Zápas o duši:

Buďte hladoví!

Verze pro tisk
  • … a jako novorozené děti mějme touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku. (1Pt 2,2)

Touha novorozeňat

První podmínkou pro zdravý duchovní růst je opustit hřích a vše, co nás spojuje se starými způsoby (1Pt 2,1). V první kapitole svého listu Petr říká: Buďte svatí, protože Já jsem svatý, praví Hospodin (1Pt 1,15–16; Lv 19,2). Ve druhém verši druhé kapitoly je další velmi důležitá podmínka. Řeč je o dobrém pokrmu, o dobrém duchovním jídle. Snad vás nezarmoutím, když řeknu, že se jedná o příkaz. Máme mít touhu. Petr říká, mějte touhu, mějte ji jako novorozeňata! Po čem máme dychtit? Po mléku Božího slova!

V kontextu celého oddílu si musíme uvědomit dvě věci:

1. Je to něco pro nás naprosto přirozeného, vycházejícího z naší nové podstaty.

2. Je to příkaz, a my se máme vědomě rozhodovat a plnit ho.

Jak to skloubíme dohromady? Úplně jednoduše.

Malý novorozenec se nepotřebuje hecovat a opakovat si: „Mám hlad, mám hlad, mám hlad“, aby se u něho hlad po této psycho-masáži nakonec dostavil. Není toho ani schopen. Hlad prostě přijde. Malé tělíčko má v genech zakódován růst a vývoj. K tomu je zapotřebí spousty energie a hlad je jen signál, že je čas čerpat. Jako když se rozsvítí hladové oranžové oko v našich autech. Je to naprosto přirozené. Bůh nás zaopatřuje vším, co je třeba k zdravému vývoji.

Stejné je to i v duchovní oblasti. Vnitřní duchovní člověk v nás má v duchovních genech naprogramován růst a vývoj. A tak neexistuje na světě jediný křesťan, který by mohl říci: „Já nemám hlad po Božím slově.“ To je prostě nemožné! Mnozí by nyní mohli namítat, že se mýlím. Ne! Copak Bůh, jenž nás zaopatřuje dokonale v oblasti fyzického růstu, by nás opomenul zaopatřit v růstu duchovním? Bůh není člověk, aby hloupě chyboval.

Pokud se křesťan nesytí toužebně a dychtivě Božím slovem, je to proto, že se snaží tento svůj hlad pomýleně uspokojit něčím jiným. Je jako marnotratný syn, co s nečistými vepři pojídá slupky, aby se pak v pokání rozpomenul na to, že v domě jeho otce mají i otroci k dispozici kvalitní a chutnou stravu (Lk 15,15–17).

Vím, o čem mluvím, mnohokrát jsem upadl v pokušení a sytil se světem a tím, co mi svět nabízel. Sytil jsem se stejně s nevěřícími. Oni jsou jako ti vepři, sytí se slupkami, nic jiného neznají. A já jsem v tu chvíli marnotratným synem bez moudrosti. To ze mne dělá stejného vepře, co mlaská a myslí si, jaká to je veliká a vzácná dobrota. Pro vepře možná!

Místo modlitby sleduji v televizi zprávy nebo nevhodný film plný násilí. Místo četby dobré výkladové nebo životopisné knihy svědčící o dobrém způsobu života nějakého křesťana čtu knihu ukazující nemorálnost a hloubku hříchu, knihu považující strašlivé věci za normální. Místo studia Bible, jež zaopatřuje mou duši, dostanu při pohledu do zrcadla záchvat a upřednostňuji tělesné cvičení před duchovním.

A tak platí, že jsem Bohem dokonale zaopatřen a naprogramován k duchovnímu růstu, ale potřebuji také vědomě se rozhodovat, káznit a být poslušný Bohu, který říká ústy Petra: „Dychti po Božím slově.“

Víte, když miminko dostane hlad, matka ho přiloží k prsu a ono se nenatáhne pro něco jiného. Nebude se vzpírat, saje poslušně, radostně a bezelstně mateřské mléko. Mějme stejnou bezelstnou touhu po mléku Božího slova, jako mají malá kojeňátka po mateřském mléku. Buďme bezelstní, neříkejme: „Teď si dám tu kapitolu z Bible, stejně musím, hlavně rychle, abych mohl potom koukat na televizi.“ To je dvojakost, hřích pokrytectví! Srdce miminka je cele pohlcené touhou po mateřském mléku. Malé stvoření nemyslí na nic jiného! Celé bytí maličkého človíčka je ovládnuté touhou a potřebou sytit se mlékem matky. Nevěříte? Bez jídla nebude v jeho životě nic. Hladové miminko nemá pokoj, nemůže spát, je rozmrzelé, slábne místo růstu a nakonec umře hlady.

