Když jsem před 18 lety slavila své padesátiny, prosila jsem syna, aby mi opsal na tvrdý papír modlitbu stárnoucího. Přečetla jsem si ji v některém časopise a velmi mne zaujala. Do dnešního dne se mnou putuje a mám ji vždy pověšenou na stěně, abych se jí mohla řídit. Možná, že pomůže i Vám.

Pane, cítím, že stárnu, tuším, že brzy budu patřit mezi staré. Ty to víš také. Uchraň mne především od toho, co činí staré tak protivnými. Chraň mne před upovídaností. Nedovol mi, abych si myslel, že se musím vyjádřit ke každé příležitosti. Dej mi nahlédnout, že občas také nemívám pravdu. Osvoboď mne od marné snahy chtít dávat do pořádku věci bližních. Přidej mi trpělivosti, když si mi druzí stěžují na své bolesti. Ale zapečeť mé rty, kdykoliv bych se chtěl šířit o svých rostoucích trápeních. A když už budu přece o tom hovořit, tak učiň, aby tím nebyla zastíněna Tvá dobrota. Čiň mne ochotným pomáhat, ale ne se vměšovat. Nakonec ale nedej, abych zůstal osamělý. Potřebuji několik dobrých přátel, to také víš. Ale především potřebuji Tebe. Prosím, utvářej mne ve svůj obraz, nech mne zrát a těšit se na věčnost.

- D. B. -