Výzkum spirituality u žáků základních škol a středních odborných učilišť ve Slezsku

Naďa Rabiecová je absolventka katedry Křesťanské výchovy pedagogické fakulty na Ostravské univerzitě. V roce 2001 zpracovala diplomovou práci, která se zabývala doposud nepříliš probádaným tématem spirituality (tj. duchovního života) dospívající mládeže našeho regionu. Pro časopis „IDEA" poskytla některé výsledky své magisterské práce. Mnohé z těchto výsledků mohou být pro nás opravdovou výzvou k větší misijní aktivitě v našem okolí.

Spiritualita má v životě jedince nezastupitelnou funkci, protože přítomnost nebo naopak nepřítomnost duchovního života formuje v neposlední řadě také charakter naší společnosti a má na ni zásadní vliv a hluboký dopad.

Podívejme se nyní na některé konkrétní výsledky mé práce:

Ze všech dotazovaných respondentů se asi 43 % ztotožňuje s názorem ateismu. Každý třetí respondent věří určitým způsobem v existenci Boha. Každý pátý žák souhlasí s myšlenkou převtělování (reinkarnace). Křesťanskému názoru na poslední soud a vzkříšení mrtvých dává svůj hlas jen 7,4 % dotazovaných. Při hodnocení zájmu dospívajících o konkrétní duchovní zaměření jsem zjistila, že každý třetí žák by se rád zabýval magií nebo satanismem.

Kdo je to Bůh? V odpovědi na tuto otázku jsem se mohla nejčastěji setkat s názorem, že je to někdo, kdo má obrovskou moc, nad vším vládne a stvořil vesmír i všechno, co je v něm.

V okruhu vědomostních a znalostních otázek souvisejících se spiritualitou docházíme k závěru, že každý třetí žák neumí vyjmenovat ani jedno z deseti Božích přikázání. Průměrné znalosti v tomto směru má 6,8 % všech respondentů. Celé Desatero zná 1,3 % tázaných. Že Ježíš Kristus má souvislost s křesťanstvím, neví každý čtvrtý žák a o tom, kdo je současný papež nebo kdo byl Jan Hus, nemá ponětí téměř 60 % všech žáků. Z hlediska základní znalostní orientace ukazují zjištěné výsledky na skutečnost neznalosti a sníženého zájmu o duchovní problematiku u dnešní dospívající mladé generace. O předmět „náboženská výchova" mělo zájem 16% všech respondentů. Předmět by měl být na základě přání dotazovaných vyučován jako předmět výběrový, přičemž většina respondentů by si představovala jeho náplň po obsahové stránce zaměřenou pouze na křesťanství.

V části věnované výskytu a frekvenci základních formálních spirituálních aktivit (tj. duchovních činností) v životě respondentů jsem došla mezi jiným k těmto závěrům, že každý druhý žák byl určitě pokřtěn. Dále, že polovina všech respondentů (50,6 %) nenavštěvuje žádné místo, kde by se scházeli lidé určitého duchovního zaměření a na vesnici se pravidelná návštěvnost místa se společenstvím stejně duchovně smýšlejících lidí vyskytuje až čtyřikrát častěji než ve městě. Osmdesát procent respondentů z města skoro nikdy nebo vůbec nikdy nepřebývají mezi lidmi, které by vázala stejná spirituální orientace. Nejčastěji užívanou formou duchovního života je modlitba. Nejdominantněji byla využita u děvčat na vesnici (70 %). Druhou nejčastěji využitou formou náboženského života je účast na bohoslužbě či jiném náboženském obřadu.

Nejčastěji se žáci cítí být členy římského katolictví (17,6 %), druhým nejvýznamnějším duchovním směrem, co se týká počtu členů, je protestantství (9,2 %). Významnou úlohu při rozhodování mladého člověka pro členství k určitému druhu spirituálního života mají rodiče (57,7%). Nadpoloviční většina chlapců a dívek dává na základě osobního přesvědčení přednost církevnímu sňatku.

V pátrání po smyslu života označilo 79,4 % všech respondentů svůj život za smysluplný. Téměř dvakrát více dívek v porovnání s chlapci je schopno při špatném duševním rozpoložení požádat o pomoc Boha nebo kněze, přičemž 46 % respondentů ještě nikdy nenapadla myšlenka přijít se svými starostmi a problémy k Bohu. Naprostá většina žáků tvrdí, že je víra ještě nikdy v žádném z životních rozhodnutí nijak neovlivnila. S ohledem na svou víru se rozhodují více dívky. Víra je v určitém ohledu přínosem pro 22,9 % respondentů. Nejčastěji je přínosem v tom smyslu, že jim Bůh pomáhá v problémech, utěšuje je a nikdy je neopustí. Téměř 60 % respondentů chápe víru jako čistě osobní záležitost, která nemá zasahovat do každodenního praktického života a upřednostňují její vnitřní skrytost před světem i lidmi.

V oblasti otázek týkajících se otevřenosti tázaných vůči duchovnímu dialogu jsem zaznamenala u 86,7% děvčat a 70% chlapců ochotu popovídat si s věřícím člověkem. Společenství křesťanů poskytuje spíše známé prostředí pro toho, kdo v Krista věří a jako spíše neznámé se toto prostředí jeví člověku, který se s Kristem ještě nesetkal.

I když si uvědomuji, že je velice obtížné jakkoliv zpytovat, hodnotit nebo jinak objektivně zkoumat člověka a jeho vnitřní obraz spirituality, byla bych ráda, kdyby vás zde citované údaje alespoň v něčem obohatily a pomohly nám všem lépe se orientovat v duchovním životě dospívajících žáků.

- Naďa Rabiecová - IDEA 7, 2002