Zápas o duši:

Nepromarněte svou rakovinu

Verze pro tisk

 

[Poznámka vydavatele: Náš přítel David Powlison z Christian Counseling and Education Foundation, kterému byla také nedávno diagnostikována rakovina prostaty, přidal některé užitečné poznámky k 10 bodům Johna Pipera. Tyto poznámky začínají písmeny DP a jejich autorem je David Powlison.]

Tento článek jsem napsal večer před operací prostaty. Věřím v Boží uzdravující moc – pomocí zázraku i pomocí medicíny. Věřím, že je správné a dobré modlit se za oba druhy uzdravení. Rakovina není promarněna, když ji Bůh uzdraví. Jemu to přináší slávu, a proto rakovina existuje. Nebudete-li se modlit za uzdravení, může to znamenat, že promarníte svoji rakovinu. Božím plánem však nemusí být pro každého uzdravení. Existuje ještě mnoho jiných způsobů jak promarnit svou rakovinu. Modlím se za sebe i za vás, abychom tuto bolest nepromarnili.

DP: Já (David Powlison) přidávám tyto myšlenky ke slovům Johna Pipera ráno poté, co jsem obdržel zprávu, že mi našli rakovinu prostaty (3. března 2006). Deset hlavních bodů a první odstavce pod nimi jsou od něho, druhé odstavce jsou ode mne.

1. Svou rakovinu promarníte, pokud nevěříte, že byla Bohem pro vás naplánována

Neříkám, že Bůh si naši rakovinu jen používá, ale neplánuje ji. Když Bůh něco dovolí, činí tak z určitého důvodu. A tím důvodem je Jeho plán. Když Bůh předvídá, že z určitého vývoje buněk se stane rakovina, může ji zastavit, anebo nemusí. Pokud to neudělá, má k tomu svůj důvod. Jelikož je nekonečně moudrý, je správné nazývat tento důvod plánem. Satan je skutečný a způsobuje mnoho rozkoše i bolesti. Ale on není tím posledním. A tak když postihuje Jóba vředy (Jb 2,7), Jób přisuzuje tuto nemoc v konečném důsledku Bohu (2,10) a inspirovaný pisatel souhlasí: „… snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl“ (Jb 42,11). Pokud nevěříte, že Bůh pro vás naplánoval, že onemocníte rakovinou, promarníte ji.

DP: Uvědomíte-li si Jeho ruku, která vykonává své plány, neučiní to z vás stoika ani neupřímného či uměle veselého člověka. Naopak, skutečnost Božího plánu vyvolává váš upřímný výkřik a směruje ho k vašemu jedinému pravému Spasiteli. Boží plán vyzývá k upřímné řeči spíše než k rezignovanému mlčení. Zamyslete se nad upřímností žalmů, krále Chizkiáše (Iz 38) nebo Abakuka 3. Tito lidé jsou otevřeně, uvěřitelně upřímní, protože vědí, že Bůh je Bůh a vkládají do Něho svou naději. Žalm 28 vás vyučuje vášnivé, přímé modlitbě k Bohu. Musí vás slyšet. Uslyší vás. A bude vytrvale pracovat ve vás i ve vaší situaci. Tento výkřik vychází z vašeho vědomí, že potřebujete pomoct (28,1-2). Poté Bohu vyjmenujte své konkrétní problémy (28,3–5). Můžete si žalm upravit pro svou konkrétní situaci. Často nejsou „rozličné zkoušky“ (Jk 1,2), které nám život přináší, totožné s těmi, jimž čelil David nebo Ježíš - ale dynamika víry je stejná. Uvalili jste své starosti na Toho, kdo o vás pečuje, vyjádřete tedy svou radost (28,6–7): Bohem darovaný pokoj, který je nad veškeré porozumění. Protože víra vždy přeroste v lásku, vaše osobní potřeba a radost přeroste nakonec v láskyplný zájem o druhé (28,8–9). Nemoc může vašemu vědomí ukázat, do jaké hloubky Bůh již působí a vždy působil v každé životní situaci.

2. Svou rakovinu promarníte, pokud jste přesvědčeni, že je to prokletí, a ne dar

„Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Ř 8,1). „Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe“ (Ga 3,13). „Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby“ (Nu 23,23). „Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně“ (Ž 84,12).

