Před námi je dnes výstup na jeden z nejvyšších vrcholů biblického učení – máme před sebou text, který mluví o veliké Boží lásce. Když mluvíme o Bohu, tak v Božím slově nacházíme tři podobné vrcholy – třikrát máme zapsáno o Bohu, že Bůh je něco – a to něco je podstatné jméno. Minulý týden jsme mluvili o bohatství Božího milosrdenství, o tom, že Bůh je milosrdný. Milosrdenství je Boží vlastnost. Ale v Novém zákoně se třikrát objevuje něco, co jde ještě o krok dál – Bůh je… ne nějaký, ale něco!

• Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě. (J 4,24)
• …Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. (1J 1,5)

S tím souvisí ještě jedno prohlášení, které se s tímto překrývá:

• Bůh je oheň stravující… (Žd 12,29)

Tato zásadní prohlášení nemluví jenom o tom, jaký Bůh je, ale ukazují, kým je, ukazují nám něco zásadního z Boží podstaty. Když říkáme, že Bůh je Duch, nemyslíme tím, že to je nějaký duch, ale říkáme tím, že nemá fyzické tělo, je cele duchovní bytostí. Proto může být všudypřítomný. Bůh je světlo a to je opakem temnoty. Tma v Písmu představuje hřích, smrt, zlo, zatímco světlo představuje dobro, život, svatost. Když říkáme, že Bůh je světlo, mluvíme o tom, že je dokonalý. Dneska je před námi třetí vrchol této trojice.

• Bůh je láska… (1J 4,16)

To není jenom prosté prohlášení, že Bůh miluje, nejde jenom o to, že by láska byla jednou z jeho vlastností, ale láska je Boží přirozeností. Ale pozor! To není vyčerpávající charakteristika Boha. To, že Bůh je láska, není celá pravda o Bohu. To není něco, co by viselo jen tak ve vzduchu. Jsou zde další dvě prohlášení, která jsem řekl, a my je všechny musíme držet pohromadě. Jenom tak můžeme dostat obrázek Boží lásky, který odpovídá celému učení Bible. Když mluvíme o Boží lásce, vstupujeme skutečně na svatou půdu a potřebujeme hodně Boží milosti a moudrosti, potřebujeme vedení Ducha svatého, potřebujeme pokoru a bázeň před Bohem, abychom z Boží lásky neudělali něco, co Boží láska vůbec není. Arthur Pink napsal: 

„Boží láska je obecně považována za jakousi přívětivou slabost, za takovou dobrotivou shovívavost. Je snižována na úroveň pouhého mdlého sentimentu, který se podobá lidské emoci.“

Dnes společně odkryjeme text, který je před námi a ukážeme si, co to je Boží láska, která je popisovaná na tomto místě. Co to znamená, když Pavel napsal, že si nás Bůh ze své velké lásky zamiloval? Chci, abychom dnes porozuměli tomu, co to znamená, že si nás Bůh v Kristu zamiloval, miluje nás a navěky nás bude milovat.

Ale musíme začít pěkně postupně.

Těžké učení o Boží lásce

Věřím, že se nezmýlím, když řeknu, že všichni křesťané věří, že Bůh je láska. Ale zásadní problém, se kterým se neustále setkávám, je, že tato jejich víra vychází především z jejich představ o tom, jaká by měla Boží láska být. Oddělují Boží lásku od ostatních Božích vlastností. Ale když nebudete brát ohled na Boží svrchovanost, svatost, na Boží hněv a Boží prozřetelnost, když nebudete počítat s Bohem, který je Osobou, tak vám skutečně zbyde něco jako mdlý sentimentální pocit, který je vydávaný za lásku. Celé knihy mluví o právě takové lásce – to nejsou křesťanské knihy, ale lidské filozofie. Celý problém je jenom v tom, že nestaví na tom, co říká Boží slovo.

