V září 2003 jsem dostal z Trans World Rádia následující zprávu: Milý bratře Pavle, chtěl bych Vám poslat alespoň okruh otázek k "našemu" pořadu na téma Jak se nestat "starým měchem". Myslím, že se budeme točit okolo oddílu Písma, že "nové víno patří do nových měchů.", a budeme se snažit, tedy Vy, jej vyložit; tedy co znamená "mladé víno, co je staré, co je měch", pak už jen aplikace ze života a do života.

Po vysílání jsme se z TWR dozvěděli, že během dne přišlo několik reakcí, z toho dva posluchači chtěli nahrávku a také napsala dívka, která chtěla odpovědět na to, že "Staré víno je lepší". Takže to je už ošetřené a dočká se odpovědi. Nevím, jaké máte zkušenosti z HCJB, ale když u nás někdo chce sobotu nahrát, je to úspěch. Myslím, že jsme zaujali. Děkujeme.

Podívejme se tedy společně na oddíl Písma, který posluchače zaujal a doufám, že zaujme i Vás čtenáře. V úvodu pořadu jsem přečetl následující verše:

• (33) Oni mu řekli: "Učedníci Janovi se často postí a konají modlitby, stejně tak i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí." (34) Ježíš jim řekl: "Můžete chtít, aby se hosté na svatbě postili, když je ženich s nimi? (35) Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v těch dnech, se budou postit." (36) Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. (37) A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar. (38) Nové víno se musí dát do nových měchů. (39) Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ,Staré je lepší.`" (Lukáš 5:33-39)

Souběžný text, který jsem v rozhlase citoval, byl z Mt 9:14-17 a najdeme jej ještě jednou v Mk 2:18-28.

Jedna e-mailová reakce nám poslouží k rozvinutí odvysílaného pořadu:

* Milý Pavle,

nedávno jsi na sobotní frekvenci Proglasu hovořil o nové záplatě a novém vínu. Myslím, že jsi citoval Matouše, u Marka je to ve 2,21-22. Dovol mi napsat, jak vykládám tento oddíl. Velká myšlenka zde je nebezpečí zaměňování období zákona a milosti. Staré sukno a staré nádoby na víno jsou obrazem Zákona, nová záplata a nové víno pak obrazem milosti. Nové sukno hovoří o křesťanském svědectví, jak je vydáváno námi věřícími lidem kolem nás. Nové víno hovoří o křesťanské radosti v našem nitru. Sukno je tedy vnější představení a víno vnitřní radost v srdci. Co chce Pán Ježíš říct, je, že ani záměna ani směšování zákona s milostí nejsou možné. Jelikož k tomu v průběhu církevních dějin docházelo (učení, že Církev je duchovní Izrael a pokračování Izraele), bylo zničeno křesťanské svědectví i křesťanská radost. Ř 10,4, Žd 7,18-19 hovoří o slabosti a neužitečnosti toho starého, podobně jako staré sukno a staré nádoby jsou nepotřebné. Zákon má usvědčovat hříšníka z hříchu. Není ale životním pravidlem pro křesťana. Chce-li žít křesťan podle zákona, pak se vytrácí radost ze života takového křesťana. Velká myšlenka tedy je změna aiónů, ke které došlo obětí Kristovou. Je dobré, když si můžeme v lásce ukazovat na rozdílné postoje a přístupy k chápání jistých učení Božího slova. Ovšem zůstáváme ve fundamentálních pravdách o Kristově Božství a člověčenství, Jeho díle na Golgotě a spáse milostí a vírou v Jeho zástupnou smrt za nás. To je učení Kristovo, jak se píše v 2. Janově. S přátelským pozdravem
- JM -

Reakce posluchače nám pomůže rozšířit to, co jsem během vysílání nejen řekl, ale i neřekl buď z časové tísně nebo, a to je častější případ, že při živém vysílání člověku všechno tak rychle nedojde. To snad známe všichni. S odstupem času si pak říkáme - proč jsem to neřekl takhle, a proč jsem toto opominul. Proto dávám přednost psané formě, ale ani ta není dokonalá. Pisatel i čtenář, na rozdíl od posluchačů, se může k tomu, co čte, vrátit, přemýšlet, studovat, vyhledat další verše, které na dané téma hovoří. Potom můžeme vést dialog nejen s posluchači, ale i čtenáři časopisu a webových stránek.

