Ve chvíli, kdy se nás dotkla sametová revoluce a padly veškeré zábrany, stala se nejen naše matička Praha, ale celá republika přímo rájem sexuálních turistů. Labužníci celého světa u nás najdou vše za ceny lidové i exkluzivní. V novinách pro cizince najdete průvodce desítkami barů a diskoték pro homosexuály, kde se může každý do libosti vydovádět. Uplynulo sotva šest let a vše, co bylo dříve skryto, vyšlo na povrch a dokonce nachází sluch liberálních zákonodárců.

Snadno dostupná pornografie, herny, loterie, losy a hrací automaty na každém rohu, vytvářejí podmínky, kdy obchod s drogami, prostituce, hráčství a homosexualita, podobně jako alkoholismus a drogová závislost, začínají pronikat do nejbližšího okolí každého z nás. Dříve, než se tato situace vymkne z ruky úplně, ti, kteří na této posedlosti vydělávají nepředstavitelné bohatství, si zajišťují ochranu zákona.

V diskusi o registrovaném partnerství se málokdo odváží oponovat; podívejme se ale na tuto otázku ještě z  jiného úhlu. Registrované partnerství je jen počátek daleko hlubších a závažnějších změn, které čekají naši rádoby demokratickou společnost. Problematika registrovaného partnerství se týká především homosexuálů, kteří dnes říkají, že jde pouze o majetkové uspořádání a že se nejedná o možnost adopce dětí; ovšem to je jen zatím.

Homosexuální menšina nepatří ke skupinám lidí, kteří se krčí někde v  koutku. Naopak. Názor, že homosexualita je přijatelná, pokud nikoho neohrožuje, není nic jiného, než strkání hlavy do písku. K nápravě nestačí otevřená diskuse o právech homosexuálů, o registrovaném partnerství, ani povinná sexuální výchova bez morálních hranic. Pravdou zůstává, že se homosexuálové na děti soustřeďují z  jednoho prostého důvodu. To malé procento lidí, kteří tvrdí, že se jako homosexuálové narodili, nestačí uspokojit sexuální apetit těch, kteří homosexuální styky vyhledávají.

Dnes nikdo nepovažuje předčasný zájem o sexuální život, masturbaci nebo homosexuální preferenci za zhoubný návyk. Průzkumem se zjistilo, že první sexuální zkušenost rozhoduje o budoucí sexuální orientaci jedince. "Sexuální výchova" je daleko silnějším faktorem než genetika. Mají-li děti mladší než 9 let genitální homosexuální zkušenost, s největší pravděpodobností jich asi 12% propadne homosexualitě. Jestliže má stejnou zkušenost adolescent ve věku nad 15 let, propadne homosexualitě pouze 1%. Všeobecně je známo, že chlapci a mladí muži jsou sexuálním svodům více náchylní. Děti jsou zvídavé, důvěřivé a jsou často zneužívány i vlastními rodiči. Homosexuálové, kteří se orientují na děti, jsou si této skutečnosti vědomi a sami prohlašují, že děti starší osmi let jsou pro homosexuální "předvýchovu" nepotřebné. Tato skutečnost je jen jedním z důvodů, proč "odborníci" považují sexuální výchovu od nejútlejšího věku (už u předškolních dětí) za nutnou. Ti, kteří propadnou bezuzdné vášni, se nezastaví před ničím. Získávat nové partnery mezi dospělými není tak snadné, a proto je třeba získat ochranu zákona, legalizovat homosexuální svazky a pomocí povinné sexuální výchovy bude přísun mladých partnerů zajištěn. Většina homosexuálních vztahů nemá trvalý charakter. O  vysoké promiskuitě homosexuálů se raději nehovoří. Každému, kdo zná homosexuální scénu kdekoliv na světě, je jasné, že pozornost a chtivost homosexuálů a pedofilů je zaměřena na co nejmladší partnery.

Někteří odborníci a sexuologové tvrdí, že homosexualita je vrozená. Tuto skutečnost ještě nikdo objektivně nedokázal a argumenty pro se nezakládají na solidních výzkumech. Někteří lidé jsou k homosexualitě prostě náchylnější než jiní. Institut pro výzkum rodiny ve Washingtonu došel na základě náhodného průzkumu 4340 dospělých k následujícím závěrům. Z průzkumu vyplynulo, že 96% mužů a 97% heterosexuálních žen mělo jako první heterosexuální zkušenost. Mezi homosexuály mělo 85% mužů a 29% lesbických žen jako první sexuální kontakt homosexuální nebo bisexuální zkušenost. Jedním z důvodů proč je homosexualita v popředí zájmu a proč je v  mezích společenské přijatelnosti, je skutečnost, že nemůže dojít k otěhotnění. Právě tato skutečnost promiskuitním jedincům vyhovuje. Neustále se zvyšující procento rozvodů, manželské nevěry, prostituce a sexuální nevázanost vede jednotlivce k tomu, že řeší sexuální svobodu po svém. Dnes jsou cudnost, věrnost a sexuální zdrženlivost neznámými pojmy, ale, podobně jako lidem v Sodomě, i nám patří biblické varování:

  • Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu. Řekněte: "Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků." Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal. (Izajáš 39:9-12)

Dnes nevidíme oheň a síru, ale vidět umírající homosexuály sžírané chorobou AIDS není o nic příjemnější.

  • Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá. Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání? Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům." (Přísloví 5:11-13)

V Americe již zemřelo 275 tisíc lidí, dalších 400 tisíc žije s virem HIV a nejméně 2 miliony jich je nakaženo. Ti všichni nenáviděli napomínání a znevažovali domlouvání. Co můžeme čekat? Nic radostnějšího než to, že do roku 2000 bude na světě více než 100 milionů dospělých a 10 milionů dětí umírat strašnou smrtí. Každý z nás je strůjcem svého štěstí, ale mezi těmito lidmi bude i mnoho nevinných obětí, které zaplatí za tuto morální bídu nejvyšší cenu. Písmo říká:

  • Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.

Je zajímavé sledovat společenské změny v zemích, kde homosexuálové svá občanská práva mají. Jejich sexuální orientace je zákonem uznávána za zcela rovnocenný vztah s tradičně uznávaným manželským svazkem. Jen jedno chybí. V heterosexuálním vztahu muže a ženy se rodí a vychovávají děti. A o to právě dnes homosexuálům jde.

Nejmladší oběti homosexuálních praktik, sice zatím ještě ne u nás, se často nedožijí dospělosti a ze světa mizí beze stop. Tisíce dětí utíkají z  domova, není tomu jinak ani u nás. Kdo nevěří, ať tam běží. Co se děje například na Hlavním nádraží v Praze, je ostuda především zákonodárců. (Viz Zápas o duši č. 38, Padlá společnost a andělé.) Prohřešky dospělých homosexuálů vůči těmto mladým obětem je přímo zločinem, ale jak prohlásil jeden z pasáků v dokumentárním filmu: "Máme přece demokracii." Těm, koho napadá otázka, kde to skončí, raději položím otázku, kde to všechno začalo?

V roce 1952 byla homosexualita podle Diagnosticko statistické příručky amerických psychiatrů, které se jinak říká také bible psychiatrů, považována za sociopatickou úchylku, protože šlo o zneužívání partnera pro homosexuální styk. V roce 1968 byla diagnóza homosexuality (DMS II) podle psychiatrů přeřazena z oblasti sociopatických úchylek do kategorie ostatních sexuálních úchylek a praktik. V roce 1973 došlo ke třetí změně (DMS III) a podle nové definice zůstává homosexualita problematickou pouze v případě, trpí-li dotyčný psychickými problémy a výčitkami svědomí. Každý, kdo přijímá vlastní homosexualitu jako normální sexuální chování, nepatří do patologické kategorie. Poslední, čtvrtá revize psychiatrů (DMS IIIR) vypustila homosexualitu z kategorie sexuálních úchylek úplně. Homosexualita byla během několika let znormalizována.

Pozorného čtenáře může napadnout, zda tato změna diagnózy má něco společného se zavedení sexuální výchovy do škol. Posuďte sami. Děti jsou poučeny o všech sexuálních praktikách včetně všech (dřívějších) sexuálních deviací. Většina materiálů pro sexuální výchovu dětí nabádá k naprostému osvobození se od jakýchkoliv morálních zábran. To, co bylo dříve nepřijatelné, se stalo přijatelným. Dnešní klasifikace sexuální identifikace jedince je nekonečná. Dříve se lidé rozdělovali podle pohlaví na muže a ženy. Dnes podle nejnovější interpretace existuje daleko více pohlavních kategorií, které mají v některých zemích zákonem chráněné postavení. Mezi ně patří: žena heterosexuálka, muž heterosexuál, homosexuální žena, homosexuální muž, dále transsexuální a bisexuální osoby. Šestý pohlavní druh zahrnuje všezahrnující sexualitu, jinými slovy, jak je libo; hranice neexistují. Zde již nejde o genetické určení žena muž, ale pouze o sexuální orientaci.

Podívejme se o krůček dál, kam až vede legalizace homosexuality. Dětské a mládežnické organizace hrají důležitou roli v každé společnosti. Mezi ty celosvětově nejznámější patří skauti a právě oni se stali středem pozornosti homosexuálů.

Prvotní boj o náplň činnosti a výuky skautů se odehrál na poli duchovním. Nedílnou součástí bohatého programu skautů byla totiž "služba Bohu". Ateisté dosáhli soudním sporem svého a tato část je nyní dobrovolná. Kdo chce podstoupit základní náboženskou výchovu, může, ale nemusí.

