Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
V následujícím zamyšlení ukazuji, že si Hospodin určitě nelibuje, neliboval a nebude libovat v zápalných obětech člověka. Jiftách složil Hospodinu slib:
V příběhu se dozvídáme, že jakýsi muž jménem Jiftách slíbil za vítězství v boji obětovat v zápalnou oběť to první, co potká při svém návratu z války do svého domu. Jako první mu vyšla v ústrety jeho dcera, takže to vypadá, že bude muset obětovat v zápalnou oběť svoji dceru.
Povšimněme si dovětku Jiftáchova slibu, protože v něm leží pochopení daného problému:
Tady nám přijde vhod naše znalost hebrejštiny:
Vehaja ladonaj vehaalitihu ola. (bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť)
Myšlenkou, kterou s vámi nyní chci sdílet, mě inspiroval bratr Anthony [1]. V hebrejském textu, ono slovo „vehaalitihu“, tj. „a obětuji to“, je slovo, ve kterém je na začátku předpona „ve“. V hebrejštině má obyčejně význam „a“. V tomto případě však Anthony navrhuje přeložit onen hebrejský znak výrazem „nebo“. Jednoduše namísto slučovací spojky „a“ bude v textu spojka „nebo“ v poměru vylučovacím.
Význam takto přeložené věty pak ale dostává naprosto odlišný smysl:
Smysl je pak jasný, Jiftách zaslíbil Bohu, že to, co mu vyjde jako první vstříc v ústrety, bude patřit Hospodinu Bohu. Pokud to bude člověk, bude zasvěcen Bohu, pokud to bude zvíře, bude obětováno jako zápalná oběť. V žádném případě při vyslovení slibu Jiftách neuvažoval o obětování člověka v zápalnou oběť, což je závěr, ke kterému jsem dospěl.
Pro většinu čtenářů je hebrejština velkou neznámou. Přesto se pokusím přiblížit tu možnost, že hebrejský znak „vav“ lze rovněž tak přeložit spojkou „nebo“. Obyčejně bývá hebrejské „vav“ překládáno jako slučovací spojka „a“. Jednu z možností překladu hebrejského „vav“ navrhuje Jacques Doukhan: hebrejské „vav“ překládá jako vysvětlovací „totiž“:
Vav ve slově veet v našich překladech bývá přeloženo slučovací spojkou „a“. Náš překlad Bible tedy čte: „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej.“ V tomto tradičním překladu mohou obě části této výpovědi – „bázeň Boží“ a „naplňování přikázání“ žít téměř svým vlastním samostatným životem, vzájemně nezávisle na sobě.
V překladu, který nabídl bratr Doukhan, se naproti tomu říká: „Boha se boj, totiž jeho přikázání zachovávej.“ Právě zmíněný překlad biblického textu je podnětný v tom, že naplňování Božích přikázání je přímým důsledkem bázně před Hospodinem Bohem. Bázeň před Bohem vede, respektive má vést, k praktickému jednání, což je naplňování Jeho slova! Text, který nás zajímá nejvíce:
„Vehaalitihu“ – v tomto slově „ve“ je prefix, který má obvykle význam spojky slučovací „a“. Tento text je se spojkou takto přeložený i v našich Biblích: „… bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“ Podobný překlad je ale zmatečný v tom, že může dávat prostor k uvažování nad zápalnou obětí člověka Hospodinu Bohu.
Skutečnost, že spojka „a“ může být přeložena vylučovací spojkou „nebo“, naznačuje tento příklad:
Což je hebrejsky (v transkripci) „…vejochluha bne našer“ .
Hebrejský text, který jsem uvedl v transkripci je v českém překladu takto „… nebo je sezobou supí mláďata.“ Hebrejské sloveso „vejochluha“ ale doslova znamená „a sezobou“. Doslova otrocky by mělo být tedy přeloženo: „Oko, které se vysmívá otci a pohrdá poslušností matky, vyklovou havrani od potoka a sezobou je supí mláďata“ V tomto případě lze bezpochyby přeložit hebrejský prefix „ve“ namísto spojkou „a“ spojkou „nebo“; je tomu podobně jako v našem uvažovaném textu z knihy Soudcům.
Vraťme se k vyprávění o Jiftáchovi a jeho slibu. Dle textu z Nového zákona [2] byl Jiftách jedním ze spravedlivých Božích mužů podle Hospodinova zákona. Jak by tedy mohl tento spravedlivý muž porušit tak zásadní přikázání Desatera – „nezabiješ“? Opravdu je v tomto případě překlad nepřesný, a odtud se pak v mnoha nekřesťanských hlavách posměvačů zrodil potřeštěný nápad, že snad Hospodin Bůh potřebuje ke svému životu zápalné oběti lidí.
Texty, které jsem právě uvedl, dle mého soudu dokazují, že v naplnění slibu šlo o něco naprosto odlišného než o zápalnou oběť člověka. Jiftáchova dcera se musela podvolit vůli otce a celý život sloužit Bohu bez možnosti uzavřít manželství s mužem (je to Jiftáchův slib, resp. první část výpovědi, že bude patřit Hospodinu). Katastrofa pro Jiftácha spočívala v tom, že jeho dcera byla jeho jediným potomkem, proto jeho jméno zůstalo v Izraeli zapomenuto. Neměl pak od své dcery potomky, totiž vnoučata.
V Izraeli tehdejší doby bylo jeho jméno možná zapomenuto, to ano, ale my jsme se o Jiftáchovi dočetli ve svatých textech Bible. Před všemohoucím Bohem nikdo není a nebude zapomenut.
Můj překlad stěžejního textu s ohledem na smysl článku:
– Karel Sýkora –
Křesťanské sbory, Olomouc
Poznámky:
1. Child Sacrifice in Judges 11? http://ecclesia.org/truth/child.html
2. Bible, Nový zákon, list Židům 11,32