První část e-mailu

* Dovol mi napsat, jak vykládám tento oddíl. Velká myšlenka zde je nebezpečí zaměňování období zákona a milosti. Staré sukno a staré nádoby na víno jsou obrazem zákona, nová záplata a nové víno pak obrazem milosti. Nové sukno hovoří o křesťanském svědectví, jak je vydáváno námi věřícími lidem kolem nás. Nové víno hovoří o křesťanské radosti v našem nitru. Sukno je tedy vnější představení a víno vnitřní radost v srdci. Co chce Pán Ježíš říct, je, že ani záměna ani směšování Zákona s milostí nejsou možné.

Vcelku k této úvodní části mohu říci "Amen", pokud jde o staré - Zákon a nové - Milost. Co však představuje šat a víno, vidím jinak; doložím verši proč. Vysvětleme si nejprve použitou symboliku. Co měchy a víno představují nebo zobrazují, čeho jsou pouhým fyzickým stínem:

• A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí. (Matouš 9:10-17)

1) Měch je pouze fyzický stín, který představuje lidskou nádobu, zobrazuje stav vnitřního člověka, totiž, zda je jeho srdce staré nebo nové. Vnitřní stav člověka již ale není fyzický stín, je to jeho skutečné duchovno, je to jeho stará nebo nová duchovní realita, tedy kdo je duchovně mrtev nebo vzkříšen.

Starý měch nepředstavuje pravého Abrahamova potomka; představuje neznovuzrozeného člověka s duchovně neobřezaným srdcem, toho, jenž v dnešní době milosti spoléhá nebo v době Zákona spoléhal, pokud se jeho spásy týká, částečně na skutky staré mojžíšovské smlouvy.

Nový měch představuje pravého Abrahamova potomka, nověstvořeného, znovuzrozeného, nového člověka s duchovně obřezaným srdcem, jenž spoléhá pouze na novou smlouvu Ježíše Krista.

2) Víno je pouze fyzický stín, ukazuje čím nebo kým je lidské srdce naplněno, jakou duchovní skutečnost konzumuje tj. pije a v sobě přechovává.

Staré víno představuje skutky mojžíšovského zákona. Fyzický Izrael byl mnohokrát ve Starém zákonu připodobněn k vinici a vinné révě, kterou Bůh obhospodařoval, a přesto vydávala jen pláňata, kromě malého ostatku!

Nové víno představuje milost samotného Ježíše Krista - Jeho zákon. Ježíš Kristus je ten pravý kmen vinné révy, On je tou pravou vinnou révou, kterou vždycky byl. Kalich plodu vinné révy zobrazuje Kristovu krev nové smlouvy, kterou prolil za mnohé.

Na tomto místě vřele doporučuji, je to nutné, abyste si pečlivě a dopodrobna prostudovali článek Mika Adamse "Dilema Žida Staré smlouvy" v ZODu 78, str. 17. V něm se dovíte, že stará vinná réva (víno) představovala národní Izrael a s ním spojený mojžíšovský zákon. Opravdová víra "v Mojžíše", věřit mojžíšovským spisům, znamenalo za starozákonních dob víru "v Krista". Historicky však naprostá většina národního Izraele, kromě ostatku, nikdy Mojžíšovi nevěřila, protože Mojžíš psal o Kristu. Kdo skutečně věřil Mojžíšovi, ten věřil v kontextu Starého zákona v Krista a byl skrze Krista pravým Abrahamovým potomkem:

• Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neboť on psal o mně. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům? (Jan 5:46-47)

A samozřejmě se v článku také dovíme, že tou pravou věčnou vinnou révou, tím novým vínem je Ježíš Kristus:

• Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. (Jan 15:1)

To bylo pro národní Izrael šokující, protože ve své většině nevěřil Mojžíšovi a neviděl v mojžíšovských spisech Ježíše Krista! To je také to, co židy odsoudí:

• Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději [ale nevěříte jeho spisům (47)]. (Jan 5:45)

Tragedie židů, ale i "křesťanů", tedy zdánlivých věřících, je v tom, že formálně složili a skládají svou naději v Písmo, ale dodnes, kromě ostatku, nevědí, o kom Písmo vůbec je. Srdcem nevěří, že je o Ježíši Kristu!

