* Ahoj Pavle,

dnes jsem se opět díval na internetovské stránky HCJB. Nezbývá mi nic jiného, něž vyjádřit poděkování a uznání z dobrého čtení. WWW stránky jsou dobré, aktuální a je tam od všeho něco. Jenom je škoda, že se o to mohu podělit jen s manželkou a několika nejbližšími známými. Jsem rád, že Tě Bůh takto používá a internet může sloužit evangeliu.

Chtěl bych tě požádat o svolení s přetiskováním některých článků (úvah) ve sborovém časopise (Evangelikální společenství v Brně). Původně jsem Tě chtěl o to požádat osobně po biblické hodině u baptistů v Brně, ale nějak jsme se minuli. Snad se potkáme někde jinde. Předem děkuji za svolení.

Ještě jednou děkuji za dobrou práci na Božím díle a přeji, aby přibývalo hodně čtenářů ZOD, www i posluchačů rádia HCJB.

- P.U. Brno -

* Ahoj Kas a Pst,

přeji vám Boží pokoj pro tento den, ve vaší práci i tam, kde je teplo rodinného krbu. Včera jsem se díval na televizi, kterou vidím tak jednou do měsíce, neb nemám v Praze možnost na tu skleněnou bednu koukat. Byl tam pořad NA HRANĚ. Téma pořadu bylo duševní problémy. Moje domácí mne pozvala, a tak jsem se na to koukal. Ona mne vždycky pozve na něco, co by mne mohlo zajímat. Vzhledem k tomu, že jsem byl již unaven studiem hebrejštiny, tak jsem se šel podívat. A bylo mi z toho smutno, protože to bylo takové tlachání o všem a o ničem. Jediné, co jsem viděl na těch všech mladých tvářích, byl strach a touha po ztraceném ráji. Onu touhu, kterou mají všichni lidé, a onen strach, který je uvnitř lidského nitra, protože člověk si v tom nejhlubším a nejskrytějším nitru své osobnosti uvědomuje, ať chce či nechce, že ten ztracený ráj nevlastní. A tak jsem měl chuť tam být a všem to říci. Byla tam jen jedna dívka, která naznačila, že je potřeba se navrátit k biblickým principům, což mne potěšilo, ale v podstatě to byl jen takový slabý hlas mezi těmi žvásty. Jsem rád, že jste pro mne příkladem křesťanů, kteří moc dobře vědí, o co jde, a projevuje se to ve vaší rozhodnosti. Problémem mnohých křesťanů není jen nedostatek lásky, ale často také nedostatek rozhodnosti a odvahy. Často se připojí také hloupost. Trochu jsem přemýšlel o našem společném setkání. Vždycky se vracím k rozhovorům a společným chvílím a zamýšlím se nad tím, co jsem slyšel a co jsem řekl nebo také neřekl. Jsem rád, že se věnujete tomu, co jste rozjeli a v čem nadále pokračujete, neb mnoho lidí se pro něco nadchne, začne nějaký projekt a za nějakou chvíli je to jen minulost. Začal jsem číst vaši knihu. Kombinuji to se studiem latiny a hebrejštiny. Je to takový oddych. Kromě popisu geografických faktů si hodně všímám myšlenek, které do textu vkládáte. A líbí se mi jedna myšlenka v kapitole Misionáři v Indonésii. Docela mne to povzbudilo. Mnohdy jsem měl pocit, že být misionářem někde v Asii, Africe nebo Jižní Americe mezi domorodci je mnohem složitější než provádět misii u nás. Ale je fakt, že člověk, který je bytostně prosáknut všemi tituly, -ismy a humanistickým myšlením, což je nosný -ismus západní civilizace, je mnohem více obrněn proti přijetí evangelia než neznalý domorodec. Tím neříkám, že je to jednodušší, ale mohl jsem si opětovně uvědomit, že vše nese svá pozitiva i negativa. Dříve jsem si kladl otázku, proč jsem se narodil v zemi, kde je pokoj, není hlad, kde je svoboda vybrat si podle svého, chutí a vkusu a xy dalších příjemných věci, když na druhé straně zeměkoule lidé hladoví a jejich základní starostí je, jak přežít. Nicméně je mnohdy stejně těžké postavit se v naší civilizaci na stranu pravdy, na stranu práva a spravedlnosti, přiznat se ke Kristu a být předmětem výsměchu a pohrdání. Nepíšu nic nového a zvláštního, ale jen chci vyjádřit, že jsem si to mohl zase uvědomit. Je potřeba se neustále vracet k některým věcem, ostatně celý život, den co den, hodinu co hodinu, ano vteřinu co vteřinu se vracíme k milosti Kristovy krve. Kdo to ve své osobnosti bytostně neprožívá, ten se s Kristem nesetkal. Já budu muset končit, nebo bych se moc rozepsal a kromě toho musím ještě na počítači něco udělat. Tímto končím, mějte se v Kristu a někdy se zase ozvu.

