V patologii, vědě diagnózy, výraz "skleróza" popisuje kornatění tělesné tkáně nebo části těla. V psychologii existuje stav, který se dá nazvat sklerózou mysli. Patří k němu kornatění nervových buněk, které zabraňuje převodu pocitů. V duchovní oblasti existuje choroba podobající se těmto dvěma stavům, která má záporný účinek na duchovní vývoj. Výstižný název tohoto stavu je "skleróza duše". Apoštol Pavel v epištole k Efezským poukazoval na stav duše, ve kterém je oběť nepřístupná pravdě - duchovně bez citu. Následkem tohoto stavu se člověk stane přítelem lží, nemravnosti a podobného zla. Tak, jako jsou určité přijímače naladěny, aby zachytily programy na určité vlnové délce, tak i oběť duchovní sklerózy je přitahována tím, co je nečisté a smyslné.

Z historie i ze soudobého pozorování je patrno, že evangelium Ježíše Krista má na posluchače dvojí účinek. Buď je požehnáním, nebo klatbou. Buď posluchače naladí, nebo zatvrdí. Buď uzdraví, nebo poškodí, obdaří, nebo odejme. Apoštol Pavel líčí dvojí účinek, jaký mají křesťané na svět kolem nich:

  • Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životadárnou vedoucí k životu. (2 K 2,16)

Poselství, které požehná, povzbudí a posílí jedny, přinese nemilosrdnou kritiku druhých. Totéž slunce, jehož účinek je zelená zahrada v jedné části světa, způsobuje poušť jinde. Tentýž Bůh, který obměkčil Mojžíšovo srdce a poslal ho, plachého a pokorného, aby vyvedl Izraele z egyptské poroby, zatvrdil srdce faraonovo.

Mnozí zbožní lidé vyrostli v biblickém prostředí a tato okolnost přispěla k jejich příkladnému křesťanskému životu. Ale víme, že samotné biblické prostředí nezaručuje zbožné lidi. Charles Darwin, který nebyl zrovna přítelem křesťanství, vyrostl v náboženském prostředí. Dokonce studoval teologii s úmyslem stát se duchovním. Nedá se říci, že povolání, které si na místo toho později zvolil, obohatilo svět. Karel Marx, přestože byl Žid, byl vychován v protestantské křesťanské rodině. Voltaire, známý francouzský nevěrec, prošel jezuitskou školou. Matka Josefa Stalina byla zbožná a přála si, aby si její syn zvolil kariéru ortodoxního kněze. V patnácti letech byl poslán do teologického semináře. Netvrdím, že tito muži měli zdravý biblický základ, ale všichni byli obeznámeni s Kristovým učením a s vlivem náboženství. Během svého dospívání se od Boha odvrátili a svá srdce zatvrdili.

Stezky, které si lidé zvolí, jim nejsou vnuceny, nejsou jen výsledkem vnějších vlivů prostředí, nad nimiž člověk nemá kontrolu. Nejsme ani bezmocné oběti okolí; že se musíme stát tím, co pro nás druzí určí. Toto se neshoduje se silným varováním Nového zákona, které se týká svobodné vůle. Bible uznává jenom dvě skupiny lidí - ty, kteří "chtějí", a ty, kteří "nechtějí". Dwight Moody říkával, že jsou pouze dva druhy lidí, "kdokoli chce" a"kdokoli nechce". Myslím, že měl pravdu. Nikdo nemusí být ztracen. Bůh nemá oblíbence, nikomu nenadržuje. Nenabídne milost jedněm a druhým ne. Kdekoli najde poctivé, upřímné duše, dá se takovým lidem nějakým způsobem poznat. Ale když někdo dopustí, že jeho duchovní vývoj zkornatí následkem úmyslného odmítnutí pravdy, Bůh má jenom jednu možnost. Nechá člověka dokonat, co si usmyslil. Bůh není diktátor.

Existuje něco, co Bůh nemůže udělat? Bůh má své hranice. Např. v Titovi 1,2 se dozvíme, že Bůh nemůže lhát. Ve 14. kapitole Jana čteme, že nemůže nikoho přijmout jinak než skrze svého Syna (v. 6). Apoštol Pavel nám říká v 1K 15,50, že se Bůh nemůže zjevit "tělu a krvi", což prostě znamená, že musíme přijmout Jeho Ducha do srdcí, jestli Ho máme kdy poznat. A je to záležitost volby.

Nevím, jestli kdo z vás viděl sklerózu duše v tom nejkritičtějším stupni. Viděl jsem lidi, kterými nepohnula tragédie, ztráta blízkých příbuzných, ba ani jejich vlastní konfrontace se smrtí. Znám člověka, který umíral na rakovinu, a věděl, že nemá naději na uzdravení. Ale každá jeho věta byla plna rouhání. Většinou byl opilý. Ten člověk měl víc než rakovinu kostí; měl sklerózu duše! Tato choroba nepředstavuje Boží vůli, ale vůli jednotlivce. Skleróza duše není oko úmyslně zavřené světlu, nebo ucho zacpané Božímu slovu, ale je to lidské srdce, zavřené Božímu Duchu. Farizejové měli sklerózu duše.

  • Proto nemohli věřit, neboť Izajáš také řekl: "Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím." (Jan 12,39-40)

Všimněte si toho výrazu: "Proto nemohli věřit...". Jejich schopnost uvěřit byla zkornatělá; jejich možnost uvěřit byla ztracena v hlubině jejich vzpoury proti pravdě. Tak jako svaly, které nejsou užívány, zakrní; jako zavřené oko ztratí možnost vidění; jako zacpané ucho nezachytí zvuk, tak i srdce, které se vytrvale odvrací od Boha, ztratí nejen schopnost, ale i přání vidět a poznat Boha. Jaká je to tragédie, když skleróza duše napadne člověka a okrade jej o každou známku slušnosti, v myšlence i ve slovu! Takoví lidé žijí v pekle, ještě dříve než tam přijdou.

Mozkoví specialisté říkají, že každé rozhodnutí se vryje do mozkových buňek jako jemné stopy. Opakovaná rozhodnutí, ať už dobrá nebo špatná, zvětší hloubku stopy, až je z ní "kolej", ze které se jednotlivec nemůže vyprostit. V mládí je mysl jen lehce zbrázděna a změna je rychlejší, ale věkem jsou rýhy hlubší a změna nepřichází snadno. Postup sklerózy dokoná své dílo, a oběť nejen že nechce věřit, ale ztratí i schopnost uvěřit!

Je-li vaše srdce ochotné a citlivé, dosud jste unikli skleróze duše. Není-li ve vás žádná odezva, jste ve vážném nebezpečí! Ať už je váš stav jakýkoli, toto Boží slovo je určeno vám:

Proto, jak říká Duch svatý:

  • Jestliže dnes uslyšíte Jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru. (Žd. 3,7-8)

- John D. Jess - přeložil F. Hůlka -