Bez těchto základních stavebních kamenů popsaných v článku "Dilema Žida Staré smlouvy" v ZODu 78, na str. 17, plně nepochopíme, koho má Ježíš na mysli, když hovoří o starém a novém víně. Pojďme a rozeberme si úvodní verše.

Nemísitelnost staré a nové látky

• Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. (Lukáš 5:36)

Nová nesepraná látka se nesmí přišít na staré seprané šaty. Při prvním praní by se srazila a zalátaná díra by se ještě zvětšila. Ježíš v podstatě říká, že stará mojžíšovská smlouva zákona, kterou sám Pán Ježíš Kristus naplnil, nemůže být látána novou Kristovou smlouvou milosti! Nesmíme mísit staré a nové. Opravdová víra starozákonního žida v Mojžíšovy spisy byla vlastně vírou v Ježíše Krista, protože Mojžíš o něm v obrazech psal. Tato víra byla plně spásná, přestože byla zahalena jistým, v té době nezjeveným, tajemstvím. V novozákonní době, kdy Pán Ježíš Kristus svým ukřižováním odhalil toto tajemství, které oko nevidělo a ucho neslyšelo, je však víra v mojžíšovské spisy naprosto nedostatečná. V novozákonní době totiž Boží Duch přebývá v každém věřícím! Proto žádný opravdový věřící dnes nepotřebuje žádného zprostředkovatele, ani Mojžíše:

• Petr promluvil a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni. Tu přišel oblak a zastínil je a z oblaku se ozval hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte." Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. (Marek 9:5-8)

Nesmíme, a ani to nejde, zalátat Mojžíše Kristem! Vše se roztrhá a nezůstane ani Mojžíš ani Kristus. Ani jednu záplatu z Kristova šatu zákona milosti nelze přišít na starý mojžíšovský šat zákona skutků. Potom by jej Kristus plně nenahradil. Neoblékáme si přece staré šaty skutků zalátané novými záplatami milosti. Oblékáme nový bílý šat milosti a tím šatem je Kristus:

• ...oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. (Ř 13:14)
• Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. (Zjevení 3:18)

Biblický jazyk je plný symboliky. Fyzické stíny nesmíme zaměnit za duchovní skutečnost, na kterou poukazují. Fyzický stín a duchovní skutečnost jsou neslučitelné, stejně jako je neslučitelný "Mojžíš" s Kristem, přestože Mojžíš na Krista neustále ukazoval. I kdybychom se oblékli do fyzického stínu, do toho nejbělostnějšího utkaného roucha, nebo studovali Mojžíše nahoru a dolů, tak nám nic neprospějí, pakliže nejsme v té duchovní skutečnosti, jíž je Kristus.

Neslučitelnost nového vína se starými měchy

• A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar. (Lukáš 5:37)

Tak jako jsou nemísitelné seprané, tedy použité šaty s novými, nepoužitými, tak podobně, nové víno se nemůže uskladňovat ve starých vacích. Staré měchy představují ty, v kterých bylo nebo stále je "uskladněno" staré víno mojžíšovského Zákona, nebo ty, kdo "nepijí" z Krista z jakéhokoliv jiného důvodu! Tyto staré měchy jsou zpuchřelé, vytahané, nepružné a zchátralé. Starý měch představuje nábožensky založeného neznovuzrozeného člověka, žida nebo pohana, toho, jenž doufá v obrazy slibů první smlouvy skutků, místo aby doufal ve skutečné naplnění slibů nové smlouvy milosti - což je Kristus. Jestliže nalijeme nové víno Kristova evangelia do starého měchu, do duchovně neobřezaného srdce, do přirozeného člověka, ať již věří v cokoliv, tlak evangelia nevydrží a praskne.

• Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2. Korintským 4:3-4)

Kdokoliv, kdo staví svoji teologii spásy na staré smlouvě, kdo vkládá, i jen částečně, naději ve starou smlouvu, kdo doufá ve vše nebo v nic, kromě pravé vinné révy - Ježíše Krista, ten nesnese novou smlouvu milosti, protože jeho srdce není dostatečně "pružné", aby vydrželo tlak Ježíše Krista. Prasklý starý měch je obraz nejen promarněného náboženského, ale i ateistického života bez Krista a věčnosti trávené daleko od Pánovy slávy, kde je tma, pláč a skřípění zubů. Starý měch praskl a byl zmařen, nové víno vyteklo, ale nevrátilo se s prázdnou. Jeho účinnost byla omezena následujícím způsobem:

• Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, ... (2. Korintským 2:16a)

Slučitelnost nového vína s novými měchy

Nové, mladé víno představuje Krista, jeho evangelium milosti, a nic navíc. Jestliže nalijeme nové víno, Pána Ježíše Krista, do nových měchů, do znovuzrozených obřezaných srdcí, potom se jeho účinek jistě nemine cílem:

• ... druhým [jsme] vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? (2. Korintským 2:16a)

Nový měch, naplněný novým vínem milosti Ježíše Krista, již nestojí o staré mojžíšovské víno nedodržitelného zákona skutků, protože Zákon nikdy neobsahoval ani drobet milosti, ačkoliv byl dán Izraelcům skrze Mojžíše na Sínaji z té největší Boží milosti. Proto,

• Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás [nové nádoby naplněné Kristem] za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí [to je to staré víno národního Izraele], ale skutečnost je Kristus [to je to nové víno, jež přebývá v nových nádobách]. (Koloským 2:16-17)

Ježíšovo podobenství je zřejmé. Nové víno, Ježíš Kristus a jeho zákon, může být "uchován" pouze v nových pružných nádobách:

• Nové víno se musí dát do nových měchů. (Lukáš 5:38)
• ... Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí [nové víno i nové měchy]. (Matouš 9:17b)

Evangelium Ježíše Krista je uchované, a nová nádoba, nověstvořený člověk je zachráněn pro věčnost. Pouze z nové nádoby může být naléváno nové víno. Pouze znovunarozený člověk může roznášet evangelium ztracenému světu - nejen starým nádobám.

• Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus [jsem naplněn pravou vinnou révou]. (1K 9:20-21)

Nové měchy jsou mladé, pružné. Když v nich nové víno pracuje, tlak oxidu uhličitého je neroztrhne, podvolí se tlaku. Nově obřezané srdce znovuzrozeného člověka vydrží tlak evangelia. Nové srdce expanduje natolik, že se do něj Ježíš Kristus "vejde". Pro staré srdce, pro přirozené staré měchy je Kristus buď kamenem úrazu (židy) nebo bláznovstvím (pohany). Staré nádoby pod ním praskají.

Nové, mladé víno je Kristus sám, protože On je ten pravý vinný kmen. On je to nové, mladé víno, plod vinné révy, které je obrazem nové smlouvy milosti:

• Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." (1. Korintským 11:25)

Je staré víno opravdu lepší?

• Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ,Staré je lepší.` (Lukáš 5:39)
• A nikdo, kdo pil staré, nechce hned nové, neboť říká: "Staré je lepší." (Lukáš 5:39 Kralická)

Někteří naši bratři v Kristu tento verš vykládají v tom smyslu, že staré víno je lepší a vyzrálejší. V podstatě, že hluboké Boží pravdy se skladují ve starších, duchovně vyzrálejších nádobách, že evangelium musí dozrát jako víno, tedy čím starší, tím lepší. Jinými slovy, tento výklad je v naprostém protikladu s naším výkladem.

Všimněte si rozdílného překladu slovesa "pít". V ekumenickém překladu - napije - tedy budoucí čas a v Kralické bibli - pil - tedy minulý čas. Aby to bylo ještě zamotanější, Roháček toto sloveso překládá přítomným časem - pije:

• A nikto, kto pije staré, nechce hneď nového, lebo hovorí: Staré je lepšie. (Lukáš 5:39)

Nejsem žádný znalec řečtiny, přesto jsem si dovolil z interlineární řecko-anglické bible a za pomoci Strongovy konkordance s hebrejským a řeckým lexikonem přeložit tento 39.verš takto:

• Ale [kai] nikdo hned [eutheos] netouží [thelei] po novém poté, co se napil starého, protože říká: ,Staré je užitečnější [chrestoteros]`. (Lukáš 5:39)

Chrestos <Strongovo číslo 5543> znamená lepší ve smyslu užitečnosti a použitelnosti, lépe vyhovuje, hodí se více, je ctnostnější.