Boží láska je jednou z nejméně chápaných věcí, které se týkají Boha. Mnozí lidé svými myšlenkami, postavili kolem Boží lásky vysoký plot z ostnatého drátu, skrze který se ke skutečné Boží lásce vůbec nejde dostat. Americký kazatel D. A. Carson napsal knihu „Těžké učení o Boží lásce“, ve které vysvětluje mimo jiné důvody, proč je učení o Boží lásce těžké a potom vysvětluje, co to Boží láska je. A je to skutečně velmi zajímavé – těžké učení o Boží lásce – ne těžké učení o předurčení, ne těžké učení o Boží trojici (obojí je nepochybně těžké a to druhé je ve skutečnosti nepochopitelné), ale těžké učení o Boží lásce. Může být učení o Boží lásce těžké? Copak to není tak jednoduché? Copak nás Bůh nemiluje? Neříká to snad náš text? Pojďme se na to podívat trochu jinak.

Je celá řada prohlášení, špatných, nepravdivých prohlášení, která lidé o Boží lásce dělají – podívejme se na některá taková klišé: „Bůh miluje člověka víc, než cokoliv jiného.“ Ne! Musíte vědět, že Bůh miluje něco jiného než člověka víc, než cokoliv dalšího – Bůh miluje svou slávu víc, než cokoliv jiného! Svou slávu nikomu nedá. Jiné klišé: „Bůh miluje všechny lidi stejně, stejným způsobem, se stejnou intenzitou.“ Další – to je velmi populární a nesmírně rozšířené: „Boží láska je vždycky nepodmíněná.“ To jsou asi nejrozšířenější klišé, která se týkají Boží lásky. Jde o naprosté nepochopení toho, co to je Boží láska. Jsou to falešná a špatná prohlášení, která ve světle Písma nedávají smysl. Podle pohledu lidí, kteří takové věci říkají, je Boží láska vždycky ke všem stejná, nikoho nediskriminuje, je sentimentální a je – a to je něco, co vám nikdo neřekne, ale co naprosto zřejmé – naprosto neúčinná. Bůh vás miluje, takže se spokojí s tím, že vás zanechá takového, jaký jste. Moji milí, toto je láska, která v každém zanechá pocit něčeho nasládle hřejivého, neurčitého a rozplizlého.

Chtěl bych vám položit tři otázky – nemusíte mi odpovídat, prosím. 1. Je Boží láska podmíněná nebo nepodmíněná? 2. Je Boží láska univerzální, všeobecná nebo je partikulární, konkrétní, individuální, specifická? 3. Je Boží láska ke všem stejná, nediskriminační nebo se liší, je tedy diskriminační? Než si začnete klepat na čelo a ptát se, jestli nemluvím z cesty, podívejme se na několik veršů z Písma. Mějte přitom na paměti tyto tři otázky, které jsem vám položil. Přečtu několik textů z Písma a mým cílem je ukázat vám, že s Boží láskou to není ani zdaleka tak jednoduché, jak tvrdí mnohá klišé.

• V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1J 4,10)
• …tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. Ale protože vás Hospodin miluje… (Dt 7,6-8)

Když přišel za Ježíšem bohatý mladík s otázkou, jak může získat věčný život, Ježíš ho nakonec úplně odradil, protože mu dal tak tvrdé podmínky, že je mladík odmítl. Přesto čteme o tom, že na něj Ježíš s láskou pohleděl (Mk 10,21). To je přesně v kontextu toho, co říká Jan 3,16 – Bůh tak miloval svět…

• Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Ř 5,8)
• Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. (Ž 145,9)

Vidíte, jaká je Boží láska? Jak veliká je tato láska? Ke komu se vztahuje? Podmíněná, nepodmíněná, univerzální, individuální, omezená, neomezená? Podívejte se ale nyní ještě na pár veršů – chci vytvořit problém ve vaší mysli a tak vám ukázat, že téma Boží lásky vůbec není jednoduché:

• Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat. … Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,21.23)
• Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. (J 15,10)

To jsou zcela zjevné podmínky, které se týkají Boží lásky. Když splníte tyto podmínky, Bůh vás bude milovat. – To říká Ježíš!

• Ale vy, milovaní … uchovejte se v lásce Boží… (Ju 20-21)

Komu je to řečeno? Milovaným, křesťanům. Křesťané se mají uchovávat v Boží lásce. To neplatí pro nevěřící! Oni se nemohou uchovávat v Boží lásce.