Jestli budete mít někdy ve svém životě příležitost, odtrhněte miminko od matčina prsu. A uslyšíte ten rachot, jak se maličký bude dožadovat křikem své potřeby, ba i práva na to, co pro něj Bůh připravil, co je naprosto potřebné, normální. A miminko to ví. Až bude syté, samo se pustí, až do dalšího kojení. Bůh je dobrý, nedělá nic, na čem bychom mohli hledat chyby.

Kéž si každý z nás uvědomuje své duchovní potřeby i to, že Bůh pro nás připravil dostatek biblického mléka, stejně jako si to uvědomuje každé miminko.

Toto uvědomění si potřeby a touhu po Boží stravě bychom měli aktivně rozvíjet. To je to poslušné plnění příkazu Boží vůle. Jak to máme činit? Dvěma způsoby:

1. Rozjímáním nad pravdou, kterou jsme přijali:

  • Připomínáním si toho, kdo a co jsme byli před obrácením.
  • Připomínáním si toho, co s námi učinil Bůh, a čím pro nás prošel Boží Syn.
  • Připomínáním si toho, že můj nový život je z Boha, v Bohu a pro Boha.
  • Přemýšlením nad tím, co je nad námi, kam směřujeme.

2. Konáním, aplikací pravdy, kterou jsme přijali:

  • Odstraňováním hříchu z našich životů.
  • Konáním dobra, které nám připravil Bůh.
  • A v neposlední řadě také sycením se Písmem – když jím dobré jídlo, potom se na něj také znovu těším, dostanu-li hlad.

Rádi navštěvujeme restaurace, kde nám dobře vaří a těšíme se na další návštěvu, to je normální. Každý by si klepal na hlavu, kdybychom chodili do „pajzlů“, kde budeme při každém soustu potlačovat zvracení! Proč to tedy nemá platit i v případě duchovního sycení se Božím slovem? Povzbuďme se několika verši z Písma.

  • … od příkazů jeho rtů jsem neodstoupil, řeči jeho úst jsem střežil víc než vlastní cíle. (Jb 23,12)
  • Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. (Ž 119,1–2)
  • Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů. (Jr 15,16)

Nefalšované mléko slova Božího

Nacistické Německo pod tlakem zuřící války, kterou rozpoutalo, přineslo nejen svým obyvatelům ve velkém náhražky, které měly naplnit potřeby lidí. Margarín místo másla, vatu napuštěnou nikotinem místo kvalitního tabáku, umělý med, řepný cukr, náhražková čokoláda ze sóji, rostlinné tuky, různé škroby a náhražky masa přidávané do ‚ersatz‘ uzenin a salámů. Mléko se ředilo, mléčný tuk se nahrazoval rostlinným. Jedním slovem falšování potravin.

Dnes je jedním z velkých témat v naší zemi právě toto náhražkové myšlení, jakoby zažrané hluboko pod kůži a do podvědomí českého potravinářského průmyslu. Ano, přestože není válka, jsme krmeni ve velkém těmito náhražkami kvalitní stravy a člověk si musí dobře rozmyslet, zda chce šetřit za každou cenu, ničit si zdraví, nebo do zdraví investovat, i když to je nákladnější. Stále větší část národa volí moudře variantu sice dražší, ale zdraví prospívající potraviny.

A co my křesťané? S velikou lítostí musíme přiznat, že viditelná církev v naší zemi je na tom ohledně stravy, kterou se sytí, velmi špatně. Káže se jiné, falešné evangelium, zaměřené na člověka, tvrdící, že Bůh se snahou skoro přetrhne, aby nám mohl sloužit a naplňovat naše sebestředné přání a touhy. On je tu pro nás, jako bychom stvořili my jeho a ne naopak.

