1. Poněvadž člověk nemohl sebe vykoupiti, ani anděl nemohl ho zbaviti hříchu a vrátiti Bohu, uložil sám Bůh spasiti člověka ze své všemohoucí lásky a věčné vykoupení nalezl ve svém synu, Ježíši Kristu (Iz 45,17. Žd 9,12. Ez 33,11. 1. Tm 2,4. 2. Pt 3,9. J 3,16. 1. J 4, 9.). Toto spasení je výsledkem jeho vděčného uložení (Ef 1,4. Mt 25, 34. 2. Te 2,13. 2. Tm 1,9. Tt 1,2. - 1. Pt 1,20. Zj 17,8.).

Toto spasení od věčnosti připravené a určené zjevilo se v určitém času, když bylo lidstvo připraveno. Zaslíbeno bylo člověku hned po pádu (1. M 3,15. - 1. J 3,8.), ale lidstvo muselo prodělat dobu přípravy: Pohanstvo záporně, negativně, židovstvo kladně, positivně. V pohanstvu sobě samému přenechané lidstvo mělo ukázat, co dovede. Ale musel se zjevit celý náboženský a mravní bankrot (Ř 1.). Mimo to ovšem smělo vyvinout lidstvo dary, které mu po pádu zbyly, aby mohlo je postavit v službu spásy. V židovstvu Bůh positivně připravoval lidstvo, aby tu byl lid, který by spasení přijal a dále je hlásal. K tomu cíli zjevoval se národu izraelskému a zachoval v něm monotheism (víru v jednoho Boha).

2. Udržoval touhu a naději v lidu, který oddělil a vychovával, zaslíbeními danými Abrahamovi (1. M 12,1-3. 18,18. 22,18.), Izákovi (1. M 26,4.), Jákobovi (1. M 28,14. 49,9.10.), skrze Mojžíše a proroky (5. M 18,15-19.). Sk 10,43. Ř 1,1.2. Žd 1,1.2. Všecka zaslíbení soustředěna byla v tom, který spasení přinese, v Spasiteli Mesiáši (2. K 1,20. Ef 3,6.).

Obecná zaslíbení jsou:

1. M 3,15. Přijde vysvoboditel, syn ženy, který potře původce lidského neštěstí.

1. M 12,3. 22,18. (sr. Ga 3,16.). V linii Abrahamově zrodí se, který přinese požehnání celému světu, všem čeledím země.

1. M 49,10. Přijde Šíloh - rek, spokojitel, v pokolení Judově, u něhož najdou střed svůj národové.

4. M 24,17. Vyjde hvězda v národě izraelském věštící nový den zatmělému lidstvu a jasný vládce, který učiní konec utiskujícím.

5. M 18,15. (sr. Sk 3,22.). Zaslíbení příchodu proroka, který jeden z lidu bude míti takovou autoritu jako Mojžíš.

2. S 7,11-13. 23,2.4. Zaslíbení, které se v první řadě vztahuje na Šalomouna, otvírá širší a krásnější vyhlídku v slavnější budoucnost, kterou přinese potomek Davidův dle těla.

Ž 2,6.7. David vidí v Duchu sv. krále nad Sionem, který je Synem Božím zároveň, a v něhož doufati přináší blahoslavenství, jemuž odpírati soud.

Ž 5,(v. 7. sr. Žd 8.9.). Týž král je Bohem požehnaným na věky, pomazaný od Boha. Zaslíbenému mesiášovi patří božská čest.

Ž 72. Jméno Mesiáše požehnáním národů, on přinese pokoj, vysvobození a spasení.

Ž 110. Mesiáš je Pánem i králem Davidovým i knězem.

Iz 4, (v. 2. cemach = rostlina, výstřelek). Vyroste v plné kráse těm, kteří zachováni budou. Ovoce výtečné nasytí duše, smyje nečistotu, zjeví se sláva a útočiště.

Iz 7,14. Narodí se z Panny a bude znamenat přítomnost Boží (Mt 1, 23.).

Iz 9,6.7. Ten zaslíbený je sám Bůh. Každé jeho jméno je rozkošným a velebným zjevením jeho osobnosti a jeho působení.

Iz 11. Z rodu Davidova v plnosti Ducha Hospodinova, kníže pokoje.

Iz 53. Trpící Mesiáš, zástupce hříšníků, beránek nesoucí hřích náš.