• …neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. (Ž 86,5)
• Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí… (Ž 103,17)

Doufám, že se mi podařilo pomocí těchto textů ukázat vám problém, který máme. Některé z těchto textů, jsou velmi nepodmíněné, ale jiné jsou velmi podmíněné. V některých vidíme Boží lásku, která se vztahuje ke všem bez rozdílu, zatímco v jiných se vztahuje jenom k některým. Mám ještě další otázku – miloval Pán Petra stejně, jako Jidáše? Miloval Bůh Kenaánce tak moc, jako miloval Izraelce? Nebo ještě jinak – miloval Bůh Jákoba stejným způsobem, jako miloval Ezaua? Co nám říká Písmo?

• Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua však [jsem nechal jít svou vlastní cestou? Ne!] Nenávidím. (Mal 1,2-3)

Podívejte se od své Bible (Ř 9,13): Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem odmítl (E), zavrhl (B21), nenáviděl (KRAL, ČSP). Co se vám to snažím říct, milovaní? O co mi jde? Jde mi o to, abychom přemýšleli biblicky, abychom se na téma veliké Boží lásky, kterou si nás Bůh zamiloval, dívali očima Písma a nikoliv očima tohoto světa nebo očima vlastních zmatených pocitů. Vidíme, že Bible nám ukazuje celé spektrum Boží lásky – můžeme mluvit o různých úrovních, můžeme mluvit o různých způsobech nebo rovinách, ale budeme stále mluvit o tom jednom jediném – o Boží lásce. Ale máme-li tomu správně rozumět, musíme vzít všechny oddíly Písma, které mluví o Boží lásce, položit je vedle sebe a přijmout všechno, co o Boží lásce říkají. Pokud to takto budeme dělat, uvidíme, že učení o Boží lásce je skutečně obtížným, těžkým učením a každé jeho zjednodušení je pokroucením toho, co to znamená skutečná Boží láska a převrácením toho, kdo je tento Bůh, který tolik miluje. Možná můžete namítnout, že musíme porozumět tomu, co je to AGAPÉ, což se obvykle vykládá jako nepodmíněná Boží láska. Je to sice populární a rozšířený pohled, ale není založený na Písmu. Tímto slovem je popsaná „láska“ Amnóna k jeho nevlastní sestře Támar (2S 13). Bylo to v kontextu chtíče, žádosti, v kontextu znásilnění. A jsou jiná další místa:

• Démas mě … opustil, protože více miloval [AGAPAÓ] tento svět… (2Tm 4,10)
• Nemilujte [AGAPAÓ] svět ani to, co je ve světě. (1J 2,15)

Potřebujeme nějakým způsobem smířit všechny ty texty, které jsme četli. To znamená, že musíme mluvit o Boží lásce v konkrétním kontextu Bible. Potom uvidíme např. to, že je tady Boží láska – a je to vrchol veškeré lásky – která se týká osob Boží trojice. Všechna láska, kterou na světě najdete, je odvozená odtud. Jedná se především o lásku mezi Otcem a Synem (J 5,20 – Otec miluje Syna).

• Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. (J 14,31)

Je třeba také říci, že ne vždycky je to AGAPÉ. Můžeme mluvit také o Boží lásce, kterou Bůh ve své prozřetelnosti zaopatřuje celé stvoření. To úzce souvisí s milosrdenstvím, jak jsme o tom mluvili minule. Musíme vidět Boží lásku jako postoj, s nímž Bůh touží po spasení všeho stvoření. Je to postoj, který se liší od Jeho svrchované vůle, ve které se rozhodl, koho zachrání a koho nikoliv, ale ukazuje na to, že Bůh je dobrý, že Bůh je láska:

• Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? (Ez 18,23)

Je tady také nepodmíněná láska ke svatým, k Božímu lidu, k těm, které Bůh vyvolil před stvořením světa. To je láska, kterou k nim Bůh měl od počátku, to láska, která vede ke spasení, která nikdy nepomíjí, neklade podmínky, je to láska, o které budeme mluvit za chvíli, je to láska, kterou jsme viděli v Ef 1:

• Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny… (Ef 1,5)

