•  [Starší, biskup má být] pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. (Tt 1,9)

Co to znamená „povzbuzovat ve zdravém učení“? Můžeme tomu rozumět ve smyslu prostředí – povzbuzovat v prostředí, v kontextu, v tom všem, co obnáší zdravé učení. Můžeme tomu také rozumět ve smyslu prostředku – povzbuzovat čím, jak: zdravým učením. Myslím, že uděláme dobře, když tomu budeme rozumět v obojím slova smyslu. Zdravé učení musí tvořit jak prostředí, rámec, v němž se pohybujeme, tak musí být prostředkem, který používáme. Ale musíme se tady zastavit u slova povzbuzovat. To slovo má totiž dva různé – skoro protichůdně vypadající – aspekty.

Povzbuzovat ve smyslu útěchy

Máme se povzbuzovat jako ti, kdo jsou na dlouhé cestě k vytouženému cíli a potřebují dodat sílu.

• Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. (Žd 10,25 ČSP)

(E) zde má slovo napomínat. Je tam totéž slovo, jak je zde v Titovi 1,9.

Často umdléváme pod tíhou boje s hříchem, jsme unavení, jsme zdrcení, když vidíme, jak se rozmáhá hřích a nepravost ve společnosti kolem nás, jak se rozmáhá v rodinách, často v naší vlastní, jak ničí Kristovu církev. Jsme z toho zoufalí a mnohdy nevíme, kam se obrátit a co dělat. Potřebujeme povzbuzení – a to povzbuzení zdravým učením, povzbuzení Božím slovem. To je něco, co potřebujeme úplně všichni, a úplně všichni to také máme dělat – všichni jsme k tomu Bohem povoláni:

• Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. … Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. (Ř 15,4.14)

Každý křesťan může ukazovat cestu druhým ve zdravém učení a každý křesťan by to dělat měl. Pro starší církve je to povinnost – je to popis jejich práce. Toto je nejkrásnější a nejjednodušší část práce starších – povzbuzovat ve zdravém učení. Ale slovo povzbuzovat má ještě druhý aspekt, který už jsem zmínil:

Povzbuzovat ve smyslu nápravy

Jedná se o napomínání. Napomínání bratří a sester v Kristu když se dopouštějí hříchu. Toto už není tak krásná nebo spíš tak jednoduchá část práce starších, protože to znamená, že starší musí být odvážný a pevný muž. Musí být také laskavý, protože napomínání se musí vždy dít v lásce. Ale přes obtížnost napomínání je i toto krásná práce na Boží vinici, protože Bůh nám dává vidět, jak jsou mnozí skrze napomínání Božím slovem obnoveni a přitaženi zpátky ke Kristu. Jak se jejich láska znovu rozhoří a jejich víra a horlivost pro Pána znovu rozkvete.

• Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. (Jk 5,19-20)

To jsou slova řečená křesťanům, do církve. Znovu tak vidíme, že to je úkol každého křesťana – a tohle skutečně ukazuje, co to znamená žít ve společenství. A opět – pro staršího je to povinnost. Pokud starší nedělá takovou práci, proviňuje se proti tomu, kdo ho povolal k této krásné službě i proti Božímu lidu, který mu byl svěřen. Takový člověk by neměl být starším a neměl by vést Boží lid. To je povzbuzování ve zdravém učení – a před námi je poslední věc:

Usvědčování odpůrců

Toto je skoro nejtěžší díl práce Božích služebníků. Toto je duchovní boj. Řekl jsem, že toto je kámen úrazu současné církve. A je to tak. Odpůrci zde jsou – ne, že ne. Falešní učitelé, lidé, co se vydávají za apoštoly nebo proroky. I sem do Kladna takoví lidé jezdí a učí v některých církvích. A není, kdo by je usvědčil. Proč to tak je? Jsou nejméně tři důvody: 1. V církvích nejsou starší ustanoveni podle normy Božího slova. 2. Nikdo pořádně neví, co je to zdravé učení a možná ani nechce vědět, protože by to mohlo přinést do jeho života problémy. 3. Je to těžká práce a duchovní boj.

Kdo jsou odpůrci?

Už jsem zmínil falešné učitele – učí, co se nepatří. Podívejte se do v 10-11:

• Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. Těm je třeba zavřít ústa. (Tt 1,10-11)

Tady je shrnuto několik skupin odpůrců na jednu hromadu – všechno, co čtete v desátém verši, můžeme zahrnout pod význam slova odpůrci. Jsou to lidé, kteří se nepodřizují, vzpurní, nepoddajní. Jako Diotrefés (3 J 9-10). Takoví lidé vedou prázdné řeči a svádějí lidi. Je třeba je umlčet – zdravým učením. A pokud nezmlknou, a dál svádějí lidi, tak Pavel říká:

• Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni; je jasné, že takový člověk je převrácený, hřeší, a tak sám nad sebou vynáší soud. (Tt 3,10-11)

Jinou skupinou lidí jsou ti, kdo vzdorovitě odporují evangeliu. Takový byl kovář Alexandr: Velmi se stavěl proti Pavlovým slovům, takže Pavel říká Timoteovi, aby se mu vyhnul (2 Tm 4,14-15). Dnes bychom mezi takové lidi zařadili militantní ateisty, evolucionisty, pronásledovatele křesťanů z řad jiných náboženství – muslimů, hidnuistů, buddhistů nebo jiných. Starší musí umět s takovými lidmi jednat.

Co znamená usvědčovat?

Slovo, které tady apoštol Pavel použil, má širokou škálu významů a znamená usvědčit, napomenout, kárat, potrestat, odkrýt, odhalit, vynést na světlo. To jde úplně ruku v ruce s tím, co to znamená zdravé učení – učení Božího slova, které odhaluje, usvědčuje, kárá, napomíná (Žd 4,12-13).

Jak by mělo takové usvědčování vypadat? Podívejme se do Písma:

• Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli. (2Tm 2,24-26)

Tady je celá řada charakteristik. Nemá se hádat, ale má být laskavý – podívejte se do Tt 3,2:

• Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. (Tt 3,2)

Má vlídně poučovat odpůrce. Všimněte si toho důrazu na pokoj, vlídnost, trpělivost, laskavost. Nejde totiž o to vyhrát ve slovní potyčce, nejde o to prokázat svou inteligenci, nejde o to být nejlepším řečníkem. O co jde?

Především jde o to oslavit Boha. Jsme Jeho vyslanci. On má moc způsobit, že se někdo obrátí, pozná pravdu a vzpamatuje se z ďáblových nástrah. Ale aby poznal pravdu, tak je třeba zvěstovat pravdu Božího slova, zdravé učení. Bez zdravého učení to prostě nepůjde.

Víte, jde o duše ztracených, jde o hříšníky, jak jsme byli my. Možná se nyní rouhají, možná vzdorují Bohu, možná plánují zlé věci, jsou to odpůrci, ale lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš (Jk 1,20). Nejde o nás, moji milí, jde o záchranu lidských duší!

Možná i mezi námi sedí dnes někdo, kdo vzdoruje Bohu. Prosím vás, pohleďte na Krista. Jako Boží beránek šel na kříž. Proč? Kvůli našim hříchům, aby usmířil Boží hněv namířený proti nám. Aby svou krví smazal naše viny. To je Boží milost udělená hříšníkům. To je Boží milost, která přináší spásu.

• On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,14)