Další důležitou oblastí skautského programu byl důraz na morální výchovu. Tam, kde se podaří odbourat duchovní hodnoty, které stojí na křesťanských základech, ztratí svůj morální cíl i organizace. Zájem homosexuálů a lesbických žen o děti a mládež roste a projevuje se velmi agresivně. Za léta boje dosáhli homosexuálové nejen právní ochrany, ale získali na svou stranu i řadu výhod v zaměstnání i ve společnosti. Protože sami nemají rodinné zázemí, aby se mohly naplnit všechny jejich touhy po plnoprávnosti, roste jejich zájem o organizace pro děti a mládež. Americká chlapecká skautská organizace Boys Scouts prohrála nerovný zápas. Asi před deseti lety ztratili status daňových výhod pro sponzory a dárce, protože vedení a stanovy organizace odmítaly homo sexuální vedoucí oddílů. Kdo by finančnímu tlaku nepodlehl?

V červnu 1993 noviny Washington Times přinesly znepokojující informace o pronikání homosexuálů do skautské organizace. V letech 1973-1993 bylo vyloučeno 1416 vedoucích za sexuální obtěžování chlapců. (The Washington Times, June 15, 1993)

Podobně i dívčí organizace skautek, Girls Scouts, se státnímu tlaku proti diskriminaci lesbických vedoucích neubránila a také povolila. Součástí skautského programu pro dívky se stala otevřená diskuse o sexuálním chování, o potratech a názorná výuka, jak užívat antikoncepci, na modelech sexuálních orgánů mužů a žen. Nic neskrývající instruktážní filmy a doprovodný slovník nechává nejednoho z  rodičů v naprostém úžasu. Přestože jsou homosexuálové a lesbické ženy státem pověřeni, aby pracovali s mládeží, řada rodičů se proti takovémuto rozhodnutí postavila. Děti na přání svých rodičů tyto organizace opouštějí a rodiče sami zakládají nové, státem nekontrolované a daňově nezvýhodněné organizace. Homosexuálové ohrožují bohaté tradice amerického skautování. (Zdroj: Citizen, Focus on the Family, červen 1995)

Poslední oblast, o které je třeba se zmínit, patří mezi ty nejbolestnější. Narůstající sexuální zájem o děti mezi dospělými vzbuzuje pornografie. K té mají volný přístup i děti prostřednictvím vlastních rodičů, starších kamarádů a sexuálních dravců, kteří číhají na mládež od nejútlejšího věku a snaží se ji zasvětit do svých praktik. Brutalita, násilí na dětech a sexuální zneužívání dětí jsou stále hrozivějším problémem. Znovu budu citovat ze zahraničních zkušeností, které budou zanedlouho aktuální i u nás. Řada rodičů, křesťanů a psychologů je znepokojena vývojem morální a právní definice, která úzce souvisí se sexuálním zneužíváním dětí. Stejná organizace Americké psychiatrické asociace APS, která normalizovala homosexualitu, určuje podle nejnovější definice DMS IV, kdy je zneužívání dětí považováno za úchylku a kdy ne. Podle nové odborné definice jsme jen na krůček vzdáleni od normalizace pedofilie.

Mnozí pedofilové popírají, že děti při sexuálním užívání trpí a popírají jakýkoliv pocit viny a výčitek svědomí. Osoba, která se vyžívá sexuálními fantaziemi o dětech nebo přímo děti zneužívá, nemusí být v budoucnu považována za devianta, pokud nepociťuje vinu a pokud mu myšlenky a činy neznemožňují normální život ve společnosti. Od kdy jsou výčitky svědomí a pocit viny měřítkem diagnózy nebo zákona?! Ani vrah často necítí výčitky svědomí; může být i jeho čin omluvitelný? Naše společnost přijala pornografii, prostituci a homosexualitu téměř s otevřenou náručí, bez jakékoliv opozice. Dnes hovoříme o registrovaném partnerství, o právech dětí (právo zvolit si náhradní rodiče), zítra to může být legalizace sexuálního soužití dětí a dospělých.

V otázkách souvisejících s lidskou sexualitou nemůžeme zůstat morálně neutrální. Každá společnost, každá civilizace, která se provinila proti morálním principům v sexuální oblasti, skončila katastrofou.

Naše výzva rodičům, pedagogům a církvím je buďte bdělí a ostražití nedovolte, aby se vaše děti staly obětí morálních experimentů nezodpovědných zákonodárců, ambiciózních sexuologů, psychologů a dalších odborníků, jejichž morální hodnoty a názory na výchovu se liší od vašich hodnot.

 - kas -

Pravdu lze zvěstovat i lhářům, ale nemohou ji zvěstovat lháři.