Nejdůležitější smyslový orgán je oko. Psychologové tvrdí, že asi 70 procent informací z vnějšího světa získáváme zrakem. Oko je důležitým nástrojem myšlení, který člověku umožňuje vnímat vnější svět a orientovat se. Díky oku můžeme být v kontaktu s okolím a reagovat na něj. Zrakem vstupujeme do světa přeplněného informacemi, které zaplňují naši mysl. Přicházíme plni dojmů a poznatků, které na nás chrlí ze všech stran sdělovací prostředky. Odevšad nám nabízejí lákavé nabídky a rady, jak nejlépe prožít svůj život.

Ježíš nazývá oko světlem a právě světlo nám umožňuje orientaci:

  • Světlem těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak veliká potom bude tma? (Mt 6,22 a 23)

 "Oči všech v Tebe doufají"; "Oči své upírám k Hospodinu"; Ty, Pane, oči vysoké snižuješ; "Hospodine, osvěť oči mé"; to je jen malá ukázka toho, kolikrát jen Žalmy mluví o očích či oku. A nemusíme chodit pro příklady do Starého zákona. Z Matoušova evangelia známe verše: "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?", nebo o kus dál: "Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč".

A mohli bychom pokračovat. Vždyť v celé Bibli najdeme bezmála čtyři sta míst, která mluví o očích. Proč Bible věnuje očím takovou pozornost, proč jim přikládá takovou důležitost? Nebylo by rozumnější mluvit raději o mysli než o oku? Bylo by přece srozumitelnější říkat místo "Oči všech v tebe doufají" raději "Mysl všech v Tebe doufá" či "Mysl svou upírám k Hospodinu"! Anebo, když zůstaneme u našeho textu, nebylo by srozumitelnější místo "oko" říci "je-li tvá mysl čistá, celé tvé tělo bude mít světlo"? Snad ano, ale všimněme si vzájemné závislosti očí a mysli. Je pozoruhodné, jak lidské myšlení do značné míry závisí na smyslových vjemech. Člověk, který hned od narození neměl možnost získávat poznatky pomocí smyslů, zejména zraku, sluchu a hmatu, by si nemohl vytvářet představy a pojmy pro své myšlení, nemohl by pak ani myslet. To ovšem neznamená, že oči jsou odpovědné za stav naší mysli. Kvalita pohledu je samozřejmě podřízena kvalitě mysli a pohled očí ji pouze stimuluje. Proto tedy Ježíš neříká jen "bude-li tvá mysl čistá", ale jde ještě dál, hlouběji, řekne "bude-li tvé oko, bude-li tvůj pohled čistý." Jinými slovy chce říci: Budeš-li se snažit všechno vidět dobrotivě, laskavě, i tvé tělo bude mít světlo a budeš reagovat laskavě a dobrotivě. A naopak, bude-li tvůj pohled chamtivý a žádostivý, celé tvé tělo, tj. všechny tvé skutky, budou zlé.

Kdybychom dostali za úkol sestavit žebříček hříchů a přestupků podle jejich závažnosti, jinak úkol myslím bez velkého smyslu a užitku, asi bychom žádostivý pohled zařadili spíš někam nakonec. Není to přece žádný zločin. Ale možná nás překvapí, jaká pozornost je mu věnována. Před jeho nebezpečím nevaruje jen Ježíš. Lid Starého zákona dostal toto upozornění dokonce v jednom z příkazů Desatera: "Nepožádáš majetku bližního svého, nebudeš po něm dychtit"! Ale Ježíšovi nestačí ani to, přináší ještě něco navíc. Pro lid Nové smlouvy, tedy i pro nás, má ještě větší požadavek. Říká: Ty nejen že nepožádáš majetku bližního, nejen po něm nebudeš dychtit, ale ty mu ho nebudeš ani závidět, ani na něj nepohledíš závistivým pohledem. Ano, to je završení té starozákonní myšlenky. Požadavek lásky a přejícnosti druhým je jeden z příkladů naplnění Starého zákona, který Ježíš tak zdůrazňuje: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit."

Není pochyb o tom, že splnění Ježíšových nároků je v porovnání s těmi starozákonními těžší. Ježíš však nepřichází aby nás tvrdě káral a tak nám dal povýšeně najevo, že jsme vzdáleni od království nebeského. Jistě, přichází nás varovat, ale zároveň nabízí pomoc a řešení. Dobře ví o naší slabosti a nedokonalosti, ale nemá v úmyslu nás ponížit. Přišel, aby pomohl, aby šel před námi jako světlo a vedl naše oči. Chce nám ukázat, že Boží království, které hledáme, není nedosažitelné, není někde v nedohlednu, ale že je docela blízko, možná na dosah ruky. Je tam, kde vládnou jiná měřítka, než ta naše lidská, a kde se jedná podle jiných zásad, než těch, na které jsme zvyklí. A tak se o ně pokoušejme, každý den znova a znova. Tam, kde se ti podaří vidět čistýma očima, pohledem prostým lačnosti, tam kde upřímně přeješ dobré druhému, kde se dokážeš radovat z jeho štěstí, tam se zviditelňuje kousek království nebeského, tam vystupuje na povrch to tajemné, co "ještě není, ale už je zde" a tam se naplňuje ta zvláštní Ježíšova věta - "Boží království je mezi námi".

-Jan Tkadleček-