Během mých pastoračních rozhovorů jsem zjistil, že mnoho mladých lidí má s modlitbou dost velké problémy. Někteří mají pocit, že jejich modlitby se staly rutinou, jiní zase vůbec nevědí, jak a kdy se mají modlit, ale většinu trápí pochybnosti, jestli jejich modlitby jsou vůbec vyslyšeny.

Jana, osmnáctiletá studentka, mi se značným rozčarováním řekla asi tohle

: „Už jsem z toho modlení unavená. Snažím se plnit modlitební plán, ale nevidím v tom žádný smysl. Proč mám říkat Bohu něco, co On ví líp než já? Kolikrát mám opakovat stejnou prosbu? To nestačí říct jednou? Stejně jsem ještě na žádnou modlitbu nedostala odpověď. A navíc mě to vůbec nebaví."

Její upřímnost mě překvapila i dojala zároveň a než jsme se rozloučili, udělali jsme spolu několik zajímavých objevů.

Ujistil jsem ji, že už je na tom tak dobře jako učedníci. I oni si nevěděli rady s modlitbou. Už delší dobu si všímali, že když se jejich Mistr chtěl modlit, vyhledal si nějaké skryté místo. Jednou si dodali odvahy a ústy jednoho z nich se na Ježíše obrátili s prosbou: „Pane, nauč nás modlit se …"(L 11:1) On je vyslyšel a naučil je modlitbu, kterou se modlíme dodnes. No, možná „modlíme" je silné slovo. Většinou ji totiž odříkáváme …

Další problém je naprosté nepochopení smyslu modlení. Nemodlíme se přece kvůli tomu, abychom učinili zadost nějakému náboženskému úkonu. Modlíme se především kvůli sobě. Modlitba je něco jako vyladění frekvence naší duše, či spíše našeho ducha na frekvenci Božího Ducha. Jenom tak můžeme komunikovat s Bohem.

Z toho vyplývá, že k modlitbě potřebujeme víc „duchovní uši" než tělesný jazyk. Nemůžeme slyšet, co nám Bůh odpovídá na naše prosby, když slovem „Amen" rozumíme „konec". Opravdovost naší modlitby poznáme podle toho, že její konec je naším novým začátkem. Na to všechno potřebujeme kromě víry také čas! A to byl Janin velký problém. Kdo ví, možná i mnohých z nás …

K zamyšlení:

  • Jaký „modlitební styl" převládá v tvém životě?
  • Kolik času věnuješ modlitbě?
  • Objevil jsi už tajemství modliteb?

J.J., Deník mladých 5/2002, jaroslav.kratka@novanadeje.cz