Ty, který miluješ do krajnosti,

kéž mohu vyčíst, jak roztává tvé srdce vůči mně

                ve tvých rodných jeslích,

                v zahradě tvých muk,

                v kříži tvého utrpení,

                v hrobě tvého vzkříšení,

                v nebi tvých přímluv.

S těmito myšlenkami směle vzdoruji nepříteli,

                pošlapávám jeho pokušení,

                odolávám jeho intrikám,

                zříkám se světa,

                jsem odvážný pro pravdu.

Prohlub ve mně vnímání mého svatého společenství s tebou,

                jako duchovní ženich, 

                jako Hospodinův společník,

                jako přítel hříšníků.

Přemýšlím o tvé slávě a mé otřesnosti,

                tvém majestátu a mé ubohosti,

                tvé nádheře a mém znetvoření,

                tvé čistotě a mé špíně,

                tvé spravedlnosti a mé nepravosti.

Tys mě miloval věčnou a neměnnou láskou,

                kéž tě miluji, jako já jsem milován.

Tys dal sám sebe pro mě,

                kéž já mohu žít pro tebe,

                               v každé chvíli svého času,

                               v každém pohnutí své mysli,

                               v každém úderu svého srdce.

Kéž nikdy nekoketuji se světem a všemi jeho lákadly,

                ale kráčím po tvém boku,

                naslouchám tvému hlasu,

                jsem oděn tvou milostí

                a ozdoben tvou spravedlností.

Z knihy „Údolí vidění“ (sbírka modliteb puritánů)