Žádný překlad, kromě ekumenického, které v různých jazycích mám, nepoužívá budoucí čas napije. Ekumenický překlad také vynechal příslovečné určení času hned - eutheos, ve frázi - nechce hned nové. Prostě, kdo pije nebo se již napil starého, nechce hned nové. To znamená, že později se nového může, ale nemusí napít. Žádný přirozený člověk, ať žije z mojžíšovské smlouvy, jakéhokoliv přirozeného náboženství, tj. i z ateismu a pije zaběhnuté staré víno, o kterém je přesvědčen, že je to pravé a lepší, nechce hned nové víno, není okamžitě připraven přijmout kalich nové smlouvy zapečetěný Kristovou krví. Obrazy měchů a vína, starých a nových šatů předchází tento kontext:

• Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky [starými měchy]?" On to uslyšel a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví [narážka na farizejskou sebespravedlnost], ale nemocní [ti, kdo jsou dosud starými měchy]. Jděte a učte se, co to je: "Milosrdenství chci [nové víno], a ne oběť [staré víno]. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky [staré měchy]." Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se ho: "Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim řekl: "Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich [Ježíš Kristus] s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit." (Matouš 9:10-15)

Zde jsou v kontrastu staré a nové šaty, staré a nové měchy, staré a nové víno; mojžíšovská první smlouva i nová smlouva milosti Ježíše Krista, přirození i znovuzrození lidé. Ježíš farizeům v podstatě říká, že jsou nezpůsobilí pro evangelium, že do nich nemůže být nalito nové víno nové smlouvy, protože jsou nepružní jako staré měchy.

Nemísitelnost starého a nového

Stará smlouva zobrazuje fyzicky na mnoha místech nemísitelnost fyzických stínů a tím ukazuje na nemísitelnost duchovních skutečností. Izraelský národ byl fyzickým stínem pravého, skutečného duchovního Božího lidu, tj. církve, jenž není určen národností, ale abrahamovským zaslíbením skrze Krista. Navíc, židé měli v opatrování Boží Písmo. Celá stará nebo první smlouva ukazovala a byla stínem a obrazem skutečnosti, jež je Kristus. Židé byli odděleni fyzicky od ostatních národů zákonem, svými zvyky, svátky, tradicí, jídelníčkem, oblečením a celým každodenním životem. Od pohanů byli odděleni už jen takovými předobrazy jako:

• Dbejte na má nařízení. Když budeš připouštět dobytek, nesmíš křížit dvojí druh. Své pole nebudeš osívat dvojím druhem semene. Nebudeš nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken. (Leviticus 19:19)

To všechno zobrazovalo nemísitelnost toho, co je Boží, a toho co je ďáblovo. Zobrazovalo nemísitelnost nového vína evangelia milosti se starým měchem, se starým nevěřícím srdcem, které doufalo a vkládalo naději pouze do fyzických stínů duchovní skutečnosti, nebo do pohanských bohů. Dnes křesťané smí křížit dobytek, dvojím semenem pole osívají běžně a nosí šaty utkané z nejrůznějších kombinací vláken, protože to všechno byly jen stíny skutečnosti, jejichž nositeli byl izraelský národ. Dnes je ale skutečností Kristus - nové víno, nové smlouvy. Tak jako byli židé odděleni fyzickými stíny a předobrazy od okolního světa a národů, tak jsou i dnes křesťané odděleni od nevěřícího světa duchovní skutečností, totiž Kristem. Naplňují se novým vínem nové smlouvy milosti. Zde jsou důkazy:

• Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. (Jan 15:18-19)
• My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. (Filipským 3:20)
• Vy však jste "rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu", abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2:9)
• Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? (2. Korintským 6:14)

Jistě, křesťané žijí společně s nevěřícími, ale nemohou být duchovně spojeni s nevěřícím světem, protože nechtějí!

