít v Kristu před Boha. Křesťanství musí teoreticky i prakticky zasadit rozhodující úder kněžské kastě a zničit každé lidské prostřednictví mezi Bohem a člověkem.

11) Náš člověk či národ nepotřebuje jít k Bohu přes Řím, Wittemberg, Ženevu ., náš člověk, náš národ umí přijít a má právo přijít přímo k Bohu skrze Krista. A proto křesťanství musí vést k individuálnímu myšlení a individuálnímu znovuzrození národa, musí národu poskytnout největší hodnoty, absorbujíc pozitivní národní charakterové vlastnosti a ničíc negativní.

12) Život je duchem křesťanství. Musí zničit ducha smrti, veškerou pasivitu, slabost, útěk před světem, zodpovědností ve věcech společenských. Nejvyšším křesťanským bodem je žít pro Ježíše Krista mezi blízkými, nikoliv touha po utrpení a smrti. Askese, třeba jen v nejmenší formě, se staví proti duchu Nového zákona.

13) Křesťanství je vítězstvím. Současná doba vyžaduje vítězný pochod, jenž nebude zahalen tajemstvím a dvojsmyslnými neúplnými formulacemi. Musí radikálně skoncovat s veškerými nábožnými "povídačkami", podlým charakterem, nedůvěrou ve vítězství dobra a pravdy, ponížeností a otroctvím těla a ducha. Musí zvítězit nad člověkem samým, aby mohlo obdržet moc hýbat lidstvem a světem.

14) Křesťanství se neopírá o zázraky, rovněž na nich není založeno. Bůh nedává nic těm, kteří očekávají zázraky. Člověk musí usilovat, chtít, hledat, zkoumat. Křesťanství je ve své podstatě dynamické, plné napětí a hledání. Nezná obřady, žádné magické skutky, žádná zakletí. Hlásá láskyplný vztah k Bohu a lidem, na něm staví a o něho opírá veškeré vazby - všechno však žádá od člověka: srdce a pracovitost. Dokonce i Bohem darované odpuštění hříchů závisí na jednání člověka - na odpuštění blízkým.

15) V křesťanství nalézáme zdroj a základ nejvyšší krásy. Nutí nás vítězit nad všelikou hnilobou, přízemností, sobectvím - vede k tělesné i duchovní harmonii, ke stálé radosti a spokojenosti. Křesťanství nejenom že musí přijmout umění do všech svých zařízení, ale mělo by ze sebe vydat největší poklady a díla.

16) Křesťanství je zbožností rodiny, rodinného domu, domácí harmonie. V současné době je nutné položit základy pro zdravou rodinu, manželství - je nutné zvítězit nad rodinnou a sexuální hnilobou a vytvořit křesťanský domov, rodinu, přátelství zdůrazňující nikoli obřadnictví, ale svatost daných hodnot. Rodina musí znovu získat své významné místo ve společenském a národním životě i v životě celého lidstva. Výchova mladé generace by se k ní měla vrátit a ona musí nalézt plnou podporu veřejných činitelů. Důstojnost matky a každé ženy by měla nalézt nejvyšší místo v lidské společnosti. Křesťanství se musí v první řadě vrátit ze shromáždění a veřejné arény do rodin.

17) Věčnost začíná už zde na zemi. Proto křesťané musí žít naplno už tady na zemi a neodkládat nic až po smrti. Hrob je pro ně vstupem a zjevením Boží pravdy. Avšak život věčný, Boží království s jeho hodnotami - pokojem a radostí - se musí stát skutečností znovuzrozeného člověka už zde na zemi. Takový člověk je povolán láskyplným činem šířit na zemi Boží království.

18) Křesťanství musí zrealizovat program sociální obnovy. Nesmí už déle snášet kněžské "tlachy" o blahobytu v nebi, který jej čeká po smrti. Otázka vezdejšího chleba existuje pouze na zemi a zde ji musíme vyřešit. Almužna je hanbou člověka, je potřeba vytvořit takové sociální podmínky se všemi institucemi, aby si člověk zachoval svou lidskou důstojnost. Křesťanství se nemůže opírat o jednotlivce, ale o širokou veřejnost, nesmí zapomínat na nouzi pracovníků, odletět někam do oblak, musí realizovat sjednocení lidstva. Jedná se o nejvyšší typ a formu demokracie.

19) Křesťanství vede k lidství, existuje pro lidi, ne pro bohy či svaté. Na každém místě musí demaskovat duchovní přetvářku, pobožnůstkářství, kasuistické moralizování; má otevřeně pohlédnout životu do očí, do jeho nejhlubších tajů. Musí proniknout do hlubin člověka, nesmí formálně rozhodovat o člověku a jeho hodnotě. Křesťanství nezná šablony, používá nejnovější výsledky výzkumu.

- V. Santarius -

"Pane, Ty jsi povolal."