DP: Požehnání přichází v tom, co Bůh dělá pro nás, s námi, skrze nás. Své veliké a milosrdné vykoupení přináší po fázi prokletí. Vaše rakovina sama o sobě je jedním z těch 10 tisíců „stínů smrti“ (Ž 23,4), které přicházejí na každého z nás: všechny ty hrozby, ztráty, bolesti, nedokonalosti, zklamání, zla. Ale náš Otec působí ve svých milovaných dětech to nejlaskavější dobro skrze naše nejbolestnější ztráty: někdy uzdravuje a obnovuje tělo (dočasně, do vzkříšení mrtvých k věčnému životu), vždy nás udržuje a vyučuje, abychom Ho mohli poznávat a milovat jednodušeji. Na obtížné půdě zla se vaše víra stává hlubokou a skutečnou a vaše láska se stává odhodlanou a moudrou: Jk 1,2–5; 1Pt 1,3-9; Ř 5,1–5 a 8,18–39.

3. Svou rakovinu promarníte, když hledáte útěchu ve statistikách, a ne v Bohu

Pokud máte rakovinu, není Boží plán, aby vás pocvičil v rozumových, lidských propočtech naděje na přežití a uzdravení. Svět si bere svou útěchu ze statistik. Ale ne křesťané. Jedni si počítají své vozy (procento přežití), jiní počítají koně (vedlejší účinky léčby), ale my doufáme ve jméno Hospodina, svého Boha (Ž 20,7). Boží plán je zřejmý z 2. Korintským 1,9: „… už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“. Boží záměr s námi během rakoviny (kromě tisíce jiných dobrých věcí) je vyhnat z našeho srdce všechny opory, abychom se spoléhali bezvýhradně na Něj.

DP: Bůh sám je vaší útěchou. Dává sám sebe. Píseň „Be Still My Soul (Utiš se duše má)“ od Kateřiny von Schlegel správně nakládá se statistikou: Na 100 % budeme trpět a na 100 % se setkáme s Kristem, přijde pro nás, utěší nás a obnoví nejčistší radosti lásky. Píseň „How Firm a Foundation (Základ tak pevný)“ nakládá se statistikami stejně: na 100 % si prožijete závažná strádání a váš Spasitel bude na 100 % „s vámi, aby požehnal vaše trápení a posvětil vám vaše nejhlubší strádání“. S Bohem nejde o hru na procenta, ale o život v jistotách.

4. Svou rakovinu promarníte, když budete odmítat přemýšlet o smrti

Pokud se nedočkáme Ježíšova druhého příchodu, všichni zemřeme. Je pošetilé nepřemýšlet o tom, jaké to bude, až opustíme tento život a setkáme se s Bohem. Kazatel 7,2 říká: „Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.“ Jak si to můžete vzít k srdci, když o tom nebudete přemýšlet? Žalm 90,12 říká: „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Počítat naše dny znamená přemýšlet o tom, jak je jich málo a že přijde konec. Jak získáte moudrost srdce, když o tom odmítáte přemýšlet? Jaká je to ztráta, když nepřemýšlíme o smrti.

DP: Pavel popisuje Ducha svatého jako neviditelný, vnitřní „závdavek“ jistoty života. Vírou nám Pán dává ochutnat, jak sladká bude realita věčného života v přítomnosti našeho Boha a Krista. Mohli bychom také říct, že rakovina je takovým „závdavkem“ nevyhnutelné smrti, protože nám dává zakusit zlou realitu naší smrtelnosti. Rakovina je ukazatel směrující k něčemu daleko většímu: k poslednímu nepříteli, kterému musíte čelit. Ale Kristus tohoto posledního nepřítele porazil: 1. Korintským 15. Smrt pohltilo vítězství. Rakovina je jen jednou z nepřítelových průzkumných hlídek na výjezdu. Pokud jste dítětem vzkříšení, můžete se jí podívat do očí, vždyť nemá žádnou definitivní moc.

