Kdyby chtěl někdo zkoumat Boží soudy během posledních sto padesáti let, co by asi objevil? Jinými slovy, kdybychom udělali seznam, jakým způsobem Bůh trestal lid smlouvy za jejich neposlušnost, jaké specifické kletby bychom objevili? Ačkoliv Boží soud může (a zřejmě bude) ještě horší, než události v minulých století křesťanství, určitě polovina bude uvádět soudy, ne požehnání.

Skrze neposlušnost je církev zamořena projevy liberalismu, anti-intelektualismu, feminismu, emocionalismu, atd. A co více, můžeme říct, že církev opustila svoji první lásku a zpronevěřila se svému původnímu poslání.

Pokud se v církvi neobjeví pokání, nemůžeme očekávat, že Bůh obnoví požehnání Jeho lidu. Hříchy budou církev sužovat dál. Podívejme se na pět historických trendů církve, které napovídají, proč Bůh projevuje nelibost:

První trend: Pesimismus

Myšlenka, že by církev nemohla splnit Bohem dané poslání národům, byla v první polovině 19. století naprosto cizí. Věřící vnímali Boha jako svrchovaného vládce národů; tedy, kdo by Jej mohl zastavit?

Počátkem r. 1800 se začaly objevovat doktríny, podle nichž byl Kristův druhý příchod velmi blízko, přestože mnohé národy evangelium ještě neslyšely. Církev začala průběžně zaměňovat dlouhodobé úkoly (transformace skrze kázání evangelia) na krátkodobé a urgentní cíle (Pane Ježíši, zachraň mě, rychle). Kristova svrchovaná vláda nad lidstvem, jak se zdá, přestala přesahovat všechny národy, ale byla zaměřena spíše na srdce člověka. Zdá se, jako by Boží vliv v lidské historii začal ztrácet na účinnosti, zatímco satan začal být v dění světa stále aktivnější. To znamená, že tradiční doktríny Boží svrchovanosti a prozřetelnosti přestaly být pro světonázor církevních pesimistů důležité. Samotné lidstvo "nikdy neobstojí Boží testování" a proto není možné jej přijímat jako spolehlivý prostředek globální evangelizace.

Druhý trend: Spekulace na téma "poslední dny"

Počátkem francouzské revoluce se stalo předvídání Kristova návratu nejen populární, ale vzbuzovalo až šílení. Většina předpovědí a spekulací pocházela od laiků, kteří stáli mimo církev tehdejší doby, nebo odpadlíků nejrůznějších skupin, kteří postrádali doktrinální odpovědnost. Ti, kteří se začali myšlenkou "posledních dnů" a brzkého návratu zabývat, byli přesvědčeni, že stačí objevit v Písmu skrytý klíč k proroctví, který otevře tajný kód k určení druhého příchodu. J. N. Darby, otec dispenzacionalismu, měl unikátní strategii pro prorocké interpretace a věřil, že mu Bůh ukázal pravdy skryté od dob apoštolů. Darby odmítl rady Písma znalých rádců, kteří kritizovali jeho doktrinální objevy jako "spekulativní nesmysly". Přibližně ve stejnou dobu v Americe farmář jménem William Miller (předchůdce Adventistů sedmého dne, pozn. ZODu) přišel s podobně znějícími doktrínami a předpověděl, že druhý příchod nastane v r. 1843. Během pěti let získal více než 50 000 následovníků.

Dispenzační prorocké spekulace jsou dnes velmi populární díky úspěšným autorům (např. Hal Lindsey, Tim LaHaye a Jerry B. Jenkins), kteří tyto spekulace a imaginární doktríny šíří.

Třetí trend: Očekávání nastávajících "posledních dnů"

Emocionálně nabité kázání Edwarda Irwinga (viz "Neviditelný příchod a skryté vytržení" str. 25 a "Dar jazyků" str. 28) o bezprostředním druhém příchodu vedlo nejen k očekávání Kristova návratu, ale i nadpřirozených darů Ducha svatého. Když v jeho sboru vypuklo mezi ženami mluvení v "jazycích", celý Londýn byl vzhůru nohama. Pozorovatelé viděli nekontrolovatelné projevy vřískání, které znělo jako "Lall lall lall!" Irwing to popisoval jako zvuk, který vydává převrácená loď, ale nemohl nic změnit. Mnozí Angličané souhlasili s Irwingovým přítelem, Thomasem Carlyle, který se divil, "Proč zde není někdo, kdo by vzal kbelík studené vody a polil tu lal-lalling hysterku?" To je dobrá otázka. Moderní charismatické hnutí vyrostlo z nekontrolovaných projevů a prorokování v Irwingově sboru a zůstává s námi dodnes.

Čtvrtý trend: Anti-intelektualistický intelektualismus

Charles Finney popularizoval kázání, které zdůrazňovalo emocionalismus a sentimentalitu. D. L. Moody aplikoval Finneyovy techniky také a současně omezil důraz na doktrinální obsah. Emocionální kázání, jak se zdálo, bylo základním katalyzátorem, který přiváděl posluchače ke Kristu. Když Billy Sunday, bývalý profesionální basketbalový hráč, stál v r. 1903 před presbyteriánskou ordinanční komisí, jeho typická odpověď na teologické otázky a církevní historii byla "to je pro mě příliš složité" nebo "pojďme dál". Nakonec emocionální zápal vyhrál nad znalostmi. Jak Sunday přiznal, "o teologii nevím o nic víc, než ví zajíc o ping pongu, ale nastoupil jsem cestu ke slávě!" Není to zvláštní, že takové nepravé vyučování s přehnaným důrazem na "poslední dny" zůstává s mnohými dál?

Pátý trend: Eroze doktrinální celistvosti

Jen málo věcí se změnilo tolik za posledních 150 let jako způsob hlásání evangelia. Kázání na téma, jak může Boží moc přitáhnout člověka k sobě byla zaměněna za kázání, kde je středobodem evangelia člověk (omezená míra Boží působnosti je ještě uznávána). Většina moderních evangelikálů opustila pojem vyhrát svět pro Krista. Dodnes jsou samotné doktrinální základy křesťanství v církvích nepopulární. Tyto trendy napovídají, že církev je kvůli neposlušnosti pod Božím hněvem. Církev musí činit pokání, aby získala novou sílu, která přichází ze správné bohoslužby a vztahu ke svrchovanému Bohu.

- Jack Van Deventer -