Zatím ahoj,

Váš přítel v Kristu Dušan

* Vážený bratře,

už delší čas mi leží na srdci, že bych Vám měl napsat pár řádek k zaměření časopisu ZOD v poslední době. Přiklonil jste se k důrazu na Boží vyvolení a neztratitelnost spasení věřícího člověka tak rozhodně, že články v časopise, ať už Vaše či převzaté, vytvářejí v nepoučeném čtenáři dojem neomylnosti. Nemohu uvěřit, že nevíte o složitosti tohoto problému. Boží muži moudřejší než Vy a já, dávno před námi poznali, že vyvolení a milost spasení je tajemství, které nám nebylo dáno plně pochopit. Každý, kdo je s tímto předmětem obeznámen trochu hlouběji, nevyhne se třem závěrům:

1. Všecko, co se dá k tomuto předmětu hodného povědět, bylo mnohokrát řečeno.

2. Po všem, co se dá k tomuto předmětu povědět, zůstávají těžkosti, které dosud nebyly plně vyřešeny.

3. Ať už se pokusíme o jakékoliv řešení, vždycky u někoho zůstaneme heretiky.

...Nejsem nezúčastněný teoretik, chápu, že věřící člověk potřebuje na své otázky nějakou přijatelnou odpověď. Osobně přejímám, což už také před námi jiní pověděli:

Jestliže je nemožné spasení ztratit, ale já se toho přesvědčení nedržím, v konečném důsledku neutrpím žádnou škodu.

Jestliže je možné spasení ztratit, ale já spoléhám na to, že když už ho mám, nic se mi nemůže stát, pak mohu utrpět věčnou ztrátu.

Nemám Vám za zlé, že jste se osobně přiklonil na jednu ze stran a hájíte ji proti straně druhé. Na to máte právo. Pokud ale své postoje vydáváte za jedině správné veřejně, nemohu souhlasit. Váš časopis čte mnoho lidí, kteří se v dané problematice nemají možnost orientovat. Prostě Vám věří. Jestliže jim zakryjete, že i Vaše pojetí má trhliny, dopouštíte se podle mého názoru nepoctivosti. Můžete být samozřejmě osobně přesvědčen, že držíte v tomto ohledu celou pravdu, ale musíte počítat s tím, že i jiní pastýři sboru budou na tuto skutečnost svěřená společenství upozorňovat. Je mi líto, že Váš časopis tímto způsobem ztrácí objektivnost.

... Prosím, abyste na adresu našeho sboru časopis ZOD až do změny Vašeho krajně kalvinistického názoru neposílal.

- 760 - Z. H., Plzeň -

Odpověď: Obávám se, že můj milý bratr v Kristu si neuvědomuje reformované stanovisko. V ZODu čís. 65, str. 8 až 15 se vůbec nehovoří o jistotě spasení, ale o vytrvalosti nebo zachování svatých. To je velký rozdíl. O jistotě spasení hovoří dispensacionalismus nebo nový evangelikalismus. Kdo hovoří o jistotě spasení nebo ztrátě spasení, musí nutně věřit, že obojí závisí na člověku. Jenom tehdy platí známá logická hříčka se dvěma páry důsledků:

Výhra - výhra: Je výhodné nedržet se "jistoty spasení" protože mě nejistota bude motivovat ke slušnému chování a to je výhra. V případě, že "jistota spasení" přece jenom platí, potom je to zase výhra a nic jsem neztratil ŕ "Jestliže je nemožné spasení ztratit, ale se toho přesvědčení nedržím, v ko- nečném důsledku (já) neutrpím žádnou škodu."

Prohra - výhra: Je nevýhodné držet se "jistoty spasení", protože mě jistota bude svádět k bezbožnému životu, a v případě, že "jistota spasení" přece jenom neplatí, utrpím prohru. V případě, že "jistota spasení" platí, pak je to výhra bez ohledu jak jsem se choval ŕ "Jestliže je možné spasení ztratit, ale spoléhám na to, že když už ho (já) mám, nic se mi nemůže stát, pak mohu (já) utrpět věčnou ztrátu."