Odkud se berou nové měchy?

Kde se berou? Jak vznikají? Kde nacházíme vznešené nádoby, do kterých může Duch svatý skrze své královské kněžstvo, tj. církev, nalít nové víno Ježíše Krista?

• Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. (Jeremjáš 18:6)

Nebo:

• Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?" Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Římanům 9:19-21)

Nebo:

• Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. (Jan 3:7-8)

Přijměte Ježíše Krista, věřte v Jeho oběť, pijte z kalichu nové smlouvy, spolehněte na Jeho milost - a jste nádoby stvořené ke vznešeným účelům, jste novým měchem.

Starý a nový měch - je to jakýsi generační problém?

Naprosto ne! Můžeme mít 20-letý starý měch, který by nesnesl nové víno evangelia a praskl by. Naopak, můžeme mít 80-letý nový měch, který je tak pružný, že jej tlak evangelia neroztrhne.

Co je to tlak evangelia?

Přirozený člověk je neschopen přijmout napětí skutečnosti, že je člověk naprosto duchovně mrtev, a že je tedy jeho znovuzrození způsobeno výhradně a jenom Bohem bez lidského vkladu.

• Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; (Jan 15:16a)
• Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Lukáš 10:22)

Napětí těchto a dalších veršů, tlak nového vína Ježíše Krista, roztrhne každý starý měch, jenž spoléhá na své skutky. Není podstatné, zda jsou mu tyto verše kamenem úrazu nebo bláznovstvím.

Expanduje nové víno v nových nádobách trvale?

Jediná konstanta je změna! Reformátoři měli jedno důležité ponaučení: "Ecclesia semper reformanda" - Církev se neustále tvární (reformuje). Evangelium se nemění, pravda se nemění, ale naše chápání se mění, především roste. Když Luther objevil a pochopil z milosti Boží verš:

• Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: "Spravedlivý bude živ z víry." (Galatským 3:11)

stal se novým měchem! A vše bylo pro Luthera jinak! Do nového spravedlivého měchu Duch Boží nalil nové víno nové smlouvy milosti Pána Ježíše Krista. V pravé církvi jsou jen nové měchy s neomezenou pružností, které snesou tlak a napětí vycházející z Boží velikosti a svrchovanosti. Tak odolné měchy mohou být stvořeny jenom Bohem! Takový je nový člověk stvořený z žida i pohana. Církev se posvěcuje, neustále roste, není statická. Nové elastické měchy, jež jsou vlastně Kristovým tělem, neustále expandují důsledkem nekonečně milostivého poznávání evangelia. Čím více víme o Kristu, tím více si uvědomujeme, že o něm nevíme téměř nic. A čím více o něm víme, tím snáze se o něm dovíme ještě více. Být novým měchem naplněným novým vínem milosti je zúročování znalosti Krista, které nebude mít nikdy konce.

Druhá část e-mailu

* Co chce Pán Ježíš říct, je, že ani záměna ani směšování zákona s milostí nejsou možné. Jelikož k tomu v průběhu církevních dějin docházelo (učení, že Církev je duchovní Izrael a pokračování Izraele), bylo zničeno křesťanské svědectví i křesťanská radost. Ř 10:4, Žd 7:18-19 hovoří o slabosti a neužitečnosti toho starého, podobně jako staré sukno a staré nádoby jsou nepotřebné. Zákon má usvědčovat hříšníka z hříchu. Není ale životním pravidlem pro křesťana. Chce-li žít křesťan podle zákona, pak se vytrácí radost ze života takového křesťana. Velká myšlenka tedy je změna aiónů, ke které došlo obětí Kristovou.

Co k tomu mohu dodat? Zase jenom "Amen". Myslím, že bych byl i přísnější. K větě: "Chce-li žít křesťan podle zákona, pak se vytrácí radost ze života takového křesťana", bych dodal, že jestliže "křesťan" opravdu v srdci doufá v Zákon, třeba i jen částečně, tj. Kristus plus něco, potom není skutečný křesťan.