Jr 23,5.6. (Jahve Cidkénú = Hospodin spravedlnost naše.) Přinese spravedlnost a spasení, sám zjevený Hospodin.

Ez 34,23.24. Bude novým Davidem, pastýřem stáda svého. "Služebník můj David."

Dn 7,13.14. "Podobný Synu člověka", jemuž dáno bude panství věčné, kteréž nepomíjí, a království, kteréž se neruší. (Mt 28,18. 26, 34. Mk 14,62. L 21,27. Odtud Pán přijal pojmenování: Syn člověka.)

Oz 3,5. On je král David, jehož v posledních dnech synové Izraelští předěšeni jsouce, hledati budou.

Mi 4,1-7. Zaslibuje se nová blažená doba míru a pokoje. Nelze ji oddělit od Mesiáše, který bude ten narozený Panovník v Izraeli z Betléma a jenž bude pokoj. 5,2-5.

Za 13,7. Pohled do dějů utrpení Mesiášova, pastýře a muže bližšího Hospodinova.

Ml 3,1. Přijde jakožto Panovník a anděl smlouvy, jemuž předcházeti má anděl (totiž posel), aby připravoval cestu.

Podrobná zaslíbení ukazují:

a) Jeho původ od Abrahama (1. M 12,3. 18,18. 22,18.), z kmene Juda (1. M 49,10.), z domu Davidova (2. S 7,12n, Iz 11,1.), z panny (Iz 7,14.).

b) jeho rodiště (Mi 5,2.)

c) čas jeho příchodu (Dn 9,24.).

e) jeho chudobu a opovrženost (Za 9,9. Iz 53,3.)

f) jeho utrpení a smrt (1. M 3,15. Ž 22,1-21. [sr. Mt 27,46. J 19,18.23.24.] Za 11,12-14. Iz 53,4-7.)

g) jeho z mrtvých vstání a povýšení (Ž 2,6.7. - Sk 13,33. Žd 1, 5. 5,5.; Ž 16,10 - Sk 2,30.31. 13,35-37.)

h) prorocký jeho úřad (5. M 18,18.19.)

i) náměstnou smrt (Iz 53,4-6.12.)

j) věčné jeho kněžství (Ž 110,4. - Žd 5,6. 6,20. 7,17.21.)

k) královskou hodnost a vládu (Ž 2,6.7. 110,1-4. Za 9,10. Dn 7, 13.14.)

Vykoupení pak Bůh nejen že zasliboval, ale také různými událostmi, osobami i znamenitými bohoslužbami, jako jsou jmenovitě oběti, zobrazoval a nastěňoval a tak člověka na podstatu a vyplnění toho připravoval.

Žd 10,1. Ko 2,16.17.

A. 1. Oběť. 3. M 17,11. - Žd 9,22. 10,4.7. Ř 12,1.

2. Beránek velikonoční. 2. M 12. - J 1,29. 19,36.

3. Stánek, chrám. J 2,19-21. 1. Pt 2,5. Žd 8,5. 2. M 25,40. (J 1, 14: přebývalo, vl.mělo stánek - eskénósen.)

4. Sobota. Mt 11,28. Žd 4. Ko 2,16.17. Všechno bylo stínem, který vrhalo Kristovo dělo napřed.

B. 1. Obětování Izákovo. Žd 11,9.

2. Měděný had. 4. M 21,4-9. J 3,14.

3. Vyvedení z Egypta. Sr. Mt 2,15.

C. 1. Adam. Ř 5,14.

2. Melchisedech. 1. M 14,17-20. Ž 110,4. Žd 7.

3. Jozef: a) ve stavu ponížení - nenáviděn od bratří, jichž hledá, prodán pohanům za 20 stříbrných, pokoušen, obstál, nevinně vězněn s dvěma vězni, z nichž jednomu svobodu zaslibuje; b) ve stavu povýšení - řeší, co nikdo nemůže, v 30. roce, spoluvládce, spasitel světa (Cafnat - paneach, 1. M 41,45.), pomocník v nouzi vychovává utrpením své bratry, dá se jim znát, odpouští, ze země nouze do země plnosti je vede.

4. Mojžíš. 5. M 18,18.

5. Jozue. Žd 4,8-10.

6. David. Oz 3,5.

7. Šalomoun.2. S 7,12-15.

8. Izrael. Mt 2,15. "Služebník Hospodinův" u Izaiáše.