Takové uvažování je antropocentrické, soustředěné na tělo a krev, proto musí být nutně vypočítavé. Vím to, také jsem tak kdysi uvažoval. Bible ale učí vytrvalost a zachování svatých Bohem:

  • Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. (1 Tesalonickým 5:23-24)

Reformovaný pohled je tedy naprosto teocentrický, soustředěný na Boha. Jeho lid, církev, vytrvá v dobrých skutcích až do konce, protože je to Bůh, kdo ve Svých povolaných činí zázrak vytrvalosti.

Co se týká krajního kalvinismu, ten jsme popsali v ZODu čís. 62, str. 22 v článku "Podvojné předurčení". Nazýváme jej hyperkalvinismem a naprosto se od něho distancujeme. Arministé v podstatě vždy rozumí pod kalvinismem hyperkalvinismus, což je důsledek toho, že nepřijímají učení o naprosté duchovní padlosti - mrtvosti, o otroctví člověka hříchu. -pst-

* reakce na "Teologické reflexe" ZOD 65 str. 39 (z internetu):

...zajímal by mě mechanismus, na základě kterého arminianismus působí destruktivně a kalvinismus konstruktivně, abych uměl pochopit, zda se jedná o autorovu zkušenost, nebo jde o zkušenost všeobecnou. Vše jistě mimo jiné závisí na typu člověka. Například učení o tom, že Bůh přijímá člověka bezpodmínečnou láskou, působí velmi konstruktivně na člověka, který se trápí kvůli svým hříchům a je si jich vědom.

Stejné učení může působit destruktivně na toho, koho hřích příliš netrápí a řekne si: "Bůh mi odpustí i tak." A hřeší dál. Takový člověk potřebuje poznat i další verše a další pravdy z Bible, například o následcích zatvrzelého postoje vůči Bohu a o hříchu proti Duchu svatému.

Moje otázka směřuje k tomu, jaký typ člověka potřebuje poznat učení kalvinismu a jaký arminianismu, aby to na ně působilo konstruktivně? Jak takové mechanismy působí...

- Michal S. -

P.S. Zápas o duši čtu náhodně. Zaujaly mě tam některé články, a tak mám určité otázky.

Odpověď: Děkujeme za podnětnou otázku. Přečtěte si prosím čísla ZODu 60 - 65. Tam vysvětluji záměnu vyvolující a vyvolené osoby. V arminianismu si totiž "člověk vyvoluje Boha", v kalvinismu si Bůh vyvoluje člověka. Snad žádný arminianista nemůže důsledně žít to v co věří. Z této definice je zřejmé, které učení je konstruktivní. Na přirozeného, neznovuzrozeného člověka nemůže v duchovní oblasti konstruktivně zapůsobit nic, protože je duchovně mrtev. Veršů, které to potvrzují, je mnoho. Na takového člověka může konstruktivně zapůsobit jen Bůh Duch svatý. Zde nejde o metodologii či taktiku jak oslovit ten, nebo onen typ člověka. Naše věc je kázat Boží slovo v lásce (pro žida "židovsky", pro Čecha "česky") a bázni před Bohem, ať přijdeme vhod či nevhod. Boží věc je zapůsobit a obřezat srdce k víře. Jedněm jsme vůní k životu, druhým vůní k smrti. Jestliže někdo přijme Krista jen emocionálně, tj. tělem a krví, díky našemu "působivému" podání evangelia, abychom byli za každou cenu "konstruk- tivní", pak jsme ve skutečnosti destruktivní. Jediný platný "mechanismus" je, že vše, co činíme v hříchu, a to je vše, co není z víry, je naše vina, a vše, co činíme z víry k Boží slávě, je Jeho zásluha, protože je to On, kdo v nás působí, že chceme a činíme to, co se Mu líbí - to učí Písmo. Pokora není skromnost vědění, ale znalost naprosté Boží Svrchovanosti a naprosté duchovní padlosti přirozeného člověka. Jinak se chlubíme svým skutkem víry, schopností reagovat, na citové pohnutí, které vychází jakoby z naší svrchované vůle tj., že Boží volání mohu přijmout nebo odmítnout před tím, než mi Bůh obřezal srdce.

* Bratři a sestry v Pánu Ježíši,

přeji vám Boží požehnání i zmocnění pro práci, kterou konáte. Rád bych dostával váš časopis Zápas o duši i nadále, ale nechci přijít o žádné číslo, i když se budu 10.7. stěhovat. Proto vás velmi prosím, abyste byli tak laskaví a ve svém adresáři odběratelů si uvedli moji novou adresu.

Děkuji předem za zasílání ZOD i za odvahu - nebát se otevřít i velmi citlivá témata Bible a současné doby.