Viděli jsme ale také lásku, která klade nějaké podmínky Božím dětem. To je podmíněná láska, která je spojená se zaslíbením:

• Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce… (J 15,10)
• …přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23)

Je to zaslíbení požehnání a zvláštní lásky Božím dětem. Lot byl Božím dítětem, ale nezakoušel toto požehnání Boží lásky. Bůh ho miloval jako své dítě, proto ho vyvedl ze Sodomy a zachránil ho před soudem, ale Lot žil v kompromisech a v neposlušnosti a proto zakoušel mnoho Boží výchovy. Nic ho nemohlo oddělit od věčné Boží lásky, kterou má Bůh ke svým vyvoleným, ale tato láska se v jeho životě projevovala především v kázni a napomenutích, které od Boha dostával.

Mluvíme o různých aspektech Boží lásky, a musíme při tom dávat dobrý pozor na to, abychom se nedopustili nějakého nepatřičného rozdělení nebo rozdělování Boží lásky na nějaké oddělené části. Boží láska patří vždy k Bohu, a ten je jeden. Projevuje se k různým lidem různě, ale vždy se jedná o lásku samotného živého a svrchovaného Boha. Mohli bychom to shrnout tak, že řekneme – a toto je důležité a je potřeba, abyste si to zapamatovali, že Bůh určitým způsobem miluje všechny lidi, a všemi způsoby, vší svou láskou miluje některé lidi. Pojďme nyní do našeho textu v Efezským 2,4 a podívejme se na to, o jaké lásce mluví tento náš text.

Boží spasitelná, konkrétní a účinná láska

Tak doufám, že jsme si dostatečně ukázali, že přemýšlení o Boží lásce není vůbec ničím jednoduchým. Učení o Boží lásce je skutečně těžké.

• Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. (Ef 2,4-5)

V našem textu vidíme hned několik charakteristik Boží lásky. To první a nejdůležitější, co zde vidíme, je, že Boží láska ke svatým je:

Spasitelná

Z veliké lásky nás Bůh zachránil. Ze své veliké lásky, jíž si nás zamiloval, nás probudil k životu, když jsme byli mrtví pro své hříchy. A apoštol tam na konec pátého verše dodává: Milostí jste spaseni! Moji milí, přesně toto znamená spasení z milosti. Byli jste mrtví, ale Bůh, který si vás zamiloval před stvořením světa, se dávno rozhodl, že vás nenechá v hříchu a ve smrti, ale obživí vás, probudí vás spolu s Kristem, dá vám nově se narodit z Ducha svatého. Přesně o tom mluví náš text.

Vzhledem k člověku mrtvému ve svých hříších právě tady vidíme skutečný vrchol Boží lásky. Bůh nám prokázal svou lásku, když jsme ještě byli hříšní. Jak jí prokázal? Poslal svého Syna, aby se stal obětí smíření za naše hříchy. Boží láska je původcem našeho spasení. Je to Boží láska, která je zde pro všechny, které Bůh vyvolil dávno před stvořením světa, zamiloval si je ještě dříve, než stvořil tento svět.

• Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. (Ef 5,2)

Tady je Boží láska, která vede ke spasení. To není Boží láska, která by směřovala ke všem lidem bez rozdílu, ale je to Boží láska, která je velmi, velmi výběrová. Je přesně v tom kontextu, který jsme zmiňovali před chvílí – Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua nenávidím.

• Ještě se jí [Rebece] nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. (Ř 9,11-12)

Tady máme Boží lásku, která není závislá na předmětu lásku, ale na tom, kdo miluje. Na žádném z těch, které Bůh vyvolil a které si zamiloval před stvořením světa, není nic, čím by se zasloužil o Boží lásku – je to cele a jenom Boží rozhodnutí milovat, je to Boží přirozenost a tou přirozeností je láska. Toto je láska, která vede a dovádí hříšníka ke spasení. Podívejte se do našeho textu – když jsme byli mrtví pro své hříchy! Nemohli jsme pro své spasení udělat vůbec nic, a přece jsme byli probuzeni spolu s Kristem. Proč? Z veliké lásky, jíž si nás Bůh zamiloval! Je to Boží láska, která probouzí hříšníky z duchovní smrti, která je vysvobozuje z otroctví světu, ďáblu, hříchu, z otročení žádostem těla a žádostem mysli, z prázdného způsobu života.