5. Svou rakovinu promarníte, pokud si myslíte, že „porazit“ rakovinu znamená především zůstat naživu, a ne ctít a uchovávat Krista ve svém srdci

Během onemocnění rakovinou nejsou Satanovy a Boží plány s vámi totožné. Satan chce zničit vaši lásku ke Kristu. Božím plánem je vaši lásku ke Kristu prohloubit. Rakovina nezvítězí, pokud zemřete. Zvítězí, pokud přestanete chovat Krista ve svém srdci. Božím plánem je „odstavit“ vás od tohoto světa a nasytit vás dostatečností Krista. Pomůže vám vyslovit a prožít totéž, co apoštol Pavel: „A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko.“ A pomůže vám také, abyste si uvědomili, že „život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk“ (Fp 3,8; 1,21).

DP: Chovat Krista ve svém srdci obsahuje dva ústřední projevy víry: zoufalou potřebu a překypující radost. Mnohé žalmy volají v mollové tónině: Ctíme svého Spasitele tím, že potřebujeme, aby nás zachránil od skutečných starostí, skutečných hříchů a skutečného trápení, skutečného utrpení. Mnohé žalmy zpívají v durové tónině: Ctíme svého Spasitele tím, že se v Něm těšíme, milujeme Ho, děkujeme Mu za všechny výsady, které nám udělil, radujeme se, že Jeho spasení je tím nejdůležitějším na světě a že On bude mít poslední slovo. A mnohé žalmy začínají v jedné tónině a končí v druhé. Chovat Krista v srdci není jednobarevná záležitost, prožíváte s Ním celé spektrum lidských zkušeností. „Porazit“ rakovinu znamená žít s vědomím toho, že Otec má se svými milovanými dětmi slitování, protože ví, jak jsme utvořeni, že jsme jen prach. Ježíš Kristus je ta cesta, pravda a život. Žít znamená poznávat Ho a poznávat Ho znamená milovat.

6. Svou rakovinu promarníte, když budete věnovat příliš mnoho času čtení o rakovině, a nedostatečné množství času čtení o Bohu

Není špatné mít znalosti o rakovině. Neznalost není ctnost. Avšak touha vědět stále více a více o rakovině a nedostatek zápalu poznávat stále více Boha je projevem nevíry. Rakovina je určena k tomu, aby nás probudila do Boží reality. Je určena k tomu, aby nám dala sílu k naplnění příkazu: „Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat“ (Oz 6,3). Je určena k tomu, aby nás probudila k poznání pravdy Daniela 11,32: „Ti, kteří se znají ke svému Bohu, zůstanou pevní a budou podle toho jednat.“ Je určena k tomu, aby z nás vytvořila neotřesitelné a nezničitelné duby: „… oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří“ (Ž 1,2). Jaká je to marnost, když ve dne v noci čteme o rakovině, namísto abychom četli o Bohu.

DP: To, co platí pro vaše čtení, platí také pro rozhovory s lidmi. Druzí lidé budou často vyjadřovat svou péči a starost tím, že se vás budou ptát na vaše zdraví. To je dobré, ale rozhovor se na tom jednoduše zasekne. Hovořte s nimi tedy otevřeně o své nemoci, žádejte je o modlitby a radu, ale poté změňte směr rozhovoru a řekněte jim, jak vás Bůh zachovává svou milostí, která má deset tisíc podob. Robert Murray McCheyne moudře řekl: „Za každý pohled na své hříchy se podívejte desetkrát na Krista.“ Postavil se tak naší tendenci zvrátit ten poměr na 10:1 pro dumání nad našimi chybami a zapomínání na Pána milosti. To, co McCheyne říká o našich hříších, můžeme také aplikovat na svá utrpení. Ke každé větě, kterou řeknete ostatním o své rakovině, řekněte deset vět o svém Bohu a své naději, o tom, co vás Bůh vyučuje a o malých požehnáních každého dne. Za každou hodinu, kterou strávíte průzkumem a diskuzí o rakovině, se věnujte 10 hodin průzkumu a diskuzi o vašem Pánu a službě. Vztahujte vše, co se dozvídáte o rakovině, zpět k Němu a Jeho záměru, a nebudete posedlí rakovinou.