(1) Souhlasím, že směšování Zákona s milostí (obyčejně posvěcování církve z desatera) logicky a nevyhnutelně musí vyústit v učení, že Církev je pokračováním Izraele. To je teologie smlouvy. Dodávám ale, že se dispenzacionalismus dopouští ještě větší chyby, když mnohé prvky mojžíšovského zákona, např. chrámové oběti nebo slíbenou novou smlouvu starozákonními proroky, odsouvá do budoucnosti do t.zv. "tisíciletého království" a církev chápe jen jako "vsuvku" v historii Izraele! Takhle to popsal John G. Reisinger:

Jednou ze základních chyb teologie smlouvy i dispenzacionalismu je jejich doktrína církve. Dispenzacionalismus nevnímá církev jako skutečné naplnění slibů daných Abrahamovi a izraelskému národu. Nevěří, že církev je tím skutečným Abrahamovým potomstvem, kterému byla dána ta skutečná zaslíbení. Tento teologický systém vnáší v 1. Mojžíšově 12 do Písma a do Božích záměrů nejednotu, které se už nikdy nezbaví. Izrael a církev od sebe odděluje tak, že je považuje za dvě vždy a naprosto různé skupiny. V dispenzační teologii ve skutečnosti neexistuje nic takového jako "pravý duchovní Izrael" v jakémkoli smyslu. Teologie smlouvy na druhou stranu nevnímá Kristovo tělo jako něco zcela nově stvořeného Duchem svatým při jeho osobním příchodu. Nevidí, že celá myšlenka tělesného národa je navždy opuštěna a že vzniká něco nového - totiž církev jako duchovní Kristovo tělo (Efezským 2:12-21). Zastáncům teologie smlouvy jejich doktrína církve brání, aby si uvědomili, že mnohé výroky z Pavlova učení by před letnicemi žádný prorok nikdy nemohl vyslovit ani napsat. Uveďme si jeden příklad za všechny: ... takže se [nám, židovským věřícím] Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra [věk evangelia], nejsme již více podřízeni vychovateli. [Mohl by toto před letnicemi říct třeba David?] Neboť [vy, věřící z pohanů] všichni jste synové Boží [ve smyslu dospělé děti] skrze víru v Kristu Ježíši. Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli. Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni [věřící z pohanů] jste jedno v Kristu Ježíši. [Mohl by to vyslovit žid, který by žil ve smlouvě, která tyto rozdíly ustanovuje?] A jestliže [vy, věřící z pohanů] jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení. [Mohl by toto před Golgotou a před letnicemi říkat žid skupině pohanů?] (Galatským 3:24-29, KMS)

(2) Nesouhlasím však, že duchovní Izrael a pokračování Izraele je totéž. Církev není pokračováním Izraele. Církev je Kristovo tělo, které si Kristus stvořil až o letnicích. Církev ale je duchovní Izrael, přesněji, Izrael Boží z židů a pohanů. Písmo to říká:

• Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, [kai - vskutku] Izraeli Božímu, pokoj a slitování. (Galatským 6:14-16)

Řecká spojka kai může mít jak spojovací (kopulační), tak hromadící (kumulační) význam. Překládá se jako "a, i, také, vskutku, ale, totéž." V kontextu celého evangelia má toto kai spojovací, (kopulační) význam. Spojuje v totéž "chlubící se křížem (církev)" s "Izraelem Božím". Kdyby neměla, celá naše teze o nových a starých měších, vínech, šatech, smlouvách, skutků a milosti padá. I kdyby spojka kai měla hromadící (kumulační) význam, potom by vedle Církve byl ještě jakýsi Izrael Boží, jenž již došel pokoje a slitování - to ale odmítá i dispenzační teologie. To, že "nové stvoření" a "chlubící se křížem Pána Ježíše Krista" je totéž co "Izrael Boží" potvrzují další verše:

• Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Galatským 3:29)
• Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž, z Izáka bude povoláno tvé potomstvo`, to jest: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené. (Římanům 9:6-8)

Etnický Izraelita, jenž není v Kristu, není ani Izraelita Boží ani skutečné Abrahamovo dítě. Zaslíbený pohan je obojí!

- pst -