Pán s vámi, - Jiří. G., Holešov

* Milý Slávku,

...Druhá věc, kvůli které píšu, je jménem staršovstva našeho sboru a týká se Zápasu o duši. Nevím, jaký je Tvůj osobní názor na vývoj ZOD za posledních pár let, ale musím konstatovat, že v našem sboru (stejně jako asi v řadě dalších) se nechceme dát cestou extrémního kalvinismu, jak jej ZOD předkládá. Někteří věřící toto učení tolerují, někteří je ignorují, ale minulý týden jsem měl rozhovor s jedním bratrem u nás (má přes 60 let, je obrácený teprve asi tři roky) a byl jsem doslova zděšen, do jakých zmatků byl studiem ZOD uveden. Bylo pro mě zdrcující dívat se na jeho úzkost, kterou má o své dva dospělé syny, když se zatím stavějí k evangeliu odmítavě. Z jejich odmítání evangelia je smutný, modlí se za ně a hledá cestičky, jak jim posloužit ... Ale nemůže uvěřit, že by Bůh, který jeho osobně spasil, jeho syny svrchovaně URČIL k záhubě ... Tomu nemohu uvěřit ani já. Vím, že z hlediska ZOD "to náš bratr špatně pochopil" a že ZOD má k tomu svoje vysvětlení ...

Prosím Tě tedy, abys náš sbor vypustil z adresáře pro zasílání ZOD.

Věřím, milý Slávku, že mi rozumíš, že nejde o nic osobního ani vůči Tobě ani vůči Pavlovi Steigerovi, ale prostě pro "ochranu stáda", které nám Pán svěřil. - 749 - P.V. -

Stručná odpověď: Není lehká. Bratra, který dopis napsal, si velice vážím, ale odpovědnost za ochranu stáda vidím zcela jinde. Od "extrémního kalvinismu", jak jsem se již zmínil výše, se naprosto distancujeme. Co se týká bratra, který žije v úzkosti nad budoucností svých synů, mohu říci následující:

Vím, že Bůh chyby nedělá, ať se to týká mého otce, matky, mých synů, nebo synů tohoto starostlivého bratra. Bůh je v životě i smrti svrchovaný. Úzkost vyvolaná vědomím, že Bůh činí Svoji vůli, je ve skutečnosti nedůvěra v Boží rozhodnutí, moudrost, spravedlnost a milost. My se ale máme modlit:

  • Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. (Lukáš 11:2)

Osobně bych byl paralyzován zoufalstvím, kdybych věřil, že by se moji synové (mám dva) měli pro Boha rozhodnout svojí "svobodnou", přirozenou, hříchem zotročenou vůlí. Nikdy by se pro Boha nerozhodli, protože

  • nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Římanům 3:11-12)

Nevím, proč tento verš tak často opomíjíme. Modlitba za jejich spásu je jediné co může otec činit. I nad ním se Bůh smiloval v pozdním věku. Bůh modlitby svých slyší, protože jim je vložil do srdce. Za co se máme modlit, sami nevíme. Sami od sebe se modlit nedovedeme, protože neznáme Boží vůli v plnosti. Boží jsou nejen cíle, ale i prostředky, ke kterým patří i modlitba spravedlivého. Modlitba není určena k tomu, abychom Boží vůli měnili. On Svoji vynesenou vůli nikdy nezmění. Modlitba je zde proto, abychom se naučili Jeho záměry přijímat a milovat k Jeho slávě. Dále:

...Ale nemůže uvěřit, že by Bůh, který jeho osobně spasil, jeho syny svrchovaně URČIL k záhubě ... Tomu nemohu uvěřit ani já.

Bůh přece nikoho k záhubě aktivně neurčil. To neustále opakuji a nic takového jsem nikdy nenapsal. Bez Božího zásahu jsme již nyní všichni zahubeni. Prosím vás znovu, moji bratři a sestry, přečtěte si článek "Podvojné předurčení", ZOD č. 62, než mě obviníte z učení, které odmítám stejně silně jako vy. Adamovým hříchem jsme přece všichni padli do otroctví hříchu. Tomu snad věříme všichni!? Do otroctví hříchu nás Bůh nepředurčil, tam jsme se propadli v Adamovi díky naší neslavné svobodné vůli! Všichni přicházíme na svět duchovně mrtvi, odrodili jsme se již v matčině lůně. Svým životem spojitě, vteřinu po vteřině, chtěně otročíme hříchu. Bůh ve své lásce, bez našich zásluh, milostivě vyzdvihuje z bahna hříchu před sebezničením všechny, obzvláště pak Svůj lid ke spasení. -pst-