 Toto laciné a falešné evangelium nabízí karikaturu Boha, jenž se podbízí a nabízí se hříšníkům skoro tak, jako se na rohu nabízí stejným hříšníkům lehká žena! Lidé, kteří takové evangelium šíří, se potom podobají pasákům, směřující zájemce na ten správný roh ulice. O pádu, hříchu a věčné smrti se nemluví, nebo jen potichu, velmi málo a s omluvou. Nezní již slova evangelia: „Čiňte pokání, protože se přibližuje den velikého Božího hněvu.“

Takové evangelium je jako houbová omáčka bez jediné houby, vepřový řízek, do kterého zapomněli vložit vepřové, a na talíři máte jen obal z mouky, vajec a strouhanky. Je to podvod. Těšíte se na houby a jejich chuť a nic. Nemůžete se dočkat, až se zakousnete do šťavnatého masa, potřebujete to maso, aby vám dalo sílu, ale máte smůlu. Stejné je to i s tímto falešným evangeliem. Potřebujete záchranu, odpuštění hříchů, ale máte smůlu. Nikdo vám neřekne, že jste hříšník Bohu odporný, nikdo vás nevyzve k pokání. Bez pokání ale není odpuštění hříchů, a tedy ani spasení! Tak, jako bez masa nemůže být masný výrobek, párek.

Slovy o pokání začínal kázání Jan Křtitel. Také Pán Ježíš i apoštol Petr vybízejí na prvním místě k pokání.

  • I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů.“ (Lk 3,3)
  • Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 4,17)
  • Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy. (Sk 3,19)

 Ale církev v Čechách ubírá podstatné a životně důležité ingredience evangelia nebo je nahrazuje nějakou náhražkou, případně přidává něco, co do daného pokrmu vůbec nepatří. Jako mleté maso nepatří do krupicové kaše. A tak slyšíte, že musíte zažít druhou zkušenost křtu Duchem svatým, jinak nejste křesťan, a ta se projevuje pouze mluvením v jazycích. Musíte světit sobotu, modlit se k Marii, dodržovat katolické svátosti.

 Nebo čtete v Bibli následující: že nade vším svrchovaná Boží moc vás střeží ke spasení, nikdo vás neodloučí od lásky Boží v Kristu a nic vás nevytrhne z Kristovy ruky. A přitom z kazatelny zní, že můžete ztratit spasení, protože vaše svobodná vůle je víc než svrchovaná vůle Všemohoucího, který tím pádem není všemohoucí, protože vás prostě nemůže spasit, pokud mu to nedovolíte.

 Církev ubírá, přidává, nahrazuje, ředí a falšuje evangelium, stejně jako to činí výrobci potravin s jídlem. A lidé v církvi to přijímají. A to je, milovaní, Boží soud!

  • Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! (2K 11,4)

To se dělo v Korintu. Zdá se, že dnešní církev je až na výjimky v jádru korintská. Dusí se ve vlastní šťávě tělesnosti a hříchu! Jak je to možné? Protože nečetla, nečte, a když čte, potom neposlouchá Petra, který prohlašuje:

  • Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku Božího slova. (1Pt 2,2)

Po celou dobu trvání církve můžeme říci, že stála nebo padala v závislosti na svém postoji ke zdravému učení Krista a apoštolů, které bylo později kanonizované v Písmech svatých Starého a Nového zákona! V každém čase i na každém místě, kde se ctí Písmo, najdeme zdravou, pevně ve víře stojící církev bojující s hříchem, která roste vnitřně i navenek. Vnější růst nemusí být explozivní, ale v každém čase Pán přidává ty, které povolává. Zdravý duchovní růst a z něj vyplývající početní růst je tam, kde se Bible ctí jako plně inspirované, vydechnuté Boží slovo, které je bezchybné a dostačující zjevení Boží. Dostačující ke spasení i posvěcení jednotlivce i církve. Je úplné, ne ve smyslu, že nám říká naprosto všechno o Bohu a stvoření. Je úplné, protože Bůh nám sděluje vše, co potřebujeme k záchraně, k růstu v poznání i posvěcení, vše potřebné k životu, který bude oslavovat Boha. Písma svatá Starého i Nového zákona jsou jediným měřítkem svědomí i měřítkem poznávání Boží vůle, jsou také jediným měřítkem k duchovnímu rozlišování.

Pamatujme na Timotea, který od dětství znal svatá Písma, která mu mohla a také dala moudrost ke spasení, vírou v Krista (2Tm 3,15). A Pavel mu následně napsal:

  • Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl… (2Tm 3,16)

Co? Náležitě připraven ke každému dobrému dílu. Vida! Náležitě znamená plně, spolehlivě, dostatečně, jak je potřeba. Písmo stačí! Písmo víc než stačí, je vším, co potřebujeme.

Mějme tedy úctu k Písmu a poslouchejme ho. A mějme touhu a hlad po Božím slově. Jinak neporosteme k slávě Boží.