Někdy žasneme nad tím, když slyšíme, že Bůh nenáviděl Ezaua, ale, milovaní, to je naprosto přirozené. Bůh nenávidí hřích a nemůže vystát svévolníky. Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravdosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu (Ř 1,18). My musíme žasnout nad tím, že si Bůh zamiloval Jákoba! To je něco, co je skutečně překvapující, to je šokující. Copak nebyl Jákob Ezauův bratr? Podívejte se na jeho život! Není tady nic, proč by měl být milováníhodný! A přece si ho Bůh zamiloval. Ze stejné veliké lásky, ze které si zamiloval i vás. Žasněte nad tím a vzdejte Bohu chválu za Jeho velikou dobrotu, milost a lásku. Boží láska, kterou vidíme v našem textu, je také velmi:

Konkrétní

Podívejte se do 4. a 5. verše. Nemluví se tu o Boží lásce, která by byla všeobecná, neomezená, která by směřovala úplně ke každému člověku. Nic takového. Boží láska je velmi specifická, individuální a naprosto konkrétní. Směřuje ke zcela konkrétním lidem – k těm, kteří jsou v Kristu. Určitá láskou Bůh miluje všechny lidi, ale veškerou svou láskou miluje jenom určité lidi.

• Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval… (Ef 5,25)
• Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Při Památce Páně si připomínáme Pánova slova:

• Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. (Mt 26,28)

Vykupující Boží láska není nekonkrétní, není neosobní, není neúčinná. Tato láska vede ke spasení – spasení je přímým důsledkem Boží lásky. Koho Bůh miluje svou věčnou, nepodmíněnou a konkrétní láskou, toho také zachraňuje. Zachraňující Boží láska se nespokojí s tím, že nechá člověka ve stejném stavu, v jakém se nacházel dosud, ale probouzí hříšníka k životu. Není neosobní, ale jedná v životech konkrétních lidí. Ježíš říká:

• Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně. (J 6,37)

To je dílo Boží lásky v životech konkrétních jednotlivců. To není nějaký nahodilý Boží stav, to není nějaký Boží rozmar, nebo dokonce nějaký chvilkový pocit. Bůh miloval – a to znamená, že Bůh dal! Dal svého Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ale také dal svému Synu – všechny, které mu slíbil před stvořením světa, všechny, jejichž jména jsou zapsána v knize života. Tady čteme o Boží lásce, která se liší od Božího milosrdného a láskyplného postoje, se kterým Bůh touží po spasení člověka. To je Boží postoj, který říká, že Pán:

• …má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2Pt 3,9)

Ale tedy čteme totéž, co se dělo, když apoštolové kázali evangelium a volali lidi k pokání a k víře. Když lidé slyšeli jejich zvěst:

• …radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. (Sk 13,48)

To je ohromné dílo veliké Boží lásky, kterou si nás Bůh zamiloval. To je dílo veliké Boží lásky v konkrétních jednotlivcích. Tato láska je:

Účinná

Náš text nám říká, že přímým důsledkem zachraňující Boží lásky je spasení. Asi by nás to nemělo překvapovat, ale musím to zdůraznit, protože dnes se můžete setkat s tím, že lidé, křesťané a dokonce i kazatelé mluví o tom, že Boží láska závisí do velké míry na vás. Už jsme si vysvětlili, že na některých místech Bůh mluví o zcela specifické lásce, která je podmíněná a jejímž výsledkem není spasení nebo nespasení, ale požehnání nebo Boží výchova a kázeň. Ale když to lidé zaměňují, tak docházejí k tomu, že Boží láska je sama o sobě naprosto bezzubá a neúčinná. Podle takových názorů nemůže Boží láska udělat nic podstatného v životě člověka. Ale to je přímém protikladu k tomu, co říká náš text, který tvrdí, že Boží láska jedná a přenáší hříšníka ze smrti do života, z temnoty do světla, z otroctví hříchu do služby spravedlnosti. Tady je láska, která nezůstává bez ovoce, ale která vede k záchraně člověka. Není bezmocná, ale je mocná. Je to láska, o které Pavel na jiném místě napsal, že nás, křesťany, má cele ve své moci (2K 5,14). Boží láska vás drží, a jestliže se vás jednou zmocnila, už vás nikdy nepustí.