* Milý bratře,

zatímco někteří po článcích o kalvinismu zrušili svoje objednávky, já jsem si právě váš časopis objednal. Články o pěti bodech nejsou podnětem jediným, ale přece jen jsou podnětem dost výrazným. Chci vás povzbudit, abyste nepřestal psát o pravdách, které člověka pobuřují. Dr. Cole píše, že každý vyznavač pravdy o vyvolení ji předtím nenáviděl. Prožil jsem to i já. Jsem totiž členem reformované církve, která se nazývá také kalvínská, a tak jsem se s touto pravdou setkal hned po obrácení a s velkou vášnivostí jsem ji odmítl. Chápu, proč někteří ruší objednávky, ale Pán na nich bude pracovat. Před dvěma měsíci mě Pán přivedl k poznání pravdy o vyvolení, teprve potom se mi dostal do ruky váš časopis. Napíšu vám ještě obšírnější dopis, ale zatím alespoň jednu myšlenku pro ty, kteří se bouří proti nepodmíněnému vyvolení:

Ten, kdo nepřijímá tuto pravdu, ve skutečnosti Pánu říká: "Ne ty jsi vyvolil nás, ale my jsme si vyvolili Tebe."

Brecko Juraj

Od australského misionáře:

* Vážený pane a paní Steigerovi:

Již dlouho vám dlužím odpověď. Má žena Eva i já opravdově oceňujeme vaši evangelikální práci, kterou děláte ve službě Ježíše Krista zde v České republice. Oba rozšiřujete práci, která je jako hlas volajícího na poušti - Česká republika je taková duchovní poušť. Větry světskosti zanechaly své jizvy po celé zemi. Vaše práce přináší osvěžení těm, kdo jsou pozorní, kdo mají uši ke slyšení.

V tomto duchu dovolte, abych se s vámi podělil o to, jak hluboce zapůsobila na můj život vaše poslední řada článků "Kalvinismus versus Arminianismus". Vaše články způsobily převrat v mém myšlení. Bůh působil v mém životě již ve velmi raném věku. Dnes, o 30-40 let později, jsem dospěl, abych v sobě mohl chovat nové pochopení, které jste otevřel ve vašich článcích.

Moje jediné trápení je, že nemohu číst vaše práce v češtině. Moje žena Eva udělala ohromnou práci a přeložila jejich hlavní koncepce do angličtiny. Dovolte ještě jednu otázku. Nemáte náhodou soubor s vašimi články na disketě v angličtině (pět bodů kalvinismu) které byste mi mohl poslat e-mailem? Rozumím, asi je mít nebudete, ale za optání nic nedám. (Naši dva američtí křesťanští přátelé nás navštíví tento pátek. Chtěli bychom si s nimi promluvit o těchto pěti bodech kalvinismu.) Jeden z nich sloužil pět let jako misionář v Českých Budějovicích 1994-1999.

Ať vás oba Pán posílí svojí láskou, radostí a silou. Mějte pokoj, jenž přichází v Kristu. Alex Peck

Poznámka -pst-: Někdy se dříví do lesa přece jenom nosí. Všechna studijní literatura, kterou používám, je v angličtině a na Internetu dostupná během několika vteřin. Poslal jsem Alexovi hlavní www stránky. (Máte také zájem o odkaz na anglické texty?)

Od naší korektorky:

* Bratře Pavle,

posílám opravených 27 stránek, a hlavně, hlavně přání VYDRŽTE! OBA! ... Ono opravdu není často moc příjemné pro stále ještě v nitru pyšného člověka (i přes veškerou pokoru) číst některé články tohoto časopisu. Ale je pro mne velkým povzbuzením mít tak často před sebou příklad křesťanů-vydavatelů, kteří znají Bibli, a přes všechny chvály i odsudky čtenářů ZODu se s veškerou bratrskou láskou přece jen neřídí tím, co kdo říká, ale jen a jen Božím Slovem. Ne napravo, ne nalevo, ale rovně - dívejme se na Boha. Přiznávám, že po návratu z kurzu angličtiny (který s americkými lektory ze San Diega pořádal náš mladičký křesťanský sbor) jsem už moc čekala, jestli mám doma další korektury ZODu. Připadala mi ta pauza tentokrát nějak moc dlouhá. A také přiznávám, že se čím dál víc začítám do obsahu a nějak méně hledám případné chybičky, takže se musím často k textu vracet. Musím vás ale pochválit - už tam skoro vůbec nejsou překlepy a i jiných oprav je minimum. Pán vám žehnej.

- Věra -