7. Svou rakovinu promarníte, když dovolíte, aby vás zahnala do samoty, místo aby prohloubila vaše vztahy očividnou láskou

Když Epafroditus přinesl Pavlovi dar, který poslala církev ve Filipech, onemocněl tak, že téměř zemřel. Pavel píše Filipským (2,26-27): „Stýskalo se mu totiž po vás všech a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci.“ Jaká úžasná reakce! Nečteme zde, že Filipští byli znepokojeni, protože onemocněl. Byl znepokojen, protože se doslechli o jeho nemoci. Takové srdce v nás Bůh chce stvořit skrze rakovinu – srdce hluboce milující a starostlivé. Nepromarněte svou rakovinu tím, že se uzavřete do sebe.

DP: Naše kultura je zděšená ze smrti. Je posedlá medicínou. Jejími modlami jsou mládí, zdraví a energie. Snaží se skrývat všechny známky slabosti a nedokonalosti. Ostatním přinesete obrovské požehnání, když ve své slabosti budete žít otevřeně, s vírou a láskou. Když se otevřete vztahům, navzdory tomu že jste bolaví a slabí, paradoxně posílíte ostatní. „Sobě navzájem“ je obousměrná ulice štědrého dávání a vděčného přijímání. Vaše potřeba dává ostatním příležitost milovat. A protože nejvyšším Božím cílem vždy je, aby ve vás byla láska, Jeho nejlepším a nejradostnějším lekcím se naučíte tím, že budete nacházet drobnosti, kterými budete moci vyjádřit zájem o druhé i ve chvílích své největší slabosti. Veliká slabost, která ohrožuje život, se může projevit jako úžasně osvobozující. Nezbývá vám nic jiného, než být milován Bohem a lidmi a milovat Boha a ostatní.

8. Svou rakovinu promarníte, když se budete rmoutit jako ti, kdo nemají naději

Pavel používá tento slovní obrat ve vztahu k těm, kteří truchlili nad smrtí svých milovaných: „Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.“ (1Te 4,13). Smrt vede k zármutku. Dokonce i věřící, kteří umírají, pociťují ztrátu – ztrátu těla, ztrátu svých milovaných, kteří zde zůstávají, ztrátu služby na této zemi. Avšak tento zármutek je jiný – je prostoupen nadějí. „V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána“ (2K 5,8). Nepromarněte svou rakovinu tím, že se budete rmoutit jako ti, kdo nemají naději.

DP: Ukažte světu tento jiný způsob zármutku. Pavel řekl, že by měl „zármutek na zármutek“, kdyby jeho přítel Epafroditus zemřel. Už truchlil – pociťoval bolestnou váhu nemoci svého přítele a truchlil by dvojnásobně, kdyby jeho přítel zemřel. Ale tento láskyplný, upřímný smutek zaměřený na Boha šel bok po boku s „radujte se vždycky“ a „Božím pokojem, který převyšuje každé pomyšlení“ a „upřímnou starostí o vás“. Jak jen může bolest srdce jít ruku v ruce s láskou, radostí, pokojem a nezničitelným vědomím, že život má svůj záměr? Ve vnitřní logice víry to dává dokonalý smysl.

Protože máte naději, můžete prožívat utrpení tohoto života intenzivněji. Smutek, který nemá žádnou naději, často naopak volí popření, útěk nebo zaneprázdněnost, protože nedokáže čelit skutečnosti, aniž by ho to rozrušilo. V Kristu víte, co je v sázce, a tak intenzivně prožíváte špatnost tohoto padlého světa. Neberete bolest a smrt jako samozřejmost. Milujete, co je dobré, a nenávidíte, co je zlé. Vždyť jdete ve stopách „muže bolesti, zkoušeného nemocemi“. Ale tento Ježíš si vybral svůj kříž dobrovolně „pro radost, která byla před Ním“. Žil a zemřel v nadějích, které se všechny vyplnily. Jeho bolest nebyla utišena popřením nebo léky, ani nebyla poskvrněna zoufalstvím, strachem nebo chytáním se stébla naděje, která by mohla změnit Jeho situaci. Ježíšovy poslední sliby přetékají radostí pevné naděje uprostřed soužení: „Moje radost bude ve vás a vaše radost bude plná. Váš smutek se obrátí v radost. Vaši radost vám nikdo nevezme. Proste a bude vám dáno, aby vaše radost byla plná. Toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti (výběr z Jana 15–17).