• On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Ř 8,32)

Jestliže jste v Kristu, jste nové stvoření, jste Boží děti, jste ovce, které znají svého pastýře, On vás zná jménem, volá vás jménem a jedná ve vašem životě. Už pro vás není žádného odsouzení (Ř 8,1). Už jste přešli ze smrti do života (J 5,24). Už jste zakusili, jak je Bůh dobrý (1Pt 2,3). Bůh si vás zamiloval svou věčnou láskou, odvěkou láskou (Jr 31,3) a nic vás od Jeho lásky nemůže odloučit.

• Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 8,38-39)

To nás přivádí k samotnému závěru a tento závěr musí být naprosto osobní:

Jde o tebe!

Mluvíme o veliké Boží lásce, kterou si Bůh zamiloval… Koho? Nás! Bůh si nás zamiloval. Chci, abyste to pochopili – vy, kteří patříte Kristu – Boží slovo, Bůh sám o vás říká, že si vás zamiloval svou velikou láskou. Vaším úkolem je spočinout v této Boží lásce. To není břemeno, to není úkol, který nás má tížit, to není něco, co by nás mělo zamáčknout do země. To je ta nejkrásnější věc, to je ta nejúžasnější zpráva, kterou můžeme slyšet. Bůh si nás zamiloval. A to znamená jediné – poslouchejte, co říká – to je Boží slovo:

• Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. (Ž 13,5)

Bůh si vás zamiloval a chce, abyste věděli, že jste tím nejvzácnějším klenotem, který má. Nikoho na celém světě nemiluje tolik, jako své děti, jako vás. V nikom nemá větší zalíbení než v těch, které ze své veliké lásky probudil k životu spolu s Kristem. I když se ve své pečující lásce stará o celé stvoření, největší pozornost upíná právě na vás. Zamiloval si vás – každého z vás konkrétně, naprosto jedinečně, každého individuálně. Jeho láska k vám tady byla před stvořením tohoto světa, Jeho láska k vám poslala Jeho vlastního Syna, aby se stal smírnou obětí právě za vaše hříchy, Jeho láska k vám vás probudila k životu, když jste ještě byli mrtví ve svých vinách a hříších, Jeho láska k vám vás nyní drží ve své moci a Jeho láska k vám vás s jistotou dovede až do cíle víry, k oslavenému a vzkříšenému tělu a k věčnému životu v Boží blízkosti. Moji milí, existuje lepší zpráva, kterou byste mohli dneska ráno slyšet?

Ale Boží láska tady není jenom pro ty, kteří jsou v Kristu – viděli jsme, že to je právě Boží láska, která každého člověka na tomto světě volá k pokání a k víře v Ježíše Krista. A to je moje zpráva pro ty z vás, kteří ještě nejste věřící, stejně tak i pro ty z vás, kteří pochybujete o své víře – možná kvůli svému hříchu, který nechcete opustit, možná kvůli své slabosti. Bůh vás volá – a je to volání Jeho lásky – čiňte pokání a věřte evangeliu. Vyznejte své hříchy Bohu, vyznejte mu svou nevěru a proste Ho odpuštění a slitování. Proč byste měli ještě jen další den zůstat ve své nevěře a zatvrzelosti? Proč byste měli být byť jeden jediný další den bez Boží lásky, která proměňuje životy hříšníků? Vždyť:

• Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. (1Tm 1,15)
• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Už není čas dál zůstávat ve své nevěře, ve své zatvrzelosti, v nevyznaných hříších. Nyní je čas milosti, dnes je den pokání. Volejte k Bohu, milí přátelé.

Vy, kdo mu patříte, radujte se v Jeho lásce a vy, kdo mu vzdorujete, opusťte svůj vzdor, litujte svých hříchů a věřte v Ježíše. Tak i vy spočinete v Jeho lásce.