9. Svou rakovinu promarníte, když zacházíte s hříchem stejně bezstarostně jako předtím

Jsou pro vás vaše hříchy, které vás pronásledují, stejně přitažlivé jako před nemocí? Pokud ano, promarňujete svou rakovinu. Rakovina je naplánována proto, aby v nás zničila chuť k hříchu. Pýcha, chtivost, žádostivost, nenávist, neochota odpustit, netrpělivost, zahálčivost, otálení – to jsou všechno nepřátelé, proti nimž je rakovina určena. Nepřemýšlejte pouze o boji proti rakovině, přemýšlejte také o boji spolu s rakovinou. Všechny tyto věci jsou horší nepřátelé než rakovina. Nepromarněte moc rakoviny rozdrtit tyto nepřátele. Ať přítomnost věčnosti způsobí, že budou hříchy časnosti vypadat tak marné, jak ve skutečnosti jsou. „Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (Lk 9,25).

DP: Utrpení je opravdu určeno k tomu, aby vás zbavilo hříchu a posílilo vaši víru. Pokud jste bezbožní, pak utrpení váš hřích zvětší. Budete ve svém způsobu života zahořklejší, zoufalejší, závislejší, ustrašenější, zběsilejší, vyhýbavější, sentimentálnější? Budete předstírat, že je všechno jako obvykle? Smíříte se za těchto podmínek se smrtí? Ale pokud patříte Bohu, pak vás utrpení v Kristových rukách změní, vždy pomalu, někdy rychle. Smíříte se s životem i smrtí za Jeho podmínek. On vás zjemní, pročistí, očistí od marností. Způsobí, že Ho budete potřebovat a milovat. Přenastaví vaše priority, takže první věci budou prvními častěji. Půjde s vámi. Samozřejmě že občas selžete, možná vás přemůže podrážděnost nebo stísněnost, pomyšlení na únik nebo strach. Ale On vás vždycky zvedne tam, kde zakopnete. Váš vnitřní nepřítel – morální rakovina desettisíckrát smrtelnější než vaše fyzická rakovina – bude umírat, jak budete pokračovat v hledání a nalézání svého Spasitele: „Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit“ (Žalm 25).

10. Svou rakovinu promarníte, pokud ji nepoužijete jako prostředek ke svědectví o Kristově pravdě a slávě

Křesťané nikde nejsou náhodou. Když se někde ocitneme, vždy jsou pro to důvody. Přemýšlejte o tom, co Ježíš řekl o nepříjemných, neplánovaných okolnostech: „Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví“ (Lk 21,12–13). Stejně je tomu s rakovinou. Je to příležitost, abyste mohli nést svědectví. Kristus je hoden nekonečné úcty. Zde je zlatá příležitost ukázat, že má mnohem větší cenu než život. Nepromarněte ji.

DP: Ježíš je váš život. On je muž, před kterým poklekne každé koleno. Porazil smrt jednou provždy. Dokončí, co začal. Dovolte svému světlu svítit životem v Něm, Jím, skrze Něho, pro Něho. Jeden ze starých církevních kancionálů to vyjadřuje takto:

Kristus se mnou, 
Kristus ve mně,
Kristus za mnou,
Kristus přede mnou,
Kristus vedle mě,
Kristus k mé útěše a obnovení,
Kristus pode mnou,
Kristus nade mnou,
Kristus v tichu,
Kristus v nebezpečí,
Kristus v srdcích všech, kteří mě milují,
Kristus v ústech přítele i cizince.

(Z „I bind unto myself the name“)

Při onemocnění rakovinou budete potřebovat, aby vaši bratři a sestry svědčili o pravdě a Kristově slávě, aby s vámi šli, aby vedle vás žili svou víru, aby vás milovali. A to samé můžete udělat pro ně a pro všechny ostatní, jak se budete stávat srdcem, které miluje Kristovou láskou, a ústy plnými naděje pro přátele i cizí lidi.

Pamatujte, že nejste sami. Dostane se vám pomoci, kterou potřebujete: „Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši“ (Fp 4,19).

Pastor John